Nejbližší koncerty
  • 08. 08. 2020Farářova sluj/Orthodox club Vystoupí: AMOK - death metal ...
  • 22. 08. 2020Rotten Fest Open Air 2020 22.8.2020 venkovní areál Sklu...
  • 05. 09. 2020Montana Metal Fest: Depresy, Dehydrated, Orkrist, Morn...
  • 05. 09. 2020Třetí ročník open air festu konajícího se v areálu Kaliko...
  • 05. 09. 2020Sušice - Chatová osada LUH mini D.I.Y. open air festival...
  • 12. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí:AGGRESSIVE TYRANTS...
  • 18. 09. 2020V rámci svého minitour nás poctí svojí návštěvou mocní SI...
  • 19. 09. 2020BUGRFEST je rodinný metalový fest pořádaný čtyřmi bratry....
Asmodeus

CD 2016, Mad Lion Records / black/death metal / Česko

Málokterá kapela u nás vletěla na scénu takovou silou jako MALLEPHYR. Ti vznikli v zimě 2013, v létě 2014 začali koncertovat a loni už byli nepřehlédnutelní. Osobně jsem MALLEPHYR viděl právě v roce 2015 hned čtyřikrát (Peklo, ETEF, Brutal, Metal aMadness), pokaždé z jejich vystoupení odcházel spokojený a pokaždé si říkal, že tahle kapela by to mohla (měla) někam dotáhnout. A že by to chtělo album, které by dobrou pověst z koncertů i chválu dvoupísňového dema (vydaného v roce 2014 jen elektronicky) potvrdilo.

Předpokládám, že většina čtenářů Fobie tuší, že MALLEPHYR vznikli po rozpadu GATE OF ILLUSIONS, z kterých to pod novým praporem táhnou hned tři ex-členové Opat, Adam a Tom, k nimž se přidal harcovník Sinneral (PANYCHIDA, ex-AVENGER, ...; Opat je samozřejmě členem STÍNŮ PLAMENŮ a podílel se na živých vystoupeních WAR FOR WAR i UMBRTKY; Tom tloukl do bicích v BED SORES). A zatímco GATE OF ILLUSIONS se hledali a čerpali ze spousty metalových subžárů (heavy, modern, black, death...), MALLEPHYR jsou sevřenější a holdují temnotě, neboli black/death metalu.

První „The Service“ začíná dlouhou instrumentální pasáží ve středním tempu, valivá muzika se spoustou kytarových vyhrávek postupně nabírá na intenzitě, aby nečekaně přišlo zvolnění, jakési intermezzo před nástupem zpívané pasáže, která už je znatelně ostřejší. Opat řve první sloku celkem srozumitelně, poté následuje atmosférická část postavená na kvílející kytaře a na ni navazuje pasáž, snad se to tak dá říci, hnusná. To nemyslím nikterak zle, ale pocit jakési hniloby, nechutnosti je cítit nejen z nesrozumitelného vokálu ponořeného hlouběji (nejen co do polohy, ale i do muziky), ale i z té muziky. Hned v prvním songu toho MALLEPHYR stihli hodně, nastavili vlídnější tvář i tu zlou. Titulní položka je vedená rychleji, v jakémsi nervním duchu, který mi připomíná postupy francouzských blackových part - tím nechci říci, že by MALLEPHYR někoho kopírovali, ale snažím se popsat dojem, který kytarová i vokální stránka navozuje. Zmínit ale musím i rytmiku, díky optimálnímu mixu je dobře slyšet i baskytara, na kterou toho Sinneral předvádí víc, než je v žánru obvyklé, hluboké tóny jsou všudypřítomné a nejde jen o doplněk k bicím, ale o organickou součást hudby. Tomovu hru na bicí bych popsal jako účelnou, když je třeba, rozjede pekelný marš, valivé pasáže hraje jednodušeji, ale v řadě případů popouští uzdu kreativitě a ukazuje, že to umí rozbalit a využít všechny bubínky i činely.

„Assailing the Holy“ lze označit jako pestrou temně metalovou nahrávku, která neustále posluchače něčím překvapuje, aniž by ztrácela soudržnost. Děje se toho spousta, nikoliv na úkor plynulosti muziky, která střídavě tepe v blackovém kvapíku resp. deathové ponurosti, mezi těmito polohami pak nechybí spousta vyhrávek, sólíček či atmosférických zpomalovaček. V „Raped by the Morbid Command“ nechybí ani Opatovo tradiční „uhhh“, bez kterého by to taky nešlo. (úsměv) Ač zní MALLEPHYR ve většině skladeb relativně moderně, v „Inhaling the Nihilism“ sáhli k jedné pravěkem čpící pasáži, která nemá daleko k black´n´rollu. „Anti-Human“, věrna svému názvu, většinu hrací doby devastuje, naproti tomu „Still Alive... But Dead“ kontruje pochodovými rytmy i pomalými doomrockovými úseky. Předposlední „Crushing the Paradise, Destroying the World“ čpí černotou na sto honů a v pekelném tempu fičí jako severský vítr (... odtud vítr vane...). Závěrečná „A Hymn to the Darkest Horizon“ dělá čest svému názvu, je to opravdová hymna se spoustou táhlých tónů a přitažlivých melodií, za zmínku stojí i ochraptělý zpěv. Zpěv je obecně na albu hodně variabilní, Marek dává všechny v extrémním metalu používané polohy, což je další plus nahrávky, které v podstatě nemám co vytknout.

Černobílý booklet je možné označit za stylový, vnitřek knížečky obsahuje texty, tajemnou fotku kapely (vlasatci mají vlasy přes obličeje nebo aspoň koukají do země, „krátkývlas“ má kapuci, součást koncertní image kapely), nechybí všechny další náležitosti včetně děkovačky, ale jedno „ale“ tu mám - titulní kresba. Jejím autorem je Rafael Tavares, brazilský ilustrátor, a když tak koukám na jeho portfolio, je čertužel artwork MALLEPHYR tím nejméně atraktivním, samozřejmě z mého ryze subjektivního pohledu.

Seznam skladeb:

  1. The Service
  2. Assailing the Holy
  3. Raped by the Morbid Command
  4. Inhaling the Nihilism
  5. Anti-Human
  6. Still Alive... But Dead
  7. Crushing the Paradise, Destroying the World
  8. A Hymn to the Darkest Horizon

Čas: 34:49

Sestava:

  • Opat - vocals & guitars
  • Adam - guitars
  • Sinneral - bass
  • Tom - drums

www.facebook.com/mallephyr
www.bandzone.cz/mallephyr
www.madlion.eu


Zveřejněno: 21. 11. 2016
Přečteno:
2932 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář