DARK GAMBALLE

3. 9. 2016, Strakonice - hradní nádvoří

Po dudácích se na hlavní nádvoří strakonického hradu přestěhovali rockeři - alespoň podle názvu akce Rockový fest Strakonice. Jednoznačně největším tahákem byl TELEX, který ohlásil definitivně poslední koncert, což je u téhle kapely vždycky trochu odvážné prohlášení, protože těch „posledních“ koncertů už odehrála řadu. Vedle letitých punkerů sliboval program kde co, od HC/punku přes crossover až po pop/rock, přičemž se začínalo volněji a postupně mělo přitvrzovat. (Johan)

Po Dudáckém festivalu přišel ve Strakonicích čas i na 1. ročník Rockového festivalu pořádaného městem. Na rovinu říkám, že nebýt TELEX, asi bych na této akci chyběl. Na jednu stranu dobře, že se akce pod záštitou města konala, na stranu druhou nebyl line-up příliš pro mě. I proto jsme na nádvoří hradu dorazili před sedmou hodinou, tedy v době, kdy už měl harmonogram za sebou (skoro) dvě kapely. Výběr místa nemohl být lepší. Zvlášť večer nasvícený Rumpál vytvářel jedinečnou kulisu za pódiem. (Peťan)

Výčet kapel v nadhlavníku není kompletní, protože jsme s Peťanem usoudili, že první dvě mladé pop/rock/(neo)punk kapely se obejdou bez naší přítomnosti (což se nakonec úplně nepovedlo - úsměv) a na poslední partu už mi nezbyly síly (Peťan oželel i předposlední...). (Johan)

Krátce po půl sedmé jsme se ocitli na zatím poměrně prázdném nádvoří, na pódiu hráli (snad) WHEN IT RAINS, mladá kapelka v čele se zpěvačkou. Odezvu měli mládežníci chabou, u pódia se jim věnoval kvartet kamarádů, zbytek dorazivších se po nádvoří porůznu potuloval, pokukoval, diskutoval a stál frontu na pivo. (úsměv) V podstatě jsem kvartet, v jehož obsazení nechyběl saxofon, nevnímal, a když jsem vnímat začal, bavit mě „to“ nemohlo. (Johan)

První kapelu, kterou jsem zaregistroval, byli domácí NO DISORDER. Před časem jsem si je poslechl na Bandzone a celkem se mi líbili. Naživo přišlo zklamání. Když se hrálo ve stylu starého punku, bylo to hudebně v pořádku. Melodičtější pasáže mě ale nebavily a dokonalý průser byl vokál. Místy snaha o uhlazenost mi rvala uši, líbivé „óóó“ v refrénech lezlo na nervy nejen mě. A když zpěvákovi místy přeskočil hlas jako dospívajícímu chlapci, definitivně jsem to vzdal. (Peťan)

NO DISORDER Peťan zkoušel na BZ a celkem se mu i líbili (říkal...), živě to ale bylo nahoru dolů... Některé momenty „na motivy“ anglického old school punku mně přišly OK, některé mě nebavily a objevily se i okamžiky, které jsem přes uši přenést nemohl - to když zpěvák začal zpívat čistě a hlas mu ujížděl do poloh, se kterými se nedokázal poprat. Když se kapela držela u země a sázela ony prověřené punkové postupy, bylo to fajn a lidí na place taky přibylo, neztratil se ani rock´n´rollový kousek. (Johan)

Že je Jana Kratochvílová divoška, tuší zřejmě každý, ale že je až taková, to jsem nečekal. Tvorbu téhle dnes třiašedesátileté dámy prakticky nesleduju; samozřejmě znám nějaké staleté hity, které se v minulém tisíciletí hrály v televizi či rádiu. Dnešní podobu tvorby Jany a její doprovodné kapely ILUMINATI.CA, kterou zezadu šéfuje někdejší bubeník PRAŽSKÉHO VÝBĚRU Jiří Hrubeš (nabubnoval legendární „Straku v hrsti“), vůbec neznám, takže když na pódium vtrhla dračice v nekonvenčním kostýmu, helmě a se zamaskovaným obličejem („obličej je od toho, aby se oblékal“, pravila Jana...), koukal jsem chvíli jako zjara. (úsměv) A na to, co kvartet (kromě dvou jmenovaných ještě 1x kytara a 1x baskytara) předváděl, v podstatě taky. Kdo přišel na „Ve stínu kapradiny“, asi byl zklamaný, já ale celý zhruba hodinový koncert vyslechl s chutí a zájmem, protože to chvílemi bylo opravdu maso. Nejsnáze by šla tvorba JK a spol. zaškatulkovat jako crossover, ale pořádně ostrý, místy možná koketující i s hardcore - prostě nadupaná kytarová muzika s pořádným řevem. Jana své hlasivky opravdu nešetřila, „Stínová“ poloha nikde, leda snad v době, kdy promlouvala mezi skladbami - to zněl její hlásek infantilně. (úsměv) Ve finále jsem si vystoupení užil, přirovnal bych jej intenzitou ke koncertu VLADIVOJSKA, které jsem před časem viděl - hudebně to není nic nového, ale má to grády. A když došlo na přídavek v podobě dobře známé „Publikum tvé jsem já“, odeřvané a zahrané stejně tvrdě jako předchozí songy, byl jsem s koncertem spokojený, a metalisti a hardcoristi kolem mě vypadali taky spokojeně. (úsměv) (Johan)

Jana Kratochvílová & ILUMINATI.CA - tady jsem pořádně nevěděl co očekávat, ale ve výsledku se jednalo o příjemné překvapení. Byla to správná hudební úchylárna a místy to na pódiu vypadalo, jako když hrají ROMPEPROP nebo GUTALAX (smích). Dáma v letech s rouškou na ústech specifickým zpěvem/řevem musela alespoň na chvíli zaujmout každého. Hudebně zajímavá forma rocku s velmi dobrým kytaristou. Nakonec jsem vydržel sledovat celý koncert, při kterém jsem zjistil, že dva songy znám. Tady byly jen trochu jinak pojaté. Bylo to sice dlouhé a místy nekonečné, ale pořád se něco dělo. Zajímavé zpestření celé akce. (Peťan)

To DELIKVENCE 11 byla z jiného těsta. Klasický hardcore-punk, tak jak ho máme rádi. Výborný zvuk, skvělý projev i nasazení. DELIKVENCI 11 jsem viděl několikrát, ale tohle byl bezpochyby jejich nejlepší koncert. Velké pódium udělá své, zvuk také. Vlastní tvorba kapely je slušně nadupaná, až jsme si s Johanem říkali, že je vlastně škoda, že DELIKVENCE 11 má pořád jen lokální význam. Z fleku bych kluky zařadil do širší špičky žánru u nás. Mnohá profláklejší jména s přehledem strkají do kapsy. Závěr okořenily všem dobře známé covery a pak už bylo vše připraveno pro hlavní chod večera. (Peťan)

DELIKVENCE 11 sice funguje docela dlouhý čas, ale pořád tak nějak na lokální úrovni, alespoň mi to tak přijde. Přitom patří mezi nejlepší kapely, které u nás hardcore/punk provozují a živě je to vždycky jízda. I na nádvoří pod Rumpálem (hradní věž, která se majestátně tyčila nad pódiem) to stálo za to, instrumentálně a kompozičně zdatná parta v čele s charismatickým vokalistou Martinem Boušou to rozjela parádně a já se opět dobře bavil. Na závěr pánové zařadili covery, od KRITICKÉ SITUACE „Chlapce a chlapi“, od TELEXU „Skejtovou Růženu“, kterou pozvali přítomné na následující dění... (Johan)

TELEX jsou pro mě kult. Jedna z kapel, která mi ukázala svět hardcore-punku. Navíc ze Strakonic. Tento, prý poslední, koncert jsem si nemohl nechat ujít. A hned od prvního válu „Lidi, děti, kanibali!“ jsem si chrochtal blahem. Chvíli haproval zvuk, ale co, tady šlo především o to, slyšet důvěrně známé songy a zařvat si společně s Karlosem texty, které mám zaryté hluboko v hlavě. Důkazem budiž fakt, že nebýt aktuální desky od PHR, TELEX jsem si nepustil snad pět let. A i přes to jsem si vzpomněl na všechny songy a texty. TELEX ve čtyřech namlátili drtivou většinu největších hitů, kde mi chyběl snad jen „Nodovur“ a „Strejda Emil“. Zazněly pecky jako „Skejtová Růžena“, „Kluci jdou do války“, „Řeznickej krám“, „Zlatá mládež“, „Zlatý slavík“, „Generace“ nebo „Továrna na tvý sny“. Odezva od fans parádní, TELEX, mladí i staří punx si to užívali a takhle by to mělo vypadat. Těžko říct, zda TELEX na pódiu ještě někdy uvidíme. Ať tak či onak, ten kult, přínos tuzemské scéně a kouzlo jejich hudby jim nikdo nevezme. Díky za super koncert, který jsem si maximálně užil. Další dvě kapely mě nezajímaly a tak jsem tentokrát vyrazil jako správný slušňák k domovu dříve, než mám ve zvyku. (úsměv) Návštěva festivalu byla výborná. Tak věřme, že se za rok dočkáme dalšího ročníku, který udrží rockovou a punkovou muziku v popředí zájmu. Vyhlídky na metal/punkovou scénu ve Strakonicích totiž nejsou na příští rok vůbec dobré... ale to je jiná kapitola. (Peťan)

TELEX je živoucí legenda českého hardcore/punku, pro nás Jihočechy asi vůbec ta největší. Nedávno byl splacen letitý dluh, kdy demo „Řeznickej krám“ vyšlo u PHR na vinylu, a po čtyřech letech se TELEX opět objevil na pódiu v rodném městě. A dojmy z koncertu mám podobné jako z toho čtyři roky starého - prostě jsem se bavil. Spolu s Peťanem jsme si poctivě odeřvali většinu textů, zahrozili si a vyblbli se. Že to nejspíš nebylo instrumentálně úplně perfektní, vem čert, tady šlo o zábavu a tu jsme si užili. Začalo se hitem „Lidi, děti, kanibali!“, během hodinky pak zazněly všechny stěžejní hity, podruhé „„Skejtová Růžena“, nechyběl ani „Zlatý slavík“, k němuž Karel Bouša dodával, že už si z Káji Gotta legraci nedělají... Lidi po odehrání setu nechtěli pustit TELEX z pódia a tak přišel přídavek - a protože pánové odehráli vše, co měli nazkoušeno, na „Lidi, děti, kanibali!“ došlo podruhé. (Johan)

Program nabral lehký skluz, ale to, co předvedli při zvučení KRUCIPÜSK, hraničilo s mou trpělivostí. 45 minut se nehrálo, a když se začalo, tak mě to nebavilo. Peťan udělal dobře, že se po TELEXU odebral k domovu, což ostatně udělalo více lidí a publikum lehce prořídlo. KRUCIPÜSK působili suverénně, pumpovali do lidí svůj asi crossover, ale co naplat, moje krevní skupina to není a protože repertoár vůbec neznám, nedokázal jsem reagovat ani na chytlavé refrény. Tak jsem po nějakých třech čtyřech skladbách dal hradu vale a zamířil k domovu. Škoda, že se neprohodili HERDEK FILEK s KRUCIPÜSK, domácí matadory bych si poslechl s chutí, ale únava se hlásila a kamarádi to taky zabalili... (Johan)

Celkově ale nad prvním ročníkem Rockového festu Strakonice vládne spokojenost. Většina kapel zahrála podařené koncerty, zvuk byl celý večer výborný, vyšlo i počasí, jen ty fronty na pivo byly příliš dlouhé... nějaké čtyři stovky (?) žíznivých hrdel byly na dva výčepy moc. (úsměv) (Johan)

Fotky: Dagmar Hejlková

 

 

 


Zveřejněno: 08. 09. 2016
Přečteno:
2842 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář