TENGRI letos vydali své druhé větší CD a právě to bylo hlavním důvodem, proč si s kapelou promluvit. Rozhovoru se zůčastnili téměř všichni členové kapely, konkrtétně 4/5. Na otázky tak odpovídal basák Martin, kytarista Jarda, bubeník Filip a kratšími komenty přispěl i houslista Sašo.
Vždy když narazím na instrumentální kapelu, tak mě napadá, jestli to, že je bez vokálů, je z nouze ctnost, nebo to byl od počátku záměr. Jak je to s vámi? S jakými myšlenkami jste TENGRI zakládali?
Martin: Abych řekl pravdu, tak si to moc nepamatuji, ale myslím, že vzhledem k tomu, že nikdo zpěv neovládáme, někdo z kapely má raději přísnější vokály a někdo je zas nemusí vůbec, tak by to ani nebylo možné a samovolně to tak dopadlo, že jsme čistě instrumentální. Navíc u instrumentálních kapel se mi líbí, že ti nikdo texty nenapovídá, o čem ta muzika je a každý si to prožije a doplní sám. Jinak já, Jarda a Filip se známe už 20 let, takže když se TENGRI zakládali před nějakýma 6-7 lety, byli jsme už starý kámoši, co si na starý kolena začali dělat muziku, která nás začala strašně bavit a hlavně i duševně obohacovat.
Jarda: Vokály jsme zpočátku s Martinem chtěli, ale Filip byl proti, takže to spíš vyplynulo z toho. S časovým odstupem si ale myslím, že jsme udělali dobře. Zpěvy si stejně v naší muzice nedokážu představit jinak než jako doplňkový prvek. Navíc souhlasím s Martinem v tom, že hudba bez zpěvu a textů si snáz zachovává jakousi mystičnost a abstraktnost, což je v naší tvorbě velmi podstatné. Další věcí je, že špatné vokály dokážou i slušnou kapelu totálně pohřbít.
Jaké kapely byly ve vašich začátcích pro vás inspiračním zdrojem? A když ne třeba přímo inspiračním zdrojem, tak kapelami, u kterých jste si řekli, tahle parta to dělá fakt dobře?
Martin: U mě jednoznačně kapela NEUROSIS, pro mě asi nejdůležitější kapela vůbec a to jak po hudební stránce, tak i stránce přístupu. Mám rád kapely, kterým jejich muziku můžu věřit a to hlavně naživo.
Jarda: My jsme se začali učit hrát na svoje nástroje až v poměrně pozdním věku, mně bylo 25 a Martinovi dokonce 31, takže těch vlivů a kapel, které to dělají fakt dobře, se na nás do té doby podepsalo plno. Každopádně je tu jedna kapela, která se prostě vymyká a jsou to NEUROSIS. Já jim propadnul už ve 14 letech, když jsem slyšel album „Through silver in blood“ a bylo vymalováno.
Čím se lišíte od instrumentálních part motajících se v post metalu a podobných žánrech, je využití houslí. Tady se nabízí zase podobná myšlenka jako u zpěvu. Vyplynulo to tak nějak náhodou, nebo jste hned od začátku věděli, že housle prostě potřebujete?
Martin: Ne ne, o houslích se nějak nepřemýšlelo. Začínali jsme bez houslí, odehráli pár koncertů, během kterých jsme se seznámili se Sašou, který tenkrát hrál na housle a kytaru v kapele AAEN ANIMA. Odehráli jsme s nimi pár koncertů a až pak nás napadlo, že by nějaké smyčce nebyly špatné. Jednoho dne jsem mu zkusil zavolat, jestli by čistě náhodou neměl chuť to na housle zkusit u nás a on že jo. Proběhlo pár zkoušek a hned jsme věděli, že to je ono. Navíc parádně zapadl i jako člověk.
Jarda: Tak nějaké představy tam byly už v začátcích, osobně bych nejradši do TENGRI zahrnul i další klasické nástroje, ale je pravda, že v té době to byla spíš šťastná náhoda, že jsme se se Sašom potkali. Teď je z něj taková naše primabalerína.
Osobně vás vnímám docela dlouho, ale přesto mi přijde, že jste taková nenápadná kapela. Moc o vás slyšet není. Podobných kapel jako jste vy u nás moc není, přitom si nevzpomenu, že byste třeba předskakovali nějaké známější zahraniční partě, atd. Je to o tom, že se nikam necpete? Nebo mám třeba jen zkreslený pohled?
Martin: To nám říká dost lidí, že jsme nenápadní, asi jo, není v tom ale vůbec záměr. Párkrát jsme hráli i před větší kapelou např. DEAFHEAVEN, SIGHTS AND SOUNDS a dalšíma. Ale to je asi výjimka, nevím čím to je, jestli nejsme hudebně stravitelní, nebo koncertně nezajímaví, ale pravdou je, že nabídky na větší akce nebo festivaly moc nedostáváme. Už jsem o tom přemýšlel, fakt nevím. A jestli se nikam necpeme? Já ani nevím, co to je se někam cpát a kam. Lézt někomu do zadku, platit si reklamu? To by rozhodně nebylo nic pro mě. Hodně koncertů si proto domlouváme sami, což mě osobně někdy i baví, poznáš nové lidi, kapely.
Jarda: Tohle je asi otázka pro Martina, který za nás komunikuje s okolním světem, my ostatní jsme v tom dost zevlové. No, když na nad tím tak přemýšlím, tak to je teda vlastně jeho chyba, ne? Ne, to jsem si jen dovolil zašprýmovat. Spíš by si zasloužil naše poděkování. Každopádně mi je vlastně docela jedno, jestli o nás někdo ví, nebo ne. Muziku děláme pro sebe a rozhodně mě baví víc koncert, kam přijde pár lidí - kamarádů, kteří si to užijí než dav znuděných.
Sami pořádáte koncerty menších zahraničních kapel hlavně z východu. Máte tam nějaké vazby. A jak jste na tom se zahraniční vazbou vy, byli jste někdy hrát za hranicemi?
Martin: Jo jo, párkrát jsme dělali menší koncerty pro ruské kapely. To vzniklo myslím tím, že na mě dal kontakt Vladyslav z kapely DIARY OF MY MISANTHROPY někomu z nějaký ruský kapely, protože věděl, že občas nějaký koncert dělám. Napsali, mě jejich muzika bavila a koncert jsem udělal. A jelikož podle jejich slov tam hraje 5 lidí v deseti kapelách, když jel někdo tour, napsali mně. Nějaké vazby tímto směrem by byly, ale na tour po Rusku asi nemáme koule. Zatím se koncertovalo jen po Čechách a Moravě, rádi bychom se podívali i za hranice, uvidíme, jak to půjde domluvit. Je to o kontaktech a těch moc nemáme.
Na jaře u vás proběhla personální změna. Novic v sestavě Rodrigo je ošlehaný muzikant, který prošel výbornými libereckými kapelami DROM a UNDERGROUND THEATRE. Jak jste na něj narazili a jaký je jeho přínos pro TENGRI?
Martin: Rodriga a kluky z DROM nebo UNDERGROUND THEATRE známe dobře, odehrálo se s nimi pár parádních koncertů a když nás před necelým rokem opustil kytarista Honza, poohlíželi jsme se po někom novém. Chvilku s námi hrál na záskok Ferry z kapely NULAJEDNANULANULA. Ale když jsem někdy z jara kecal na Žižkovské noci s Vrablem z DROM, zeptal jsem se ho, jestli neví, co dělá Rodrigo, jestli někde hraje, když už UT nejsou funkční a on se přestěhoval z Liberce do Prahy. Dal mi na něj číslo a já mu brnknul. Šlo se na pivo, hodila řeč, jaké by měl kdo představy a myslím, že jsme si sedli jak hudebně, tak i lidsky. Je šikovný a myslím, že jeho příspěvek do TENGRI je a bude znát.
Jarda: Rodrigo je parádní muzikant i člověk, bereme ho už jako nepostradatelný článek. Má navíc potřebný elán na to řešit detaily, což už mnozí z nás dávno odpískali.
Filip: Uvidíme a věříme, že přínos bude jedině dobrý. Rodrigo má stopu na první skladbě, která ještě nikde není a teď tvoříme další. Snad všechno bude rychlejší a jednodušší pro nás i posluchače.
Novou desku jste si udělali svépomocí. Zvažovali jste nějakou jinou možnost? Sami jste ještě psali, že by nové album mělo vyjít i na vinylu, jak je tohle daleko? A je vinyl něco, po čem toužíte?
Martin: Myslím, že jiný způsob se ani nezvažoval, takhle nejsi téměř ničím omezován, mně osobně se DIY přistup líbí, fandím kapelám, co do toho jdou. Vše trvá zase o dost déle, sice nebudeš mít zvuk jako CULT OF LUNA, ale zase jsme u té uvěřitelnosti. Vinyl verzi naší poslední desky bych si moc přál, jsem fanoušek vinylů. Zjišťoval jsem už podmínky možné výroby, dokonce by nám udělali i menší náklad 100 ks. Napsalo se i do několika labelů z celého světa, jestli by neměly zájem se jakýmkoliv způsobem podílet na vydání. Uvidíme, když tak si to vydáme sami.
CD zdobí malby od Romany Kovářové. Jak došlo k vaší spolupráci a co vás na jejím díle tak zaujalo, že jste se rozhodli ho mít na svém obalu?
Martin: Romanu znám už asi také 20 let, je to moc dobrá kamarádka, výborná malířka a tatérka. Před lety mi ukazovala nějaké kresby a mě napadlo, že by mohla zkusit udělat pár kreseb pro připravovaný split s INFERNAL BLAZE. Přesně vystihla to, co jsme my i INFERNAL BLAZE měli na mysli a tak když se začalo s přípravou artworku „Ekliptiky“, byla jasnou volbou a zase se přesně trefila do našich představ.
Jako instrumentální kapele vám odpadá starost s texty, ale skladby máte pojmenované. Jak přemýšlíte nad pojmenováním jednotlivých songů?
Martin: Pracovně mají skladby jen čísla podle pořadí, jak se vymýšlely. Názvy na deskách se pak vymýšlejí podle toho, jaké pocity a představy nám skladba vyvolává, to pak i třeba v rámci nějakého celkového konceptu desky.
V podstatě vše kromě maleb jde na váš vrub. Postarali jste se sami o nahrávání, mix i artwork. Jaké jsou hlavní důvody vašeho DIY počínání? Chcete mít vše absolutně pod svou kontrolou, nebo v tom hrají výraznou roli finance?
Martin: DIY přístup je pro mě důležitý, ať co se týče nahrávek, tak i koncertů, a je pravda, že mít vše pod kontrolou je také fajn než se s někým dohadovat, jak si to představuješ.
Jarda: Pro mě je to zásadní věc. Potřeba mít vše ve vlastních rukou mě před nějakou dobou dokonce přiměla ke studiu zvukařiny, z čehož se brzy vyklubala záliba, které jsem naprosto podlehl. Udělat si poctivě celou desku podle sebe, bez výmluv a s veškerou zodpovědností i za to, co se třeba nepovede.
Ve vaší diskografii vyčuhuje split nahrávka, kterou jste natočili v roce 2014, kdy vám vyšel split s blackmetalovými INFERNAL BLAZE. Jak došlo k tomuto neobvyklému spojení?
Martin: Kluci z INFERNAL BLAZE jsou naši kamarádi. Na začátku se odehrálo několik společných koncertů a pak i časem vznikl nápad udělat společnou desku, přišlo nám to jako zajímavá myšlenka. Oni přišli s pro ně ne tak úplně typickou skladbou, pomalejší, mají tam i housle, my přidali také jednu skladbu a split byl na světě.
Už hrajete nějakou dobu, máte na kontě pár nahrávek, jak jste s vývojem kapely spokojeni? Mají TENGRI nějakou další metu, třeba i co se týče hudebního vývoje?
Martin: Jak už bylo zmíněno, myslím, že příchod Rodriga je znát na TENGRI hudebně, jsem sám zvědavý, kam se to posune, nicméně to asi pořád budou TENGRI. Co se týče met, nějaké by asi byly. Chceme se samozřejmě zlepšovat, jak skladatelsky, hráčsky a i v živém provedení. Pak třeba i nějaké ty zahraniční koncerty chceme zkusit, nebo jiné zajímavé nabídky na koncerty by byly super.
Jarda: Snad mluvím za všechny, když řeknu, že nejsme ambiciózní kapela s jasnými cíly. Nejdůležitější je pro nás prožitek a živelnost. Od toho se odvíjí vše ostatní. Všechny nás to strašidelně baví a o to jde. Stejně jako budoucnost i vývoj je nejistý.
Filip: Tvorba bude do budoucna jednodušší.
Neuvažovali jste někdy o tom udělat nějakou skladbu se zpěvem? Je to úplná utopie, nebo si občas s touhle myšlenkou pohráváte?
Martin: Párkrát nás to napadlo, ozvláštnit nějakou skladbu o nějaký vokál, nebo spíše chorál, ale ten impuls nikdy nebyl tak silný a navíc by to nikdo z nás asi neuměl.
Jarda: Vyloučit se to nedá, sám jsem zvědavý.
Filip: To už je snad za námi. A myslím, že nemáme potřebu někomu servírovat nějakou ideologii nebo pohled na svět.
Poslední dobou začíná být odnož hudby, jakou hrajete vy, poněkud těsná, a přijít s něčím zajímavým je složitá věc. Máte na věc podobný názor? Jak vy vnímáte kapely hrající dejme tomu post rock-metal?
Martin: Je pravda, že kapel hrajících post rock/metal je fakt milion a jen výjimečně mě nějaká fakt baví.
Jarda: Je mi to úplně jedno, ať si hraje, kdo chce, co chce. Nezajímají mě odnože nebo žánry. Buď mi to přijde dobré, nebo ne. Buď mě to něčím obohatí, nebo ne, nic jiného za tím nevidím.
Jaká kapela, která využívá housle, je vám nejbližší? Máte rádi kapely, které ve své tvorbě používají smyčce?
Martin: Smyčce jsou super, mám pár oblíbených kapel, namátkou s houslemi třeba REMAINS OF THE DAY, MONO, GREGOR SAMSA, DAWN RAY'D a pak kapely s violoncellem jako ÖROKU, ANOPHELI, nebo nová kapela MORROW.
Sašo: Neposlouchám cíleně kapely, které používají pravidelně smyčce. Ale v některých skladbách kapel, co poslouchám, se smyčce občas nacházejí. Například NEUROSIS, GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR atd. Vesměs se mi smyčce na poslech hodí spíše do symfonického orchestru, než ke kapelám...
Můžete prozradit, které desky s vámi momentálně hýbou nejvíc… nějaké top 5, čím krmíte své uši?
Martin: Je toho opravdu více, ale třeba teď jedu: NEUROSIS – „Fires Within Fires“, OLHAVA – „Ladoga“, BLACK TABLE – „Obelisk“, THIS GIFT IS A CURSE – „All Hail The Swinelord“, SPURN – „Comfort In Nothing“.
Jarda: NEUROSIS – „Fires Within Fires“, SWANS – „The Glowing Man“, DINOSAUR JR – „Give A Glimpse Of What Yer Not“, MARTYRDÖD – „List“.
Filip: Novou hudbu momentálně nevyhledávám. Nejsem znalec, ale post scéna se podle mě točí v kruhu. Vystačím si s čímkoliv od RUSSIAN CIRCLES nebo ISIS, z české scény jsou nepřekonaní LVMEN. Z jiných žánrů NIK BARTSCH RONIN, AVISHAI COHEN TRIO.
Sašo: Momentálně: NEUROSIS – „Fires Within Fires a vůbec všechno od nich, GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR – „Asunder, Sweet and Other Distress“, AVISHAI COHEN TRIO – nejvíc asi album „Gently Disturbed“, PRAGO UNION – „Vážná Hudba“, Krzysztof Penderecki – „Threnody to the Victims of Hiroshima“… a milion dalších věcí.