ABBATH, TOXIC HOLOCAUST, HELLRIPPER

Leden byl pro mě poměrně zvláštním měsícem v tom smyslu, že kromě jednoho odehraného koncertu jsem nenavštívil ani jednu akci. Nicméně druhý měsíc je v tomto ohledu více než vydatný, v současnosti vím minimálně o pěti koncertech, které chci obrazit. Premiérová show roku 2024 se pro mě odehrála v pražském Paláci Akropolis, kam se vydal norský matador ABBATH společně s thrash metalovým supportem v podobě TOXIC HOLOCAUST a HELLRIPPER.

Několik desítek hodin před koncertem ohlásila pořádající agentura Obscure Promotion vyprodáno, což znamená zhruba 700 metalových hlav. Už před začátkem akce se tvořily fronty na šatnu (nicméně velmi rychle odbavující), nápoje i záchody, do sálu šlo ale prolézt ještě poměrně v klidu. Snad i krátce před avizovaným časem v 18:40 to odstartovala družina skotského maníka Jamese McBaina HELLRIPPER, kterého naživo doplňuje trojice mně neznámých muzikantů.

V perexu jsem obě „předkapely“ nazval thrashem, u HELLRIPPER je to ale trochu složitější, neboť Jamesova hudba je okořeněna i blackem a hlavně to všechno až speedově valí dopředu. Od kapely znám pouze loňskou řadovku „Warlocks Grim & Withered Hags“, která je fakt skvělým zářezem, nekompromisní jízda se znatelnou zručností. Jestli si to McBain fakt vše nahrává sám, tak všechna čest. Naživo si kromě vokálů bere na paškál kytaru, kterou umně drtí, a přizval si k sobě hlavně neméně dovedné borce. Vyzdvihnul bych bubeníka Maxe Southalla, dlouho jsem v thrashi neviděl maníka s takovou energií, úderem, kreativitou a zároveň přesností. Právě on hnal HELLRIPPER neurvale dopředu a v kotli se v podstatě od prvních tónů pořádně vařilo. Z novinky zazněla úvodní „The Nuckelavee“ a dále „Goat Vomit Nightmare“, HELLRIPPER pak oprášili všechny řadovky i nějaké krátkometrážní počiny, přičemž u těch nejstarších skladeb bylo jasně znát, kam se James za tu dobu posunul. Tehdy to bylo punkovější, ne až tak vyhrocené, zatímco nový materiál má skutečně enormní tah na branku. Rozjezd večera tedy vynikající, navíc podpořený absolutně skvostným zvukem, McBain neustále vybízel publikum k větší a větší aktivitě. To se mu odvděčilo velmi vřelým přijetím.

Pamatuji si, že třetí deska portlandských TOXIC HOLOCAUST „An Overdose of Death...“ mě v době svého vydání před 16 lety bavila dost. Bylo to tedy dáno také tím, že v té době jsem měl výrazně thrashové období, ale tehdy stále ještě celkem nová banda to sypala velmi slušně. Později už jsem jim ale příliš nevěnoval pozornost a teď jsem si před koncertem ze zvědavosti pustil poslední řadovku „Primal Future: 2019“, která mě ale vůbec nebavila. Se skepsí jsem tehdy přistupoval i k živému provedení, nicméně když řeknu, že z poslední desky TOXIC HOLOCAUST vlastně nehráli snad vůbec nic a naopak mělo v setlistu největší zastoupení zmíněné album „An Overdose of Death...“, dalo by se tušit, že show dopadla nad očekávání. Ale bohužel ne...

Trojice sice měla také solidní zvuk, ačkoli rozhodně ne tak dobrý jako předchůdci, nicméně ta energie, která z HELLRIPPER doslova prýštila, z TOXIC HOLOCAUST vůbec nebyla cítit. Ono to samozřejmě bylo odehrané velmi dobře, nicméně z letargie mě vždycky vytrhl pouze nějaký úsek, případně například těžkotonážní „I am Disease“, kterou bych považoval za vrchol setu. Jinak to byl ale spíš takový kolovrátek a přijde mi, že občas větší nasazení vyprodukují i o generaci starší borci z legendárních thrashovek. Ani hitovky typu „Nuke the Cross“ mě prostě nějak nechytly, ale berte to tak, že nejsem cílovka. Kotel jel pořád na plné obrátky, takže asi veskrze dobré, ale na mě to po zabijáckých HELLRIPPER nějak nepůsobilo.

Na ABBATHA jsem od rozkmotření s IMMORTAL vyrazil asi popáté. Dosud nejlepší koncert podle mě byl v Brně v únoru 2020 s 1349 a VLTIMAS, kde se Olve s družinou ukázal poté, co si naordinoval abstinenci, a na výsledku to bylo zatraceně znát. I tentokrát byl Abbath z hlediska udržení se na nohou naprosto v pohodě, nicméně už ze záznamů z předchozího večera v Německu bylo znát, že mu jaksi odchází hlas. To se projevilo i v Praze a sám Abbath na to posunky upozorňoval na začátku setu. Během setu bylo v několika okamžicích poznat, že ho tato skutečnost samotného dost žere, natož pak když mu na chvíli vypadla kytara, to si technik trochu vyslechl.

Nicméně když pominu, že vokálně to z daných důvodů nebylo stoprocentní, ač se Olve snažil, tak jinak byl koncert naprosto v pořádku. Při úvodních „To War!“ a „Acid Haze“ se zvukař ještě trochu hledal, od následujících skladeb už byl ale zvuk hodně v pohodě i v bližších řadách. První sada songů se skládala z Abbathových sólovek, došlo například na „Dream Cull“ nebo „Dread Reaver“, následovalo trio IMMORTALOVSKÝCH pecek „In My Kingdom Cold“, „Beyond the North Waves“ a „Nebular Ravens Winter“. Ty skladby mají pořád sílu, fungují naživo naprosto skvěle. Zpět k sólovkám nás zavedla pomalá „Root of the Mountain“, při které si bubeník Ukri Suvilehto zahrál i ve stoje, následovala vypalovačka „The Artifex“ a pak sypanice z největších, „One by One“.

Právě otvírák z desky IMMORTAL „Sons of Northern Darkness“ jsme si nakonec částečně vyposlechli dvakrát, protože zprvu jej Abbath asi po půlhodině zastavil poté, co se ztratil a potřeboval upravit odposlech. Napodruhé ale už „One by One“ vyšla na výbornou, stejně jako následující „Winterbane“. Večer se pomalu chýlil ke konci, závěr představovala možná trochu nečekaně vysněná „Withstand the Fall of Time“ z „At the Heart of Winter“. Je tomu čtvrt století, co tahle deska vyšla, a přesto je to pořád naprosto úžasná a neopakovatelná záležitost. Tímhle zavírákem mě ABBATH vskutku potěšil.

Samozřejmě u Abbatha každý očekává, v jaké formě vlastně vystoupí, i když se domnívám, že v posledních letech už jsou zlé předtuchy spíše zbytečné a fiasko z Argentiny se opakovat nebude. Nutno říct, že tentokrát v Akropoli to bylo jednoznačně nejserióznější vystoupení Olveho a spol., kterému jsem přihlížel. Abbath očividně hlasivky šetřil i mezi skladbami, takže většinou jen po letmém uvedení songu ihned následoval další a show nabrala pekelný spád. Navíc má kolem sebe skutečně velmi zručnou sestavu, kytarista Ole André Farstad má na starosti většinu sól a dává je s naprostou lehkostí a nemetalovým feelingem, vyzdvihnout zaslouží ale hlavně bicman Ukri, sype to precizně, oproti původní podobě skladby oživuje různými breaky a teda zejména nohy má pekelné. Naživo formaci doplňuje basák Andreas Fosse Salbu, mimo jiné kytarista TORTORUM, který jezdí také s GAAHLS WYRD.

Letošní koncertní sezonu jsem tak odstartoval úspěšně. HELLRIPPER to na začátku skvěle nakopli, TOXIC HOLOCAUST bohužel u mě dopadli celkem podle očekávání a ABBATH předvedli profesionální show. Vhod také přišel konec akce v 22:00, což se asi v Akropoli musí, takže pěkně o půl jedenácté doma i s novým vinylovým přírůstkem. Snad se Abbath dá hlasově do kupy, ještě ho čeká zhruba týden na evropském turné, a já se těším při další příležitosti.

Setlist ABBATH:

1. To War!
2. Acid Haze
3. Dream Cull
4. Hecate
5. Ashes of the Damned
6. Dread Reaver
7. In My Kingdom Cold (IMMORTAL)
8. Beyond the North Waves (IMMORTAL)
9. Nebular Ravens Winter (IMMORTAL)
10. Root of the Mountain
11. The Artifex
12. One by One (IMMORTAL)
13. Winterbane
14. Withstand the Fall of Time (IMMORTAL)