KLADIVO NA PÝCHU

CD 2016, Kontra Production / folk pop / Česko

Jméno Milan Urza bylo spojeno hlavně se skupinou PRVNÍ HOŘE, která žel loni ukončila (přerušila?) činnost. Souběžně s PRVNÍ HOŘÍ Milan tvořil v rámci SINUHETA (v němž se objevila část PRVNÍ HOŘE a hlavně album „Nocturno“ sklidilo zasloužený úspěch), teď se přihlásil o slovo s novým projektem, na němž s ním spolupracoval jeho „hořekující“ kamarád Robert Rajs.

Zatímco předchozí Milanovy kapely byly rozverně rockového ražení (PRVNÍ HOŘE), nebo pop/rockové (SINUHET), KASPARMELICHAR zamířil jiným směrem a duo produkuje muziku na pomezí folku a popu. Kytara, klávesy, sem tam nějaký zvuk, ale hlavně Milanův nezaměnitelný hlas, kterým reprodukuje své vlastní neotřelé verše.

Dalo by se říci, že je Milan písničkář, protože většina skladeb by se dala hrát na kytaru v podstatě kdekoliv, u ohně i na letním festivalu, piano je pak dokresluje, aby zněly zajímavěji, možná moderněji, protože proti Krylovi, Nohavicovi nebo třeba Dobešovi je tahle muzika evidentně z jiného století. Ale základ je daný – písnička. Většinou křehká, což je případ hned úvodní „Závratě“, která se mi snad právě proto, že zazní jako první, zahryzla do podvědomí nejsilněji. Akustickou kytaru tu a tam lehce doplňuje piano, ústřední melodie je dostatečně chytlavá, zpěv pak hlavně v refrénu naléhavý, procítěný, slova navíc pěkně do muziky zapadají a jsou zajímavá natolik, abych se do nich začetl a sám sobě je vysvětlil tak, že nejsou zrovna veselá. Ale to není ani muzika, ta mi přijde posmutnělá, na druhou stranu bych si nejen tuhle skladbu dovedl představit v elektrifikovaném SINUHETU. Milanův rukopis je prostě znát.

Ani nevím, jestli bych se měl pitvat v každém songu, řada jich je k poslechu na BZ, takže si každý může poslechnout, kam se Milan s Robertem vydali, ale mám za to, že poslech u počítače není to pravé ořechové, alespoň při jiné činnosti než samotném poslechu. Ideální je asi večer, kdy si člověk chce udělat klid, pustí si „Velkou derniéru“, nalije něco dobrého a nechá muziku plynout kolem sebe, poslouchá pěkně poskládaná slova a zamýšlí se nad nimi, smyslem života, nesmyslem pachtění se za zbytečnostmi... Ale třeba tady plácám nesmysly a každý si najde na poslech jiné rozpoložení, co já vím. Jedno je ale jisté, jako kulisa to moc nefunguje, protože je třeba texty vnímat a na to je třeba pozornost.

Mému sluchu jsou milejší ty písničky, které jsou umělotinami dochuceny co nejméně. Piano ano, ale pazvuky, běžně používané hlavně v elektronické muzice, tady moc nemusím, což je třeba případ „Zloděje klavírů“ s hojně zařazenými žbluňky, kuňky a perkusemi. Obecně jsou ale tyto kořenící ingredience v defenzívě, takže v podstatě k „Velké derniéře“ nemám zásadní výhrady, na druhou stranu těžko říci, jak početné publikum se na tuhle okrajovou produkci orientuje a kolik z nich si najde v podstatě neznámou kapelu. Ale třeba se pletu a KASPARMELICHAR se chytne a dostane do širšího povědomí. Kvalitu na to má.

O obal se jako již tradičně u Milanových projektů postarala Petra Komárková a tentokrát se mi její abstraktní pojetí zamlouvá více než třeba u poslední PRVNÍ HOŘE. Grafika je přívětivá, barvy příjemné, použitý font taky pěkný, perokresby ptáků pak korelují s jejich občasným výskytem v textech.

Seznam skladeb:

  1. Závrať
  2. Malíř a Smrt
  3. Salome
  4. Pád
  5. Královna zkázy
  6. Zloděj klavírů
  7. Bledá
  8. Velká derniéra
  9. V hodině mezi psem a vlkem
  10. Všechno znovu začíná
  11. Onen svět (bonusová píseň, 2013)

Čas: 44:26

Sestava:

  • Milan Urza - zpěv, kytara, texty, hudba
  • Robert Rajs - piano, zvuky, létající harfa

Facebook
www.bandzone.cz/kasparmelichar
www.kontraproduction.cz

 

 


Zveřejněno: 05. 07. 2016
Přečteno:
2853 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář