Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
Heathen Convention 2024

26.3-27.3.2016, Neustadt an der Orla - Wotufa Saal (Německo)

Den první - sobota

Po loňské nadšené návštěvě festivalu Raging Death Date v jsme netrpělivě vyčkávali na potvrzené kapely pro letošní ročník. Potvrzení dvou headlinerů PILEDRIVER a IRON ANGEL rozhodlo na podzim o tom, že vyrazíme znovu a Pája objednal lupeny. Pořadatelé letos řešili na poslední chvíli nemilé změny v obsazení a nakonec se na letošním ročníku objevilo osmnáct kapel. O dvě méně než loni. Nevadí, ty nejdůležitejší kapely zůstaly. Vyjížděli jsme z Písku v sobotu v půl osmé ráno v sestavě Žakyn, Pája, Míra a já. Napakováni jídlem, pivem a teplým oblečením, protože jsme po loňské "eskymácké výpravě" nechtěli nic podcenit. Počasí je od rána celkem slušné, předpověď vypadala na celý víkend také dobře. Samotná cesta utekla jako voda i díky záplavě smíchu. V Neustadtu jsme byli už v jedenáct. Tři hodinky času na jídlo, pivko a postavení stanu. Festival se koná v hale Wotufa. Jedná se o druhé patro s prostory připomínající české kulturáky. Pořadatelé mají velkou výhodu v sociálním zázemí, kde je dostatek záchodů a umyvadel. Pódium nehlídají žádní sekuriťáci a prostory podle mého názoru pojmou nějakých 600-700 lidí. Merch byl stejný jako loni. Dvě velká distra s vinyly, CD a oblečením + oficiální merch kapel. Točené pivo zkoušel jen Pája a prý to byl humus jako loni. Ochranka u vstupu v pohodě, lahváče se nepodařilo pronést jen jednou (úsměv). Kemp dostatečně velký a oplocený v areálu haly. Ideální.

Okolí se pomalu začalo zaplňovat onášivkovanými a vlasatými postavami. Kousek od haly je i místní sanatorium - blázinec - léčebna nebo co já vím. Zatímco loni jsme viděli pouze jednoho obyvatele s fotbalovou šálou, letos asi dostal celý dům vycházky. A tak se mezi metalheads producírovali i postižení... Jeden takový, Sven se jmenoval, tento víkend pojal jako velkou párty, a nejen, že neustále žebral po všech cigára, ale tu a tam se od někoho napil piva. Páju dokonce za poskytnutí tabáku odměnil cédéčkem EXODUS... vypáleným (smích). O tom, že tenhle nevítaný pařmen zažil den D, svědčí fakt, že někdy v devět večer i s berlemi přelézal plot u místního parčíku a krátce před půlnocí, kdy jsme rozdejchávali PILEDRIVER, se objevil i u nás s další žádostí o cigáro. Možná ho vylákal ven Halfordůf ječák, když naši němečtí sousedé naplno pařili uprostřed silnice na JUDAS PRIEST. Druhý den pak asi pro samou kocovinu a přehulenost nevylejzal... Byly to zkrátka dva dny plné srandy a nezapomenutelných hlášek, které vznikly na základě aktuální situace, zážitků, filmů, muziky...v podstatě čehokoliv, ale reporty jsou hlavně o hudbě ne? (úsměv).

Nedočkavě jsme do haly Wotufa naběhli krátce před první kapelou. Tou byli přesně ve 14:00 začínající LIHHAMON. Kapela z Leipzigu, takže vlastně skoro domácí borci. Abych pravdu řekl, jejich black/death metal mě nijak neoslovil. Navíc z pódia se hrnul zvuk nepříliš valné kvality a tak jediné, co mi z jejich setu zůstalo v paměti, byly jejich zašpiněné tváře - jako by se právě vrátili z uhelné šachty. Jaká to paralela s loňským ročníkem, kdy se jako první na pódiu ocitli podobní "uhlobaroni" (úsměv).

Další čas věnujeme nákupu vinylů. Výběr je široký a pár kousků si za chvíli odnáším. Zato na předlouhý Žakynův seznam je zde výběr stále malý. Na pódium mezitím nastoupila první kapela, která nás zajímala. Bavorská trojice BLACKEVIL je stále novým pojmem na scéně, ale naživo to těmto neznabohům fungovalo velice dobře. Poctivá porce black/thrash metalu po vzoru podobných německých kapel HELLISH CROSSFIRE nebo CRUEL FORCE. Škoda, že BLACKEVIL disponují pouze jednou kytarou, aranže by mohly být pestřejší. Zvuk se zlepšil a tenhle zašpiněný metal mě bavil. BLACKEVIL odehráli komplet své jediné EP "Hail the Cult" a navrch nějaké další, zřejmě nové songy. Ačkoliv jsem byl se setem BLACKEVIL spokojený, těch pětačtyřicet minut mi přišlo zkrátka hodně.

Ve čtyři hodiny přišla řada na set, který byl pro mě osobně jedním z největších lákadel. Německá dvojice kapel VULTURE a LUZIFER je svými členy propletena a tak došlo na dva rozdílné sety. Jako první to odpálili VULTURE, kteří jsou představiteli old schoolového speed metalu. Teprve rok fungující kapela si počínala naprosto profesionálně a okamžitě mě získala na svou stranu. A to i díky zajímavé barvě hlasu zpěváka, který mísil ječák se zastřeným chraplákem. Škoda jen slabšího zvuku kytar, který měl na svědomí utopená sóla a jinak výborné riffy byly spíše v pozadí. VULTURE ale předvedli energickou show, při které to před pódiem konečně trochu ožilo. V létě vychází kapele debut "Victim to the Blade" u High Roller Records.

Po krátké pauze nastoupili LUZIFER, kde zpěvák z VULTURE obsluhuje baskytaru a postaral se i o zpěv ve skladbě "Heavy Metal Tinnitus". Už když jsem letos recenzoval jejich jediné EP "Rise", věděl jsem, že naživo mě budou LUZIFER bavit. A bylo tomu tak. Avizovaný třískladbový setlist EP "Rise" utekl jako voda, ale dostalo se nám klasického heavy metalu vyloupnutého z první poloviny osmdesátek. Zpěvné refrény, sóla, melodie, čistý zpěv... co dodat. Sice kraťoučký, ale o to více intentivní a zapamatovatelný set. Škoda jen opět horšího zvuku kytary. I podle gest jednotlivých členů nebyli LUZIFER se zvukem úplně spokojeni.

Příliš mnoho času na oddech nebylo. U auta do sebe lomíme pivka a trochu rumu na zahřátí. Na řadě byli francouzští death metalisté SKELETHAL. Tahle banda nedávno odehrála koncerty i u nás a na Slovensku. A SKELETHAL jsem si zatraceně užil. Naprosto chorobný death metal čerpající z prapůvodních kapel žánru. Okamžitě mi na paměti vyskočily rané desky DEATH, OBITUARY nebo MORBID ANGEL. Pomalé vyhrávky se měnily ve smrtící nálože, k tomu připočtěte naprosto zahnilý zvuk a vrátíte se do časů "Scream Bloody Gore". SKELETHAL jsou dva týpci, kteří si na živé hraní "najímají" další muzikanty. Čtveřice však působila sehraně a svůj deathmetalový válec zpestřovala střídajícími se vokály basáka a bicmana. Jediným mínusem pak bylo obecenstvo, které by se dalo spočítat snad na prstech obou ruk. Němce asi death metal moc netáhne a tak raději chlastali venku a okukovali velké zadnice místních přiopilých metalových Frauen (smích).

Následující berlínské black metalisty DRENGSKAPUR jsme bez mrknutí oka vynechali a zvolili raději pivo a večeři na sluncem zalitém chodníku. Totální festivalová idylka. O tom, že jsme se tady za tu hodinku neskutečně nasmáli, snad ani spát nemusím. S vědomím, že jsme si smíchem prodloužili životy alespoň o deset let, jsme přišli omrknout německé doomaře CROSS VAULT. Při domácím poslechu kapela nezněla špatně, přesto jsem v jejich hudbě hledal něco, co výrazněji upoutá moji pozornost. A stejný pocit se dostavil i při koncertu. CROSS VAULT hráli klasický doom/heavy metal, ovšem těžce jednotvárný. Ani vokál mi příliš do uší nelezl a tak největší dominantou CROSS VAULT se stal frontman s pažemi jako kulturista, což mě osobně moc neoslovovalo (úsměv).

Nadešel čas na jeden z největších otazníků letošního Raging Death Date festivalu. Při vší úctě k našincům TÖRR nejsem fanouškem nových skladeb této legendy a i koncerty TÖRR mi vždy přišly vyčpělé a spíše mířené na nenáročnou posluchačkou obec našich festivalů a kulturáků. Na staré nahrávky z přelomu 80. a 90. let samozřejmě nedám dopustit a znám je nazpaměť. S napětím jsem očekával, co TÖRR předvedou a jsem strašně rád, že mi doslova vyrazili dech. Pryč byli TÖRR posledních let. Stála před námi kapela, která s poctivým a profi přístupem naservírovala ty nejlepší skladby ve své diskografii. V kombinaci s prvotřídním "old school" zvukem zněli TÖRR přesně tak, jak jsem si je vždycky přál slyšet. Dřevní black/thrash metal á la VENOM, navíc znovu podpořený o druhou kytaru v podání Radka Kroce. Ota Hereš je stále stejný a jeho výkonu není co vytknout. Hodně mě překvapil Henychův nástupce Honza Bartoš, který "svoje" skladby odeřval s naprostou bravurou. Asi nejsuverénější výkon předvedl ve skladbě "Fuck Fuck Fuck Fuck". Setlist se skládal pouze ze starých věcí a tak jsme si se Žakynem poctivě odmlátili a odeřvali "Ďáblův dech", "Smlouvu s Peklem", "Armageddon", "Válku", "Život a smrt", "Exorcist", "Kult ohně", "Předčasný pohřeb", "Samotu v smrti" a "Kladivo na Čarodějnice". Na konci ždímám triko, tahle hodinka s TÖRR byla naprosto excelentní a ačkoliv jsem TÖRR viděl nesčetněkrát, teprve teď se mi splnil sen. Trochu smutný, že jsme na něco takového museli vyjet do Německa. Díky pánové a snad to ještě někdy zopakujete!!!

Rychlý pivko u auta a pak zase do Wotufy. Na řadě byl jeden z headlinerů festivalu i důvodů, proč jsme letos do Neustadtu přijeli. THE EXALTED PILEDRIVER budu dále uvádět pod původním názvem PILEDRIVER. Nevím, co je v kapele za problém kvůli užívání původního jména, ale v sestavě je ústřední postava a hlas kapely - Gordon Kirchin. A to je nejdůležitější. Pokud ve mně byly nějaké obavy, tak je PILEDRIVER rozmetali už při prvních tónech. Kanaďané nás ohromili prvotřídním a vyváženým zvukem. Slyšet bylo úplně všecho a možná i to, co laik ani neslyší. Zvuk kytary brousil sluchovody jako cirkulárka a přitom nebyli PILEDRIVER nijak přeřvaní. Čtveřice hýřila skvělou náladou (snad jen z basáka šel opravdu strach) a bylo vidět, že si hraní po dlouhé době v Evropě užívá na maximum. Ústřední postavou je Gordon Kirchin, který má snad 200 kg, ale i tak vystupuje ve svém tradičním oblečku, kterému tak tak postačují řemínky (smích). Tenhle těžkotonážní borec má dávno po padesátce, ale zpívá mu to stejně dobře jako za mlada. PILEDRIVER vsadili podle očekávání na skladby ze svých dvou slavných desek "Metal Inquisition" a "Stay Ugly". Zpěvný, chytlavý power/heavy/thrash metal v podobě skladeb "The Executioner", "Witch Hunt", "Pile Driver", "Sex with Satan" nebo "Metal Inquisition" zkrátka musel bavit. Při posledně jmenované skladbě se na pódiu rozjela slušná párty, později zazněla i jedna z nových skladeb. Veteránům z PILEDRIVER se z pódia příliš nechtělo. Po přídavku už ale jiná možnost nebyla. Gordon Kirchin se svalil z pódia a ochotně se se všemi fotil, podepisoval, vtipkoval, házel pózy... prostě srdcař. Vrchol festivalu přišel pro mě v podobě PILEDRIVER a dost možná se tohle už opakovat nebude. V Česku o téhle bandě mnoho lidí nemá ani páru nebo již dávno zapomněli. Excelentní koncert s perfektním zvukem! Díky!

Postáváme u auta, rozdejcháváme to a docela pijeme. Trvá to asi hodinku, spokojeni jsme všichni, nejvíc Míra, který jel s námi výhradně kvůli PILEDRIVER. Už se nám ani nechce na poslední kapelu MORAST. Dopíjíme pivka a zatímco Žakyn zůstal spát v autě, my míříme do festivalového kempu spát do stanu. Pořádně se zabalit, přeci jen není červenec. Pája ještě přitopil ve stanu cigárem. Možná nás chtěl trochu přidusit, abychom rychleji usnuli (smích). Němci rozjíždí klasickou párty v kempu a do stanu je slyšet několik produkcí hudby, takže z toho vylejzá dunivá koule. Jen opilý zpěv starých heavy metalových klasik v podádí těch nejvytrvalejších pařmenů je slyšet dlouho do noci...

Den druhý - neděle

V noci se měnil čas a tak místo v sedm vstáváme po osmé hodině. Trochu jsem se bál zimy, ale noc byla naprosto v pohodě a dokonce jsem se vyspal líp než v létě, kdy je i ráno nesnesitelný vedro. Velikonoční trubači, kteří nás loni časně ráno probudili zvukem svých trumpet, byli od kempu daleko, ale Žakyn, který spal v autě, je ráno zaslechl. Tradice nezklamala, hahaha. Kafe, snídaně a procházka městečkem až na benzínu, kde jsme chvíli poseděli i minulý rok. Teď tu strávíme asi hodinku a vracíme se přes náměstí. Celkem pěkný městečko ten Neustadt an der Orla. Většina domů opravena, poměrně dost hotelů a veškeré služby pro občany. Všechny obchody zavřené, protože v Německu mají rozum a nehoní lidi ve svátek a v neděli do práce. V jedné hotelové restauraci dáváme se Žakynem sice předraženou, ale dobrou polévku a malé pivo nevalné kvality Beck´s. Oběd následuje u auta. Bůček, velikonoční sekaná, bramborka, pivo... máme se fajn.

Nedělní program startoval opět ve 14:00, ale my jsme šli do Wotufy až na třetí kapelu, kterou byli západoněmečtí BULLDOZING BASTARD. Opět jedna z kapel, která nás letos do Neustadtu přilákala. Znovu se jedná o členy z kapel LUZIFER a VULTURE, takže některé jsme viděli na pódiu již potřetí. BULLDOZING BASTARD hráli syrový black/speed/thrash metal s obhroublým vokálem a velice chytlavými riffy. Nic nového pod sluncem, ale zase se jednalo o vysokou kvalitu. Zkrátka německá undergroundová scéna je nevyčerpatelná. BULLDOZING BASTARD za čtyřicet minut nadělali slušnou paseku v podobě pěkné řádky válů, kterým podle mě dominovala skladba "Black Metal Slut" z loni vydané desky "Under the Ram". Hodně dobře poskládaný i nazvučený old school kolovrátek!!!

Další čas jsme vyplnili druhým kolem nákupů vinylů, mohutným dojídáním zásob jídla a společně s Mírou jsme se postarali o dopíjení plechovkových Plzní i rumu (úsměv). Letošní Raging Death Date festival měl pro nás v neděli slabší program než v předchozí den a tak, i když nebylo příliš pěkné počasí, jsme dali přednost pokecu venku. Dovnitř jsme se vrátili až s nástupem ANTLERS. Z pódia se valil atmosferický black metal, ve kterém nechyběly ani slušné melodie či sóla. Dali jsme část setu. Němci mě celkem bavili, ale opět kapelu zlobil zvuk a tak byl jejich výkon spíše poloviční. ANTLERS hrají teprve necelé tři roky a i přes to se ve svém žánru jedná o prakticky "hotovou" kapelu.

Na švédský black/death metal v podání KILL jsem byl celkem zvědavý. V metalových kruzích jsou velmi respektovanou kapelou, ale z nahrávek (především z těch starších) mi jako nějaký extra zázrak nepřipadali. A tento fakt se mi potvrdil. KILL jsou sice po instrumentální stránce na slušné úrovni, ale ten jejich mix mi do uší moc nelezl. Nějak jsem nemohl v jejich hudbě najít potřebný "opěrný bod" a tak nějak jsem se ztrácel. A to i přes to, že KILL hrají pouze ve třech. Na druhou stranu musím říct, že pasáže čerpající z prapůvodního black metalu nezněly vůbec špatně. Celkový dojem z KILL ale zůstal nijaký...

Headlinerem druhého dne byla německá thrash/speed legenda IRON ANGEL. Ještě loni jsem si říkal, že tuhle kapelu snad nikdy neuvidím. A díky Raging Death Date festivalu jsme si mohli na seznamu dosud neviděných kapel škrtnout další jméno. IRON ANGEL hrají v pětičlenné sestavě, původní je však pouze zpěvák Dirk Schröder. Kapela celkem dlouho zvučila, ale časový skluz dohnala. Po obou stranách pódia bannery legendárních desek "Hellish Crossfire" (1985) a "Winds of War" (1986). Po intru se mohlo začít. IRON ANGEL nastoupili ve velkém stylu. Dirk Schröder je s pár vlasy a šedým culíčkem naprosto k nepoznání od dobových fotek s blonďatou kšticí (úsměv). Ovšem zpívá mu to pořád skvěle. Jeho skřípavý zpěv rozčísl zaplněnou plochu pod pódiem, spustilo se intro "Winds of War" a pak už to jelo. Nesmrtelné thrash/speedové hymny "Sinner 666", "Black Mass", "Legions of Evil", "Fight for Your Life", "The Metallian", "Heavy Metal Soldiers" nebo "Rush of Power". Skvělá kytarová práce servírující chytlavé riffy, poctivá komunikace s publikem a naprosto přesvědčivý výkon kapely. Co na tom, že IRON ANGEL koncertují spíše sporadicky a pro všechny je to hlavně a především zábava? Trochu zlobil v průběhu koncertu zvuk a měl jsem pocit, že se v závěru zhrošil a opět byly trochu nečitelné kytary. Osobně jsem s tím problém neměl, protože obě desky IRON ANGEL mám dobře naposlouchané. Pětice měla od fans nejlepší odezvu z celého letošního ročníku. Tedy pokud pominu těch pět zlitých mániček spících v první řadě opřené o pódium (smích). IRON ANGEL končili v jedenáct hodin. Pro nás poslední kapela, která splnila přesně to, kvůli čemu jsme tady byli. Perfektní set! Hned po skončení jsme se vydali na cestu a domů jsme dorazili po půl třetí ráno.


Sedmý ročník Raging Death Date festivalu musím hodnotit opět kladně. Po organizační stránce vše klapalo s německou precizností a harmonogram byl dodržován. Kapely, kvůli kterým jsme do Německa přijeli, byly perfektní. Největší dojem na mě zanechala trojice PILEDRIVER, IRON ANGEL a TÖRR. Oproti loňsku byl slaběji obsazen "střed" line-upu. Zkrátka a dobře - průměrné black/death kapely jednoduše nedokáží nahradit špičkové německé black/thrash bandy z loňského roku. A možná i tento fakt se odrazil na nižší návštěvnosti. Pořád zde byli stejní lidé jako minulý rok, ale návštěvnost bych odhadoval na nějakých 400 lidí. Zvuk také oproti loňsku zlobil, ale s hlavními kapelami bylo vše v pořádku. Dokonce si troufám tvrdit, že PILEDRIVER měli jeden z nejlepších zvuků, jaký jsem kdy slyšel... Nevím, s jakým rozpočtem pořadatelé pracují a zda mají nějaké dotace. Byla by škoda, kdyby Raging Death Date festival doplatil na letošní nižší účast. Na naší straně panovala spokojenost a pokud bude line-up alespoň na podobné úrovni jako letos, vyrazíme i příště. Akce v Německu jsou prostě pro fanouška old school metalu jiným světem. Podobné kapely k nám nepřijedou a když už se nějaká výjimka najde, nepřijdou lidi, protože to neznají. Jiný kraj, jiný mrav. Poděkovat musím kapelám, pořadatelům a především mým třem kamarádům, se kterými to byly dva parádní dny! A zážitky vám nikdo nevezme! Tak zase někdy příště!


Zveřejněno: 04. 04. 2016
Přečteno:
4341 x
Autor: Peťan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář