Utekl přesně rok a Satan Klaus ve Volyni zase naděloval metal v různých podobách.
Lehký pohled za oponu – od rána 29. prosince žhavili pořadatelé telefonní linky a sháněli náhradní kapelu. FORCE OF HELL totiž přepadl zákeřný virus, který jim vystavil koncertní stopku, a tak se narychlo hledala náhrada. Neúspěšně. Jedna oslovená kapela za druhou oznamovala, že nemůže, takže nakonec se počet snížil na čtyři a začátek o něco posunul. (Johan)
Ještě před odjezdem na poslední minifest právě skončeného roku do nedaleké Volyně nám bylo známo, že namísto původních pěti kapel zahrají pouze čtyři. K mému zklamání kapelou, ve které zařádil choroboplodný bacil, byli FORCE OF HELL. Inu, co naděláš, dětma nezatopíš a starý báby nehoří… (Jindra)
S posledním nájezdem zápasu naší reprezentační dvacítky na MS proti USA nastupují na jak zvukovou, tak světelnou technikou bohatě osazenou scénu sálu Na Nové jihočeští ARTHEMION. V mém případě se nejednalo o nepopsaný arch, ARTHEMION jsem v povědomí registroval z nějaké městské outdoorové akce. Tváří kapely je v prostoru poletující frontwoman Ivana „Neira“ Furmánková, nebo taky Neira Lohikäärme, jak je libo, pro mě jednoduše Ivana. Zprvu na mě působila jako bytost z pohádek 666 a jedné noci, což naplno vyznělo poté, co si ke skladbě „Arabica“ přizvala tanečnici Hawsu. A jako chlap musím uznat, že to vůbec nebyl nepříjemný pohled. Hudebně se v případě ARTHEMION jedná o model mající kořeny v 90. letech, kdy kráska v korzetu a zvíře se navzájem přetahují o zpěv. Ona čarující melodickým zpěvem vzletných refrénů, on (kytarista) hrozící mocným growlem. To vše levitující v klávesových nebesích a laciných melodiích. Pro mě zboží, které dopřeji někomu jinému. (Jindra)
První ARTHEMION nedokážu zařadit. Jejich hudba se pohybovala někde mezi melodickým death metalem a symfonickým metalem – chvíli se hrálo zhurta, chvíli na vzletných vlnách. Jak zjevem, tak hlasem výrazná zpěvačka nepostála, neustále byla v pohybu a dlouhé vlasy kolem ní vlály. Hlasový rozsah má Neira obdivuhodný, jak čisté, tak ostřejší polohy zvládá v pohodě, určitě tvář kapely a hodně nápadná, byť vzrůstem drobná. V jedné písni se přidala pohybově nadaná tanečnice, která ještě zpestřila pódiovou prezentaci; posléze si tancem užívala i vystoupení dalších kapel. Na druhé straně spektra plus-minus stál kytaristův průměrný vokál, respektive když používal civilní polohu, bylo to hodně minus, když řev, tak to bylo ucházející. Celkový dojem byl ale žel takový, že kapela je roztěkaná a snaha o neustálé změny výrazu hudebního i vokálního působí kontraproduktivně – z celého setu mi v hlavě nezůstalo nic jiného než vizuál. (Johan)
Bezesporu největším tahákem ze Satan Klausova rituálního oděvu bylo vystoupení formace HENYCH 666. Všichni přítomní dobře věděli, koho že si mají před visícím banerem s tímto logem představit. Zpěvák a baskytarista kultovních TÖRR Vlasta Henych, poté co byl ve 2010 Otou Herešem vypoklonkován z kapely, probudil o rok později svoje šestky. Do Volyně dorazil zasloužilý hudební vizionář ve vyloženě dobré náladě (nemyslím pod vlivem) a v hodinovém setu nešetřil komplimenty směrem k publiku. Z kapely, ve které se o rytmickou sekci starají staří pardálové, basák Vlasta a bubeník Herr Miller (DEBUSTROL), a konzervativně znějící kytary se svalnatým zvukem třímají o generaci mladší Aleš Hampl (MINORITY SOUND, ex-RAVENOIR) a absolvent českobudějovické konzervatoře Jan Havlín (ex-PALE INSIDE, ex-PIRATES OFTHE PUBS), sálala atmosféra panenského black metalu se všemi jeho leckdy kýčovitými atributy, ale my to máme občas takhle rádi. Po regulérním setu nesmělo chybět něco navíc. Z několika málohlasového skandování a nenápadné Alešovy pobídky prsty ruky Vlasta pravil „tak jo“ a následoval vyhulákaný přídavek, a to rovnou „Countess Bathory“ od VENOM, při kterém někteří kmeti zapomněli, že jsou majiteli průkazky ZTP. HENYCH 666 až na pár výjimek (čti skladeb mimo období TÖRR) předložili retrospektivní pohled do minulosti pražské legendy. Nevytvořili sice další „Armageddon“ ani „Made in Hell“, ale to snad neočekával ani ten největší dětina. Po koncertě Henych neodmítl nejednu výzvu o selfie a s díky přijal poplácání po hrbu jako gesto uznání, a tak nějak působil, že mladistvé ego odešlo s prohlubujícími se vráskami. (Jindra)
O Vlastovi Henychovi nebylo po jeho odchodu z MASTER´S HAMMER slyšet, ani kapela HENYCH 666 nevyvíjela žádné aktivity, ale čert nikdy nespí, a tak se Vlastovi znovu povedlo postavit funkční sestavu i vyrazit na koncerty. Nemůžu říci, že bych se na HENYCH 666 těšil jako malé dítě na vánoční nadílku, ale o zvědavosti nebylo pochyb. Byl jsem zvědavý, s jakým repertoárem se kapela vytasí, byl jsem zvědavý, jak dopadne ve srovnání s TÖRREM (který jsem viděl v roce 2022 v Písku na Thrash Nightmare), byl jsem zvědavý, jak bude Vlasta působit. A odpovědi na všechny otázky dopadly pro HENYCHH 666 v rozmezí dobře až výborně, takže ve škole by to asi skončilo vyznamenáním. Repertoár – ten bych si dovedl představit trochu jiný, ale chápu, že chtěl Vlasta přehrát i skladby z repertoáru HENYCH 666, nikoliv jen oprašovat TÖRR. Na druhou stranu – když došlo na skladby z dílny HENYCH 666, zájem publika viditelně klesal, když se hrály hity TÖRRU, byla odezva mnohem silnější. Druhá odpověď vyznívá jednoznačně pro HENYCH 666. Kapela šlapala, hrála s elánem, všichni členové vypadali, že je to opravdu baví a že si koncert užívají. A za třetí – Vlasta byl překvapivě dobře naložený a působil lépe, než jsem čekal. Dobře vyzníval nejen jeho zpěv, ale i Alešův v „Chcípni o kus dál“, Honza zase ozvláštnil myslím „Kult ohně“ chorály, všichni tři se občas pustili do sborů… Takže za mě dobrá práce, letité songy jsem si užil víc než v roce 2022 od TÖRRU. A jsem rád, že jsem Vlastu a spol. viděl. (Johan)
Play list HENYCH 666:
- Extrémní sport
- Kult ohně
- Travestit (2011, cover KURTIZÁNY Z 25. AVENUE z maxi singlu „Psychonaut“)
- Jen jednou (2016, singl MP3)
- Chcípni o kus dál
- Oči plný krve (2016, singl MP3)
- Zlej sen
- Samota v smrti
- Předčasnej pohřeb
- Válka s nebem
- Zakrev (2011, maxi singl „Psychonaut“)
- Psychonaut (2011, maxi singl „Psychonaut“)
- Kladivo na čarodějnice
- Made in Hell
- Countess Bathory (cover VENOM)
BOHEMYST jsou na Satanovi jako doma, když jej Rámus pořádá. V minulosti skoro vždycky hrál AVENGER, na všech dosud proběhlých ročnících po-AVENGEROVSKÉ éry BOHEMYST. Ti mají na kontě pořád jen debut „Čerň a Smrt“, tudíž se hrálo především z něj, ale došlo i na nějaké vzorky z chystané druhé desky. Kapela je natolik vyspělá a muzikanti vyhraní, že každý koncert je přehlídkou parádních instrumentálních i vokálních výkonů, skladby z „Černi“ jsou vesměs návykové hitovky s jasnými záchytnými momenty, které si lze snadno uložit do paměti. Radek je hlasový čaroděj a jeho nynější vzhled ještě podtrhuje nový oděv – kabátec. Kytaristé odehráli set v kapucích, basák ji posléze sundal, ale přes obličej měl neustále vlasy, takže i vizuálně samý démon. (úsměv) (Johan)
Za poslední roky patří BOHEMYST k Satan Klausovi asi jako budějovická DEZINFEKCE k vodňanské Festě, a to je jenom dobře. Přestože mají BOHEMYST na kontě od svého vzniku v roce 2017 zatím jediné album „Čerň a Smrt“ (2021), tak snad každý z přítomných z této fošny, na které není slabých míst, někdy něco slyšel. A ze slyšeného je zřejmé, že je vždy na co se těšit. BOHEMYST odhalili poskrovnu skladeb z připravovaného alba, kde je jasný zatím pouze název „Okultura“. Osobně jsem pochytil skladbu „Rohy zla“. Možná byl někdo pozornější a zaregistroval i další název nového songu. BOHEMYST nabízí žonglérsky zvládnutou rovnováhu mezi death a black metalem, nahodile se synťákem, který uhrančivě vládne např. ve skladbě „Kosti“, která mi v kešeni zněla ještě druhý den ráno. Radek Popel s retro mikrofonem na klacku bez tripodu přepřahal z blackového skřehotu do deathové podmanivosti a ve volnějším tempu hlouběji kamsi k temným emocím. V podstatě přítomní dostali vše, na co jsou zvyklí a co očekávali. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, že basák Franta Vávra, na rozdíl od bubeníka Honzy Kapáka, měl na pódiu boty. Hudebně precizně odvedený výkon se skvělým zvukem, který dle mého kvalitou gradoval při vystoupení poslední kapely, navrátilců na scénu, deathmetalových IMPURITUM. (Jindra)
Zatímco set BOHEMYST lze označit samými pozitivy, pořadatelský výkon bych označil jako salámistický. Čtyři kapely a poslední začínala po půlnoci. Ach jo, tyhle průtahy mně jako vždycky přišly jako marnost, kdyby to trochu odsýpalo, mohl být o půlnoci konec, takhle se hrálo do jedné a doma jsem byl v půl druhé. Na Rámusovu obranu musím dodat, že na návrat IMPURITUM si počkalo docela dost lidí, ale ti působili unaveným dojmem… Ne tak kapela, která vstala z popela, tuším po cca šesti letech. V lehce pozměněné sestavě – muzikanti stejní (Přemek, David, Rámus, Honza – všichni v AVENGERU v letech 1999-2001 a všichni dříve v řadě dalších kapel), zpěvák nový, pro mě nepopsaný list. A zatímco kapela šlapala naprosto parádně a jí produkovaný death metal zněl skvěle, zpěvák Erik byl jedním slovem tragický. On už nápad s umístěním stolečku s losími parohy působil přiblble, ale co pak frontman předvedl, to bylo „velký špatný“. Za prvé neuměl texty, takže trávil hojně času v předklonu chytajíc se nápovědy na onom lesním pultíku. Za druhé projev hlasivek zněl velmi amatérsky a místy až úsměvně, stejně jako pohybové kreace, které k chladné muzice vůbec neseděly. Často jsem si říkal, že by instrumentální koncert působil lépe. Co s tím hodlají IMPURITUM dělat, netuším, ale takhle to nepůjde. Buď se novic nějakým způsobem přizpůsobí a zlepší, nebo je třeba hledat náhradu. Nevím, proč nestál za mikrofonem Rubash, ale často jsem si na něj vzpomněl… (Johan)
IMPURITUM se na nějakých šest let odmlčeli a jelikož jsou personálně svázáni s téměř domácími BOHEMYST, nebylo lepší příležitosti, jak se znovu připomenout. Když už jsme u těch personálií, v současnosti jsou IMPURITUM kytaristi Rámus (BOHEMYST) a Přemek Šíma (ex-AVENGER), baskytarista David Zíka (mj. BLACK RAIN, ex-DARK ANGELS, ex-AVENGER a ex- asi dalších 30 kapel), bubeník Honza Kapák (BOHEMYST, GRIDE a mnoho dalších) a na postu zpěváka vystřídal Honzu Juráše mně zatím neznámý řimbaba. Díky tomu, že Rámus a Honza měli svoje nástroje de facto naladěné z předešlého vystoupení, byla zvukovka otázkou několika minut. I tak se silně přetahovalo. Na podiu se krom nových tváří objevila také replika barokního stolečku, na kterém bylo ležérně položené losí paroží, což by naznačovalo vystoupení třeba dechmetalových KRMELEC Matěje Lipského. Zmíněná proprieta nakonec sloužila zpěvákovi jako čtecí zařízení. Hudebně není kapele co vytknout, ale za hutným valivým zvukem s tremolo trylky bohužel silně zaostával zpěv. V pomalejších pasážích dejme tomu, že dobrý, ale pokud se přidalo na tempu, řev střídající s growlem a obecně frázování slyšitelně nepasovalo do harmonií, celkového souznění. No nevím, jestli si takového zpěváka IMPURITUM zaslouží. (Jindra)
I přes nějaké to remcání výše považuju nevímkolikátý (určitě jich proběhlo více než dvacet) ročník Satan Klaus Festu za podařený. Lidí asi přišlo méně než loni (ofiko cca 125 platících), ale vytvořili slušnou kulisu. Každá kapela mě něčím zaujala, u každé se objevily nějaké otázky, na které dá odpověď budoucnost, a u všech budu sledovat, kam se bude jejich další cesta ubírat. (Johan)
Fotky: Jindra
