Během letních prázdnin budeme servírovat ve formě osmi otázek anketu, na kterou budou odpovídat redaktoři tohoto webu.
Odpovídají: Johan, Mikael, Coornelus, Kubina, Bury, Horaguru, Jindra, 4horsemen, Berry, Peťan a Opat.
5. Co tě drží u toho být součástí webzinu a psát pro něj?
Johan: Na to není lehká odpověď. A těch důvodů je asi i víc, i když si někdy říkám, jestli je normální trávit tolik času sepisováním recenzí, reportů, rozhovorů, opravováním a editací článků. K těm důvodům – zcela otevřeně, bez nějakých politických keců.
1/ Když už to s Fobií táhnu skoro dvacet let, tak mi přijde škoda zahodit roky práce, které dostaly webzin tam, kde dnes je – mezi několik málo respektovaných médií na českém internetu, které mají nějakou úroveň, jsou pravidelně aktualizovány, přináší solidní amatérskou publicistiku.
2/ Mám rád kolegy z redakce, rád se s nimi potkávám na koncertech a někdy i jen tak, na kus řeči, na výletě.
3/ Přísun desek, cédéček a kazet na recenze. Řadu nosičů tím pádem nemusím kupovat. A navíc se díky tomu dostávám i k věcem, které bych asi sám aktivně neposlouchal, protože bych na ně nenarazil, nebo možná narazil ve formě článku někde na webu, ale už bych si nepořídil fyzický nosič a neobjevil tak třeba něco zajímavého. Na druhou stranu je tohle „á“ vykoupené „béčkem“, které znamená, že některé obdržené věci nejsou zrovna trháky.
4/ Dřív to byly i nějaké akreditace na koncerty a festivaly, ty ale v poslední době využívám sporadicky.
Mikael: Nevím, jestli přímo drží, ale může to být pocit jakési sounáležitosti, že prostě někam patřím, nebo že se v rámci svého nějakého oblíbeného koníčka aktivně zapojuju do dění a jsem v podstatě jeho součástí, byť třeba pouze v malé míře. Dále je to poptávka kapel nebo muzikantů po tom mít na stránkách Fobie článek o jejich činnosti, ať už formou recenze, rozhovoru, aktuality atd. Pokud oni projeví tento zájem a jsou schopni splnit aspoň ty minimální podmínky, které na webu máme, a mě jejich tvorba oslovuje, nemám žádný důvod proč jim nevyjít vstříc a nějak je v jejich činnosti podpořit. Takže je to nejspíš kombinace všech zmiňovaných faktorů, a i když je v posledních pěti letech kadence mých článků nízká, tak u toho stále zůstávám.
Coornelus: Johan. Až půjde do metalového důchodu, půjdu já do předčasného…
Kubina: Čím déle píši, tím více přemýšlím o smyslu toho psaní. Přemýšlím, kdo čte moje články, komu se líbí, komu pomáhají… Občas, když přijedu na koncert, tak se mě někteří ptají, jestli budu psát report. Takže možná reportuju pro lidi, kteří mají stejné zážitky nebo pro pořadatele, kteří potřebují doplnit prázdné místo v programu. Když mají kapely radost z nějaké publicity, tak mám radost taky. Ale všímám si, že už někteří z klasicky psaných recenzí a rozhovorů nejsou tolik odvaření jako před lety. U Fobie jsem kvůli prestiži.
Bury: Tak je to koníček. Plně se realizuju v tvorbě Buryzone zine a na Fobii sem tam něco přihodím. Svůj smysl jsem našel v nahazování každodenních novinek a potom v tipech na nová alba, co vyjdou nadcházející měsíc. Prostě hlavně ty aktuality aby tam byly.
Horaguru: Moc mne to baví. Jestli se nepletu, od doby, kdy jste mi umožnili přispívat, uplynuly čtyři roky a já měl za tu dobu možnost poznat tolik nových zajímavých lidí (od redakčních kolegů, přes zapálené fandy až po mnohdy svojské muzikanty), kolik za předchozích třicet let ne.
Jindra: Přestože jsem v té naší společnosti (čti Fobia zine) nejstarší, tak služebně jsem ještě elév. S muzikou vstávám, s muzikou usínám, tak že si troufnu říct, že mě, přestože na nic nehraju, prostě vyklidňuje a čistí hlavu. Když tomu přidám obsesi focení, tak mi z toho nevyjde nic jiného než to třeba někomu prostřednictvím webzinu nabídnout.
4horsemen: Baví mě to?! Kolektiv zajímavých lidí. A samozřejmě mám radost, že mé články čte docela dost lidí a třeba je i baví… (úsměv)
Berry: Popravdě, já sem moc nepíšu. Mám tu jen pár článků s dlouhými prodlevami. Johan se snaží udržovat doutnající uhlík a sem tam mi na akci připomene, že něco napsat samozřejmě kdykoliv mohu. Nevylučuju to, tak mě tady asi držíte v tom pomalém hoření a teď píšu alespoň tuhle anketu. Třeba je to Johanův fígl delegovanej přes Petra, aby se dlouhodobě doutnající redaktoři rozepsali. Aby příslovečně oprášili svý psací stroje. U jakýkoliv formy publicistické činnosti mě drží jakási zábavná životní kratochvíle prostě referovat o hudbě. Neznám moc lepší zábavy. To je celý. Čím jiným se bavit, pokud jste bezmezný fanoušek hudby a nehrajete v kapele? Můžete jí vydávat, pořádat koncerty nebo o ní psát. Jsou to emoce a dokud z nás nevyprchají, budeme to dělat. Až pak se odebereme krmit holuby po náměstích. To je samozřejmě blbost, to se nikdy nestane.
Peťan: Já jsem na Fobii už jen takovým čestným členem, který sepíše něco jednou za uherský rok, haha! K tomu, proč jsem přestal pravidelně psát, mě vedly dva důvody. Tím prvním jsou ostatní aktivity, které mě, upřímně řečeno, baví víc a tudíž do nich vkládám veškerou svou energii, kreativitu a nápady. Mluvím o organizaci festivalů a koncertů a fungování ve dvou labelech. Druhý důvod je ten, že mojí obživou je práce na počítači a po tom, co u stroje sedím celý den a pak mnohdy v mezičasech třeba bookuju kapely, už prostě nemám chuť po večerech sedět další hodiny před monitorem a něco smolit. I když mě to pořád láká, momentální situace je taková, jaká je. Respekt všem, kteří tomu dávají všechno.
Opat: No, to je dobrá otázka u někoho, kdo napíše jeden článek za půl roku, hahaha. Nicméně nástupem do současné práce se moje aktivita snížila na minimum, neboť náplní mého zaměstnání je psaní zpráv. A když se pak večer dostanu domů, tak není úplně chuť opět usednout k počítači a dvě hodiny tvořit recenzi. Ale musím říct, že mě to samotného štve a chtěl bych být aktivní více, protože mě to v základu baví a jsem rád, když se můžu podělit o nějaké zážitky z festivalů nebo dojmy z desky, pak o nich třeba diskutovat... Z každého článku mám takovou vnitřní radost, že jsem konečně něco vyplodil, ale bohužel se k tomu dostanu skutečně málokdy. V týdnu mám dost psaní z práce a o víkendu často trajdám někde pryč.
