Hrůza se objevuje už v pojmenování kapely, beznaděje v samotném názvu nahrávky a strach čiší z hrůzyplného obalu. Na jednoduché obálce otevírá tlamu Brána Smrti, do níž vedou koleje, po kterých byli naváženi Židé v době druhé světové války na nejotřesnější místo holocaustu, do koncentračního tábora v Osvětimi. První pohled na obal a mráz mi přejel po zádech. Nevěřícně obracím v rukou obal a poté, co si pročítám názvy jednotlivých skladeb, mi pomalu začíná docházet, že se tu nebude jednat o nějakou přiblblou propagandu nelidskosti a zrůdnosti, ale o kritické a odmítavé stanovisko nebo o postoj z pohledu trpících, strádajících a umírajících lidí. Skupina HORROR OF NAATU se pustila na tenký led a s přihlédnutím, že se jedná o Poláky z Krakova, tak jim musím přiznat i velkou dávku odvahy, že se zpracováním takovéto, dodnes velmi citlivé tématiky, zaobírají. Nicméně připomenutí a odsouzení zvěrstev, třeba prostřednictvím extrémní deathmetalové hudby, není nikdy na škodu, zvláště v době, která občas nahrává různým neomyšlenkám, hledajícím ve fašismu inspiraci nebo dokonce spásu.
Kapelu tvoří pouze dva muzikanti, ovšem v metalovém světě se nejedná o žádné nováčky. Hunger i August působí v death/blackové formaci STILLBORN a v případě druhého jmenovaného se jedná o bubeníka dalších uskupení vyznávajících tyto subžánry, zejména DECEPTION nebo GENIUS ULTOR. Hunger se v HORROR OF NAATU projevil jako kytarový multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel většiny hudby a tvůrce textů. V nahrávce jsem vysledoval několik kytarových stop, samozřejmě basovou linku a mnohdy i dvě stopy vokální, takže na jednoho muzikanta solidní záběr, navíc slušně zvládnutý. Nevím, jak bude po tomto debutním EP pokračovat tvůrčí činnost této dvojice, zda budou uvažovat o rozšíření sestavy pro koncertní vystupování, ale potenciál pro další tvorbu by tu byl. Zvláště přihlédneme-li k tomu, že se hudebně kapela vydala cestou starobou zavánějícího death metalu s občasnými průniky thrashových či blackových prvků, tedy v době renesance old school orientace cestou tvorby celkem žádané.
Necelou půlhodinu trvající „No Hope for No One“ předkládá sedm skladeb, budeme-li počítat i kratičké intro, šest je autorských a sedmá, závěrečná, je cover „Put Them to Death“ od CANNIBAL CORPSE z jejich první desky „Eaten Back to Life“. Po instrumentální stránce je tu vše v pořádku, je slyšitelné, že Hunger hraje možná lépe na basu než na sólovou kytaru, ale v riffové často valivé hudbě to nevadí. Jako vokalista je hodně rozmanitý, hluboký hrdelní zpěv se tu prolíná s hysterickými výlevy křiku, objeví se tu občasný, ozvláštňující hlasový sampl nebo téměř recitační vsuvka, zkrátka nudně tato nahrávka tedy nepůsobí. Rytmika a zejména Augustovy bicí jsou přesné a do jisté míry i rozmanité. Ovšem výroba zvuku jako komplet je podle mého názoru trochu pokulhávající. Postrádám tu drsnější dynamiku a hloubku, která by umocnila emocionální účinek zvoleného silného tématu. Veškerá vyznění je takové frigidní, mám pocit, že současné technické podmínky by umožňovaly takovouto muzikou vyprášit všechny pavouky zalezlé v rozích reproduktorů. Leč není tomu tak a celkový dojem ze zvukové stránky je pro mě trochu zklamání.
Úvodní intro „Entrance to Crematory“ navozuje atmosféru zoufalství, dětský pláč a beznadějný nářek žen vtahuje do míst, kde utrpení a smrt je vyústěním bezcitnosti. Plynule na něj navazuje vlastně plnohodnotná první skladba „No Hope for No One“, nekompromisní naklepaná čistá deathmetalová věc, kde se díky dvěma liniím vokálu snoubí neštěstí s marností. Nechybí tu změna tempa, zpomalení, jež má na svědomí ještě větší naléhavost a zmíněný ženský samplovaný hlas, u zařazení kterého jsem moc nepochopil, proč je v angličtině, protože v jakémkoli autentičtějším jazyce by vzhledem k prostředí působil možná ještě citlivěji. Ale nemám k dispozici texty, tak se vyjadřuji jen pocitově. Třetí „Passus“ je vskutku branou do zkázy a zároveň mementem zvrhlosti. Střední rychlost a valivý death, doplněný šíleným hlasem a nepříčetným téměř dialogickým překřikováním recitace se zuřivým řevem, mi přináší jednoznačně nejsilnější hudební zážitek. To je umělecky zhmotněná hrůza. V podobném duchu se nese další pomalejší „Entombed in Wormy Soil“. Následující skladba se silně thrashovým nádechem „Deserved Condemnation“, tedy kromě hlasu, otevírá čítanku starých SLAYER, ty těsné riffy, nikterak melodické a přesto uchvacující svou razancí, mě baví. A předposlední, nejdelší píseň „Aurora omnes ad Infernum“ mírně kontrastuje v kytarové práci s předešlým materiálem, jako bychom se potřebovali ujistit, že kapela dovede vytvořit začernalou atmosféru totální zkázy. Pro mě by toto mohl být klidně konec a konec celkem logický. Nicméně HORROR OF NAATU přidá ještě zmíněný cover, snad jako připomenutí symbiózy se starými časy dřevního death metalu.
Opět se musím vrátit k pocitům již vyřčeným, že kapela disponuje nebývalými hudebními nápady a pokud na eventuálním dalším počinu vykrystalizuje nějaká vlastnější tvář, pokud si najde takové osobitější ego, tak po nich znovu určitě sáhnu a litovat nebudu, jako vlastně nelituji ani nyní, protože detailněji se seznámit s jejich muzikou vůbec nepovažuji za ztrátu času.
Seznam skladeb:
Čas: 26:22
Sestava:
http://www.horrorofnaatu.com/
https://www.facebook.com/horrorofnaatu?ref=hl
Kapelu tvoří pouze dva muzikanti, ovšem v metalovém světě se nejedná o žádné nováčky. Hunger i August působí v death/blackové formaci STILLBORN a v případě druhého jmenovaného se jedná o bubeníka dalších uskupení vyznávajících tyto subžánry, zejména DECEPTION nebo GENIUS ULTOR. Hunger se v HORROR OF NAATU projevil jako kytarový multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel většiny hudby a tvůrce textů. V nahrávce jsem vysledoval několik kytarových stop, samozřejmě basovou linku a mnohdy i dvě stopy vokální, takže na jednoho muzikanta solidní záběr, navíc slušně zvládnutý. Nevím, jak bude po tomto debutním EP pokračovat tvůrčí činnost této dvojice, zda budou uvažovat o rozšíření sestavy pro koncertní vystupování, ale potenciál pro další tvorbu by tu byl. Zvláště přihlédneme-li k tomu, že se hudebně kapela vydala cestou starobou zavánějícího death metalu s občasnými průniky thrashových či blackových prvků, tedy v době renesance old school orientace cestou tvorby celkem žádané.
Necelou půlhodinu trvající „No Hope for No One“ předkládá sedm skladeb, budeme-li počítat i kratičké intro, šest je autorských a sedmá, závěrečná, je cover „Put Them to Death“ od CANNIBAL CORPSE z jejich první desky „Eaten Back to Life“. Po instrumentální stránce je tu vše v pořádku, je slyšitelné, že Hunger hraje možná lépe na basu než na sólovou kytaru, ale v riffové často valivé hudbě to nevadí. Jako vokalista je hodně rozmanitý, hluboký hrdelní zpěv se tu prolíná s hysterickými výlevy křiku, objeví se tu občasný, ozvláštňující hlasový sampl nebo téměř recitační vsuvka, zkrátka nudně tato nahrávka tedy nepůsobí. Rytmika a zejména Augustovy bicí jsou přesné a do jisté míry i rozmanité. Ovšem výroba zvuku jako komplet je podle mého názoru trochu pokulhávající. Postrádám tu drsnější dynamiku a hloubku, která by umocnila emocionální účinek zvoleného silného tématu. Veškerá vyznění je takové frigidní, mám pocit, že současné technické podmínky by umožňovaly takovouto muzikou vyprášit všechny pavouky zalezlé v rozích reproduktorů. Leč není tomu tak a celkový dojem ze zvukové stránky je pro mě trochu zklamání.
Úvodní intro „Entrance to Crematory“ navozuje atmosféru zoufalství, dětský pláč a beznadějný nářek žen vtahuje do míst, kde utrpení a smrt je vyústěním bezcitnosti. Plynule na něj navazuje vlastně plnohodnotná první skladba „No Hope for No One“, nekompromisní naklepaná čistá deathmetalová věc, kde se díky dvěma liniím vokálu snoubí neštěstí s marností. Nechybí tu změna tempa, zpomalení, jež má na svědomí ještě větší naléhavost a zmíněný ženský samplovaný hlas, u zařazení kterého jsem moc nepochopil, proč je v angličtině, protože v jakémkoli autentičtějším jazyce by vzhledem k prostředí působil možná ještě citlivěji. Ale nemám k dispozici texty, tak se vyjadřuji jen pocitově. Třetí „Passus“ je vskutku branou do zkázy a zároveň mementem zvrhlosti. Střední rychlost a valivý death, doplněný šíleným hlasem a nepříčetným téměř dialogickým překřikováním recitace se zuřivým řevem, mi přináší jednoznačně nejsilnější hudební zážitek. To je umělecky zhmotněná hrůza. V podobném duchu se nese další pomalejší „Entombed in Wormy Soil“. Následující skladba se silně thrashovým nádechem „Deserved Condemnation“, tedy kromě hlasu, otevírá čítanku starých SLAYER, ty těsné riffy, nikterak melodické a přesto uchvacující svou razancí, mě baví. A předposlední, nejdelší píseň „Aurora omnes ad Infernum“ mírně kontrastuje v kytarové práci s předešlým materiálem, jako bychom se potřebovali ujistit, že kapela dovede vytvořit začernalou atmosféru totální zkázy. Pro mě by toto mohl být klidně konec a konec celkem logický. Nicméně HORROR OF NAATU přidá ještě zmíněný cover, snad jako připomenutí symbiózy se starými časy dřevního death metalu.
Opět se musím vrátit k pocitům již vyřčeným, že kapela disponuje nebývalými hudebními nápady a pokud na eventuálním dalším počinu vykrystalizuje nějaká vlastnější tvář, pokud si najde takové osobitější ego, tak po nich znovu určitě sáhnu a litovat nebudu, jako vlastně nelituji ani nyní, protože detailněji se seznámit s jejich muzikou vůbec nepovažuji za ztrátu času.
Seznam skladeb:
- Intro - Entrance to Crematory
- No Hope for No One
- Passus
- Entombed in Wormy Soil
- Deserved Condemnation
- Aurora omnes ad Infernum
- Put Them to Death (CANNIBAL CORPSE cover)
Čas: 26:22
Sestava:
- Hunger - vocals, guitars, bass
- August - drums
http://www.horrorofnaatu.com/
https://www.facebook.com/horrorofnaatu?ref=hl
