Tuzemská formace TENGRI funguje už nějakých šest let, pravidelně koncertuje po klubech, převážně těch pražských, a nezapomíná ani vydávat nahrávky. Nové CD „Ekliptika“ je jejich druhým velkým albem, na kterém se stejně jako v letech minulých věnují post rocku/metalu. V Čechách zas tolik podobných kapel nepotkáte a ty kvalitní byste spočítali na prstech jedné ruky. Zajímavé je, že mezi ty nejosobitější patří spolky čistě instrumentálního charakteru v čele s FIVE SECONDS TO LEAVE.
A i když žánrově TENGRI pasují k Jihočechům nejblíže, je jejich pohled na věc docela jiný. Podstatným faktorem, kterým se TENGRI odlišují od drtivé většiny (i zahraniční produkce), je užití houslí, které obstarává Sašo. Jeho party jsou ve výrazu TENGRI plnohodnotným nástrojem, kdy se tóny houslí objevují v poměru k ostatním nástrojům více než méně a neslouží jen jako dekorační prvek. Housle zcela jasně evokují jejich folklórní podstatu, což se tak nějak u tohoto nástroje dá předpokládat, a drží se v klidnějších vodách, kdy na sebe nijak výrazně nestrhávají pozornost. Tahle zmínka by byla zcela bezpředmětná, kdybych neměl naposloucháno to, co předvádějí dámy v americké SUBROSE, jejichž přístup k těmto nástrojům je zcela originální.
TENGRI dokáží příjemně naladit hned od první noty, což je skvělá zpráva. Celou desku uvozující „Poznávání“ na posluchače krásně dýchne pohodu a díky ní se mu po celém těle rozlije příjemné teplo. Kytara vás sice svým soundem odkáže k islandským SÓLSTAFIR, ale po přidání se ostatních nástrojů doplněných navíc ještě o housle, které zbytek folkově podkreslují, se zrodil velmi povedený začátek. Prošlapávajíc si svou vlastní cestu. A to i navzdory tomu, že v tomto několikrát přebraném žánru přijít s něčím vyloženě novým, neotřepaným a uzemňujícím lze jen těžko. Přesto TENGRI s výchozími podmínkami pracují poměrně slušně a tak, co lze považovat za velké plus, je, že všechny kompozice mají v sobě víceméně zajímavé a chytlavé momenty, které se příjemně poslouchají. To, že je celá nahrávka silně atmosférická, je věc jasná, ale díky houslím nechybí ani pasáže, kdy si vás omotají slušnými melodickými záseky, tak jako třeba v druhém „Hledání“, kde jsou housle pojaty vyloženě líbivě na první dobrou. Nic proti tomu.
„Ekliptika“ na docela krátké stopě kolem půl hodiny příjemně plyne a nenabízí žádná prázdná místa. Při své skromné délce, na žánr, o jakém se bavíme, to tak je, jde kapele k duhu, že vás stačí rychle lehce pohltit, ale neuspat. A kdyby už se někdo nechal unášet v myšlenkách až za okraj, bezpečně ho na zem vrátí vybočení z řady, které nastane ve čtvrtém „Odmítání“. To se bicí až blackmetalově splaší, a i když se jedná o trochu nesmělou pasáž, která lehce evokuje nadpozemské A FOREST OF STARS, hodnotím tuhle snahu jako přínos. Stejně tak potěší temnotou nasáklá a propracovaná předposlední kompozice „Ztrácení“, nebo na závěr skočnější „Přijímání“, kdy po vyslechnutí celého alba člověk rád přijme kapelu za vlastní.
Fakt, že se na desce nezpívá, za celou dobu vlastně ani nepocítíte. Zpěv je to poslední, co vám bude při poslechu scházet. Na druhou stranu je potřeba si říct, že TENGRI nevytvořili žádný nový milník, asi vám úplně nevyrazí dech, ale jejich počínání působí takovým skromným, nepodlézajícím dojmem, až to působí sympaticky. Na to navazuje i fakt, že „Ekliptika“ byla nahrána zcela ve vlastní režii a navzdory tomu, že se v tom směru může těžko hodnotit jako dokonalý produkt, se v rámci možností (DIY) zvukově vydařila.
Seznam skladeb:
- Poznávání
- Hledání
- Nalézání
- Odmítání
- Ztrácení
- Přijímání
Čas: 33 minut
Sestava:
- Jarda – kytara
- Honza – kytara
- Martin – basa
- Filip – bicí
- Sašo – housle
