Jednou z kapel, která se za posledních několik let v blackmetalovém ranku poměrně rychle dostala do povědomí, jsou jistě kanadští PANZERFAUST. S (zatím?) trilogií "The Suns of Perdition", která začala vycházet v roce 2019, se s jejich deskami i koncerty roztrhl pytel. Před pár lety jsem je viděl v Bratislavě, velmi solidní show, pak mi několikrát utekli, a tak, ačkoli zmáhán únavou po Tyrant festu ve Francii, jsem o pondělním večeru do pražského klubu Underdogs' zavítal. A asi i díky ve všední den za mě výbornému konceptu pouze dvou kapel a konce zhruba v 22:00. S PANZERFAUST jedou turné dánští AFSKY, které jsem z desek nijak zvlášť neuctíval, ale nakonec jsem vůbec nelitoval.
Možná překvapivě večer s úderem osmé hodiny otevřeli PANZERFAUST, a to před zaplněným klubem. Nemůžu si pomoct, poslední dobou to fakt žije, nezažívám akce, kde by přihlížely jednotky maniaků, naopak. Pondělí večer, akcí poslední dobou jak nasráno, přesto narváno. Jedině dobře! Od Kanaďanů mám výrazněji rád první dvě desky trilogie, loňská "The Astral Drain" je sice řemeslně dobrá, ale vytratil se z ní náboj a je mnohem hodnější než její předchůdci. Setlist čtveřice ovšem zaměřila z valné většiny právě na mé oblíbence, z čehož vrcholem byla "The Decapitator's Prayer" s naprosto geniálními kytarami. Vůbec, kytarová práce mistra Brocka van Dijka je vynikající, stíhá toho opravdu dost a do toho si velmi často zařve. Z dalších skladeb potěšily například "Stalingrab, Massengrab" nebo "Promethean Fire", PANZERFAUST stihli šestici zářezů a po 50 minutách to zabalili. Vizuálně z koncertu člověk příliš neměl, neboť kromě neprostupné mlhy dostával neustálý diktát stroboskopu do xichtu, vyčníval akorát vokalista/kazatel Goliath. Zvukově byli PANZERFAUST dost nakouření, bicí sypačky absolutně zanikaly, určitě by nevadilo lehké usměrnění, nicméně tlak to mělo.
AFSKY jsou one-man projektem Oleho Pedersena Luka plujícím na vlnách melancholického black metalu, což není něco, co bych při domácím poslechu vyhledával nějak často. Dosud mě kapela příliš nebrala, nicméně když už dá člověk 550 korun za dvě kapely, tak nevypadne po první, neasi. A byla by to taky pěkná kokotina. Oleho doplnili velice zdatní muzikanti a naživo to vůbec nebylo ukňourané a utahané. Naopak, velice často se čtveřice rozdováděla a vytasila pěkné sypačky, které navíc díky mnohem lepšímu zvuku než u PANZERFAUST konečně vynikly. Byly tam i vybrnkávačky a táhlé post-blackové riffy, které nemohou v rámci žánru chybět, ale vlastně mě překvapila ta nespoutanost a syrovost, které čtveřice dosáhla. AFSKY přehráli průřez diskografií, nejvíce se logicky hrálo z letošního počinu "Om hundrede år", a u mě v pondělí večer nečekaně zvítězili.
