Lépe vládnout v pekle, než sloužit v nebi.
Dávno před vznikem této kapely žil člověk, který měl na jeho dobu hodně odvážné myšlenky, a ty se nebál zvěčnit v podobě básní. Ten člověk se jmenoval Jon Milton a právě úryvek jeho stěžejního díla ze sedmnáctého století „Ztracený ráj“ najdeme nejen v úvodu tohoto textu, ale především uvnitř nádherně vypadajícího digipacku této italské pětice. Na první pohled se takto ztvárněné balení může zdát poněkud fádní, ale po jeho otevření je více než jasné, o co muzikantům vlastně šlo. Kontrast čistě černé na povrchu a žíhané uvnitř poukazuje, stejně tak jako citace výše jmenované básně, na rozpor mezi dobrem a zlem. Nikdo přesně neví, kdo je dobrý a kdo zlý. Stejně tak nikdo neví, kam až sahá dobro a odkud moc přebírá temnota. To, co se jiným může jevit jako šlechetný čin, je pro druhé jen zapáchající marast pod příkrovem krátkozrakosti.
Právě s touto myšlenkou si muzikanti chtěli pohrát. Proto se jednotlivé skladby dotýkají postav ze světové literatury napříč jejich činy a filozofií. Zde se všechny hranice potírají a díky tomu jsou na albu vedle sebe Lucifer, Ježíš, Vincent či Elizabeth.
Pokud jde o hudební stránku alba, tak tady je nutné zmínit, že hudba IF I DIE TODAY se pohybuje někde ve středních tempech. Dnes už jen málo slyšeného stylu mimo hlavní proud. Právě tato „rychlost“ muzikantům umožňuje občasné výlety za hranice HC stylu. Což z mého pohledu hodnotím velice kladně. Pokud by tomu tak nebylo, hrozí, že nahrávka bez nějakého zájmu zapadne do zapomnění. Nehledejte ale žádné progresivní prvky. Ty se na albu opravdu nekonají. Spíše jde jen o drobné krůčky v podobě kytarového efektu či krátkého sóla. Díky těmto, po kapkách přidávaným „jedinečnostem“, je album kompaktní a ucelené. Jen devátá skladba „Cursed“ je o něco výpravnější a tak se trochu vymyká celku. Do tohoto kousku kapela shrnula doslova vše, co je na albu ke slyšení. Od řízného hardcore, přes punk až k pohodě navazujícímu stoner rocku. Je nutné pochválit především zpěváka Marca Fresia za naléhavý přednes. I v místech, kde by jiní už dávno zvolnili, on stále tlačí na pilu. Což se mi moc líbí, protože nejde o nucený manévr, ale o obyčejný cit pro hudbu. Neméně zajímavá je i rytmická sekce, kde bicí doslova odklepávají veškeré takty s naprogramovanou precizností i přesto, že jde o bubeníka z masa a kostí. Už několik týdnů tančím v rytmu této nahrávky a stále více oceňuji, jak všichni muzikanti dokážou táhnout za jeden provaz a díky tomu se dílo daří.
Nahrávalo se v Hatestudio, kde se veškeré skladby i mixovaly a právě kvůli výslednému zvuku věřím, že o tomto studiu v budoucnosti ještě uslyšíme. Zvuk na „Cursed“ se dobře poslouchá, protože kytary správně řežou a bicí mají zvuk NY kapel. To všechno v krásné čistotě, kterou narušuje jen zkreslený zpěv už výše zmíněného Marca. Z mého pohledu skvělý výkon.
Bylo by pošetilé si myslet, že „Cursed“ nějakým způsobem změní hudební svět. Nebo snad jen to, že se zásadním způsobem odlišuje od ostatní produkce podobného stylu. Na tom budou chlapci muset ještě hodně zapracovat, ale jedno se jim upřít nedá. A to chuť odvést dobrou práci. Za sebe můžu zodpovědně říct, že se jim to povedlo. Jen bych pro příště krapet přitlačil na pilu. Přece jen i post hardcore je o naléhavosti a ta mi ve skladbách tak trochu chybí.
Seznam skladeb:
Čas: 26:03
Sestava:
http://www.ifidietoday.it/
https://www.facebook.com/ifidietodayhc?ref=hl
https://twitter.com/IFIDIETODAYIIDT
Dávno před vznikem této kapely žil člověk, který měl na jeho dobu hodně odvážné myšlenky, a ty se nebál zvěčnit v podobě básní. Ten člověk se jmenoval Jon Milton a právě úryvek jeho stěžejního díla ze sedmnáctého století „Ztracený ráj“ najdeme nejen v úvodu tohoto textu, ale především uvnitř nádherně vypadajícího digipacku této italské pětice. Na první pohled se takto ztvárněné balení může zdát poněkud fádní, ale po jeho otevření je více než jasné, o co muzikantům vlastně šlo. Kontrast čistě černé na povrchu a žíhané uvnitř poukazuje, stejně tak jako citace výše jmenované básně, na rozpor mezi dobrem a zlem. Nikdo přesně neví, kdo je dobrý a kdo zlý. Stejně tak nikdo neví, kam až sahá dobro a odkud moc přebírá temnota. To, co se jiným může jevit jako šlechetný čin, je pro druhé jen zapáchající marast pod příkrovem krátkozrakosti.
Právě s touto myšlenkou si muzikanti chtěli pohrát. Proto se jednotlivé skladby dotýkají postav ze světové literatury napříč jejich činy a filozofií. Zde se všechny hranice potírají a díky tomu jsou na albu vedle sebe Lucifer, Ježíš, Vincent či Elizabeth.
Pokud jde o hudební stránku alba, tak tady je nutné zmínit, že hudba IF I DIE TODAY se pohybuje někde ve středních tempech. Dnes už jen málo slyšeného stylu mimo hlavní proud. Právě tato „rychlost“ muzikantům umožňuje občasné výlety za hranice HC stylu. Což z mého pohledu hodnotím velice kladně. Pokud by tomu tak nebylo, hrozí, že nahrávka bez nějakého zájmu zapadne do zapomnění. Nehledejte ale žádné progresivní prvky. Ty se na albu opravdu nekonají. Spíše jde jen o drobné krůčky v podobě kytarového efektu či krátkého sóla. Díky těmto, po kapkách přidávaným „jedinečnostem“, je album kompaktní a ucelené. Jen devátá skladba „Cursed“ je o něco výpravnější a tak se trochu vymyká celku. Do tohoto kousku kapela shrnula doslova vše, co je na albu ke slyšení. Od řízného hardcore, přes punk až k pohodě navazujícímu stoner rocku. Je nutné pochválit především zpěváka Marca Fresia za naléhavý přednes. I v místech, kde by jiní už dávno zvolnili, on stále tlačí na pilu. Což se mi moc líbí, protože nejde o nucený manévr, ale o obyčejný cit pro hudbu. Neméně zajímavá je i rytmická sekce, kde bicí doslova odklepávají veškeré takty s naprogramovanou precizností i přesto, že jde o bubeníka z masa a kostí. Už několik týdnů tančím v rytmu této nahrávky a stále více oceňuji, jak všichni muzikanti dokážou táhnout za jeden provaz a díky tomu se dílo daří.
Nahrávalo se v Hatestudio, kde se veškeré skladby i mixovaly a právě kvůli výslednému zvuku věřím, že o tomto studiu v budoucnosti ještě uslyšíme. Zvuk na „Cursed“ se dobře poslouchá, protože kytary správně řežou a bicí mají zvuk NY kapel. To všechno v krásné čistotě, kterou narušuje jen zkreslený zpěv už výše zmíněného Marca. Z mého pohledu skvělý výkon.
Bylo by pošetilé si myslet, že „Cursed“ nějakým způsobem změní hudební svět. Nebo snad jen to, že se zásadním způsobem odlišuje od ostatní produkce podobného stylu. Na tom budou chlapci muset ještě hodně zapracovat, ale jedno se jim upřít nedá. A to chuť odvést dobrou práci. Za sebe můžu zodpovědně říct, že se jim to povedlo. Jen bych pro příště krapet přitlačil na pilu. Přece jen i post hardcore je o naléhavosti a ta mi ve skladbách tak trochu chybí.
Seznam skladeb:
- Jesus
- Adams
- Lucifer
- Patriak
- Elisabeth
- Faustus
- The Ancienit Mariner
- Vincent
- Cursed
Čas: 26:03
Sestava:
- Marco Fresia – zpěv
- Antonio Aresu – kytara
- Morgan Ferrua – baskytara
- Davide Gallo – bicí
http://www.ifidietoday.it/
https://www.facebook.com/ifidietodayhc?ref=hl
https://twitter.com/IFIDIETODAYIIDT
