Když přijedou IRON MAIDEN, je to pokaždé velká událost. Poslední zastávky na našem území (2013 - Praha, 2014 - Brno) v rámci Maiden England World Tour byly věnovány starým hitům a tak tentokrát přišla řada na štaci k aktuální desce "The Book of Souls". Abych se přiznal, k tomuto albu vedla v mém případě opravdu trnitá cesta. Deska mi hodně dlouho, až na pár momentů, vůbec nelezla pod kůži a teprve až po několikaměsíční pauze a s mnoha poslechy celá deska "dozrála". S vědomím, že IRON MAIDEN jedou turné na podporu své nejlepší desky od "Dance of Death", možná i od "Brave New World", s každým dnem přirozeně stoupalo očekávání.
Vstupenky byly doma od loňského podzimu a konečně zmizely z poličky, den D je tady. Jak už u nás bývá zvykem, IRON MAIDEN obětujeme celý den. Takže oběd, nějaké to pivko s kamarády a celkové nasávání atmosféry koncertu nikdy nemůže chybět. Na svatostánek pražské Slavie jsme dorazili na pátou hodinu, v době, kdy oproti očekávání již byly vchody na stadion otevřeny. Kontrola naprosto v pohodě, až mě to zarazilo. Dávám nakonec i dvě pivka v útrobách stadionu. Ne snad, že bych měl z hnusného, ale zato studeného zlatavého moku za 50 Kč potěšení, jenže žízeň je velká. Do sektoru "stání u pódia" nakonec definitivně přicházím dvě hodiny před začátkem IRON MAIDEN. Naprosto ideální místo pro sledování koncertu - cca 25 m od pódia, perfektní výhled i dostatečný odstup na to, abych dostal ten nejlepší zvukový zážitek. Čekání si krátíme sezením na zemi, pokecem, dopíjením pivka... a strašlivým očekáváním holého faktu, že budeme muset vytrpět předkapelu.
IRON MAIDEN nikdy nepřivezli kvalitní support a pokud jsme před lety brblali nad protekční dcerkou Lauren Harris, teď jsem na ni ještě v dobrém vzpomínal. Synáček Steva Harrise má totiž také kapelu, jmenuje se THE RAVEN AGE. Jo, a hraje přiteplený, tuctový a doslova odporný metalcore pro dvanáctiletý holky hltající časopis Bravo... a taky pro padesátiletý fotry, kteří jednou za rok zvednou pupek, jdou na koncert, dají pár piv a pak blbnou právě jako ty dvanáctileté holky na naprosto stupidní muziku. Ne, tohle bylo vážně tragické a těch zhruba 30 minut představovalo můj nejhorší koncertní zážitek za poslední roky. Naštěstí IRON MAIDEN jsou tady od toho, aby si z daného večera člověk pamatoval právě je a tak se také stalo.
Krátce před osmou hodinou večerní se ozvalo typické intro "Doctor Doctor" od UFO, které už celý kotel nadšeně zpíval. Na velkoplošné obrazovce následoval perfektní video-trailer k danému turné a pak už se na pódiu objevil jako první (netradičně) Bruce Dickinson v kapuci a úvodní pasáží skladby "If Eternity Should Fail" odstartoval téměř dvouhodinový set. Za okamžik se k němu přidal zbytek kapely a galapředstavení mohlo propuknout naplno. Vždycky byla radost sledovat jednotlivé členy IRON MAIDEN a ani tento koncert nebyl výjimkou. Steve Harris je pořád stejný jako před pětatřiceti lety, běhá z jedné strany pódia na druhou, drhne struny své baskytary s logem West Hamu United a pohledem neustále komunikuje s fans. Kytarová sekce Dave Murray, Adrian Smith a Janick Gers taktéž v pohybu nezaostává. Všichni tři působí jako nadpozemské figurky vznášející se po pódiu s neuvěřitelnou lehkostí. Jejich kytarová práce je naprosto rozpoznatelná. Na chvíli jsem zavřel oči a přesně jsem věděl, čí je čí kytara. Asi nejvíce pozornosti jsem tradičně věnoval Janickovi, který je v mých očích obrovský sympaťák. Úsměvy od ucha k uchu, neskutečné prožívání hry a typické srandičky s ostatními členy kapely i směrem k publiku. Bruce Dickinson si celý koncert IRON MAIDEN naprosto podmanil. Nejen, že je po prodělané nemoci v neuvěřitelné formě, ale vokálově to tam dává s prstem v nose. Opravdu brilantní výkon okořeněný mnoha vtípky. Opičí maska při "Death or Glory", ukradený mikrofon Adrianovi při "Wasted Years" nebo jako vždy výborná komunikace s fanoušky. K tomu si přičtěte jeho několikametrové skoky, uniformu a britské vlajky při "The Trooper" a neustálý pohyb po stage. Jediné mínus tak opět míří k Nicku McBrainovi. Odehrál výborný set, kde bylo slyšet naprosto vše, ale opět v mohutné stage nebyl za bicí soupravou (která je také zbytečně monstrózní) vůbec vidět a to mi trochu vadí. Pódiová show IRON MAIDEN je podle mého názoru (a vkusu) vůbec tou nejlepší na metalové scéně. A stage k "The Book of Souls World Tour" byla nejlepší za poslední roky. Neustále se měnící tématické tapety ke každé skladbě, výborně laděná světla, přiměřené ohně (vkusné, nepřehnané) a samozřejmě "obživlý" Eddie v nové podobě z desky "The Book of Souls". Tahle megapostava přišla na pódium při titulní skladbě, sáhla si do rozkroku, udělala několik gest směrem k publiku, dováděla s Janickem a poté přešla na levou stranu pódia, kde už čekal Bruce Dickinson, aby nebohému Eddiemu vyrval srdce a stále pulsující ho svíral v ruce. Tahle "gore" část mě opravdu pobavila, perfekní! (úsměv).
IRON MAIDEN v Praze zahráli celkem patnáct skladeb. Z novinky "The Book of Souls" zazněly otvírák "If Eternity Should Fail", jako druhá "Speed of Light". Další dvojblok tvořila "Tears of a Clown" a epická dlouhá skladba "The Red and the Black". Šestici nových skladeb doplnila hitovka "Death or Glory" a titulní "The Book of Souls". Nový materiál zněl ještě lépe než z nahrávky a vedle staré tvorby působil svěže a vyrovnaně. Z historické studny vytáhli IRON MAIDEN klenoty jako "Children of the Damned", "Powerslave", "Hallowed Be Thy Name" a nejstarší syrovou vypalovačku "Iron Maiden". Chybět nemohla tutovka "The Trooper" a také "Fear of the Dark". Místo druhé jmenované bych si v setlistu dokázal klidně představit dva kratší a méně ohrané songy. Mám pocit, že hodně lidí zase jen čekalo právě až na "Fear of the Dark"... IRON MAIDEN odměnili Prahu třemi přídavkami - letitá, skvělá a nestárnoucí "The Number of the Beast" všem vlila do žil trochu rouhání a zla, "Blood Brothers" zase spojovala lidi bez ohledu na původ, barvu pleti či vyznání a závěrečný zpěvný hit "Wasted Years" s mohutnou vlnou energie uzavřel celý set tím nejlepším možným způsobem. IRON MAIDEN se rozloučili ve velkém stylu. Ty dvě hodiny utekly neskutečně rychle. Atmosféra byla po celý koncert výborná, i když chvílemi bylo publikum přeci jen ospalejší díky novým skladbám. Na patřičném efektu nic neubíral ani fakt, že MAIDEN odehráli většinu setu za denního svěla. Pro nás vepředu to ale díky světelným efektům nebyl vůbec žádný problém. Zvuk byl jedním slovem excelentní. Těch 25 metrů od pódia bylo slyšet každé hrábnutí do strun, každý úder do bicích a skvěle srozumitelný byl i zpěv.
Nezbývá než konstatovat, že IRON MAIDEN jsou stále na vrcholu. Věk na nich není absolutně znát. Energie mají na rozdávání, jejich show a koncerty jsou ty největší hudební zážitky. Neskutečný pocit pozorovat, jak to tyto borce a hrdiny mládí snad každého metalisty pořád baví a i 58. koncert na turné je pro ně jedinečným zážitkem. Stejně jako pro nás, kteří jsme neváhali a opět investovali nemalé peníze za koncert, který se musel každému hluboko vrýt do paměti. Nelituji jediné koruny a příště půjdu zase. Přeji IRON MAIDEN hlavně zdraví, protože pokud jim vydrží, mohou nás svým jedinečným uměním bavit ještě několik let. Skvělé, excelentní, velkolepé. Díky, tohle je heavy metal. UP THE IRONS!!!
Setlist IRON MAIDEN:
If Eternity Should Fail
Speed of Light
Children of the Damned
Tears of a Clown
The Red and the Black
The Trooper
Powerslave
Death or Glory
The Book of Souls
Hallowed Be Thy Name
Fear of the Dark
Iron Maiden
------------------
The Number of the Beast
Blood Brothers
Wasted Years
