Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?
Ahoj, nejdříve bychom rádi poděkovali za toto interview! PERSONA vznikla v r. 2012, nejdříve jako projekt kytaristy Melika a mě, načež se poměrně rychle zformovala celá kapela. Význam našeho názvu se opírá o psychologický koncept švýcarského psychiatra Carla Junga. Dle jeho výkladu, je Persona určitá maska, kterou každý nosí v běžném životě, ta sice pomáhá při interakci s ostatními lidmi, avšak zakrývá skutečné myšlenky a pocity. Toto se vztahuje i na nás, když tvoříme a vystupujeme živě. Každý song musí mít určitou vlastní identitu a my se tak potýkáme s různými emocemi a stavy mysli, které občas vlastně nereprezentují naše skutečné pocity v ten daný moment. Základní důvod založit kapelu byla touha tvořit hudbu a hrát ji i naživo, v globálu pud tvořit.
Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
Náš kytarista Melik hrál v několika kapelách, jmenovitě Blackhole, Yram, Necrosis; Yosri (kytara) a Youssef (bicí) hráli v tuniské melodic death metal kapele Apostol; Nesrine (bass) byl členem grindovky Gorebath a Walid (keyboard) je náš nejmladší člen - jsme hrdí že Persona je jeho první kapela. Co se týká mě (Jelena Dobric, zpěv), předtím než jsem se přestěhovala do Tunisu, měla jsem v Srbsku progresivní metalovou kapelu Inumbro. Všichni už hrajeme na své nástroje delší dobu, mezi 5-25 lety dle jednotlivých členů.
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Musím říct že to bylo docela obtížné, protože v Tunisu nejsou žádná nahrávací studia, která se specializují na rock nebo metal. Proto jsme se rozhodli nahrát vše v domácích podmínkách, několikrát jsme byli nuceni přerušit práce. Ale nic z toho se nepodepsalo na výsledné produkci, se kterou jsme spokojení. Nakonec jsme vydali fyzické nosiče kromě paralelní digitální edice a potěšil nás velký zájem lidí, kteří CD objednávají. Na našem bandcampu lze naleznout veškeré informace:
https://personaband.bandcamp.com/album/elusive-reflections
Texty – proč jste rozhodli zpívat anglicky, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Já jsem autorem textů a vokálních linek. Angličtina byla spontánní a přirozená volba. Všichni mí oblíbení zpěváci zpívají anglicky. Inspirací pro texty jsou obvykle nějaké životní situace, které spustí nějaký specifický emoční proces. Na tomto albu popisuji různé stavy mysli a nálady, některé v sobě mají určitou zprávu či poselství, některé vycházejí ze skutečných událostí.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
O naše logo, obal a kompletně grafiku se postaral tuniský umělec Bader Klidi. Dali jsme hlavy dohromady ohledně možného tématu a s určitým postupným tuningem se nám jej podařilo perfektně zachytit. Visuální identita kapely je rozhodně dost důležitá, pokud není jasně patrná a zajímavá, samotná hudba kapely často nedosáhne kýženého zájmu. Webové stránky ještě nemáme, máme jen profily na sociálních sítích, ale v blízké budoucnosti plánujeme zřídit vlastní web.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Naše hudební chutě jsou často docela rozdílné, ale propojují se na správném místě a správným způsobem. Výčet našich inspiračních zdrojů je rozmanitý; máme rádi klasické rockové kapely jako Queen, Led Zeppelin, The Doors; pak máme rádi metal v různých formách od Metallicy, Megadeth, přes Dream Theater až třeba k Dimmu Borgir nebo Opeth. Jsou i nějací autoři vážné hudby, kteří nás inspirují též, jmenovitě Chopin, Debussy, Satie a další.
Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva?
Určtý počet labelů jsme oslovili a dostali jsme i nějaké nabídky. Poté, co jsme zvážili veškerá pro a proti, rozhodli jsme se vydat první album ve vlastní režii s tím, že se uvidí co dál.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
Ještě jsme nehráli mimo Tunis. Metalová scéna tu není kdovíjak velká a mnoho klubů, kde by se dalo hrát, tu není. Koncerty jsou obvykle organizovány nadšenci, kterým se naše hudba líbí, a nebo je organizují přímo kapely. Takže není ani samozřejmé ani snadné nashromáždit nějaké zkušenosti s živým vystupováním. I přes výše řečené, jakoukoli šanci hrát jsme si nenechali ujít a cítíme se připraveni vyjet i na zahraniční podia. Naše nejdražší zkušenost byla v srpnu 2013, když jsme vyhráli soutěž “Metal Asylum Battle” a sdíleli jsme podium s Ronem “Bumblefoot” Thalem (Guns’N’Roses, Art of Anarchy).
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Samozřejmě! Myslím si že to je ambice a sen každé kapely a muzikanta – hrát po celém světě, na co nejvíce podiích.
Plány do budoucna...
První věc: pokusit se najít koncerty v zahraničí! Ale nejen to, chystá se nový videoklip, nový merch a už jsme také započali práce na našem druhém albu.
RECENZE
Facebook
Youtube
Ahoj, nejdříve bychom rádi poděkovali za toto interview! PERSONA vznikla v r. 2012, nejdříve jako projekt kytaristy Melika a mě, načež se poměrně rychle zformovala celá kapela. Význam našeho názvu se opírá o psychologický koncept švýcarského psychiatra Carla Junga. Dle jeho výkladu, je Persona určitá maska, kterou každý nosí v běžném životě, ta sice pomáhá při interakci s ostatními lidmi, avšak zakrývá skutečné myšlenky a pocity. Toto se vztahuje i na nás, když tvoříme a vystupujeme živě. Každý song musí mít určitou vlastní identitu a my se tak potýkáme s různými emocemi a stavy mysli, které občas vlastně nereprezentují naše skutečné pocity v ten daný moment. Základní důvod založit kapelu byla touha tvořit hudbu a hrát ji i naživo, v globálu pud tvořit.
Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
Náš kytarista Melik hrál v několika kapelách, jmenovitě Blackhole, Yram, Necrosis; Yosri (kytara) a Youssef (bicí) hráli v tuniské melodic death metal kapele Apostol; Nesrine (bass) byl členem grindovky Gorebath a Walid (keyboard) je náš nejmladší člen - jsme hrdí že Persona je jeho první kapela. Co se týká mě (Jelena Dobric, zpěv), předtím než jsem se přestěhovala do Tunisu, měla jsem v Srbsku progresivní metalovou kapelu Inumbro. Všichni už hrajeme na své nástroje delší dobu, mezi 5-25 lety dle jednotlivých členů.
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Musím říct že to bylo docela obtížné, protože v Tunisu nejsou žádná nahrávací studia, která se specializují na rock nebo metal. Proto jsme se rozhodli nahrát vše v domácích podmínkách, několikrát jsme byli nuceni přerušit práce. Ale nic z toho se nepodepsalo na výsledné produkci, se kterou jsme spokojení. Nakonec jsme vydali fyzické nosiče kromě paralelní digitální edice a potěšil nás velký zájem lidí, kteří CD objednávají. Na našem bandcampu lze naleznout veškeré informace:
https://personaband.bandcamp.com/album/elusive-reflections
Texty – proč jste rozhodli zpívat anglicky, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Já jsem autorem textů a vokálních linek. Angličtina byla spontánní a přirozená volba. Všichni mí oblíbení zpěváci zpívají anglicky. Inspirací pro texty jsou obvykle nějaké životní situace, které spustí nějaký specifický emoční proces. Na tomto albu popisuji různé stavy mysli a nálady, některé v sobě mají určitou zprávu či poselství, některé vycházejí ze skutečných událostí.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
O naše logo, obal a kompletně grafiku se postaral tuniský umělec Bader Klidi. Dali jsme hlavy dohromady ohledně možného tématu a s určitým postupným tuningem se nám jej podařilo perfektně zachytit. Visuální identita kapely je rozhodně dost důležitá, pokud není jasně patrná a zajímavá, samotná hudba kapely často nedosáhne kýženého zájmu. Webové stránky ještě nemáme, máme jen profily na sociálních sítích, ale v blízké budoucnosti plánujeme zřídit vlastní web.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Naše hudební chutě jsou často docela rozdílné, ale propojují se na správném místě a správným způsobem. Výčet našich inspiračních zdrojů je rozmanitý; máme rádi klasické rockové kapely jako Queen, Led Zeppelin, The Doors; pak máme rádi metal v různých formách od Metallicy, Megadeth, přes Dream Theater až třeba k Dimmu Borgir nebo Opeth. Jsou i nějací autoři vážné hudby, kteří nás inspirují též, jmenovitě Chopin, Debussy, Satie a další.
Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva?
Určtý počet labelů jsme oslovili a dostali jsme i nějaké nabídky. Poté, co jsme zvážili veškerá pro a proti, rozhodli jsme se vydat první album ve vlastní režii s tím, že se uvidí co dál.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
Ještě jsme nehráli mimo Tunis. Metalová scéna tu není kdovíjak velká a mnoho klubů, kde by se dalo hrát, tu není. Koncerty jsou obvykle organizovány nadšenci, kterým se naše hudba líbí, a nebo je organizují přímo kapely. Takže není ani samozřejmé ani snadné nashromáždit nějaké zkušenosti s živým vystupováním. I přes výše řečené, jakoukoli šanci hrát jsme si nenechali ujít a cítíme se připraveni vyjet i na zahraniční podia. Naše nejdražší zkušenost byla v srpnu 2013, když jsme vyhráli soutěž “Metal Asylum Battle” a sdíleli jsme podium s Ronem “Bumblefoot” Thalem (Guns’N’Roses, Art of Anarchy).
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Samozřejmě! Myslím si že to je ambice a sen každé kapely a muzikanta – hrát po celém světě, na co nejvíce podiích.
Plány do budoucna...
První věc: pokusit se najít koncerty v zahraničí! Ale nejen to, chystá se nový videoklip, nový merch a už jsme také započali práce na našem druhém albu.
RECENZE
Youtube
