Brněnští V DOBĚ MORU přišli letos s novou deskou po dlouhých šesti letech. Album je to poměrně krátké, přesto velice slušné. Kapela na něm promíchává žánry jako grind, death metal a crust. A tak se našlo několik pádných důvodů, proč V DOBĚ MORU vyzpovídat. K rozhovoru se postavil zpěvák Wojtis, kterému v pár otázkách sekundoval kytarista Mates.
Po šesti letech vám vyšla deska. Co říct k té dlouhé prodlevě mezi prvním CD a tímto novým?
Wojtis: Ono bylo nahráno už před dvěma roky, jenže jsme se potřebovali dokopat k tomu, abychom to vydali. Je to souběh mnoha faktorů, a když to vezmu od začátku, tak hned po vydání „První morové rány“ se začalo makat na novým materiálu. A ač se snažíme tvořit dohromady, většinou stejně ta prvotní práce leží na bedrech kytaristy Matesa. Naštěstí ale zrovna jeho praštil satan přes prsty a šlo mu to docela svižně. Za rok a něco byl novej set na světě. Chvilku se to trénovalo a pak už se jen napsalo do studia a dostali jsme termín až za rok. Opět cvičení, aby se něco nezanedbalo, ale víš, jak to chodí (úsměv). Tohle byla ta, řekněme, lehčí část. Vymýšlení alespoň trochu slušného konceptu grafiky a pak sehnat lidi, co tomu dají život není taky žádnej med. Pak oslovení nějakých labelů a pár problémů s podvodníkama a finální vydaní za vlastní (úsměv). No a 6 let je na světě.
Na albu je deset věcí a má jen šestnáct minut. Jak jste o desce přemýšleli? Chtěli jste krátké, ale úderné CD, čas jste nijak neřešili? Nebo je tu ještě jedna možnost. Prostě jste samotného materiálu víc neměli…
Wojtis: V té době, kdy se ty songy vymýšlely, jsme neměli potřebu dělat je delší. Minuta a půl nám přišla v pohodě (úsměv). Naše motto bylo: krátce… rychle… nahlas!!! A vlastně jsme jeli takovej systém, že je danej set a k němu už se moc novejch věcí nenalepuje, a jak se nahraje, tak se hned smaže a jede se novej s novýma věcma. Ale teď už smýšlíme jinak a snažíme se songy dělat delší, protože nám každej nadává, že to je moc krátký. A taky chtějí slyšet léty prověřený pecky a trhat si u nich rodidla. Plus hlavně ty dva roky od nahrávky jsou dost dlouhá doba udělat si dostatečnej zpětnej pohled na to, co jsme stvořili a zjistili jsme, že je potřeba se songy pracovat jednotlivě. Jak se stopáží, tak s aranží. A nejde si jen říct „hele, je to dlouhý, tak to tady zaříznem“. Příští deska už bude mít jasně danej a vystavěnej koncept a aranžmá.
Zaujalo mě, že zvuk vašich nahrávek neponecháváte na náhodě a investujete do studia. Jestli se nepletu, tak už váš debut i skladby na kompilaci nesou razítko z Hellsoundu. Takže se dá říct, že si na dobrý zvuk potrpíte?
Wojtis: K Honzovi jezdíme velice rádi, protože to je člověk na svým místě! A má s námi trpělivost. Je to takový náš Sensei, od kterého se vždy dozvíme něco, co bychom už dávno měli vědět a zapomeneme to, co už jsme dávno měli zapomenout (úsměv). Jeho zvuk se nám libí a ve studiu je to vždy hrozná alchymie (rytmika, technika, aranže) a s Honzou jsme si ve všech těch věcech sedli. Jasně, že nás napadlo zkusit jít někam jinam, ale Honza už nás opravdu zná od začátku a ví, jak udržet ksicht té naší smečky. A protože je to zvukový mág, vždy na nás otestuje nějakou tu svoji novou hračku, protože na kom jiným, než na morovejch krysách by to měl testovat. Garážový zvuk už máme za sebou, takže teď už tíhnem ke kvalitnímu zvuku.
Patříte mezi sortu kapel, kterým jejich nahrávky vycházejí pravidelně na vinylech. Vaše deska vyšla jako CD, nějaké tužby jste v tomto směru nepocítili?
Wojtis: Jasně, že pocítili. V prvopočátku jsme chtěli tohle CD vydat na vinylu, ale vzhledem k tomu, že s námi nikdo nekooperoval, tak jsme neměli dostatečně financí na to, abychom mohli udělat asfalt. Ono přece jenom 16 minut házet na LP desku by bylo zbytečný vyhazování. Desetipalec je dražší, tak jsme zvolili cestu formou CD. To nám taky celkem trvalo, než jsme našli výpomoc, která by nám pomohla sehnat adekvátní lisovnu, ale za pomoci Lectera, který nám to všechno domluvil, se nám to nakonec podařilo. První CD „Morová rána“ jsme udělali D.I.Y, takže jsme neměli žádné zkušenosti s vydáním. Ale doufám, že další náš počin už nebude tak krátký a uděláme plnohodnotnou LP desku.
Určitě patříte, a tím nemyslím čistě jen názorově, spíš k HC punkové scéně. Co se týče koncertů, rozlišujete, jestli je ta akce metalová nebo punková, není pro vás problém si zahrát s kýmkoliv, kdo vás pozve?
Wojtis: No, tohle je celkem těžká záležitost (úsměv). Na HC punkový koncerty nás už moc nezvou, protože to je moc tvrdý a na metalový jsme zase moc měkcí. (úsměv) Rádi si zahrajeme na každým koncertě, kam nás pozvou, který není proti naší ideologii a přesvědčení, což je nejdůležitější. Scéna v ČR je opravdu jedna velká rodina a cenní si toho i zahraniční kapely. Podpora fans a atmosféra je tady u nás jedinečná! Ale na druhou stranu je tady ta subkultura hodně komunitní a dost se hlídá, kdo a s kým hraje, nebo naopak v jakým klubu hrajou jaký kapely. Pro příklad: Když jsme jeli turné po Evropě, tak na cestě zpět jsme měli poslední koncert v Motoráji u Prahy a nějak jsme neřešili, co je to za podnik a tak. Prostě dobrej koncert na cestě zpět místo hluchýho dne. A jak tak cestujem, tenkrát jsme neměli net v každým telefonu, tak myslím v Belgii nás týpek pustil k PC a my zjistili, že ve zmíněným podniku hrajou kapely s nevalnou pravicovou pověstí, páč majitel to bral jako „no a co, hlavně že se vytočí dost piva!“. A hned začaly vycházet články na netu, jak si serem do vlastního hnízda a že kážem vodu a pijem víno atd. V tu chvilku ti dost věcí cvakne a začneš o muzice přemýšlet trochu z jinýho úhlu a i o místě konání. Koncert jsme samozřejmě zrušili!!!
Koncertujete rádi? Jak stíháte, koukal jsem, že přes léto toho moc nenahrajete.
Wojtis: Jasně, že hrajeme rádi! Proto taky děláme muziku, která nás naplňuje. Teď moc nehrajeme, protože nás zastihlo opět naše prokletí a to je, že jsme opět přišli o basáka. Po Bobrovi jsme rok nemohli nikoho najít a pak k nám nastoupil Leoš ze ŠKODA 120 a 6MAS. Ale i ten nás po roce kvůli práci v zahraničí opustil. Takže teď zaučujeme novýho, kterej vypadá, že nás taky brzo opustí. (úsměv)
Mates: Snad ne, ho ukecám! Koncerty se snažíme nabírat co nejvíc, ale vzhledem k tomu, že bubeník Michal je vévoda z trouby a lord z vařečkova a já lidem nalívám kafe do krkovice pod tlakem, tak makáme krátkej dlouhej. To v reálu znamená dva volný víkendy v měsíci, takže občas nějakej ten koncert musíme odmítnout skrz práci. Jako samo nás to štve a Wojtisa nejvíc, ale makat se musí. Jinak to plus mínus vychází, že těch 10 koncertů za rok odehrajeme a budeme se snažit, aby se toto číslo zvětšovalo.
Jací jste v kapele posluchači? Posloucháte spíš věci okolo hardcore punku, nebo máte radši metal? Nebo je to taková zdráva všehochuť?
Wojtis: Myslím, že teď už všichni posloucháme spíš metal. Já teda určitě (úsměv). Ale jsem zrovna takovej posluchač, že si poslechnu všechno, co se mi líbí, neškatulkuju. Ona každá hudba má nějaký svý kouzlo. Michal, tedy bubeník, je srdcař, a tak pořád trochu drží starý kořeny v poslouchaní temnýho crustu, raw punku, fast coru.
Mates: Už moc neposlouchám, nutí mě to pak kopírovat. Ale když už, tak poslouchám hodně vážnou hudbu, to je moje celoživotní láska a je to taky občas poznat v kytarovým rukopisu - takovýto pidlíkání v songách je podvědomej odkaz k baroku, nějak to ze mě leze, ale zároveň to neumím odbourat. S naším novým basákem Standou jsme oba studovali hudbu na vejšce a ten mě za to nesnáší (úsměv). Hodně se to pak předělává, pač to odmítá hrát (úsměv). Ale jinak poslouchám hlavně čistej death a hlavně DEATH, což je to taková vážná hudba s elektrickou zásuvkou. I když si myslím, že kytarovej rukopis mám spíš severskej, Švédsko a tak. Zase novej basák je hodně zběhlej ve floridským deathu. Sám jsem zvědavej, teda pokud nám neuteče, jak tahle symbióza bude fungovat a co z ní vznikne!
V roce 2012 jste přispěli dvěma songy na kompilaci „Brno stále v plamenech“. Jak na tohle období vzpomínáte a jste rádi, že jste mohli tenkrát přispět?
Wojtis: My už jsme se objevili i na „Spalte Brno na prach", ale tehdy ještě jako REAKCE NA ZMĚNU. Po odchodu basáka jsme našli novýho a přejmenovali jsme se na V DOBĚ MORU. Jsme moc rádi, že jsme se na těchto kompilacích mohli podílet a jsme poctěni, že nás do té kompilace pozvali. Bereme to tak, že do brněnské HC punkové scény patříme a vážíme si toho! Byly to super časy. Jezdili jsme na všechny koncerty, který v okolí i neokolí byly, pařili jsme o sto šest. Teď máme špunty a rekonstrukce baráku mi moc nedovolí se vzdalovat ze své rodné vísky. Ale když se najde volná chvilka a povolenka, tak je podpora jasná!!
Mates: Tohle období bylo hodně silný. Po rozpadu REAKCE NA ZMĚNU jsme už jako V DOBĚ MORU začali utvářet hudební směr té naší bandy a začali jsme zjišťovat, že chceme do muziky dát víc death metalu a celkově to trochu technicky zdvihnout, aby se to začalo přibližovat k bandám, co posloucháme a co nás inspirují. Zajímavý na tom bylo to, že jak jsme postupně přidávali ty metalový a grindový prvky k tomu původnímu crustu a fast coru, ukázalo se, že nám tahle fúze sedí a baví nás čím dal tím víc. A lidi taky zjistili, že je baví to naše vrstvení stylů. Nejsme ortodoxní zastánci nějakýho stylu, když prostě cítíme, že se nám tam teď líbí a hodí např. blacková pasáž, tak ji tam dáme. Důležitý je, aby to šlapalo jako celek. A kompilace byla super možnost zahrát si na koncertu se všema kapelama z desky a protože se stejně všichni známe, tak to byla kvalitní párty. A hlavně je to jeden z mnoha odkazů FIlipa Hell Fuchse (R.I.P.) a jsme opravdu moc rádi, že jsme mohli být jeho součástí!!
Otázka přímo na Wojtise. Kombinuješ dva druhy vokálu. Jak tě to napadlo a jaký z nich ti je bližší? Jde třeba říct, že jsi si v tom nebo onom jistější v kramflecích? Jeden je náročnější, než druhý, atd…
Wojtis: Když jsem vzal poprvé do ruky mikrofon, tak jsem měl radši ječák, protože mě přišel víc crustovej. A v té době jsme tak nějak poslouchali punky a crusty, tak mě byl bližší, ale postupem času a poslouchaní jiné tvrdší muziky mě to dohnalo k murmuru, který mám teď radši jak ječák. Baví mě na něm to, že se pořád učím zajít co nejvíce do hloubky, aby z toho vylezlo pořádný hrdelní svinstvo (úsměv). Sám sebe občas překvapuju, kam až můžu zajít, ale kombinuju oba dva, protože to tu hudbu dělá barvitější. V crustovějších pasážích se snažím dělat víc ječák a v těch metalových zase murmur. Lidem se to líbí a kolikrát hledají druhého vokalistu. Jednou dokonce na nějaké recenzi napsali, že jsou tam dva (úsměv). Za ty roky zpíváni je ale pořád co ladit a od první nahrávky REAKCE NA ZMĚNU jsem ušel docela velkej kus cesty. Ale je pořád co zlepšovat.
Na jakou úroveň stavíte texty? Předpokládám, že jdou na vrub Wojtise. Je to pro vás podstatná složka, nebo je berete, jakože je potřeba o něčem zpívat? Témata jsou jasná, problémy dnešního světa… prostě nevyčerpatelná studnice.
Wojtis: Texty skládám já, ale občas nějaký člen taky přijde s trochou do mlíka. Potřebujou se taky projevit jinak než přes svoje nástroje. Takže když mají na hovno den v práci, tak pak přijdou s nějakým textem. Jak říkáš... Já myslím, že se dá psát o všem, že ani kolikrát není potřeba přemýšlet, o čem text vymyslet. Minulost, přítomnost, to je nekonečná kniha sama o sobě, která nám dodává nekonečno inspirací, a o tom naše texty jsou. Vždycky je potřeba něco lidem sdělit, co má hlavu a patu, ale že bychom to brali jako podstatnou složku si nemyslím. Jsme obyčejní parchanti, kteří si stěžujou přes hudbu.
Díky za rozhovor. Choďte na koncerty a šiřte muziku!!!
