Nedlouhá historie denverského tria se začala psát přesně před dvěma roky, kdy v únoru 2013 vlastním nákladem vydali debutové album „Scorn“. PRIMITIVE MAN se vydali rozbahněnou cestu plnou smutku, strádání, nenávisti k civilizaci, zejména té americké. Svým svíravým sludge doom metalem podbarveným noisovými prvky vzkazují konformní společnosti, jak odporné jsou její projevy, kolik zloby a bezpráví v ní je, nikoli snad v sociální sféře, ale spíš v oblasti citového odcizení a trvalé deformace lidských vztahů. To, jakým způsobem se vyjadřují, je nechutné, otřesné, úděsné a přesto nebývale ohromující. Kdo má zájem a sebemrskačskou touhu projít klaustrofobickou soutěskou, má možnost, protože Američané z Colorada předkládají skutečně těžký, naléhavý a, bez nadsázky, hodně obtížně stravitelný materiál, ovšem s takovým emocionálním účinkem, na který se jen tak nezapomíná.
Koho by hlouběji zajímalo, kdo se podílí na tvorbě plné vzteku a despektu, vězte, že v kapele PRIMITIVE MAN hraje na kytaru a zpívá Ethan Lee McCarthy, který dále působí ve VERMIN WOMB a WITHERED, které produkují death/blackmetalovou muziku a zejména druhá zmíněná stojí za poslech. Jonathan Campos má na starost basovou kytaru a věnuje se výhradně tvorbě v kapele a nakonec Isidro Soto, který před nedávnem vystřídal původního bubeníka Bennetta Kennedyho. Skupina má na svém kontě zmíněnou, žánrově vynikající prvotinu „Scorn“, dále brutálně noisovou nahrávku „P//M“, vydanou pouze na kazetě, a pak řadu splitek. Především bych tu chtěl zmínit to poslední, nahrané loni s americkou partou FISTER, o které bude ještě v závěru aktualizační zmínka. Zapátráme-li po kapelách vyznávající podobný styl, hlavně mám na mysli hudebně zvukové konsekvence, tak se tu nabízí paralely s mrazivou smrtící tvorbou amerických IMPETUOUS RITUAL, Australanů PORTAL, kteří hrají hodně zajímavý, experimentální death metal nebo třeba podobně zaměření DRUG HONKEY z Chicaga.
Drtící představení napěchované nesnášenlivostí a opovržením, to je čtveřice skladeb, které zazní z EP „Home Is Where the Hatred Is“. Hudbě dominuje hodně pošpiněný, zaprášený zvuk basové kytary zasazený mezi zkreslený projev podladěné kytary a na první poslech zdánlivě nevýrazných bicích. Když ale posloucháte desku vícekrát a mimo jiné i trochu hlasitěji, tak poznáte, jak výborné jsou, jaké impulzivní a rozmanité tady to bubnování je. Ono obecně vzato, je album obtížné a hůře stravitelné, protože rytmický prvek značně potlačuje melodickou složku. Jednoduchý riff je hustý, kalný a nesčetněkrát opakovaný, sžíravá monotónnost úplně dusí a všudypřítomná zpětná vazba vytvářející hlukový rušivý podtext dostává posluchače do depresivního rozkladu. Hrdelní a neskutečně bolestivý Ethanův hlas pak je tou pomyslnou poslední, smrtící injekcí. Ale mně se to ukrutně líbí. Při poslechu této půlhodinové dávky nemilosrdné hudby mě baví všechny tři dlouhé skladby provázené zpěvem, přičemž hned úvodní jedenáctiminutová „Loathe“ mě úplně zahlcuje dávkou surové nelítostnosti disonantních akordů v pomalém jednotvárném tempu. Jako krutá rána působí potom výbuch energie na úvod následující „Downfall“, kde však, řekněme, hardcorová tvrdost upadá pozvolna zpět do pomalejších a silně dusivých rytmů. Vyhýbám se opakování slov, ale to zmíněné slovo dusivý je asi nejpřesnější pro vyjádření pocitu plynoucího z poslechu. Předposlední věc „Bag Man“ je velmi přímočará a asi nejméně výstřední skladba a právě proto na mě působí tak naléhavě. Závěr je drsný, poslední instrumentálka předkládá snad jen segment zvuku, to je zcela rozrušená noisová bouře s neustále zesilujícími ženskými nářky a vzdechy při sexu nebo mučení. Ne nadarmo se jmenuje „A Marriage with Nothingness“ (manželství s nicotou). Musím říct, že tady se cítím, jako kdybych byl nahý a zatlačený do kouta prázdné studené místnosti.
PRIMITIVE MAN je výborná kapela, ve výrazu velmi opravdová, a deska je zjevení nenávisti.
Musím se ještě vrátit, jak jsem předesílal, ke kapele FISTER. Společně s ní jedou PRIMITIVE MAN jarní evropské turné a nejvýchodnější zastávkou bude Modrá Vopice v Praze, kde se objeví 12. dubna 2015. No, to bude něco, jedu určitě a dobrovolně se nechám psychicky zmasakrovat.
Seznam skladeb:
Čas: 32:12
http://primitivemandoom.com/
https://www.facebook.com/primitivemandoom
http://primitivemandoom.bandcamp.com/
Koho by hlouběji zajímalo, kdo se podílí na tvorbě plné vzteku a despektu, vězte, že v kapele PRIMITIVE MAN hraje na kytaru a zpívá Ethan Lee McCarthy, který dále působí ve VERMIN WOMB a WITHERED, které produkují death/blackmetalovou muziku a zejména druhá zmíněná stojí za poslech. Jonathan Campos má na starost basovou kytaru a věnuje se výhradně tvorbě v kapele a nakonec Isidro Soto, který před nedávnem vystřídal původního bubeníka Bennetta Kennedyho. Skupina má na svém kontě zmíněnou, žánrově vynikající prvotinu „Scorn“, dále brutálně noisovou nahrávku „P//M“, vydanou pouze na kazetě, a pak řadu splitek. Především bych tu chtěl zmínit to poslední, nahrané loni s americkou partou FISTER, o které bude ještě v závěru aktualizační zmínka. Zapátráme-li po kapelách vyznávající podobný styl, hlavně mám na mysli hudebně zvukové konsekvence, tak se tu nabízí paralely s mrazivou smrtící tvorbou amerických IMPETUOUS RITUAL, Australanů PORTAL, kteří hrají hodně zajímavý, experimentální death metal nebo třeba podobně zaměření DRUG HONKEY z Chicaga.
Drtící představení napěchované nesnášenlivostí a opovržením, to je čtveřice skladeb, které zazní z EP „Home Is Where the Hatred Is“. Hudbě dominuje hodně pošpiněný, zaprášený zvuk basové kytary zasazený mezi zkreslený projev podladěné kytary a na první poslech zdánlivě nevýrazných bicích. Když ale posloucháte desku vícekrát a mimo jiné i trochu hlasitěji, tak poznáte, jak výborné jsou, jaké impulzivní a rozmanité tady to bubnování je. Ono obecně vzato, je album obtížné a hůře stravitelné, protože rytmický prvek značně potlačuje melodickou složku. Jednoduchý riff je hustý, kalný a nesčetněkrát opakovaný, sžíravá monotónnost úplně dusí a všudypřítomná zpětná vazba vytvářející hlukový rušivý podtext dostává posluchače do depresivního rozkladu. Hrdelní a neskutečně bolestivý Ethanův hlas pak je tou pomyslnou poslední, smrtící injekcí. Ale mně se to ukrutně líbí. Při poslechu této půlhodinové dávky nemilosrdné hudby mě baví všechny tři dlouhé skladby provázené zpěvem, přičemž hned úvodní jedenáctiminutová „Loathe“ mě úplně zahlcuje dávkou surové nelítostnosti disonantních akordů v pomalém jednotvárném tempu. Jako krutá rána působí potom výbuch energie na úvod následující „Downfall“, kde však, řekněme, hardcorová tvrdost upadá pozvolna zpět do pomalejších a silně dusivých rytmů. Vyhýbám se opakování slov, ale to zmíněné slovo dusivý je asi nejpřesnější pro vyjádření pocitu plynoucího z poslechu. Předposlední věc „Bag Man“ je velmi přímočará a asi nejméně výstřední skladba a právě proto na mě působí tak naléhavě. Závěr je drsný, poslední instrumentálka předkládá snad jen segment zvuku, to je zcela rozrušená noisová bouře s neustále zesilujícími ženskými nářky a vzdechy při sexu nebo mučení. Ne nadarmo se jmenuje „A Marriage with Nothingness“ (manželství s nicotou). Musím říct, že tady se cítím, jako kdybych byl nahý a zatlačený do kouta prázdné studené místnosti.
PRIMITIVE MAN je výborná kapela, ve výrazu velmi opravdová, a deska je zjevení nenávisti.
Musím se ještě vrátit, jak jsem předesílal, ke kapele FISTER. Společně s ní jedou PRIMITIVE MAN jarní evropské turné a nejvýchodnější zastávkou bude Modrá Vopice v Praze, kde se objeví 12. dubna 2015. No, to bude něco, jedu určitě a dobrovolně se nechám psychicky zmasakrovat.
Seznam skladeb:
- A:
- Loathe
- Downfall
- B:
- Bag Man
- A Marriage with Nothingness
Čas: 32:12
http://primitivemandoom.com/
https://www.facebook.com/primitivemandoom
http://primitivemandoom.bandcamp.com/
