Ostravská umělkyně mnoha tváří Vladivojna La Chia o sobě kdysi dávala vědět velmi nedoceněnou kapelou BANANA, těžící ze vzájemného mísení rockové tvrdosti, akustické jemnosti i elektronické progrese, ale zejména z mimořádně dominantního projevu zpěvačky. Ta se později vrhla na zřetelně klidněji pojatou sólovou dráhu či filmové soundtracky, loni se však po letech rozpomenula i na svou ostřejší minulost. Nejprve obnovila původní těleso, jehož návrat žel neměl dlouhého trvání, načež se obklopena jinými a tentokrát pražskými muzikanty pustila do zbrusu nového projektu.
VLADIVOJSKO je malou čtyřčlennou armádou, jíž jednoznačně a přesně podle očekávání velí ta, která naštěstí není ani trochu normální. Vladivojnu znovu zdobí zřetelná excentričnost, o níž svědčí už samotné názvy písní, jakož i mnohé texty, četné netradiční momenty a hlavně způsob zpěvu, jenž se v příhodných okamžicích mění v ukrutný řev i různé jiné hlasové polohy. Ona zde všemu vládne, jí je tady všude plno, na jejím projevu je všechno postaveno.
„Hořící město, hořící hlavy, hořící děti, hořící psi!“, křičí v úvodní titulní písni, uprostřed a hlavně v závěru gradující natolik drtivě ultrathrashcorovými nástupy, že by se za ně nemuseli stydět ani ti nejdrsnější metálysti, hartkórysti a gryntkórysti pod sluncem. Nejen tato, ale hned několik písní stojí na kontrastním střídání jemnějších a spíše převažujících výbušnějších pasáží, stejně jako na hlasové exhibici zpěvačky, jejímuž úchvatnému projevu dobře svědčí třeba „Pohádka pro protivná kůzlátka“ či zpruzeně znějícím hlasem nazpívaná „Mrtvá“. Její slovní náplň zcela fascinuje: „Loukou laně se táhnou, za sebou táhnou laň zmrzlou. Loukou laně se táhnou, za sebou táhnou laň mrtvou. Laně to cítí, když se otevře nebe, duši zavolá k sobě, tělo rozpustí země.“
Rozhodně ne všechno zní optimálně a trochu slabším dojmem působí hlavně prostřední třetina alba, kde většinou méně pronikavé kytarové i vokální motivy jsou jen velmi výjimečně pozvednuty čímsi melodicky působivějším, ale naštěstí také zde se najdou skvělé momenty, včetně další fenomenální slovní perly: „Jsi ňáký nesvůj, Synečku boží. Ježíšku na křížku, je mi tě líto. Ježíšku na křížku, pojď ke mně spát. Je tady zima, budeš mít revma. Ježíšku na křížku, budeme spolu laškovat.“ Zaujmout může rovněž skladba „Bacha, vysavač!“, která se v poslední čtvrtině zklidní do jakéhosi ambientu, odkud pak vystřelí do hysterického řevu o tom, že je třeba mlčet.
Aby těch nečekaných kontrastů bylo ještě více, typicky metalová nářezovka „Pokorná kura“ vrcholí elektronickým dusotem nazvaným „Kuří disco“, včetně s názvem souznějícího kdákání, na nějž pak navazuje další ostře metalová palba „Elektrický smog“. Jenže aby posluchač náhodou neohluchnul, závěrečné zklidnění obstarává akustická balada „Lvice“, jejíž prvotní nenápadnost se díky silnému ústřednímu motivu přece jen mění v cosi poměrně kouzelného.
Škoda toho, že doprovodná kapela, podezřele působící již svou vizáží ve stylu osmdesátých let, plní spíše roli křoví v pozadí a prosazuje se prvořadě nástrojovou hlučností a méně hudební kreativitou. Tu tedy obstarává zejména originalita, osobitost, excentričnost a vůbec zjev Vladivojny, bez jejíhož absolutně nenahraditelného přínosu všichni zúčastnění pánové pozbývají téměř jakékoli poutavosti. VLADIVOJSKO tak nedosahuje úrovně hudebně přece jen pestřejší a nápaditější někdejší formace BANANA, jejíž odér se však díky zpěvačce částečně dostavuje.
Album jako celek obsahuje hned několik silných skladeb či alespoň dílčích momentů, což z něj činí vcelku přesvědčivý a dobře poslouchatelný příval metalově zabarveného crossoveru, i přes výrazně dominantní drsně kytarový hřmot schopného místy pohlédnout do žánrově odlišných poloh. Ačkoli rezerva je jasně patrná, spokojenost přesto převažuje, což platí i pro kvalitní zvuk, solidní produkci a snad i obal. Možnosti hlavní aktérky jsou ale ještě o něco vyšší.
Seznam skladeb:
Čas: 35:50
Sestava:
www.bandzone.cz/vladivojsko
https://www.facebook.com/vladivojsko
VLADIVOJSKO je malou čtyřčlennou armádou, jíž jednoznačně a přesně podle očekávání velí ta, která naštěstí není ani trochu normální. Vladivojnu znovu zdobí zřetelná excentričnost, o níž svědčí už samotné názvy písní, jakož i mnohé texty, četné netradiční momenty a hlavně způsob zpěvu, jenž se v příhodných okamžicích mění v ukrutný řev i různé jiné hlasové polohy. Ona zde všemu vládne, jí je tady všude plno, na jejím projevu je všechno postaveno.
„Hořící město, hořící hlavy, hořící děti, hořící psi!“, křičí v úvodní titulní písni, uprostřed a hlavně v závěru gradující natolik drtivě ultrathrashcorovými nástupy, že by se za ně nemuseli stydět ani ti nejdrsnější metálysti, hartkórysti a gryntkórysti pod sluncem. Nejen tato, ale hned několik písní stojí na kontrastním střídání jemnějších a spíše převažujících výbušnějších pasáží, stejně jako na hlasové exhibici zpěvačky, jejímuž úchvatnému projevu dobře svědčí třeba „Pohádka pro protivná kůzlátka“ či zpruzeně znějícím hlasem nazpívaná „Mrtvá“. Její slovní náplň zcela fascinuje: „Loukou laně se táhnou, za sebou táhnou laň zmrzlou. Loukou laně se táhnou, za sebou táhnou laň mrtvou. Laně to cítí, když se otevře nebe, duši zavolá k sobě, tělo rozpustí země.“
Rozhodně ne všechno zní optimálně a trochu slabším dojmem působí hlavně prostřední třetina alba, kde většinou méně pronikavé kytarové i vokální motivy jsou jen velmi výjimečně pozvednuty čímsi melodicky působivějším, ale naštěstí také zde se najdou skvělé momenty, včetně další fenomenální slovní perly: „Jsi ňáký nesvůj, Synečku boží. Ježíšku na křížku, je mi tě líto. Ježíšku na křížku, pojď ke mně spát. Je tady zima, budeš mít revma. Ježíšku na křížku, budeme spolu laškovat.“ Zaujmout může rovněž skladba „Bacha, vysavač!“, která se v poslední čtvrtině zklidní do jakéhosi ambientu, odkud pak vystřelí do hysterického řevu o tom, že je třeba mlčet.
Aby těch nečekaných kontrastů bylo ještě více, typicky metalová nářezovka „Pokorná kura“ vrcholí elektronickým dusotem nazvaným „Kuří disco“, včetně s názvem souznějícího kdákání, na nějž pak navazuje další ostře metalová palba „Elektrický smog“. Jenže aby posluchač náhodou neohluchnul, závěrečné zklidnění obstarává akustická balada „Lvice“, jejíž prvotní nenápadnost se díky silnému ústřednímu motivu přece jen mění v cosi poměrně kouzelného.
Škoda toho, že doprovodná kapela, podezřele působící již svou vizáží ve stylu osmdesátých let, plní spíše roli křoví v pozadí a prosazuje se prvořadě nástrojovou hlučností a méně hudební kreativitou. Tu tedy obstarává zejména originalita, osobitost, excentričnost a vůbec zjev Vladivojny, bez jejíhož absolutně nenahraditelného přínosu všichni zúčastnění pánové pozbývají téměř jakékoli poutavosti. VLADIVOJSKO tak nedosahuje úrovně hudebně přece jen pestřejší a nápaditější někdejší formace BANANA, jejíž odér se však díky zpěvačce částečně dostavuje.
Album jako celek obsahuje hned několik silných skladeb či alespoň dílčích momentů, což z něj činí vcelku přesvědčivý a dobře poslouchatelný příval metalově zabarveného crossoveru, i přes výrazně dominantní drsně kytarový hřmot schopného místy pohlédnout do žánrově odlišných poloh. Ačkoli rezerva je jasně patrná, spokojenost přesto převažuje, což platí i pro kvalitní zvuk, solidní produkci a snad i obal. Možnosti hlavní aktérky jsou ale ještě o něco vyšší.
Seznam skladeb:
- Hořící hlavy
- Pohádka pro protivná kůzlátka
- Mrtvá
- Vernisáž
- Bacha, vysavač!
- Hlupáček
- Pokorná kura (+ Kuří disco)
- Elektrický smog
- Lvice
Čas: 35:50
Sestava:
- Vladivojna La Chia – zpěv, syntezátory
- Tomáš Kryl – kytara
- Josef Godawa – baskytara
- Martin Horčic – bicí
www.bandzone.cz/vladivojsko
https://www.facebook.com/vladivojsko
