Jsou akce, na které se vyplatí vypnout mozek a nést se na vlně iracionálna. Nehodnotit, nepřemýšlet, nesrovnávat, užívat si okamžik ať už dává smysl, nebo ne. Šamanský rituál který pustí žilou skrytou část psyché, kterou v denním vědomí děláme, že neznáme. Jednou z takových akcí bylo vystoupení veselého grind spolku BAMBULKYNE DOBRODRUŽSTVÁ a nového příležitostného seskupení JOHN LENIN AND THE WIFEBEATERS.
Je to tu. Rozum leží jak spráskaný pes na zaplivaném smíchovském chodníku, jistím ho vodítkem ke kandelábru a sestupuji do útrob Brouka. Zakouřené sklepní prostředí je slušně zaplněno, jde vidět, že pořadatel Adam (jinak kytarista post-blackových spolků OUTWARD a MOORAH) se svým crew zde „budoval atmosféru“ už od časných odpoledních hodin. Aby ne, koncert pojal zároveň jako oslavu svého životního jubilea. Podařilo se přitáhnout slušné kvantum lidí, „BAMBULKY“ hrají sporadicky a JOHN LENIN ATD. byl pro všechny velká neznámá.
Jako první na stage přicházejí JOHN LENIN AND THE WIFEBEATERS, a to ve velkém stylu. Frontman John Lenin s vizáží proplešlého levicového intelektuála s nulovým sexappealem (popis sedící vlastně na všechny minimálně mužské příznivce extrémní levice), kytarista s vojenskou čepkou, apartním sáčkem, kalhotami do zvonu a předkožkou vyleštěnýma lakovkama s psí dečkou, bubeník se zrakem zapíchnutým do země, jako by se předem styděl za to, co přijde, a baskytarista tam buď nebyl, nebo nebyl vidět ani slyšet. Mladí muži spustili svou produkci, která sestávala především z coverů písní punkových a post-punkových kapel.
Přednes frontmana by mohl někomu připomínat Nicka Cavea (kdyby tedy Nick místo poezie a filozofie hltal Pána prstenů, Marxův Kapitál a GILF porno), Adam s kytarou se choval stylotvorně a pohyboval se v archetypálních rockových pózách, někde mezi Petem Townshendem a Elvisem zamlada. Kapela na svém prvním vystoupení obstojně šlapala, sázela jednu pecku za druhou, od STOOGIES po GG Alina (zahrát kus od GG Alina hůř než GG Alin chce mistrovství, jak poznamenal opodál stojící fanoušek). V půlce setu šla sáčka dolů a kapela ukázala, kde se vzala druhá část jejího názvu – „wifebeater“ se za oceánem říká bílému nátělníku, tedy častému to outfitu mužů, kteří se po práci odreagovávají bitím manželek.
BAMBULKYNE DOBRODRUŽSTVÁ – pojmenovaní podle dětského seriálu, který v 80. letech minulého století běžel na socialistické slovenské televizi – naběhli na pódium ve svých klasických Teletubbies kostýmcích. Spustili palbu svých grindových vypalovaček, chrochtaček, námrdů a kdo ví čeho všeho ještě (posrané pleny tentokrát do publika nelétaly, díky kluci). Totální grind-rock'n'rollová jízda proměnila klub v místo, kde nechcete, aby vás načapali nebozí rodičové (tedy pokud nejste pořadatel). Teletubbies kostýmy střídají ženské šaty, vokalista střídá hlasové polohy, piští, chrochtá, growluje, nad tím vším přesné instrumentální výkony všech zúčastněných a je zřejmé, že v této grupě se ani zdaleka nepřibližují svým hráčským limitům a nad tím vším nadhled vědomých surferů na vlnách dadaistické hudební iracionality.
Veškerý textil z nadějných hudebníků postupně mizí, hranice mezi pódiem a publikem také a tím končí publikovatelná část reportáže. Narozeniny je potřeba oslavit!
Fotky: Egor Beketov, Luca Morbidelli
