DARK GAMBALLE

S lídrem kapely Tomášem Píclem jsem pohovořil o věcech minulých, současných i budoucích.

Hlavní náplní tohoto rozhovoru sice bude především nové CD a aktuální dění v kapele, ale na úvod bych se nejprve ještě vrátil k předchozímu albu „Ďáblova nevěsta“, které sice nebylo tím úplným debutem GREYMONU, ale přesto by se tak vlastně označit dalo, jelikož poprvé ve studiové podobě představilo váš aktuální hudební směr. Zajímalo by mě tedy, jaké sklidila deska ohlasy, ať už u kritiků nebo fanoušků a rovněž, jak ji s odstupem několika let hodnotí samotná skupina?

Ohlasy na "Ďáblovu nevěstu" nás příjemně překvapily, i když musím neskromně přiznat, že už v průběhu nahrávání toho alba jsme měli ve studiu takové příjemné mrazení, že výsledek bude stát za to a předčí i naše vlastní očekávání. Pokud jde o kritiku, tak recenze byly zpravidla kladné, a to až tak, že jsme se při jejich čtení mnohdy červenali jak zbožná katolička při svatební noci. Dokonce jsme citace z některých článků dali i do našich promo materiálů. Kýbl hoven na nás chrstli jen na jednom webzinu, na kterém se to možná dalo trochu i čekat. Ale už jsme jim poslali i naši novinku. Třeba se polepší, anebo dojdou k názoru, že jsme se polepšili my. Anebo taky ne. U fanoušků se dílo také ujalo. Hodně jich říkalo, že to cédéčko třeba dva měsíce neopustilo jejich přehrávač. Prý to bylo něco jiného, než co nabízejí jiné podobně žánrově zaměřené kapely. A aby té sebechvály nebylo málo, tak sice nevím, jaký je názor ostatních z kapely, ale já osobně jsem s "Ďáblovou nevěstou" spokojený dodnes, a přestože jsem ji ještě před vydáním slyšel tisíckrát (a to číslo není vůbec nadnesené), nemám vůbec problém si ji jenom tak pro radost celou poslechnout znovu. Což se ani náhodou nedá říci o našich předchozích dílech.

„Nevěstu“ jste si v podstatě vydávali sami, bylo to tak už předem dané nebo se jednalo o důsledek nezájmu vydavatelských firem?

Na nezájem vydavatelských firem jsme nenarazili, protože jsme žádné neoslovili. Ani jsme nevěděli, jestli u nás vůbec ještě nějaké existují. Známe samozřejmě Frontiers Records a Nuclear Blast, ale to bychom v sobě museli najít hodně drzosti, abychom jim vůbec poslali hudební vzorek. A když se člověk podívá, kolik cédéček prodávají přední české rockové a metalové kapely, tak nám došlo, že si distribuci dokážeme s přehledem zajistit z vlastního obýváku, i kdybychom měli našlápnuto na Zlatou desku.

Můžeme čtenářům prozradit, kolik kousků CD se prodalo, případně rozšířilo mezi lidi a zda je v dnešní době pořízení fyzického nosiče pro kapelu vašeho formátu vůbec rentabilní záležitostí?

Počty bych si raději nechal pro sebe, abych nespustil neúprosnou mašinérii daňových úřadů, ale na prodeje si nemůžeme stěžovat. Dá se říci, že si na sebe "Ďáblova nevěsta" i přes lidovou cenu 90,- Kč nějak vydělala. I když, kdybych do toho započítal i jiné náklady než studio a samotnou výrobu, například telefony, projetý benzín při pendlování mezi studii a členy kapely, chcípání a startování auta při zastávkách před poštou a podobně, tak by ta finanční rozvaha asi tak veselá nebyla.

GREYMON byl před publikováním zmiňovaného alba, řekněme, spíše regionální formací. Pomohlo vám nějak vydání nahrávky ve smyslu průlomu na mimo regionální scény, především mám na mysli, co se týče koncertů nebo mediální prezentace?

Pomohlo nám to vstoupit ve všeobecnou známost. Díky časopisům, webzinům i rádiím se o nás dozvěděli lidé po celé republice, což se vzápětí projevilo na objednávkách. Neexistuje region, do kterého bych neposílal obálku s cédéčkem. Hodně mě překvapilo, kolik lidí objednávalo na základě toho, že nás slyšeli na internetových rádiích. Na zájmu o naše koncerty se to ale nijak neprojevilo. Nejsme v tomto směru úplně akční a nedovedeme si představit, jak jedeme hrát na druhý konec republiky do klubu. Jsme dospělí lidé s vlastními starostmi a na rovinu přiznávám, že tomu nejsme ochotni obětovat tolik, co zapálení mladší kolegové, co stále ještě doufají ve vyprodané stadiony. Ale kdo ví, třeba ten telefonát z Masters Of Rock někdy sám od sebe přijde.

Fajn, pojďme do současnosti. Na konci minulého roku jste po čtyřech letech přišli s novou řadovkou „Brány propastí“. Byl tenhle časový odstup tak nějak plánovaný nebo to prostě vyplynulo z aktuálního dění ve skupině?

Plánovaný a zároveň vyplynul z aktuálního dění. Času je málo, sejít se na zkoušce je zázrak a mít peníze na studio je možná ještě větší zázrak. Na konci roku 2013 ale padlo nezpochybnitelné rozhodnutí. Nikdo neví, jak se to přes všechny problémy povedlo, ale nahrávka je na světě. Časový interval tři až čtyři roky je ideální, nemá smysl chrlit každý rok album, na kterém je 90 % skladeb zbytečných. Ani si nedovedu představit, kdo by na to byl zvědavý.

Novinka přináší oproti předchozí desce několik, ne asi přímo zásadních, ale poměrně důležitých změn. Vy sami anoncujete, že obsažený materiál je přímočařejší a rychlejší, proměnila se i textová stránka skladeb. Co vás vedlo k těmto úpravám a dá se tato situace označit jako přirozený vývoj kapely?

Jak se to s tím přirozeným vývojem vezme. Před dvěma lety jsem na kapelní poradě přednesl návrh, že bychom mohli mírně zpomalit a dát hudbě spíše hardrockovou pulsaci. Když jsme to začali realizovat ve zkušebně, vznikl pravý opak. Zrychlení a metalovější skladby, jak je ostatně slyšet z novinky. Pokud jde o texty, začal jsem se trochu víc zajímat o dění kolem nás, což byla z hlediska mého duševního zdraví evidentní chyba, každopádně se pak člověku těžko tvoří texty s nějakou gotikou, tajemnem či přírodní lyrikou. Texty jsou tedy trochu nasranější a aktuálnější, i když jsme zůstali věrní zakukleným metaforám, takže to z nich asi nebude zase tak moc poznat.

Během poslechu desky mě napadlo, jestli třeba do budoucna neuvažujete o přibrání druhého kytaristy?

Rozhodně ne. To už bych jako pravděpodobnější viděl dvoje klávesy. Zkušenosti z tuzemských festivalů napovídají, že žádný zvukař neumí nazvučit kapelu se dvěma kytarami plus klávesami. A jak říkají spoluhráči, stačí, když na pódiu dělá bordel jeden kytarista, zvlášť, když je zastydlým příznivcem tranzistorového zvuku. A jak na oplátku říkám já, ideální počet lidí do kapely je čtyři, takže i v současném složení nám jeden neustále přebývá.

Možná bych měl doplnit, že i přes změnu obsahové náplně texty zatím stále zůstávají v rodném jazyce, vyjma závěrečné bonusové pecky „Winning Gate“, což je vlastně anglická verze titulní písně „Brány propastí“. Můžeš zmínit nějaké podrobnosti ohledně jejího vzniku a je to nějaký signál směrem do budoucna, co se textů týče nebo šlo pouze o jednorázovou záležitost?

Píseň "Winning Gate" je taková rarita. Byli jsme osloveni plzeňskými koloběžkáři, abychom složili propagační píseň pro mistrovství světa v koloběhu, které se loni pořádalo v Plzni. S kapelou jsme v minulosti hráli na jiných koloběžkářských akcích, což byla mimochodem jedna z mála příležitostí zahrát si pro rozmanité mezinárodní publikum. Protože já sám jsem aktivním koloběžkářem, s radostí jsme se do hymny letošního MS pustili. Je skvělé, že naši skladbu zná pár lidí v Holandsku, Německu nebo třeba v Austrálii. Jinak ale zůstaneme nadále u češtiny. Náš jazyk zní v hudbě mnohem lépe, dá se v něm krásně pracovat s tvrdšími nebo měkčími skupinami souhlásek a celkovou zvukomalebností. Dá to větší práci, než pracovat s angličtinou, kde se rýmuje téměř všechno a kde téměř z jakékoliv slabiky můžete udělat dlouhou, ale výsledek stojí za to a asi neexistuje jazyk, který by se mohl s tím naším srovnávat a ve kterém by se člověk mohl tak vyřádit. S angličtinou se můžete přetrhnout, ale bude znít ve výrazu pořád stejně, ať už v ní vyznáváte lásku nebo popisujete nějaká krvavá jatka.

Při natáčení CD jste tentokráte využili služeb dokonce tří nahrávacích studií, finální mix pak proběhl v Gallery Soundu u Jaroslava Brouzdy. Chtěl bych se tedy zeptat, jakým stylem vlastně nahrávání probíhalo a co vám tento způsob práce přinesl?

V těch prvních dvou studiích jsme točili s Pavlem Navrátilem, se kterým jsme spolupracovali už několikrát v minulosti. Tentokrát jsme však v průběhu dalšího zpracování nahrávky nenašli společnou řeč ohledně celkového zvuku, a tak jsme se obrátili na Jardu Brouzdu, zda by pro nás neudělal mix a mastering. Nakonec toho pro nás udělal ještě mnohem více. Spolupráce byla naprosto fantastická, Jarda neustále něco vylepšoval, hledal, co udělat lépe, dokonce můžeme prozradit, že "Brány propastí" máme ve dvou kompletních zvukových verzích. Na CD jsme použili tu modernější, ale jistě najdeme příležitost ke zveřejnění i té druhé.

Docela mě překvapila zmínka v promo materiálech, že jste Jardu zároveň obsadili do role producenta, jelikož já ho mám v paměti uloženého spíše, jako specialistu na mnohem tvrdší muziku, než jakou produkuje GREYMON.

Možná jsme se tady trochu zamotali do terminologie. Původně jsme se s Jardou dohodli, že nám udělá mix a mastering, nakonec byla jeho role mnohem výraznější, ať už jde o nahrávání kytary nebo práci s klávesovými rejstříky. Nahrávka prostě nese jeho rukopis. A nenech se mýlit, Jarda sice dělá hodně deathmetalu, ale říkal mi, že za nejdokonalejší producentské dílo všech dob považuje "Hysterii" od DEF LEPPARD.

Pakliže bys měl tuhle spolupráci nějak shrnout, v čem byl pro vás největší Jardův přínos?

Já dodnes vzpomínám zejména na jeho skvělý přístup a maximální vstřícnost. Kdybych popisoval, jak došlo ke vzniku těch dvou zvukových verzí, tak byste tomu ani nevěřili. Ale co tady budu popisovat. Muzikantům můžu doporučit, ať tam jdou nahrávat také. Moderní vybavení, všechno šlape jako hodinky, přitom naprosto pohodová a tvůrčí atmosféra.

„Brány…“ opět vychází pod hlavičkou vydavatelství ToPi, tedy opět v podstatě vlastním nákladem. Znamená to, že ani tentokrát jste nenašli vhodného vydavatele nebo se prostě cesta samovydání osvědčila?

Ani tentokrát jsme vydavatele nehledali, protože žádné vydavatelství není lepší než naše vlastní. A jak říkáš, osvědčené věci není třeba měnit.

Obal CD je opět kreslený (předpokládám, že jeho autorkou je zase zpěvačka Lucka) a vidím v něm vlastně návaznost na cover předcházející řadovky, ať už námětem titulní strany nebo stylem provedení.

Je to tak. Lucce se do toho nechtělo, že to prý zase ze všech stran schytá jako minule. Nám zase došlo, že ten minulý cover si každý moc dobře zapamatoval, takže jsme se rozhodli dát na neúprosné zákony marketingu. Nebylo zbytí, Lucka musela, byť proti své vůli, kreslit i tentokrát a nakreslit něco, co bude podobné stylu předchozího coveru.

Co takhle klip, neuvažujete o něčem?

Trochu o něm uvažujeme, ale vynecháme-li finanční stránku věci, pořád je tady problém, jak donutit exhibovat před kamerou pět totálních introvertů.

Kolik písní z novinky mohou posluchači očekávat na vašich vystoupeních a jak vlastně zhruba vypadá váš současný play list?

Předpokládám, že na vlastních koncertech budeme hrát všechno, na festivalových vystoupeních nějak nakombinujeme to nejlepší a nejznámější z našich posledních dvou alb. Žádnou skladbu neskládáme jako vatu, kterou pak naživo hrát nebudeme. 

V poslední třetině loňského roku jste kvůli pracovnímu vytížení některých členů omezili koncertní činnost, což pro vaše příznivce byla určitě velká škoda. Máte už přehled, jak to bude vypadat v letošním roce? Jsou už domluvené nějaké zajímavé akce, které zde můžeme uvést?

Pracovní vytížení stále pokračuje, ale snad se zmátoříme. Ale je třeba přiznat, že je to rok od roku těžší. Zatím teprve začínáme plánovat, ale předpokládám, že se naše koncertní sezóna nebude lišit od minulých let. Nějakých dvacet vystoupení, osvědčené štace i nová místa. Uvidíme, jaký bude zájem.

V naší vzájemné komunikaci jsi též zmiňoval, že vyjma věcí kolem GREYMONU pracuješ i na vydání své vlastní desky. Prozradíš nám o tomhle něco více?

Chystám nahrávku v duchu hitového melodického hard rocku. Jsou to skladby ze šuplíku, které by se pro Greymon nehodily, ale dost možná je jejich komerční potenciál o dost výraznější.

A co Tvoje dávná záliba v computerech, mám na mysli projekt AQUILON, nechystáš taky něco v tomhle směru?

Začínám se trochu učit se studiovým programem, takže možná na tento projekt navážu. Aquilon byla taková amatérská atmosférovka. Teď by mě lákalo tvořit něco ve stylu filmové hudby. Mám slabost pro českou školu 70. let. Mojí krevní skupinou je cokoliv, po čem se v titulcích objeví jména jako Belfín, Koníček, Malásek nebo Bažant. Nejen rockem živ je člověk.

Tome moc díky za rozhovor a přeju hodně zdaru nejen v hudební činnosti!

RECENZE

www.greymon.wz.cz
www.bandzone.cz/greymon

Zveřejněno: 11. 01. 2015
Přečteno:
2888 x
Autor: Mikael | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář