Každý umělecký počin v dějinách měl své opodstatnění a tu více, tu méně odrážel život. Mnohdy to bylo vyobrazení poplatné době, požadavkům nebo propagandě, taková díla pak nebyla nikterak nadčasová a brzy ztratila hodnotu, ale jindy, když umělec revoltuje a důrazně varuje před nešvary, stává se naopak často nesmrtelný. Současná extrémní hudba je reakcí na extrémně znetvořený svět. Mnohé hodnoty jsou pokřiveny, čisté city často odsouvány na opomíjená místa, a nezbytná, tolikrát alibisticky připomínaná humanita, umírá v zapomnění. Přátelství a komunikace jsou narušeny přizpůsobováním se převažujícím či dominantním názorům, požadavkům, normám skupiny či společnosti, v níž člověk žije. Tato konformita socializuje jedince, jenž se stává součástkou neúnavného konzumního prostředí založeného převážně na materialistických základech. Tato šílená, nelidská deformace ve všech směrech nahrává na nelítostnou smeč kapitalistické chamtivosti a neúprosnému vydírání. Možná se bude zdát, že je to hodně výstřední nebo krajní názor, ale kapela NAPALM DEATH neúprosně pranýřuje tyto zhýralé projevy v průběhu více než třiceti let své existence. Navíc mi přijde, že album „Apex Predator - Easy Meat“ jde dál. Předkládá kruté metafory podané lyričtější formou, které logicky vyznívají ještě tvrději, než kdyby byly vyřčeny napřímo, bez symbolického podtextu. Lyrikou výrazu myslím zejména vyjádření citu, ale nejsou vztek, bezmoc a zoufalství projevy emocí? Zdánlivě chaotické a nesmírně drsné hudební působení zde skvěle koresponduje s texty, nesmlouvavými výkřiky beznaděje nad světem. Tohle album je jako rána pěstí do hladce vyholené tváře všeobecně proklamovaného a předkládaného rádoby blahobytu.
Jen samotný pohled na obal desky vzbuzuje odpor. Dánský designér Frode Sylthe (Friktion) předloží zraku nechutné odpadky z kafilérie, určené k prodeji v nadnárodních řetězcích hypermarketů, doplněné známkou kvality a příznačným reklamním sloganem výrobce, totožným s názvem alba. Zpracování celého bookletu s texty, doplňkovými informacemi a dalšími vynikajícími grafickými montážemi je velmi působivé a absolutně odpovídající hudbě. Zmíněný Dán už vytvořil umělecký přebal pro předcházející desku NAPALM DEATH „Utilitarian“ z roku 2012, jenomže se tu odklonil od narativní klasiky a zvolil hodně moderní pojetí výrazu, tedy jednoduchý hnus, jako ochrannou známku současnosti.
Německé vydavatelství přichází s osmi různými variantami formátů, jejich hlavní odlišností bude asi počet eventuálních tří přidaných bonusových písní. Přidržíme se tu formátu CD, který na necelých čtyřiceti minutách přináší čtrnáct skladeb. Skladatelsky se o ně poměrně rovnoměrně podělili Shane Embury a Mitch Harris. Pod texty je podepsána vlastně celá čtveřice, nečastěji však běsnivý frotman Mark „Barney“ Greenway. Zvukově je vše smícháno s naprosto obludnou precizností, kdy dlouholetý spolupracovník Russ Russel opět v otřesné bouři dravosti našel pro každý nástroj své čitelné místo. Grindcore, nejčastěji ve spojení s death metalem, ale i s hardcore punkem nebo dokonce s příměsí psychedelického sludge či postindrustriálu zní velmi přesvědčivě, naléhavě a hlavně hodně moderně. Při hlasitém poslechu to není hluk, ale pořád intenzivní zvuk. A přestože tu, podobně jako u minulé nahrávky „Utilitarian“, dochází k prolínání různých hudebních přednesů, jsou to pořád nezaměnitelní NAPALM DEATH.
Z mnoha poslechů vyplývá takové velmi nejisté hodnocení, totiž ono každé další vstřebávání této muziky je vždy trochu jiné. Zpočátku mi vůbec nepřicházela na zřetel utažená koncepčnost alba, která mu tedy ale vůbec nechybí. Ruku v ruce s rozkrýváním těchto souvislostí se jeví velmi zřejmá odlišnost tří skladeb. První, vstupní zoufalý Barneyho monolog, zpočátku a capella, později podporovaný industriálním rytmem bicích Dannyho Herrery a hlubokými doprovodnými tóny není intrem, ale ani skladbou v pravém slova smyslu, přesto naléhavost výrazu je neobyčejná. Druhá výjimka je žalozpěv, takřka rozdělující album na polovinu. „Dear Slum Landlord...“ je vskutku tryzna, vyřvaná, pomalá a zároveň motivující k dalšímu poslechu. A pak je tu závěrečná píseň „Adversarial / Copulating Snakes“, jež z počátku nikterak nenaznačuje, že by měla album uzavírat, ale v jejím průběhu, hlavně díky disharmonickým změnám tempa, úpěnlivému bušení a délce, je jasné, že pak už nic víc být nemůže, leda si to vše pustit znovu a nechat se sešrotovat tímto nezměrně působivým dílem. Jenomže tu jsou ještě další pasáže nahrávky, kdy v první polovině snad více převládá grindcorový materiál s hrozivě pokřivenými riffy a barbarskými až bolestivými akordy. Ve druhé polovině, jako bychom si už měli malinko přivyknout na nastolený rafinovaně jednodušší a takový punkovější nádech, přichází brutální protažení bahnem, snad ještě intenzivnější přitvrzení v podobě deathových riffů a melodických postupů. Narůstající psychozabiják svírá útroby, jitří bolest a boří veškerá obecná měřítka vkusu. Ale poslech je to impozantní. Kdo by snad chtěl NAPALM DEATH přiřknout jakousi zvukovou jednotvárnost nebo by jejich hudbu považoval jen za nemuzikální nářez, tak buď, ať si mysli, co chce, a nebo si poslechne dvě skladby, kde ho musí kapela vyvést z omylu. Skladba „How The Years Condemn“ je tak symptomatická pro celou jejich tvorbu v rytmické a zvukové nesmlouvavosti, nástrojově pestrá a gradující bestiálním řezavým vokálem. A potom je tu „Timeless Flogging“ disponující mnohovrstevným riffovým vyjádřením doprovázeným změnami melodie a zpěvem vznášejícím se nad instrumentálním výkonem. Úchvatná záležitost a to vůbec nemluvím o písni „Hierarchies“. To je punk deathový syrový začátek, do kterého zničehonic pronikne zcela nečekaně nejvýraznější melodická pasáž alba doprovázená téměř čistým kytarovým sólem Mitche Harrise.
U některých kapel, které předkládají svoji tvorbu řadu let, postrádám vývoj, mnohé těží z popularity, kdy byly na vrcholu nebo když kdysi přišly s něčím novým. NAPALM DEATH kdysi s něčím novým přišli a zdá se, že z jejich dalších nových počinů energie nevyprchává, naopak jejich tvorba mě stále uzemňuje, tedy momentální nová deska „Apex Predator - Easy Meat“ zcela určitě. Skvělé!
Seznam skladeb:
Čas: 39:57
Sestava:
http://napalmdeath.org/scum/
https://www.facebook.com/officialnapalmdeath
http://www.friktion.com/
Jen samotný pohled na obal desky vzbuzuje odpor. Dánský designér Frode Sylthe (Friktion) předloží zraku nechutné odpadky z kafilérie, určené k prodeji v nadnárodních řetězcích hypermarketů, doplněné známkou kvality a příznačným reklamním sloganem výrobce, totožným s názvem alba. Zpracování celého bookletu s texty, doplňkovými informacemi a dalšími vynikajícími grafickými montážemi je velmi působivé a absolutně odpovídající hudbě. Zmíněný Dán už vytvořil umělecký přebal pro předcházející desku NAPALM DEATH „Utilitarian“ z roku 2012, jenomže se tu odklonil od narativní klasiky a zvolil hodně moderní pojetí výrazu, tedy jednoduchý hnus, jako ochrannou známku současnosti.
Německé vydavatelství přichází s osmi různými variantami formátů, jejich hlavní odlišností bude asi počet eventuálních tří přidaných bonusových písní. Přidržíme se tu formátu CD, který na necelých čtyřiceti minutách přináší čtrnáct skladeb. Skladatelsky se o ně poměrně rovnoměrně podělili Shane Embury a Mitch Harris. Pod texty je podepsána vlastně celá čtveřice, nečastěji však běsnivý frotman Mark „Barney“ Greenway. Zvukově je vše smícháno s naprosto obludnou precizností, kdy dlouholetý spolupracovník Russ Russel opět v otřesné bouři dravosti našel pro každý nástroj své čitelné místo. Grindcore, nejčastěji ve spojení s death metalem, ale i s hardcore punkem nebo dokonce s příměsí psychedelického sludge či postindrustriálu zní velmi přesvědčivě, naléhavě a hlavně hodně moderně. Při hlasitém poslechu to není hluk, ale pořád intenzivní zvuk. A přestože tu, podobně jako u minulé nahrávky „Utilitarian“, dochází k prolínání různých hudebních přednesů, jsou to pořád nezaměnitelní NAPALM DEATH.
Z mnoha poslechů vyplývá takové velmi nejisté hodnocení, totiž ono každé další vstřebávání této muziky je vždy trochu jiné. Zpočátku mi vůbec nepřicházela na zřetel utažená koncepčnost alba, která mu tedy ale vůbec nechybí. Ruku v ruce s rozkrýváním těchto souvislostí se jeví velmi zřejmá odlišnost tří skladeb. První, vstupní zoufalý Barneyho monolog, zpočátku a capella, později podporovaný industriálním rytmem bicích Dannyho Herrery a hlubokými doprovodnými tóny není intrem, ale ani skladbou v pravém slova smyslu, přesto naléhavost výrazu je neobyčejná. Druhá výjimka je žalozpěv, takřka rozdělující album na polovinu. „Dear Slum Landlord...“ je vskutku tryzna, vyřvaná, pomalá a zároveň motivující k dalšímu poslechu. A pak je tu závěrečná píseň „Adversarial / Copulating Snakes“, jež z počátku nikterak nenaznačuje, že by měla album uzavírat, ale v jejím průběhu, hlavně díky disharmonickým změnám tempa, úpěnlivému bušení a délce, je jasné, že pak už nic víc být nemůže, leda si to vše pustit znovu a nechat se sešrotovat tímto nezměrně působivým dílem. Jenomže tu jsou ještě další pasáže nahrávky, kdy v první polovině snad více převládá grindcorový materiál s hrozivě pokřivenými riffy a barbarskými až bolestivými akordy. Ve druhé polovině, jako bychom si už měli malinko přivyknout na nastolený rafinovaně jednodušší a takový punkovější nádech, přichází brutální protažení bahnem, snad ještě intenzivnější přitvrzení v podobě deathových riffů a melodických postupů. Narůstající psychozabiják svírá útroby, jitří bolest a boří veškerá obecná měřítka vkusu. Ale poslech je to impozantní. Kdo by snad chtěl NAPALM DEATH přiřknout jakousi zvukovou jednotvárnost nebo by jejich hudbu považoval jen za nemuzikální nářez, tak buď, ať si mysli, co chce, a nebo si poslechne dvě skladby, kde ho musí kapela vyvést z omylu. Skladba „How The Years Condemn“ je tak symptomatická pro celou jejich tvorbu v rytmické a zvukové nesmlouvavosti, nástrojově pestrá a gradující bestiálním řezavým vokálem. A potom je tu „Timeless Flogging“ disponující mnohovrstevným riffovým vyjádřením doprovázeným změnami melodie a zpěvem vznášejícím se nad instrumentálním výkonem. Úchvatná záležitost a to vůbec nemluvím o písni „Hierarchies“. To je punk deathový syrový začátek, do kterého zničehonic pronikne zcela nečekaně nejvýraznější melodická pasáž alba doprovázená téměř čistým kytarovým sólem Mitche Harrise.
U některých kapel, které předkládají svoji tvorbu řadu let, postrádám vývoj, mnohé těží z popularity, kdy byly na vrcholu nebo když kdysi přišly s něčím novým. NAPALM DEATH kdysi s něčím novým přišli a zdá se, že z jejich dalších nových počinů energie nevyprchává, naopak jejich tvorba mě stále uzemňuje, tedy momentální nová deska „Apex Predator - Easy Meat“ zcela určitě. Skvělé!
Seznam skladeb:
- Apex Predator - Easy Meat
- Smash a Single Digit
- Metaphorically Screw You
- How the Years Condemn
- Stubborn Stains
- Timeless Flogging
- Dear Slum Landlord…
- Cesspits
- Bloodless Coup
- Beyond the Pale
- Stunt Your Growth
- Hierarchies
- One-Eyed
- Adversarial / Copulating Snakes
Čas: 39:57
Sestava:
- Shane Embury – basová kytara, zpěv
- Mitch Harris – kytara, zpěv
- Mark Barney Greenway – zpěv
- Danny Herrera – bicí
http://napalmdeath.org/scum/
https://www.facebook.com/officialnapalmdeath
http://www.friktion.com/
