Líbí se mi kapely, které hrají pěkně od podlahy, neberou si v textech servítky, ale zároveň jim nechybí nadhled. V.O.H. aneb VICTIMS OF HATE takoví jsou. Alespoň podle toho, jak matou návštěvníky svých profilů na netu. Na BZ mají uvedenou kombinaci punku a HC, což sice není nic, co by mělo vyvolat úsměv, ale rozhodně to není pravda, na FB už se bez úsměvu neobejdu, protože „heavy metal s vlivy reggae“ rozhodně není tím, co mi tu řve z reproduktorů. Ale na každém šprochu pravdy trochu, takže když to osekám a nechám jen metal a HC, jsme doma. Stopy punku prakticky žádné, reggae je samozřejmě vtípek, možná bych ještě přidal crust, ale tím jsem se stylovým zaměřením hotovson.
Líbila se mi už minulá nahrávka „Sen o životě“ a v podstatě stejné pocity mám i při poslechu nového CD „Hledat odpověď“. A tak si dovolím odcitovat několik slov, jež jsem adresoval předchozímu počinu: „Kytary řežou riffy ostré jako břitva, bicí doslova devastují a všudypřítomnou agresi podporuje Lukášův hrdelní řev. Nahrávka působí sevřeně, skladby většinou letí v rychlém tempu, takže mrška monotónnost se tu a tam dostává na pořad dne. Naštěstí si této choroby jsou pánové vědomi a tak se z uniformního nářezu snaží občas vystoupit a dopřát sobě i posluchačům nějaké to zpestření.“
Po krátkém vokálů prostém intru startuje thrash/core song, který o směřování kapely napoví, ale neprozradí vše. Trochu mi u něj schází naléhavost, kterou registruji u dalších skladeb, na druhou stranu nejde o tupou hoblovačku, tempo se často mění, nechybí poctivé sólo ani hradba riffů hustých jak asfalt. Líbí se mi i to, že kytary se jen neutápí v té zahuštěnosti, ale poměrně často vyjíždějí výš a díky tomu jsou k mání i melodické pasáže, jak dokládá třetí „Hledat odpověď“. Šikovná rovnováha v titulním opusu je vystřídána úryvkem z nějakého filmu, snad s náboženskou tématikou, leč pánové vystřihli kousek, který si lze vyložit různě, jinak si to přebere sprosťák a jinak teolog. (smích) Zhruba tříminutové skladby plynou v rychlém sledu, díky šikovné stopáži nenudí, a když už by mohly, skončí. Znalci scény možná vzpomenou jiné kapely, které hrají podobně, mně na mysl přišli akorát LAHAR a SEE YOU IN HELL, v jejichž průsečíku se V.O.H. zhruba nacházejí. Za nejlepší kus považuji „Chléb a hry“, zpočátku ve středních tempech vedený track, který se přesně v tom okamžiku, kdy si říkám, že už je to s tím kolovrátkem tak akorát, rozjede, hostující kytarista sází kvílivé sólo a zpěvák freneticky řve.
Zpěvák řve prakticky pořád (úsměv) a tak rychle (většinou), že mu je rozumět jen místy. Ale booklet obsahuje texty, takže není problém se orientovat v tématech, kterých si kapela všímá. Jde o žánrový standard (co se týká těch témat), ale zručně napsaný, bez křečovitých a kostrbatých veršíků. Vedle kritiky společenských poměrů možná trochu překvapí text „věnovaný“ italskému politikovi, obchodníkovi a dívkomilovi Berlusconimu a hlavně „Černá armáda“ o armádě ukrajinského anarchisty Nestora Machna, jemuž nedávno věnovali celou desku DROM.
Zvuk z Otynova Davosu je... dobový. Zpočátku mi nepřišel špatný, ale když mi tu CD hraje v jednom kuse, začíná mi klasicky ohulený sound trochu vadit. Všechno je to tak nějak nahlas, každé brnknutí do „volume nahoru“ na dálkovém ovladači hlasitost takřka zdvojnásobuje a tak si zase říkám, k čemu mi je zesilovač, který si užije maximálně 15 % rozsahu. Na druhou stranu zní nástroje celkem přijatelně, zvuk bicích (s klasickou výhradou směrem k činelům, na které mám asi v poslední době nějakou úchylku, protože se mi líbí na jedné desce z dvaceti) je přesně podle mého gusta a tak jsem nakonec našel rovnováhu mezi hlukem a zvukem a v jednom postavení volume kolečka jsem se uspokojil.
Ještě si dovolím pochválit booklet prostý grafických zvěrstev, V.O.H. navíc opět umístili nejen české texty, ale také překlady do angličtiny, i titulní strana vypadá pěkně, byť motiv na ní ani urazit nemůže, protože je prověřený časem; podobně už si cédéčko vyzdobili jiní.
A ještě post scriptum – závěrečný song je s přehledem zahraný cover od NAILBOMB.
Seznam skladeb:
Čas: 29:29
Sestava:
FACEBOOK
http://bandzone.cz/voh
www.cecek.com
Líbila se mi už minulá nahrávka „Sen o životě“ a v podstatě stejné pocity mám i při poslechu nového CD „Hledat odpověď“. A tak si dovolím odcitovat několik slov, jež jsem adresoval předchozímu počinu: „Kytary řežou riffy ostré jako břitva, bicí doslova devastují a všudypřítomnou agresi podporuje Lukášův hrdelní řev. Nahrávka působí sevřeně, skladby většinou letí v rychlém tempu, takže mrška monotónnost se tu a tam dostává na pořad dne. Naštěstí si této choroby jsou pánové vědomi a tak se z uniformního nářezu snaží občas vystoupit a dopřát sobě i posluchačům nějaké to zpestření.“
Po krátkém vokálů prostém intru startuje thrash/core song, který o směřování kapely napoví, ale neprozradí vše. Trochu mi u něj schází naléhavost, kterou registruji u dalších skladeb, na druhou stranu nejde o tupou hoblovačku, tempo se často mění, nechybí poctivé sólo ani hradba riffů hustých jak asfalt. Líbí se mi i to, že kytary se jen neutápí v té zahuštěnosti, ale poměrně často vyjíždějí výš a díky tomu jsou k mání i melodické pasáže, jak dokládá třetí „Hledat odpověď“. Šikovná rovnováha v titulním opusu je vystřídána úryvkem z nějakého filmu, snad s náboženskou tématikou, leč pánové vystřihli kousek, který si lze vyložit různě, jinak si to přebere sprosťák a jinak teolog. (smích) Zhruba tříminutové skladby plynou v rychlém sledu, díky šikovné stopáži nenudí, a když už by mohly, skončí. Znalci scény možná vzpomenou jiné kapely, které hrají podobně, mně na mysl přišli akorát LAHAR a SEE YOU IN HELL, v jejichž průsečíku se V.O.H. zhruba nacházejí. Za nejlepší kus považuji „Chléb a hry“, zpočátku ve středních tempech vedený track, který se přesně v tom okamžiku, kdy si říkám, že už je to s tím kolovrátkem tak akorát, rozjede, hostující kytarista sází kvílivé sólo a zpěvák freneticky řve.
Zpěvák řve prakticky pořád (úsměv) a tak rychle (většinou), že mu je rozumět jen místy. Ale booklet obsahuje texty, takže není problém se orientovat v tématech, kterých si kapela všímá. Jde o žánrový standard (co se týká těch témat), ale zručně napsaný, bez křečovitých a kostrbatých veršíků. Vedle kritiky společenských poměrů možná trochu překvapí text „věnovaný“ italskému politikovi, obchodníkovi a dívkomilovi Berlusconimu a hlavně „Černá armáda“ o armádě ukrajinského anarchisty Nestora Machna, jemuž nedávno věnovali celou desku DROM.
Zvuk z Otynova Davosu je... dobový. Zpočátku mi nepřišel špatný, ale když mi tu CD hraje v jednom kuse, začíná mi klasicky ohulený sound trochu vadit. Všechno je to tak nějak nahlas, každé brnknutí do „volume nahoru“ na dálkovém ovladači hlasitost takřka zdvojnásobuje a tak si zase říkám, k čemu mi je zesilovač, který si užije maximálně 15 % rozsahu. Na druhou stranu zní nástroje celkem přijatelně, zvuk bicích (s klasickou výhradou směrem k činelům, na které mám asi v poslední době nějakou úchylku, protože se mi líbí na jedné desce z dvaceti) je přesně podle mého gusta a tak jsem nakonec našel rovnováhu mezi hlukem a zvukem a v jednom postavení volume kolečka jsem se uspokojil.
Ještě si dovolím pochválit booklet prostý grafických zvěrstev, V.O.H. navíc opět umístili nejen české texty, ale také překlady do angličtiny, i titulní strana vypadá pěkně, byť motiv na ní ani urazit nemůže, protože je prověřený časem; podobně už si cédéčko vyzdobili jiní.
A ještě post scriptum – závěrečný song je s přehledem zahraný cover od NAILBOMB.
Seznam skladeb:
- Intro
- Poslušní ovčani
- Hledat odpověď
- Nakouřený švihák
- V kruhu
- Černá armáda
- Chléb a hry
- V zajetí mamonu
- Věřím
- Sám odtržen
- Wasting Away
Čas: 29:29
Sestava:
- Lukáš – zpěv
- Petr – kytara
- Láďa – kytara
- Ricci – basa
- Jirka – bicí
- Putti – sbory (3, 4, 8, 10)
- Julian A. Lamas – sólo (7)
http://bandzone.cz/voh
www.cecek.com
