TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

18.1.2015, Praha - Futurum

Peťan:

První velká akce roku a hned těžkej kalibr – OBITUARY. Legenda, která tu hraje pravidelně, každý z nás ji několikrát viděl a přesto rád a s nadšením vyráží znovu. Na letošním evropském turné si k sobě tito veteráni přibrali ještě dvě jména, která mě taktéž zajímala – M:PIRE OF EVIL a DUST BOLT. Je neděle a i přes zvýšený provoz cesta z Písku do Prahy probíhá v klidu a pohodě. Před smíchovským klubem Futurum parkujeme v šest, máme tedy dostatek času na pokec s mnoho kamarády a známými, projít merch a vůbec vymést všechna zákoutí tohoto velkého klubu. Futurum je nakonec v průběhu večera vyprodané a v jeho rozpálených útrobách se tísní určitě více než pět stovek natěšených metalheads.

V sedm začali hrát jako první POSTHUM, ačkoliv byli všude psaní ROTTING REPUGNANCY. Norové do celého večera žánrově vůbec nezapadli a pohybovali se ve vodách jakéhosi podivného „atmosférického“ black metalu. Kapelu jsem neznal, poznal a rád zapomněl. Zdržím se tak jakéhokoliv dalšího hodnocení.

Mnichovské mlaďáky DUST BOLT jsem viděl potřetí a jednalo se o jejich nejlepší koncert. Tihle kluci si svůj agresivní thrash metal užívají plnými doušky a řádí na pódiu jako smyslů zbavení. Nic nového pod sluncem, stará škola thrash metalu, ale zatraceně nakažlivá a energická. DUST BOLT napumpovali do zaplněného sálu to nejlepší ze svých dvou desek a osazenstvo se dostávalo do varu. Kapele nelze nic vytknout. Snad bych set o jednu až dvě skladby zkrátil, protože jednotlivé vály jsou si až nebezpečně podobné. Také vokál je díky jednotvárnému frázování stále stejný. Jinak ale DUST BOLT na půlhodinu jednoznačně ovládli Futurum. Thrash inferno.

Dávám si třetí Plzeň (mimochodem nic moc, ale v tom horku mi nic jinýho nezbývá) a jdu blíž na M:PIRE OF EVIL. Dva roky zpátky jsem je viděl na Chmelnici a ten letošní koncert byl, i díky zvuku, o dvě třídy lepší. M:PIRE OF EVIL mě bavili od začátku do konce. V setlistu se objevila vlastní tvorba a především skladby VENOM, které nemohou chybět, když se jedná o Mantasovu kapelu. Dunivá basa, dřevní bicí a black metal/punk v té nejstarší a nejprimitivnější podobě. Tak jak to mám nejradši. Špína, rouhání, Satan, 666! (úsměv). Se Štěpánem jsme si pěkně zahrozili a vytřepali palice. Vrcholem koncertu pak nemohly být jiné skladby, než kultovky „Welcome to Hell“ a „Black Metal“. Trojice M:PIRE OF EVIL odehrála opravdu výborný set. Old school!

Přesně ve 22:04 se natřískaným sálem rozdunělo intro a OBITUARY startují s „Centuries of Lies / Visions in My Head“. Jak by také ne, když je toto turné určené k podpoře nového (vynikajícího) LP „Inked in Blood“. Mistři death metalového řemesla se ujali opratí a já se nechal okamžitě převálcovat. Jako první mě fascinoval neskutečný a čitelný zvuk, bylo slyšet naprosto všechno včetně kytarových sól a chorobného řevu Johna Tardyho. OBITUARY jsou jedni ze zakladatelů death metalu a svou neotřesitelnou pozici znovu potvrdili. Forma všech členů je výborná, nasazení, energie, dobrá nálada a úsměvy na všechny strany. Minimum keců mezi skladbami, skladba za skladbou. Dobře namazané soukolí smrtícího kovu. Když přišly na řadu letité flákoty z prvních tří alb, atmosféra gradovala a já si užíval každý riff a každý úder Donalda Tardyho. Nemusím chodit daleko – kdo někdy slyšel třeba „Immortal Visions“, „´Til Death“, „Infected“, „I´m in Pain“ nebo „Dead Silence“, dobře ví, co tyto skladby s člověkem udělají. Ve Futuru to platilo dvojnásob. OBITUARY ve zhruba sedmdesáti minutách dokázali, že žezlo nejlepší death metalové formace z USA je ve správných rukou. Parta kolem bratří Tardyových se rozloučila čtyřmi přídavky, z nichž tím posledním nemohla být žádná jiná skladba, než „Slowly We Rot“. Kapela má svůj jednoznačný ksicht a nové skladby k těm starým rovnocenně zapadají. Propocenej tleskám ještě dlouho poté, co pánové zmizeli z pódia a nevěřícně kroutím hlavou, že jsem přežil svůj vlastní pohřeb (úsměv). Reklama na old school death metal. Tento lednový nedělní večer patřil jednoznačně nepřehlédnutelnému kusu metalové historie. Bez OBITUARY by death metal nikdy nebyl tím, čím je.


Míra:

Moje první akce v roce 2015 a hned to byli OBITUARY v klubovém prostředí. Pro fanouška old school death metalu to byla jasná volba. Hned po příjezdu do klubu Futurum jsem si zakoupil tričko DUST BOLT a nalezl všechny známé tváře. Přiznám se, že celý večer mi začal až s DUST BOLT. Nechci snižovat kvalitu POSTHUM, ale myslím si, že k celému večeru nebyla dobře zvolená. Progresivnější black metal nebyl pro mé uši. Možná si ale Norové našli své fanoušky.

Německá mladá kapela DUST BOLT mě v poslední době očarovala a tak jsem se těšil na jejich koncert. Mladí thrasheři lítali po pódiu a energicky doprovázeli už tak výbušný materiál. Moshpit v kotli se pořádně roztáčel za zvuků hitovek „Toxic Attack“ a „Agent Thrash“. Vynikající thrashová jízda – pořádně jsem si propotil džísku.

M:PIRE OF EVIL jsem měl možnost už vidět, když předskakovali TESTAMENT. Nyní se však dostavili i s Mantasem, který tenkrát chyběl. Bývalí členové VENOM sestavili polovinu setu ze svého původního působení. Klasické a kultovní skladby „Black metal“, „Welcome to Hell“, „Dont Burn the Witch“ a „Witching Hour“ byly pro fanouška starých VENOM tím pravým ořechovým. Osobně se mě tento set líbil daleko více než před rokem.

Sál se totálně zaplnil a už se čekalo na hlavní jméno večera OBITUARY. Je to celkem nedávno, co jsem byl na jiném večeru s old school death metalovým pojmem. Stejně jako BOLT THROWER si floridská legenda počínala znamenitě. Nová deska „Inked in Blood“ dala o sobě vědět hned od prvních vteřin. Otvírák „Centuries of Lies“ a „Vision in my Head“ jsou i mé nejoblíbenější z novinky. Samozřejmě si každý chtěl vychutnat naživo i ty staré klasické hity z prvních alb „Cause of Death“ a „Slowly We Rot“. Užíval jsem si večer ze všech sil stejně jako to dělal každý v sále. Celý večer bych popsal jako cestu časem do doby začátku death metalu, který si budu dlouho pamatovat. V krátké době mě legendy BOLT THROWER a OBITUARY totálně zničily. OLDSCHOOL DEATH METAL NEVER DIE!


Štěpán:

Neděle je obvykle odporný den, zvon z vedlejší vísky svolává už dopoledne leckoho do kostelíka a pak ty odpolední předpracovní deprese. Hnus, buď se nalít nějakým chlastem a nebo, aaa neeebooo? Vypálit na koncert. Vždyť uslyšíme, jak máme pomalu hnít, OBITUARY! Brány pekla zůstanou za trest navždy uzavřeny pro ty, jež by ohrnuli nos nad touto akcí. Ti, kteří se z nějakého důvodu nemohli do Futura dostat, mohou jen litovat, protože ohlášená sestava slibovala mimořádný hudební zážitek. Kdyby tu měli zahrát jen OBITUARY samotní, určitě by klub naplnili, ale tato legenda s sebou přivezla i další lahůdky, ze kterých si mohli vybrat nejen vyznavači death metalu, ale i posluchači brodící se blackovým kalem, thrashovými a staroškolskými bažinami. Mladá krev vedle starých bardů, co více si přát. Nevadí, že je to neděle, alespoň můžeme vyrazit ještě o něco dříve, zasyčet lahvovým pivem a zbytek vycintat na koberečky v autě, zastavit na dvou pumpách a dodržet pitný režim, zaparkovat na Smíchově a sejít do sklepních prostorů, pozdravit se s mnohými známými, zakouřit si na vyhrazeném místě (skvělé, uvnitř se nekouří), obhlédnout mikiny, trika, čepice... (na můj vkus trochu drahé) a při prvních zvucích pekelných (začíná se přesně na čas) naběhnout někam pod pódium.

První nastoupili Norové POSTHUM. Musím se přiznat, že je vůbec neznám a doma jsem si od nich nic nepustil, tak jsem byl zvědavý, jak na mě zapůsobí. Obecně black metalu moc nedám a žel, tato čtveřice mě na černou víru neobrátí. Přestože zvuk byl perfektní, vše čitelné, bezpochyby dobře instrumentálně zahrané, muzika mě nechytla. Při první skladbě zněl zpěvák a vlastně celá kapela zcela neblackově, uhlazeně. Dále mladíci sice přitvrdili, Jon Kristian Skare (basa, zpěv) ve skladbě „The Black Northem Ritual“ zaskřehotal a riffy kytar byly řezavější. Dvě věci mně však vadily nejvíc, jednak sólová kytara neustále protlačovala líbivý melodický postup a potom naprosto stereotypní bicí, kdy rytmy a přechody byly nepřekvapivé a člověk jakoby dopředu věděl, kam se skladba bude ubírat. Proklamované náměty negace a šílenství nepůsobily přesvědčivě a moderní pojetí nabylo vrchu.

V říjnu loňského roku jsme vyjeli na SAVAGE MESSIAH, kde se také představili DUST BOLT novou desku „Awake the Riot“. Celá akce, až na hlavní hvězdu večera, byla taková podivná a neenergické bylo tehdy vystoupení i samotných DUST BOLT. Tehdy jsem je očekával s nadšením a pak po průměrném vystoupení tuto kapelu úplně vypustil. Tentokrát si však hoši z Bavorska u mě spravili reputaci. Skvělý zvuk, úplně jiné nasazení, kdy všichni čtyři členové šli do setu naplno a možná ještě na víc, kontakt s publikem... Zkrátka zanechali mnohem lepší pocit. Úderné riffy řezavých kytar, veškerá líbivost stranou, moderní kostkované flanelové košile pryč, delší vlasy, old school v kombinaci s energií mladých muzikantů, pódium jim najednou bylo malé. Taky publikum zahoustlo a objevili se i první skokani rozvášnění songy, kde nechybělo „Children of Violence“ z prvního EP, „Violent Abolition“ a „Toxic Attack“ z první desky a samozřejmě „Soul Erazor“ a „Agent Thrash“ z té loňské. Jen takový osobní názor, pro mě by zpěvák Lenny B. mohl trochu víc zpívat a nejen agresivně a rozsekaně, trochu monotónně frázovat. Nicméně, půlhodinové vystoupení se dvěma přídavky mě moc bavilo zvláště po instrumentální stránce a navnadilo i na domácí poslechy téhle kapely.

M:PIRE OF EVIL jsem také viděl před rokem a půl na Nové Chmelnici na Slaughterfestu a také jsem tehdy odjížděl se smíšenými pocity, zrovna tak, jak jsem se zmiňoval u DUST BOLT. Ve Futuru to bylo vystoupení mnohem, mnohem lepší. Od první chvíle jsem mladší o třicet let, protože metalová klasika, tradice VENOM a zatuchlá prastarost vyvěrala z každého tónu. Pánové moc dobře vědí, co hrají a jak to mají podat, takže nadsázka podpořená přísnými grimasami a krví vytékající z úst Tonyho Dolana jen umocňovala výborný set. Ale nenechte se mýlit, show na pódiu v podání padesátiletých matadorů měla hlavně neskutečnou hudební hodnotu. Zmíněný Tony Demolition Man naprosto bravurně ovládl klub vokálním projevem a hlavně parádní hrou na basovou kytaru. Právě basová linie táhla celé vystoupení a spolu s bicími zvukově mírně upozadila druhou ikonu kapely Mantase, jehož kytara nebyla příliš slyšet. Nevím, jestli to bylo dáno zřetelným podladěním nástroje, ale ani sóla nevyznívala nějak zepředu, prostě trochu tlumeně. Ale to byl zanedbatelný detail v celkovém projevu, který mě nadchnul a pocitově postavil M:PIRE OF EVIL v průběhu večera zatím na první místo. Poté, co zazněly skladby „Demone“, „Taking It All“ a došlo na covery „Welcome to Hell“, „Black Legions“ a nepostradatelný „Black Metal“ jsem úplně kničel blahem. Prostě, ať poslouchám všechno možné, tyhle, v dobrém slova smyslu, vykopávky mě semelou vždycky.

V klubu není k hnutí, během večera se na vstupních dveřích objevila cedule, že už je vyprodáno. S tímto vědomím neopouštím strategicky dobré místo někde uprostřed, celkem i vidím a poté, co po temném intru z první desky „Slowly We Rot“ opanují pódium OBITUARY, zjišťuji, že i dobře slyším. A to, jakým zvukem se pětice z Kalifornie prezentuje, je neuvěřitelné, nezapomenutelné a obvykle neslýchané. Ještě mírně, jak už to bývá u hlavní kapely bývá, se zesílila hlasitost, ale zvuk jak z křišťálu, vyrovnaný a čistý, okamžitě jsou po prvních riffech rozeznatelné jednotlivé skladby, mnohdy je zvuk úplně jak z desky. Hned je jasné, že bratři Tardyové a spol. jedou turné k poslední desce, protože tady hned první skladba „Centuries of Lies“ vlastně otevírá i „Inked in Blood“. Z této desky zazní v průběhu koncertu ještě „Visions in My Head“ „Violence“ a v přídavcích „Back on Top“ a „Inked in Blood“. Převážnou část koncertu pak OBITUARY poskládali ze svých vynikajících prvních tří desek. Nechyběly tu pro mě nepostradatelné songy „Stinkupuss“, „Intoxicated“, „'Til Death“ „Infected“ nebo „Dead Silence“ a hlavně, což jsem nečekal, zazněl můj hodně oblíbený otvírák alba „World Demise“ „Don't Care“. Hudba mě zcela pohltila, takže jsem ani nevnímal strašlivé vedro a vydýchaný vzduch, nic mi nevadilo a byli tu pro mě jen OBITUARY se svým zdrcujícím, vraždícím, gradujícím setem. Po hodině a čtvrt dozněly poslední tóny jejich obligátní závěrečné skladby „Slowly We Rot“, a tak, pokud mohu dát na první dojem, konstatuji jen, že jsem viděl a slyšel něco výjimečného. Nehodnotím, kde stojí tento koncert na mém žebříčku, protože emoce vyvolané jsou doposud silné a tedy zkreslující objektivní pohled, ale i tak, to bylo něco!

Velké poděkování patří pořadatelům z Obscure za výbornou organizaci. Žádné časové prodlevy, nekuřácké prostředí, skvělý natřískaný klub a slušná cena za to, jaký zážitek si člověk odváží. Díky!

Setlist OBITUARY:
  • Intro
  • Centuries of Lies
  • Visions in My Head
  • Infected
  • Intoxicated
  • Bloodsoaked
  • Immortal Visions
  • 'Til Death
  • Don't Care
  • Violence
  • Stinkupuss
  • Back to One
  • Dead Silence
Přídavky:
  • Back on Top
  • I´m in Pain
  • Inked in Blood
  • Slowly We Rot


Fotky: Míra

Ignorův fotoreport


Mírova galerie


Asphyxova galerie



Zveřejněno: 20. 01. 2015
Přečteno:
2785 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář