6. 9. 2011TRIBUTE TÖRR – Institut černého kovu

další fotografie

Jak už většina z vás nejspíš ví, v srpnu letošního roku vyšlo, jako příloha magazínu Pařát, tributní CD legendy domácí metalové scény, skupiny TÖRR, nazvané „Institut černého kovu“, na kterém 16 zúčastněných kapel přepracovalo k obrazu svému (místy více, místy méně) skladby pocházející z let 1987 – 1992. Mé osobě se pak dostalo poměrně nevděčného úkolu a to sepsat pro Fobii recenzi, která by tento počin zmapovala. A proč že se zmiňuji o úloze nevděčné? Z prostého důvodu. Tributy obecně jsou povětšinou u posluchačů přijímány velmi rozporuplně, zvláště pak nabízí-li ve většině totálně překopané verze písní jejich oblíbenců, na jejichž tvorbu léta přísahají. A to je pochopitelně i případ tohoto CD, jehož vznikem si vydavatel pařátu Herdron splnil svůj dávný sen (jak sám uvádí).

Jak už jsem napsal v úvodu, svou stopu na tributu zanechalo celkem 16 kapel různého stylového zaměření, jejichž jména budou, předpokládám, všem fanouškům dostatečně známá. Celou desku zahajuje PANDEMIA, která zde prezentuje jednu z nejstarších věcí Törru vůbec, Vlastovu pecku „Samota v smrti“, jenž je opatřena intrem a začíná prakticky ve stejném tempu, jako originál, po chvíli však chebští pořádně zatopí pod kotlem a rozjíždí se do svých klasických deathových obrátek. Základní linka songu ale po celou dobu zůstává naprosto čitelná, takže každý fanda jistě hned pozná, o co jde. Zpestřením jsou pochopitelně sypačky a též zaujme výborné sólo kytaristy Vlasty Slíže. Následují blekaři KARDACHERON, kteří pro svou předělávku získali zřejmě jeden z největších hitů „Kladivo na čarodějnice“. Kladem této věci je určitě zakomponování mluvených částí ze stejnojmenného filmu, které umocňují atmosféru textu, zápornou stránkou je pak zvuk, který mi přijde tak na úrovni demáče a rovněž mi nesedí jekot v některých částech skladby. Celkově je tahle věc taková vyčichlá a málo energická. To RADIOLOKÁTOR je zvukově zcela o něčem jiném. Špičkovým soundem opatřený „Armageddon“ začíná v takovém skočném rytmu, následuje zrychlení a píseň se pak až do svého konce nese v o něco málo rychlejším tempu než originál. Škoda jen trochu nevýrazného zpěvu. MELANCHOLY PESSIMISM vtiskli fláku „Exorcist“, řekl bych, svůj tradiční thrash/deathový výraz, jede se hodně rychle, zařazeny však zůstávají i původní pomalé pasáže. Opavští metaloví experimentátoři INSANE si zvolili vál „Život a smrt“, který je zahraný moderním technickým metalem, doplněným takřka úplně čistým zpěvem, což jde nádherně dohromady. Plzeňská PANYCHIDA se rozhodla pro „Posedlou“ (původně jako „Čarodějnice“ pochází ještě z repertoáru Faty Morgany), kterou okořenila svým paganmetalovým drivem, samply na pozadí, jenž ještě umocňují atmosféru skladby, ale co hlavně, ke spolupráci přizvala samotného autora této věci Daniela „Šakala“ Švarce, který stejně jako před lety obstaral hlavní vokál (podpořený i současným pěvcem Panychidy Vlčákem). Docela dobře si dokážu představit, že kdyby dal Dan tuhle pecku dohromady v současnnosti a ne v roce 1987, mohla by znít právě takhle. Death/grindoví (dnes už spíše jen deathoví) matadoři FLESHLESS vsadili na „Kult ohně“, který je vyveden prakticky v totožném tempu, jako originál, co jej od něj odlišuje je samozřejmě Vláďův zpěv a jestli dobře slyším, tak i absence baskytary (což je dosti překvapující, jelikož právě na ní je původní verze dosti postavena), přítomni jsou pouze dva kytaristé, takže to celkově nevyznívá tak hutně. Hodně moc jsem byl zvědavý na to, jak si Moraváci EVERLASTING DARK poradí s další, původně ve Fatě vytvořenou, Švarcovou pocitovkou „Vzpomínky na život“. Po prvním poslechu jsem kapelu celkem zatratil, ale po opakovaném několikerém přehrání jsem názor poupravil. Největší změna je samozřejmě ve vokálu, který zde obstarává zpěvačka Hanka Vajčnerová (poklonu jí za výkon složil i sám Dan Švarc), s čímž se ortodoxní fans Törru budou smiřovat asi poměrně těžko (úsměv), symfonický nádech pak dodává zařazení houslí a musím konstatovat, že výsledek zní hodně zajímavě. Dáte-li této skladbě šanci, myslím, že jí časem, stejně tak jako já určitě přijdete na chuť.

Jako další jsou na řadě doomoví nestoři DISSOLVING OF PRODIGY, jejichž verze „Padlého chtíče“ prošla, stejně tak jako u předtím uvedených Everlasting Dark, velkou proměnou, ale nějak výrazně mě nezaujala, myslím, že je to až zbytečně utahané a co se mi vyloženě nezamlouvá je v některých pasážích zařazená flétna, která působí spíše jako rušivý element. Souputníci Törru z přelomu 80. a 90. let, thrasheři V.A.R. přehráli další památný song „Král mor“, který si fandové nejvíce asi pamatují díky