Stačí jediný pohled na obal CD a je jasno – černota! Černobílý strohý obal, fotka čtyř válečníků s warpaintem a obráceným megakřížem, názvy skladeb švabachem.žádné texty, žádné informace o kapele…
Klasických blackmetalových družin v našich končinách až tolik není, těch fungujících a koncertujících sotva desítka. Před nedávnem vystrčili růžky další pekelníci, Naurrakar, kteří si „udělali“ jméno vystoupením na listopadovém festivalu Phantoms of Pilsen. Koncert po boku Panychidy, Agmen či německých Eternity dopadl nad očekávání, o kapele se pochvalně zmínili některé naše BM kapacity (Morbivod, Honza Vaněk) a to je pro nováčky velmi dobré vysvědčení. To další teď vyfasují za debutovou nahrávku s klasickým žánrovým názvem Imperium Satana.
Po intru s řevem a ďábelským chechotem následuje 11 skladeb poznamenaných nepříliš kvalitním zvukem a programovanými bicími. Obě tyto záležitosti lze pochopit, nikoliv však opomenout, obě jsou samozřejmě dány aktuálními možnostmi. „Bezejmenná“ kapela, která o sobě chce dát první signál, nutně nemusí vyhazovat peníze za profi studio… Ale aby má slova nezněla příliš tvrdě – zvuk není až tak špatný, kytary, baskytara a zpěv zní celkem slušně, trochu slabší je to s bicími, hlavně kopáky zní jakoby z povzdálí. Zarazí i nevyrovnanost zvuku – jako kdyby se některé skladby nahrávaly za jiných podmínek.
Ač se Naurrakar tváří ortodoxně, po několika posleších vyplouvají na povrch skutečnosti, které tu ortodoxnost lehce korigují. Jistě, černé vichřice převládají, ale vedle nich se daří i dalším motivům. Nejlepší ukázkou kreativity kapely je hned první řádná skladba Imperium Satana, ve které se vedle blackového běsnění objevují i kvílivé tóny kytary, vedle havraního skřehotu pak recitace. Ostatně zpěvák je chlapík na svém místě, často mění výraz a má velký podíl na pestrosti materiálu. V nedávném rozhovoru kytarista BMKrieger doufal, že Naurrakar nikoho nevykrádají. Ale já si nemůžu pomoci, Rise of Blasphemy je Klášternímu tajemství od Kryptoru tak podobná, že jsem si nejdříve myslel, že jde o cover verzi. Naštěstí se ona podobnost týká jen slok, refrén je jinde a lahůdkový závěr pak odhaluje další potenciál skupiny v podobně technických kytarových hrátek. Vysokou kvalitu si drží ještě následující dvě skladby, jak Běsnění válečné s obstarožními riffy ve středních pasážích (to nemyslím ve zlém, jde evidentně o poctu zakladatelům stylu), tak hypnotická Satan Storm s chrámovými vokály a silnou atmosférou. Leč pak jde laťka dramaticky dolů – monotónní Infernal Howl bych raději nechal zapadat prachem zapomnění, o mnoho lépe na tom není ani triviální Prazáklad veškerého zla, ve kterém potěší jen poměrně dlouhé kytarové sólo. Ztraceni vrací Naurrakar do hry o lepší umístění, vybrnkávačka v úvodu Doby Temnoty překvapí a chytlavé melodie tamtéž potěší. Mírné rozpaky vzbuzují zpěvákovy skřeky. Když se objeví poprvé, fungují jako specifické ozvláštnění, v Synech... už je jich moc; naopak zapojení čistého hlasu zde má své místo a opět naznačuje, že Naurrakar se nebojí občasného kroku stranou. Dvě tváře spolku odhaluje Kakofonie Světa – u přívětivější ve formě zběsilé jízdy, tu odvrácenou s dalšími retro houpavými úseky, kterých už bylo dost. Závěrečný mišmaš bych si dovolil zařadit do kategorie „navíc“... Možná by neškodila trocha sebekritiky – zkrácením a vynecháním vycpávek by materiál dostal větší sílu.
Texty, které se točí kolem klasických blackových témat, mi přijdou klišovité a navíc řemeslně nepříliš zdařilé. Jako by se jelo na první dobrou, cokoliv přišlo na mysl, skončilo na papíře. Snad jen Doba Temnoty je napsána trochu zajímavěji, možná lehce připomene způsob vyjadřování Maniac Butcher.
Co ještě dodat? Body jsou níž, z výše uvedeného snad jasně vyplývá, že mě Naurrakar svou prvotinou nepoložili na lopatky, ale ani mě neotrávili - nakročeno mají zajímavým směrem. Příště bych navštívil nahrávací studio, více si pohrál s texty a vůbec bych se nebál melodií, sól, technických fintiček ani dalších zpestřujících prvků. Naopak s odkazy na dávnou minulost bych spíše šetřil, prastylotvůrcům již byl hold vzdán a jednou to stačí.
Seznam skladeb:
Čas: 45:43
Klasických blackmetalových družin v našich končinách až tolik není, těch fungujících a koncertujících sotva desítka. Před nedávnem vystrčili růžky další pekelníci, Naurrakar, kteří si „udělali“ jméno vystoupením na listopadovém festivalu Phantoms of Pilsen. Koncert po boku Panychidy, Agmen či německých Eternity dopadl nad očekávání, o kapele se pochvalně zmínili některé naše BM kapacity (Morbivod, Honza Vaněk) a to je pro nováčky velmi dobré vysvědčení. To další teď vyfasují za debutovou nahrávku s klasickým žánrovým názvem Imperium Satana.
Po intru s řevem a ďábelským chechotem následuje 11 skladeb poznamenaných nepříliš kvalitním zvukem a programovanými bicími. Obě tyto záležitosti lze pochopit, nikoliv však opomenout, obě jsou samozřejmě dány aktuálními možnostmi. „Bezejmenná“ kapela, která o sobě chce dát první signál, nutně nemusí vyhazovat peníze za profi studio… Ale aby má slova nezněla příliš tvrdě – zvuk není až tak špatný, kytary, baskytara a zpěv zní celkem slušně, trochu slabší je to s bicími, hlavně kopáky zní jakoby z povzdálí. Zarazí i nevyrovnanost zvuku – jako kdyby se některé skladby nahrávaly za jiných podmínek.
Ač se Naurrakar tváří ortodoxně, po několika posleších vyplouvají na povrch skutečnosti, které tu ortodoxnost lehce korigují. Jistě, černé vichřice převládají, ale vedle nich se daří i dalším motivům. Nejlepší ukázkou kreativity kapely je hned první řádná skladba Imperium Satana, ve které se vedle blackového běsnění objevují i kvílivé tóny kytary, vedle havraního skřehotu pak recitace. Ostatně zpěvák je chlapík na svém místě, často mění výraz a má velký podíl na pestrosti materiálu. V nedávném rozhovoru kytarista BMKrieger doufal, že Naurrakar nikoho nevykrádají. Ale já si nemůžu pomoci, Rise of Blasphemy je Klášternímu tajemství od Kryptoru tak podobná, že jsem si nejdříve myslel, že jde o cover verzi. Naštěstí se ona podobnost týká jen slok, refrén je jinde a lahůdkový závěr pak odhaluje další potenciál skupiny v podobně technických kytarových hrátek. Vysokou kvalitu si drží ještě následující dvě skladby, jak Běsnění válečné s obstarožními riffy ve středních pasážích (to nemyslím ve zlém, jde evidentně o poctu zakladatelům stylu), tak hypnotická Satan Storm s chrámovými vokály a silnou atmosférou. Leč pak jde laťka dramaticky dolů – monotónní Infernal Howl bych raději nechal zapadat prachem zapomnění, o mnoho lépe na tom není ani triviální Prazáklad veškerého zla, ve kterém potěší jen poměrně dlouhé kytarové sólo. Ztraceni vrací Naurrakar do hry o lepší umístění, vybrnkávačka v úvodu Doby Temnoty překvapí a chytlavé melodie tamtéž potěší. Mírné rozpaky vzbuzují zpěvákovy skřeky. Když se objeví poprvé, fungují jako specifické ozvláštnění, v Synech... už je jich moc; naopak zapojení čistého hlasu zde má své místo a opět naznačuje, že Naurrakar se nebojí občasného kroku stranou. Dvě tváře spolku odhaluje Kakofonie Světa – u přívětivější ve formě zběsilé jízdy, tu odvrácenou s dalšími retro houpavými úseky, kterých už bylo dost. Závěrečný mišmaš bych si dovolil zařadit do kategorie „navíc“... Možná by neškodila trocha sebekritiky – zkrácením a vynecháním vycpávek by materiál dostal větší sílu.
Texty, které se točí kolem klasických blackových témat, mi přijdou klišovité a navíc řemeslně nepříliš zdařilé. Jako by se jelo na první dobrou, cokoliv přišlo na mysl, skončilo na papíře. Snad jen Doba Temnoty je napsána trochu zajímavěji, možná lehce připomene způsob vyjadřování Maniac Butcher.
Co ještě dodat? Body jsou níž, z výše uvedeného snad jasně vyplývá, že mě Naurrakar svou prvotinou nepoložili na lopatky, ale ani mě neotrávili - nakročeno mají zajímavým směrem. Příště bych navštívil nahrávací studio, více si pohrál s texty a vůbec bych se nebál melodií, sól, technických fintiček ani dalších zpestřujících prvků. Naopak s odkazy na dávnou minulost bych spíše šetřil, prastylotvůrcům již byl hold vzdán a jednou to stačí.
Seznam skladeb:
- Naurrasatan
- Imperium Satana
- Rise of Blasphemy
- Běsnění Válečné
- Satan Storm
- Infernal Howl
- Prazáklad Veškerého Zla
- Zatraceni
- Doba Temnoty
- Synové České Temnoty
- Kakofonie Světa
- Proroctví Strachu
Čas: 45:43
