Nejbližší koncerty
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 03. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
  • 17. 10. 2020Night of eternal evil na Kladně KLADNO ZACHVÁTÍ ZLO A ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 23. 10. 2020Druhý ročník benefičního mini-festivalu. Osud opuštěných ...
  • 24. 10. 2020ROTTEN FEST 24.10.2020.Sklub Olomouc,od 17,00h. FLESHLES...
TELEPATIE

28.11.2015, Písek – Divadlo Pod čarou

Coornelus:

XIII. STOLETÍ jsem léta ignoroval, což mi teď přijde jako chyba. V posledních letech jsem jim ale přišel na chuť. Poslední rok mi jsou na delší vyjížďky autem společníky desky „Nosferatu“ a „Werewolf“, ze kterých, jak jsem ale zjistil kapela téměř nic nehraje. Když jsem objevil informaci, že XIII. STOLETÍ vystoupí v Písku, v příjemném Divadle Pod čarou, bylo o sobotním večeru prakticky rozhodnuto.

Venku zima, na nebi svítí měsíc, ideální podmínky pro koncert tohoto českého gotického kultu. Přijíždím na avizovaný začátek a nestačím se divit, kolik je v divadle lidí. Věkové složení čítá převážně dříve narozené, ale to už beru jako normální jev. Pestrost lidí různorodá, jak známo XIII. STOLETÍ poslouchají lidé z širokého hudebního spektra, takže není nouze o „gotíky“, metaláky, pankáče, pohledem lze zavadit i o běžné strejdy a tety.

Co kvituju s povděkem, je, že se nikdo nesnažil narvat násilím před XIII. STOLETÍ nějakou předkapelu. Je to jenom dobře, nemusí být z každého koncertu vždy festival. A ono vybrat plnohodnotnou kapelu, která by měla sdílet s touto veličinou pódium, není zrovna lehký úkol. Těsně po deváté vstupují za velkého aplausu na pódium všichni čtyři členové a začíná koncert, trvající hodinu a třičtvrtě. Ačkoliv není moc kapel, u kterých bych byl schopen podobnou délku setu tolerovat, u  XIII. STOLETÍ to neplatí. Za svou kariéru mají tolik skladeb s hitovým potenciálem, že by mohli hrát další čtyři hodiny. A i když nemám najetou každou jejich desku, jejich skladby jsou tak známé, že jsem si je užil naplno, i když na zpívání textů v první řadě to z mé strany nebylo. Kupodivu mě oslovily obě hudební polohy, které  XIII. STOLETÍ servíruje. Pochopitelně se mi líbily víc ty zemitější rockové věci (které byly v živém podání o dost ostřejší) jako „Fatherland“ nebo třeba „Vendetta“, v kterých mě bavila rytmická sekce, kdy hlavně musím vyzdvihnout výkon bubeníka Pavla, jehož hra mě dokázala vtáhnout a potěšil i jeho zápal. Pomalejší skladby, na které tak úplně nejsem, měly tentokrát velkou sílu a třeba taková „Prokletí domu slunečnic“ byla jednoduše krásná.

Jako krásný bych označil i celý set. Kapela působila sympatickým dojmem, minimalistická komunikace mi přišla naprosto adekvátní k dané hudbě. Jsem rád, že Petr neměl potřebu se uchýlit k nějakému agitačnímu proslovu, a že těch témat by se teď bohužel našlo. O zápalu Pavla už jsem psal, ale podobné nadšení jsem cítil ze všech muzikantů. Petrův zpěv byl vydařený a bylo mu rozumět každé slovo, navíc když připočtu mile se usmívající klávesačku Kateřinu, která gotické pochmurno nechala někde na Vysočině, neshledávám chyb. Vydařený večer.


Johan:


S blížícím se koncem roku aby se člověk rozkrájel. Zajímavých koncertů se koná celá řada, poslední listopadovou sobotu v rozsahu nějakých 25 kilometrů hned dva, na kterých bych rád byl. Leč schopnostmi pekelníka z pohádky Hrátky s čertem nedisponuju, takže jsem se musel rozhodnout jen pro jeden, a volba padla vcelku rychle na písecký koncert XIII. STOLETÍ, kapely, jejíž tvorbu znám takřka zpaměti a v podstatě k ní nemám skoro žádné výhrady. Samozřejmě mám oblíbenější alba i skladby, ale rád si poslechnu vše. Navíc jsem XIII. STOLETÍ neviděl živě tři roky a v Písku mělo zahrát samo, nikoliv v rámci festivalu, takže jsem se těšil na pořádnou porci muziky. K tomu se na gotický obřad chystali i nejlepší kamarádi, takže večer sliboval po všech směrech pozitiva...

Písecké divadlo je parádní, disponuje prostorným a vysokým pódiem, nad kterým visela jednoduchá plachta s logem kapely. Ta se před nějaké dvě stovky (možná i víc?) fanoušků postupně postavila ve 21 hodin za zvuku intra z „Gotiky“ a bez řečí odpálila „Kabarette Voltaire“ z poslední řadovky „Dogma“. Ze začátku mi zvuk přišel ostřejší, než by bylo třeba, ale po chvíli jsem si zvykl, že skladby zní tvrději než ze studiových nahrávek. Obecně bych koncert označil za výborný, určitě nejlepší, jaký jsem od XIII. STOLETÍ zažil. Hlavně se kapela na pódiu „zdržela“ hodinu a půl, během které přehrála snad dvacet skladeb, byť lehce opomíjela pro mě zásadní album „Nosferatu“, ze kterého zazněla jen „Nevěsta temnot“, „Werewolf“ pak nebyl zastoupen vůbec. Z netradičních skladeb pak došlo na poctu rodnému městu „Iglau“.

Největšího ohlasu se pochopitelně dočkala „Elizabeth“, dostavila se i další slečna, „Justýna“, i „Mystery Ana“. Vedle dá se říci hitovek se do playlistu dostaly i křehčí kousky, ať už šlo o „Absinth“, nebo cover BAUHAUS „Bela Lugosi´s Dead“. Když už jsem u převzatých věcí, tak nechyběl ani provařený „Karneval“, který v původním znění (OLYMPIC) ani náhodou nedisponuje takovou atmosférou, jaká z něj čiší v podání XIII. STOLETÍ. Ona TA atmosféra dýchala oběma směry – od kapely do publika, z publika na pódium. Myslím, že i Petr Štěpán, po většinu času s tmavými brýlemi na očích, si koncert pěkně užíval, a to na první pohled působí spíše uzavřeným dojmem. Jeho kolegové dávali emoce najevo očividně, ať už šlo o jeho bratra předvádějícího výborný a razantní výkon, (pro mě) nového basáka Jindřicha Dostála, nebo starou mladou známou klávesistku Kateřinu Kameníkovou, která už s kapelou táhne pátý rok a pořád vypadá na sedmnáct. (úsměv) Právě slečna se poměrně často usmívala a sem tam dokonce s Petrem zpívala, leč jen tak pro sebe, nikoliv do mikrofonu. To naopak zvládal basák, který disponuje překvapivě zajímavým hlasem, až bych se přimlouval za jeho častější zapojení. Zapojili se i fanoušci, kterým nechával Petr sem tam trochu prostoru, aby vyzpívali nejznámější refrény.

Po zmíněných devadesáti minutách se kapela odporoučela, ale všem bylo jasné, že se bude muset vrátit. Úplný závěr tedy obstaraly další dva velehity „Fatherland“ a „Růže a kříž“; druhou Petr odzpíval (jako předtím tuším dva songy) bez kytary a chvílemi i bez brýlí. Rovných sto minut trvala performance, která splnila očekávání na sto procent. Vlastně ještě na víc, protože jsem si odsud odvezl podpisy bratrů Štěpánů na obalu nedávno vydaného alba „Válečný území“, 3CD se všemi třemi demosnímky HRDINŮ NOVÉ FRONTY i knihu, která historii téhle legendární punkové kapely mapuje; autorem je samozřejmě Petr Štěpán.


Fotky: Dagmar Hejlková

Celý fotoreport

Zveřejněno: 02. 12. 2015
Přečteno:
2863 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

03. 12. 2015 22:47 napsal/a immortal
K reportu...
nemusím nic dodávat. Parádně napsané. Tak jen něco málo. Směs fans byla opravdu udivujíci. Zvuk naprosto famózní. Některé songy jsem si s kapelou pozpěvoval také, zejména Fatherland a Elizabeth byly naprostej luxus. Ač jsem příznivec převážně černého kovu, tak vlastním výběrovku Karneval a díky Johanovi jsem k této kapele přičichnul kdysi na společných rodinných dovolených uprostřed Novohradských lesů, kdy jsme si jejich fošny dávali v noci za úplňku.
02. 12. 2015 09:09 napsal/a Bhut
Ha...
rád bych je po čase zase viděl. Už je to celkem dlouho, kdy jsem se mačkal v našlapaném kulturáku na okraji Prahy. Nezahrát z desek Werewolf a Nosferatu téměř nic mi přijde jako obrovská škoda. Protože právě Nosferatu je nadupaná od začátku do konce (a mám ji vlastně asi nejradši). Třeba taková věc Antikrist - ten začátek je jak Burzum :D Werewolf se dá pochopit, kvůli stopáži těch skladeb, ale třeba Bratrstvo vlkodlaka, Psycho nebo Třinácté znamení by naživo bylo určitě parádní. Taky bych rád někdy živě zaslechl Metropolis, ze které nepřestávám mít husí kůži. Naproti tomu jsem už hodně přejedený z Elizabeth, ale vnímám to jako hymnu kapely. Takže to bez ní asi nejde... Znám každou desku vyloženě zpaměti (to si troufám říct :D ) a nedočkavě vyhlížím následníka řadových desek. Čas, kdy vyšlo Dogma se už celkem natahuje.