22. 4. 2012Jak dál s recenzemi?

další fotografie

Tentokrát se neděste, nic takového opravdu nepřipravujeme, přesto jsme došli k určitému rozhodnutí, se kterým vás, naše čtenáře, ale hlavně kapely a vydavatele, chceme seznámit.

S nástupem digitalizace a výraznému poklesu prodeje hudebních nosičů se mění celý hudební průmysl a mění se i chování kapel. Postupně se objevují nahrávky vydané pouze elektronicky, s tím, že jsou volně ke stažení ve velmi dobré zvukové kvalitě a třeba i s bookletem. My máme pořád v informacích uvedeno, že mp3 nerecenzujeme, ale v podstatě to dnes trochu postrádá smysl. A taky nepostrádá.

Tento článek je reakcí na situaci, kdy nám stále častěji přichází avíza na nové vydané nahrávky, které jsou kdesi uloženy ke stažení nebo on-line poslechu, většinou i s obalem, historií kapely a dalšími informacemi. Tyhle maily přicházejí z celého světa a popravdě řečeno, většinou na ně nereagujeme, protože jen tak tak stíháme psát recenze na hmotné nosiče, které stále docházejí poštou. V poslední době se ale roztrhl pytel s žádostmi podobného znění i z českých a moravských luhů a hájů.

Dosud jsme ctili pravidlo, že jsme napsali recenze na veškeré promo nosiče, které jsme dostali, samozřejmě ty fyzické. Určitě jste si všimli, že se tu a tam objevily i recenze nahrávek, které vyšly pouze elektronicky. Jenže... tyhle recenze byly vždy v režii některého redaktora, který o to měl zájem, napsal to z vlastní vůle. A teď se nabízí otázka – je elektronicky zaslaný materiál promáčem, který jsme povinni (dle našich tradic... vše, co dostaneme, zrecenzujeme) hodnotit?

Týká se to i tuzemských interpretů, resp. vydavatelů, kteří nás v posledních dnech několikrát "přemlouvali" k recenzování mp3 souborů. A my jsme řekli možná... Chápeme všechna pro a proti, labely šetří, protože se moc CD neprodá, ale resumé je, že u českých kapel chceme fyzický nosič, protože těch solidních zinů/časopisů, kde ta recenze aspoň za něco stojí, je nějakých deset a to žádného vydavatele nezabije, když to rozešle poštou... Navíc si na podpoře tuzemské scény léta zakládáme, ukažte nám, kde jinde se za poslední rok objevilo 49 rozhovorů s tuzemskými interprety, kde jinde je podíl recenzí ČR vs. svět 49 ku 35 (od letošního ledna).

Aby to nevyznělo nějak povýšeně, nebo abychom nebyli osočování z toho, že z kapel a vydavatelů taháme cédéčka – netaháme. Když nám to poslat nechtějí, je nám to fuk, každý z nás si pořád kupuje spoustu nahrávek na hmotných nosičích a většina redaktorů se kloní k tomu, že než psát recenze na nějaké empétrojky, raději sáhne do své sbírky.

Tak, to je snad vše, snad je to srozumitelné a jestli k tomu má někdo nějaké připomínky, klidně o tom můžeme diskutovat. Třeba to jednou ani jinak nepůjde, žádné nosiče vycházet nebudou a stejně vše skončí jen na tom internetu, na hard discích počítačů a na flash discích. To ale bude doba, kdy já už o muzice psát nebudu, protože mě to prostě přestane bavit a budu si do zblbnutí poslouchat své staré vinyly.