Nejbližší koncerty
  • 08. 08. 2020Farářova sluj/Orthodox club Vystoupí: AMOK - death metal ...
  • 22. 08. 2020Rotten Fest Open Air 2020 22.8.2020 venkovní areál Sklu...
  • 05. 09. 2020Montana Metal Fest: Depresy, Dehydrated, Orkrist, Morn...
  • 05. 09. 2020Třetí ročník open air festu konajícího se v areálu Kaliko...
  • 05. 09. 2020Sušice - Chatová osada LUH mini D.I.Y. open air festival...
  • 12. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí:AGGRESSIVE TYRANTS...
  • 18. 09. 2020V rámci svého minitour nás poctí svojí návštěvou mocní SI...
  • 19. 09. 2020BUGRFEST je rodinný metalový fest pořádaný čtyřmi bratry....
Asmodeus

15.10.2015, Praha - Forum Karlín

Stověžaté město konečně dostálo moderní hudební scény, snoubící slušné akustické dispozice, reprezentativní prostory a - jakoby mimochodem - schopnost pojmout tisícihlavé davy. Fórum Karlín přirozeně navazuje na rozkvět čtvrti, ze které před 13 lety vymetla velká voda nánosy sociální i architektonické kocoviny a která dala Karlínu šanci prosadit se v mysli Pražanů v lepším světle. Prostory někdejší ČKD se v poslední době tak trochu staly místem, ve kterém po dekádách nečinnosti opět vládne těžký kov; během své krátké existence bylo Forum Karlín svědkem vystoupení progresivně smýšlejících DREAM THEATER, smyčcové formace APOCALYPTICA a své válečné příběhy zde prezentovali třeba také švédští SABATON. V půli října si karlínskou halu pro deklamaci svého umu vybral JOE SATRIANI, ikona soudobé rockové kytary. Ačkoliv, přesněji řečeno - nové koncertní místo mu bylo vybráno jen dva dny před samotným vystoupením, kdy - z obligátních "logistických důvodů" - padla holešovická Tipsport Aréna. Kytaristovu hru zdatně doplňovala trojice muzikantů, kteří - ač ne toliko proslulí, jako hlavní tvář večera - se co do hudební obratnosti mohou se Satrianim zdatně měřit...

Kytarová hra vyplňovala čtvrteční večer každým coulem; do role předskokana byl pasován DAN PATLANSKY, o kterém jsem popravdě nevěděl zhola nic. A po jeho vystoupení, roztaženém na plochu zhruba čtyř desítek minut, mohu své znalosti o tomto jihoafrickém hudebníkovi rozšířit o fakt, že jeho kytarový blues rock rozhodně nenudí. Ano, optikou hudební invence se na pódiu neodehrávalo nic, co by výrazněji odbočovalo ze zajetého mustru bluesem okořeněných rockových postupů, něco takového by zřejmě očekával jen málokdo. Dan "check-it-out" Patlansky se nezdráhal ani výletů do období, ve kterém rocková hra kvasila - v dechberoucím sóle se ozývala psychedelická šedesátá, práce se zpětnou vazbou dala nejednomu návštěvníkovi na srozuměnou, že se zde čerpá i z Hendrixova odkazu.

JOE SATRIANI se na scénu dostavil přesně v čas, jaký byl organizátory avizován. Co se ale z organizační stránky příliš nepovedlo, bylo uspořádání prostoru pro publikum. Sice mám podezření, že pořadatelé večera v tom byli nevinně a že tento nápad vzešel z hlavy promotéra evropského turné, jenže - pojmout dravý rockový koncert jako místo, na kterém musí diváci chtě nechtě sedět? V tomto ohledu nezbývá než být vděčný za zpřístupnění ochozu nad hlavním sálem; nejen, že si zde člověk mohl večer užít mnohem více, navíc se ale při troše štěstí dostal až téměř na dosah Satrianimu a jeho hudební svitě.

Koncert kytarového mága odstartovala animovaná sekvence, odkazující na koncept jeho takřka dvě dekády starého alba "Crystal Planet". JOE SATRIANI svůj koncertní set zaobalil jako polokoncepční záležitost, věnující se jeho alter egu, jež nese stejné jméno, jako Satrianiho současná studiovka - "Shockwave Supernova". Instrumentální vystoupení často hrozí určitým stereotypem, do kterého může koncert po několika skladbách zabřednout. Satrianimu však hrají do karet neměnící se aspekty, které ho koneckonců vynesly do pozice, ve které se nachází. Léta osvědčený recept staví na vyváženém setlistu - Satriani ví, kdy přidat plyn a kdy naopak vnést do své hudební produkce určitý prvek klidu. Takových předělů se ve čtvrteční večer našlo hned několik, ať už počítám letitý kousek "Flying in a Blue Dream" nebo hravou skladbu "Butterfly and Zebra". Druhým element, který podtrhuje působivost Satrianiho koncertů, je kvalitní výběr hudebníků, kterými se americký kytarista při svých vystoupeních obklopuje. Posledních několik let vkládá své party do rukou virtuozního bubeníka Marca Minnemanna, basáka Bryana Bellera (který s Minnemannem spolupracuje v rámci rock-fusion projektu THE ARISTOCRATS) a Mike Keneallyho, bravurně ovládajícího kytaru i klávesové nástroje.

Dvouhodinové vystoupení bylo příkladem dokonalého hudebního i lidského souznění čtveřice na pódiu. Ač je mezi současnou deskou a legendárním albem "Surfing With the Alien" (které slavilo v den koncertu 28. výročí vydání) místy široká stylová propast, osobnost jednotlivých hudebníků dokázala každý song přetavit v moderní záležitost (např. "Ice 9" a Minnemannovy hravé rytmické vklady). Poněkud zastřený zvuk se během čtvrt hodiny projasnil, chvílemi ovšem nadále zanikal instrument samotného Satrianiho. Kytarista sám je pro pódium zrozen - parafrází na jeho debut lze skutečně říci, že "není z tohoto světa". Jeho skladby totiž nestaví na nekonečných technických vyhrávkách, ačkoliv jich je Joe schopen; své písně staví na důmyslných melodických linkách s čitelnou rytmickou sekcí, s přesahy do mnoha žánrů. A ačkoliv se Satriani nevyhýbá ani určité nadsázce ("Crazy Joey"), má cit pro její ukočírování.

Vrcholem koncertu se staly improvizační vložky; pohled na Mikea Kennealyho, kterak za klávesami sóluje pravačkou na klaviatuře a levačkou na kytarovém hmatníku mne jen utvrdil v tom, že i po letech strávených na festivalech a koncertech mě virtuozita některých hudebníků stále dokáže udivit. Podobný, ne-li větší údiv se pak konal i během bubenického sóla; Minnemann vládne tak ohromující technikou hry, že učit se na bicí, okamžitě složím paličky do kouta a celou bicí soupravu prodám. Jedinou zpívanou záležitostí večera byla klasika "Big Bad Moon", jejíž vokální party jsou ale i tak poměrně střídmé. Závěrečné "surfování" s Vetřelcem zvedlo několikatisícový sedící dav na nohy; obrovský aplaus na závěr dvouhodinové show se nesl až do deštivé noci dlouhé minuty...

Zveřejněno: 20. 10. 2015
Přečteno:
2803 x
Autor: Tomáš | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář