KRAKÓW – amaran

KRAKÓW by mohli svým názvem mást ohledně svého původu, tak hned na začátku předesílám, že nejde o kapelu pocházející ze země našich severních sousedů, nýbrž z kolébky black metalu – Norska, přesněji Bergenu.

V promo materiálech Dark Essence Records popisují čtveřici jakožto post-metal, což mi o podobě alba nic moc neprozradí. S KRAKÓW jsem se poprvé setkal až právě s jejich třetím počinem „amaran“, na kterém se poprvé podílel bubeník známějších KAMPFAR Ask. Pokud bych měl žánr specifikovat, Norové ve své hudbě praktikují kombinaci doom metalu, stoneru, post-rocku a sem tam také drone.

„amaran“ začíná poklidným a poměrně dlouhým vybrnkáváním v úvodní „Luminauts“, aby přešla do spíše doomové pasáže a dala vyniknout zejména vokalistům Frodemu (také basa) a Renému (také kytara). Povětšinou tito dva pánové využívají čistých poloh, se kterými mám občas u některých kapel problém, KRAKÓW ale oním případem nejsou. Naopak, vokály jsou precizně zvládnuté a jsou možná i tím nejzajímavějším, co „amaran“ přináší. Kapela občas nezapomene trochu přibrousit, což je případ i právě „Luminauts“ a zdá se, že by těch cca. 44 minut mohlo být ve společnosti KRAKÓW příjemných.

S dvojkou „Atom“ už to je trochu horší, poprvé se dostavují negativnější pocity. Chybí mi zde nějaký zajímavější motiv, kromě toho, že zpěv v refrénu s trochou představivosti připomíná mistra Alice Coopera. Z letargie mě probouzí následující „Genesis“, která spíše než zrod atmosférou evokuje apokalypsu. Nejkratší skladba na „amaran“ je zároveň tou nejostřejší a výrazně oživuje celou desku.

Jenže pak nastane zlom a přichází hned trojice skladeb, kterou bych popsal slovem: nuda. Ještě se vrátím k promo materiálům: label zde mluví zejména o atmosféře, kterou KRAKÓW umí pomocí svých nástrojů navodit. Jenže zejména u „Vitriol“ a „Pendulum“ jde prostě jen o neskutečnou nudu (dobře, u první jmenované to maličko zachraňuje závěr) a skladby mě vyloženě ubíjí. Ne však v tom „správném“ slova smyslu. Zde mám problém neusnout, nevypnout tu desku a nevyměnit jí za něco, co mi dá sílu přežít zbytek dne. Navíc jsou obě skladby šest minut dlouhé a když poté následuje „Of Earth“, která je ještě o polovinu delší…

Té se dá k plusové charakteristice přičíst to, že tam jakási hutná atmosféra přítomná je, neotřelá je úvodní tříminutová pasáž založená pouze na kytarách a příchuť drone. Problém je ale ve zmiňované enormní stopáži, při které repetitivní a monotónní pasáže přestávám vnímat.

Závěrečná „Ten Silent Circles“ má sice také tendenci vás úvodní vybrnkávanou pasáží uspat, zde to ale působí jako záměr. Skladba příjemně graduje, znovu musím zmínit skvělý čistý vokál, ostřejší prostřední pasáž ještě nadzvedne vaše oční víčka, aby vás KRAKÓW následně nechali nadobro odebrat se do říše vlastních snů.

Od KRAKÓW jsem čekal něco jiného. Nevím proč, měl jsem původně dojem, že se pohybují někde na pomezí post-rocku a black metalu, to asi to Norsko (smích). O žánr ale tak nejde, jako spíše o to, že „amaran“ postrádá více zajímavých a vzrušujících pasáží a nápadů a jako celek působí trochu nesourodě. A právě, když dopisuji recenzi, mám pocit, že také desku poslouchám naposled. V záplavě zajímavých novinek asi nenajdu důvod, proč si „amaran“ někdy znovu pustit.