PUSTINA

CD 2016, Werewolf Productions / black/alternative metal / Česko

K plnému vysvětlení vizí produkovaných Hlavním strojem nepostačí rozum ani rum, jakkoli obojí může hledajícímu pomoci.

První poslechy nového počinu plzeňských pánů práce dávaly rčení uvedenému výše a v bookletu za pravdu. Album mi přišlo divné. Což u UMBRTKY není nic divného. Divnější by bylo, kdyby „Hlavní stroj“ divný nebyl. Jestli se teď někdo diví, že používám pořád dokola jedno slovo jako divý, tak na svou obranu rovnou uvádím, že to vím a dělám to schválně. Stejně tak schválně UMBRTKA nahrává alba jako na běžícím páse, byť od minulého „V dešti mech“ utekly takřka dva roky.

A zdá se, že pauza se vyplatila. Zatímco „V dešti mech“ mi do uší nevlezlo, „Hlavní stroj“ z nich po počátečním tápání nemůžu vyhnat. Mám ho rozdělený na tři části, systém označuji 5-3-1, přičemž 5 znamená počet blackmetalových vypalovaček, 3 songy jsou umbrtkovské (= zvláštní) a 1 píseň připomíná budovatelské hymny socialismu.

 

  • Část první: blackmetalové vypalovačky

Pálili jsme ohně v chrámech betonu a jedli choroše z fabričních komínů.
Špinavý a zlý je začátek „Záměstí“, což je dáno hlavně vokály pana Strastinena, který chrchlá slova o podivném ži(voby)tí na periferii. Žádný velký smysl text nedává (proč by měl? - úsměv), zato hudba sviští v duchu severského black metalu, pečlivě vystavěného a vedle vichřicoidních náletů nechybí ani melodie, které jsou pro Morbivodovy kapely typické, stejně jako chvilková oddychnutí v podobě pomalejších pasáží.

Pak ve Strašicích se dějí strašné věci. Určitě za to může přestěhování Skartu tam.
Netušil jsem, že Skart se přestěhoval do Strašic, ale chápu, že se tam pak musí dít strašné věci. Což je jen část textu „Svitků plechu“ těkajícího od upocených pracovníků přes útěky do prachmatických měst, strašického strašnění, hořících elektrických zařízení, jaderného průmyslu po výlet pana Zla do Ostravy. Jestli někdo nechápe myšlenkové pochody pana textaře (Morbivoda), pak nezbývá než přejít úplně nahoru tohoto textu a tam si připomenout, co by k pochopení mohlo pomoci. Muzika opět černěkovově tepe, variabilně, takže nechybí oldschoolové rytmy, zvolnění ani extrémní jízda plná melodií.

V očích dělníků něco jako polární záře. Všem dětem nadělit uran pod polštáře.
A další rychta. „Ú.K.Ú.“ aneb úhelný kámen úrazu. Dostavba třiceti bloků jaderné elektrárny Temelín - ta dá práci nejen těžařům, ale i soustružníkům, hutníkům nebo železničářům. Hlavní je práce, i kdyby to byla práce pro práci, protože se bude těžit i hlušina a práce zvedne morálku. Velká část textu (Morbivod a Well) se věnuje popisu těžby a úpravy uranu, z čehož by se asi oči ekologických aktivistů podlily krví a hněvem, ne tak oči dělníků - v jejich očích se objevuje něco jako polární záře. Těžko říci, zda od radosti, nebo od uranu. (úsměv) Hudebně melodický black, který by se asi neztratil na albech WAR FOR WAR, tady ale kromě Morbivoda huláká ještě druhé hrdlo, možná Well, možná ne. Vokální stránka je jako vždycky precizní, s důrazem na čistou artikulaci; po několika posleších si většinu textů prvních pěti skladeb pamatuji a prozpěvuji bezděčně blbosti typu „Ú.K.Ú. - úhelný kámen úrazu, Ú.K.Ú. - prolomení těžebních limitů, Ú.K.Ú. - tisíce kilometrů nových železnic...“.

Hlavní stroj - stroj, kterým Umbrtka řídí svět.
Parádní kytarová práce, dusot bicích - black metal od začátku do konce v ultra rychlém tempu, přesto opět nechybí melodie ani spousta drobných zpestření... „Hlavní stroj“ se poslouchá sám, samozřejmě v případě, že má člověk rád přehledný a variabilní nářez s zpěvnými refrény, které tvoří většinu textu - jakoby skladba měla hlavně refrény a jen minimum textu okolo. Morbivodova slova popisují různé stroje, samozřejmě s důrazem na ten hlavní, ale nechybí ani stroj horní, prsní, spodní, zadní, vzdálený...

Můj děda byl horizontář ve Škodových závodech. ... Druhý děd byl karuselář ve Škodových závodech.
„Horizontář“, další jízda, minutu a půl dlouhá, takže je prostor akorát tak na jedno sólo a jinak spíše jednodušší a lehce monotónní černý kov, ale ona jednoduchost zároveň znamená chytlavost. Zpívají Morbivod a Strastinen (doufám...), a střídání dvou poloh je určitě ku prospěchu věci. Vnuk obou obráběčů kovů kromě konstatování, čím jeho předkové byli (nejen dědové, ale i strýcové), přiznává, že se oba dědové vždycky pohádali o smyslu kovoobrábění...

 

  • Část druhá: Umbrtkovské songy

Čím víc máš klíčů, tím jsi horší člověk.
Klíče jsou zlo. Strastinen nenávidí klíče všech velikostí, cítí se sklíčen klíči, protože třetinu života odemyká a zamyká. Tudíž je jasné, že mu vadí klíče pasující k zámkům, nikoliv klíče používané k utahování či povolování šroubů a matic. S klíči se v textu „Sklíčení“ účtuje různými způsoby, a nejhorší je, když klíče vyrábí Vietnamci. Pomalejší ponurou hudbu se Strastinenovým typickým obhroublým vokálem střídá nářezová pasáž, tempo ale polevuje, zase se zvyšuje, je to takové trhané, po předchozích víceméně rychtách divnější, prostě umbrtkovské. Na mě je song příliš dlouhý, devět a půl minuty...

Celej život tak jako počty - měřidla, montérky, tílko.
„Dispečer“ je posmutnělá píseň o pracovníkovi, který si večer sedá k pivu a jídlu v restauraci, a kde jej pozorovatel (slova opět Strastinen) zařazuje mezi chlápky, kteří si dají pár piv, jinak ale žijí konformním spořádaným životem (žena, děti, hypotéka...). Po hudební stránce pokračuje „Dispečer“ v podobných kolejích jako předchozí „Sklíčení“, ale díky zajímavým kytarovým kouskům a kratší stopáži mě baví o poznání více - a přispívá k tomu i burzumovská pasáž.

Prdel - prdel. Skrývá se v ní víc nežli roztržité střevní sovy vývržek.
Kolosální epos o pozadí neboli prdeli sepsal Well a na mně je toho moc. Kratinká ukázka je jen výkřikem ze tmy, podobných je v textu asi tak 100x víc, a téměř každý řádek textu by mohl autorovi zajistit pobyt v pokoji s měkce obloženými dveřmi bez kliky zevnitř. (úsměv) Jisté je, že prdel je středobodem světa. A protože svět je velký, velkou plochu si zaslouží i „Pozadí“. Skoro třináct minut muziky, která toho nabízí spoustu, zpočátku podivno, později vstřícné melodie, takže by se dalo mluvit o typické hudbě UMBRTKY, která je ale poněkud více zamotaná než předchozí přímočařejší kousky. Mně baví spíše druhá polovina, v kontextu alba pak tento kus považuji za nejméně atraktivní.

 

  • Část třetí: Budovatelská hymna

Příteli, vím co nás čeká. Práce, radost, válka. ... Mír není zárukou ničeho. Válka je zárukou práce.
„Práce, radost, válka“ - hit jako hrom. „Šedesátiny“ hadr. (úsměv) Zabírá zapojení Tomáše Kofroně, který čistým hlasem připomínajícím nějakého bohatýra deklamuje optimistické verše o práci, radosti a válce, která, jak je výše uvedeno, je zárukou práce. A prací je třeba slavit. Text je plný netradičních (neskutečných) slovních obratů a jen dokazuje, že když se čeština pěkně obrábí, lze s ní dělat divy. Škoda, že nedošlo na diviznu. (úsměv) Ale kromě máselných přizdistátů dojde na ocúny, máky či kosatce, na látání a tkaní, čert aby se v tom vyznal, ale je to působivé a v kombinaci s chytlavou muzikou plnou kláves a pochodových rytmů to zabírá neskutečně. Navíc Tomáše doplňuje Morbivod, který taky každé slovo prožívá, hlavně slogan „válka je zárukou práce“ dostává z jeho úst až kazatelský rozměr.


„Hlavní stroj“ je nejspíš nejtvrdší album v historii UMBRTKY. Polovina materiálu bez mrknutí oka uspokojí fanoušky black metalu, i umbrtkovské songy jsou po kompoziční stránce poměrně sevřené a poslední píseň pak pobaví každého.

A to ještě není vše. Obal je jedním slovem skvostný. Nejlepší, co kdy UMBRTKA měl. Autorem je Marek Markko Pišl (mimo jiné člen QUERCUS), který kresbami dokonale vystihl tvorbu UMBRTKY. Povedl se mu hlavní stroj na titulní straně, ještě lepší je ale památník na druhé straně bookletu, na němž stojí úderníci - jeden s palicí, druhý se znakem UMBRTKY, další v záklonu... Uvnitř knížečky se pak nachází „krásný“ obrázek průmyslového komplexu s čadícími komíny (rok 1953 jako když vyšije), ale hlavně skvělá karikatura pánů práce. Samozřejmě nechybí texty (překvapivě s několika prohřešky vůči českému jazyku), info k nahrávce a taky popis obsahu alba typickým kapelním stylem.

Seznam skladeb:

  1. Záměstí
  2. Svitky plechu
  3. ÚK.Ú.
  4. Hlavní stroj
  5. Horizontář
  6. Sklíčení
  7. Dispečer
  8. Pozadí
  9. Práce, radost, válka

Čas: 48:01

Sestava:

  • Morbivod
  • Strastinen
  • Well
  • Karl

www.umbrtka.com
http://bandzone.cz/umbrtka
https://www.facebook.com/umbrtka

 


Zveřejněno: 02. 01. 2017
Přečteno:
2819 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

02. 01. 2017 19:25 napsal/a immortal
:-))
...Jen ta drobná chybička, zvláště když se jedná o Umbrtku, že? Jinak to mohla být čistá jednička...:-))
02. 01. 2017 13:47 napsal/a Morbivod
vokály
Díky za vyčerpávající rozbor. Jinak v Ú.K.Ú. je druhý vokál Well, v Horizontaři také.
02. 01. 2017 10:13 napsal/a Coornelus
oprava
Dík, B vážně chybělo. Divý je evidentní autorův záměr, aspoň to tak chápu a divný mi to nepřijde :-)
02. 01. 2017 08:59 napsal/a Corvus
Chybky
Pěkná recenze. Díky. Opravte si v prvním odstavci dvě chybky - název kapely (UMRTKA) a slovo \"divý\" má být asi \"divný\".