Peťan:
Sobotní den je o zevlingu na chalupě a po Poříčí. Vedro, dusno věští bouřku a tak je třeba poctivě doplňovat tekutiny (úsměv). Nakonec do areálu dorážíme před šestou hodinou večer, kdy už slunko tolik nepálí, ale za to začíná fotbalové osmifinále Brazílie – Chile. Pořadatelé umístili do pivního stanu projekci a i když nebyla moc kvalitní, nevadilo. Jsme rádi, že se nenervujeme u onlajnů (smích). Vzhledem k tomu, že Kanárci hrajou tužku a Chile bojuje, vítězí domácí až na penalty a já pádím na svou první kapelu dne.
Tou jsou HYPNOS, na které jsem se opravdu těšil. Co čert nechtěl, začínají minimálně o dvacet minut později a ještě do pekelného slejváku. Chvíli klepu hlavou (i zimou) u pódia, ale pak to jako většina vzdávám a kličkuji mezi provazy vody k nejbližšímu stanu. Odtud sleduji tři skladby těchto death metalových maniaků v čele s Brunem. Valivé pasáže, hutný sound a nekompromisní death metalová masáž tak, jak nám jí HYPNOS servírují na svých nahrávkách včetně výborného posledního počinu „Heretic Commando – Rise of the New Antikrist“. Pak najednou bum, ticho a půlhodinová pauza. Asi voda někam zatekla, kdo ví. HYPNOS však poté ještě zahrají asi čtyři skladby a vzhledem k tomu, že už tolik neprší, jdeme se mrknout k pódiu. Jednoznačná elita tuzemského death metalu! Snad si příště budeme moci vychutnat celý set!
Jdeme se „usušit“ do pivního stanu a když vylézáme zjišťujeme, že hlavní stage nabrala více než půlhodinové zpoždění. Němečtí power metalisté MASTERPLAN tak začínají pozdě, přesto odehrají celý svůj hrací čas. Tuhle kapelu jsem nikdy nemusel a když je chvíli pozoruji, zjišťuji, že po odchodu Jorna Landeho už MASTERPLAN neví kudy kam. Vaření z vody, tuctový euro-power metal s chytlavými melodiemi a dominujícími klávesami. Své fans si tyto kapely najdou a není jich málo, mně to nic neříká. Odcházím proto dokoukat jak Kolumbie vyprovází partu uruguayských „kanibalů“ ze šampionátu v poměru 2:0 a zkouknu i část setu CONTRASTIC. Tuhle šílenost jsem viděl jen v klubu a tam by asi měli zůstat. Nicméně industriální masakr s výborným muzikantským umem si uznání zaslouží, ačkoliv to není můj šálek kávy.
Pro mě závěrečná kapela festivalu je ANNIHILATOR. Kanadská legenda začala s padesátiminutovým zpožděním a Jeff Waters jako pravý frontman strhl poněkud vlažné a unavené publikum na svou stranu. ANNIHILATOR na nic nečekali a bez zbytečných protahováků sázeli svůj typický thrashing s velkým přehledem. ANNIHILATOR byli vždy založeni na kytarách a tento koncert toho byl důkazem Jeff a Dave mezi sebou sváděli kytarový souboj dokreslený agresivními sóly. Ještě k Jeffovi – na tomhle chlápkovi není ani trochu vidět, že už mu pomalu táhne na půlstoletí. Kromě nových skladeb (které také zněly výborně) zazněly prověřené hitovky „King Of the Kill“, „Reduced to Ash“, „Road to Ruin“ a samozřejmě nesmrtelná „Alison in Hell“. Pak přišla ještě druhá věc z debutového LP „Human Insecticide“ a konec. ANNIHILATOR pořadatel ustřihl po 40 minutách, prý kvůli časovému skluzu. Aha, takže proč mohou kapely před jedním z headlinerů hrát celé sety, ale hlavní kapelu obrat o dobrých dvacet minut? Ne, jen další hřebíček do organizační rakve letošního Basinfirefestu. ANNIHILATOR však zaslouží pochvalu za výtečný, byť zkrácený set. Zvukově jsem taktéž neměl problém, i když se to místy docela mlelo a dorazila ke mně hluková koule. Jeff Waters a jeho banda zkrátka umí a budeme si muset počkat na samostatný koncert.
Vím, že kritizovat umí každý, ale letošní ročník Basinfirefestu mi jinak nedá. Výtek k organizaci mám několik. Například nechápu tak vysoké poplatky v kempu (350 Kč auto, 150 Kč stan), ani na festivalech v zahraničí jsem je nezažil. A když už tedy poplatky, proč o nich pořadatel dopředu neinformuje? A jsme u (ne)informovanosti návštěvníka festivalu. Chybí jakékoliv info o změnách programu, zrušených kapelách, atd. Letos to odnesli fans, co chtěli vidět jednu z hlavních kapel MEKONG DELTA. Pro příště nějakou info obrazovku prosím. Předražené jídlo v areálu je bohužel standard českých fesťáků. Pivo – asi je jedno, co se kde točí. Pivovary zřejmě vozí stejnou splašku europiva. Budvar se dal pít pouze ve skle v pivním stanu. Zvuk – úplně bych nenadával, zahraniční kapely mají své zvukaře… snad jen, proč je vše tak „potichu“? (viz. letos METAL CHURCH, loni EXUMER – to byl extrém). Hrací časy kapel – nechápu, proč hlavní kapely začínají tak pozdě v noci. Většina fesťáků má po půlnoci menší kapely na „dojezd“ a ne headlinera, na kterého půlka publika zívá a vrávorá. Poslední věc je skladba kapel – protežování všech těch „Harlejů, Škworů a Dog“ je stále dokola. Nevím, zda je nutné mít tři dny nabité dvě stage z poloviny nezáživnými kapelami a z druhé poloviny kapelami hrajícími každý víkend vedle v kulturáku. Kvantita neznamená vždy kvalitu. Bohužel, lidi se raději popáté za rok „srazí na kolena“ a „pijou jako duhy“, než aby dali přednost některé kvalitní zahraniční nebo tuzemské undergroundové kapele.
Jinak samozřejmě děkuji pořadatelům za další ročník, i přesto, že měl mouchy. Znovu se jim podařilo dotáhnout několik zajímavých a zvučných jmen světových pódií a mohou si je odškrtnout na svém bohatém dvanáctiletém seznamu. Uvidíme s čím spálenopoříčtí přijdou napřesrok. Byla by škoda nechat tenhle pohodový festival utopit v bahně.
Míra:
Sobota byla poměrně volná, protože mě zajímaly jen dvě kapely - ANNIHILATOR a HYPNOS. Silný déšť mi vyškrtl ze seznamu HYPNOS a jak jsem slyšel, tak jejich set byl i díky počasí pokrácen. Jelikož se voda dostala i do aparatur, tak vystoupení MASTERPLAN a ANNIHILATOR dostala velký skluz. Jediným plusem bylo sledování zápasu Kolumbie a Uruguaye na mistrovství světa ve fotbale v Brazílii. Vtipné by bylo, kdyby se ve stejný čas na podiu proháněli CANNIBAL CORPSE. (smích) Ti už tu ale hráli a to v roce 2012.
Po dlouhém čekání a opět po půlnoci se jeden z hlavních taháků ANNIHILATOR ohlásil na scéně. První píseň „Smear Campaign“ to odnesla špatným zvukem, ale pak se vše krásně vyrovnalo. Sice to nebyl luxusní zvuk jako u DEATH z minulého dne, ale i tak patřil k jednomu z nejlepších na festivalu vůbec. Jeff Watters vůbec nevypadá na svůj věk a energií by mohl zásobit polovinu planety. Neustále měnil strany, pomáhal se zpěvem a kytaru doslova mučil i miloval zároveň. Z poslední studiovky „Feast“ se ještě zařadila „No Way Out“, ale každý samozřejmě čekal na ty prověřené hity. Slyšet naživo pecky z „Alice In Hell“ a „Never Neverland“ stálo za veškeré čekání. „Road to Ruin“, „Reduced to Ash“, „Human Insecticide“ a především „Alison Hell“ byla vrchol celého večera. Fantastický koncert měl ale velký kaz. Celý set byl zkrácen a velké jméno z plakátu mělo hrací čas jako lokální punková kapela. Dostal jsem se tak do stavu, který míchal nadšení s rozčarováním najednou. V němčině by to uměli pojmenovat, ale já to zjednoduším na nasradšení.
Sobota byla posledním dnem na festivalu. Neděli jsem si skutečně odpustil. Mimo TRIVIUM a WALLS OF JERICHO se jednalo o pouťovou zábavu se složením kapel jako best off vesnické kulturáky. Festival bych klidně o některé kapely pokrátil. Kvantita nevyváží kvalitu. Nemluvě o největším negativu – headliner nebude mít hodinu hrací doby a bude konečně v lepší čas než po půlnoci. Hrací časy mohl ovlivnit pořadatel, ale také kapela.
Sir:
Sobotu zahajuji druhý festivalový den až navečer, a to německým heavy metalem AT VANCE, který mě hodně baví, celé je to výborně odehrané a se solidním zvukem, potěšila i akustická píseň, kterou odehrál a odzpíval bez kapely jen kytarista Olaf Lenk, zkrátka sympatický výstup.
WILD STICKS neznám a nevím, co mám čekat, nakonec se mě dostalo vynikající bubenické show. Soubor cca 10 bubeníků/perkusistů a jednoho (vynikajícího) basisty dokázal zaujmout ať už ukázkou toho, že na bicí se dá zahrát skoro vše. Parádně působila hra na popelnice a vůbec celkově to bylo energické a hodně živé, pravdou je, že občas se ale kochalo spíše oko než uši, přeci jen kytara je kytara.
Potom, odhodlán nechat si zahrát na brutální notu, čekám na vystoupení tuzemských HYPNOS. Ti se potýkají s technickými problémy a navíc během jejich setu začíná nepříjemně pršet, takže HYPNOS hraje pro hlouček (ve srovnání s ostatními – ono tam hádám 150 lidí na HYPNOS bylo) skalních fans, megalomanská show, včetně pyrotechniky se tak stává trochu zbytečnou. Jakožto příznivce jediného alba od HYPNOS mě tedy mezi několika málo zahranými songy logicky potěšily skladby „Revenge Ride“ a majestátní „Journey Into Doom“. Smolný, přesto vcelku působivý set.
XIII. STOLETÍ mám hodně rád, poslední dobou si kapela na okázalou show moc nepotrpí a to je dobře, civilnější projev mně sedí ke třináctce více. Vystoupení to bylo (i přes problémy při přípravě) skvělé a Petr Štěpán, poté co se spolu s backstage crew sám pustil do přípravy totálně zmoklého podia, působí na mě ještě více sympatickým dojmem. Trochu sice zamrzel zkrácený set, ale tradiční průřez diskografií mě potěšil, kapela zahrála svoje stěžejní, téměř zlidovělé hity a celé vystoupení zakončila přídavkem, a to klasikou – předělávkou „Karneval“, z dílny OLYMPIC. Celkově i přes problematické přípravy vystoupení, se jednalo o poctivou show, ze které jsem byl nadšen!
Fotky: Sirah
Celá galerie
Z akce ještě přineseme obsáhlý fotoreport...
Sobotní den je o zevlingu na chalupě a po Poříčí. Vedro, dusno věští bouřku a tak je třeba poctivě doplňovat tekutiny (úsměv). Nakonec do areálu dorážíme před šestou hodinou večer, kdy už slunko tolik nepálí, ale za to začíná fotbalové osmifinále Brazílie – Chile. Pořadatelé umístili do pivního stanu projekci a i když nebyla moc kvalitní, nevadilo. Jsme rádi, že se nenervujeme u onlajnů (smích). Vzhledem k tomu, že Kanárci hrajou tužku a Chile bojuje, vítězí domácí až na penalty a já pádím na svou první kapelu dne.
Tou jsou HYPNOS, na které jsem se opravdu těšil. Co čert nechtěl, začínají minimálně o dvacet minut později a ještě do pekelného slejváku. Chvíli klepu hlavou (i zimou) u pódia, ale pak to jako většina vzdávám a kličkuji mezi provazy vody k nejbližšímu stanu. Odtud sleduji tři skladby těchto death metalových maniaků v čele s Brunem. Valivé pasáže, hutný sound a nekompromisní death metalová masáž tak, jak nám jí HYPNOS servírují na svých nahrávkách včetně výborného posledního počinu „Heretic Commando – Rise of the New Antikrist“. Pak najednou bum, ticho a půlhodinová pauza. Asi voda někam zatekla, kdo ví. HYPNOS však poté ještě zahrají asi čtyři skladby a vzhledem k tomu, že už tolik neprší, jdeme se mrknout k pódiu. Jednoznačná elita tuzemského death metalu! Snad si příště budeme moci vychutnat celý set!
Jdeme se „usušit“ do pivního stanu a když vylézáme zjišťujeme, že hlavní stage nabrala více než půlhodinové zpoždění. Němečtí power metalisté MASTERPLAN tak začínají pozdě, přesto odehrají celý svůj hrací čas. Tuhle kapelu jsem nikdy nemusel a když je chvíli pozoruji, zjišťuji, že po odchodu Jorna Landeho už MASTERPLAN neví kudy kam. Vaření z vody, tuctový euro-power metal s chytlavými melodiemi a dominujícími klávesami. Své fans si tyto kapely najdou a není jich málo, mně to nic neříká. Odcházím proto dokoukat jak Kolumbie vyprovází partu uruguayských „kanibalů“ ze šampionátu v poměru 2:0 a zkouknu i část setu CONTRASTIC. Tuhle šílenost jsem viděl jen v klubu a tam by asi měli zůstat. Nicméně industriální masakr s výborným muzikantským umem si uznání zaslouží, ačkoliv to není můj šálek kávy.
Pro mě závěrečná kapela festivalu je ANNIHILATOR. Kanadská legenda začala s padesátiminutovým zpožděním a Jeff Waters jako pravý frontman strhl poněkud vlažné a unavené publikum na svou stranu. ANNIHILATOR na nic nečekali a bez zbytečných protahováků sázeli svůj typický thrashing s velkým přehledem. ANNIHILATOR byli vždy založeni na kytarách a tento koncert toho byl důkazem Jeff a Dave mezi sebou sváděli kytarový souboj dokreslený agresivními sóly. Ještě k Jeffovi – na tomhle chlápkovi není ani trochu vidět, že už mu pomalu táhne na půlstoletí. Kromě nových skladeb (které také zněly výborně) zazněly prověřené hitovky „King Of the Kill“, „Reduced to Ash“, „Road to Ruin“ a samozřejmě nesmrtelná „Alison in Hell“. Pak přišla ještě druhá věc z debutového LP „Human Insecticide“ a konec. ANNIHILATOR pořadatel ustřihl po 40 minutách, prý kvůli časovému skluzu. Aha, takže proč mohou kapely před jedním z headlinerů hrát celé sety, ale hlavní kapelu obrat o dobrých dvacet minut? Ne, jen další hřebíček do organizační rakve letošního Basinfirefestu. ANNIHILATOR však zaslouží pochvalu za výtečný, byť zkrácený set. Zvukově jsem taktéž neměl problém, i když se to místy docela mlelo a dorazila ke mně hluková koule. Jeff Waters a jeho banda zkrátka umí a budeme si muset počkat na samostatný koncert.
Vím, že kritizovat umí každý, ale letošní ročník Basinfirefestu mi jinak nedá. Výtek k organizaci mám několik. Například nechápu tak vysoké poplatky v kempu (350 Kč auto, 150 Kč stan), ani na festivalech v zahraničí jsem je nezažil. A když už tedy poplatky, proč o nich pořadatel dopředu neinformuje? A jsme u (ne)informovanosti návštěvníka festivalu. Chybí jakékoliv info o změnách programu, zrušených kapelách, atd. Letos to odnesli fans, co chtěli vidět jednu z hlavních kapel MEKONG DELTA. Pro příště nějakou info obrazovku prosím. Předražené jídlo v areálu je bohužel standard českých fesťáků. Pivo – asi je jedno, co se kde točí. Pivovary zřejmě vozí stejnou splašku europiva. Budvar se dal pít pouze ve skle v pivním stanu. Zvuk – úplně bych nenadával, zahraniční kapely mají své zvukaře… snad jen, proč je vše tak „potichu“? (viz. letos METAL CHURCH, loni EXUMER – to byl extrém). Hrací časy kapel – nechápu, proč hlavní kapely začínají tak pozdě v noci. Většina fesťáků má po půlnoci menší kapely na „dojezd“ a ne headlinera, na kterého půlka publika zívá a vrávorá. Poslední věc je skladba kapel – protežování všech těch „Harlejů, Škworů a Dog“ je stále dokola. Nevím, zda je nutné mít tři dny nabité dvě stage z poloviny nezáživnými kapelami a z druhé poloviny kapelami hrajícími každý víkend vedle v kulturáku. Kvantita neznamená vždy kvalitu. Bohužel, lidi se raději popáté za rok „srazí na kolena“ a „pijou jako duhy“, než aby dali přednost některé kvalitní zahraniční nebo tuzemské undergroundové kapele.
Jinak samozřejmě děkuji pořadatelům za další ročník, i přesto, že měl mouchy. Znovu se jim podařilo dotáhnout několik zajímavých a zvučných jmen světových pódií a mohou si je odškrtnout na svém bohatém dvanáctiletém seznamu. Uvidíme s čím spálenopoříčtí přijdou napřesrok. Byla by škoda nechat tenhle pohodový festival utopit v bahně.
Míra:
Sobota byla poměrně volná, protože mě zajímaly jen dvě kapely - ANNIHILATOR a HYPNOS. Silný déšť mi vyškrtl ze seznamu HYPNOS a jak jsem slyšel, tak jejich set byl i díky počasí pokrácen. Jelikož se voda dostala i do aparatur, tak vystoupení MASTERPLAN a ANNIHILATOR dostala velký skluz. Jediným plusem bylo sledování zápasu Kolumbie a Uruguaye na mistrovství světa ve fotbale v Brazílii. Vtipné by bylo, kdyby se ve stejný čas na podiu proháněli CANNIBAL CORPSE. (smích) Ti už tu ale hráli a to v roce 2012.
Po dlouhém čekání a opět po půlnoci se jeden z hlavních taháků ANNIHILATOR ohlásil na scéně. První píseň „Smear Campaign“ to odnesla špatným zvukem, ale pak se vše krásně vyrovnalo. Sice to nebyl luxusní zvuk jako u DEATH z minulého dne, ale i tak patřil k jednomu z nejlepších na festivalu vůbec. Jeff Watters vůbec nevypadá na svůj věk a energií by mohl zásobit polovinu planety. Neustále měnil strany, pomáhal se zpěvem a kytaru doslova mučil i miloval zároveň. Z poslední studiovky „Feast“ se ještě zařadila „No Way Out“, ale každý samozřejmě čekal na ty prověřené hity. Slyšet naživo pecky z „Alice In Hell“ a „Never Neverland“ stálo za veškeré čekání. „Road to Ruin“, „Reduced to Ash“, „Human Insecticide“ a především „Alison Hell“ byla vrchol celého večera. Fantastický koncert měl ale velký kaz. Celý set byl zkrácen a velké jméno z plakátu mělo hrací čas jako lokální punková kapela. Dostal jsem se tak do stavu, který míchal nadšení s rozčarováním najednou. V němčině by to uměli pojmenovat, ale já to zjednoduším na nasradšení.
Sobota byla posledním dnem na festivalu. Neděli jsem si skutečně odpustil. Mimo TRIVIUM a WALLS OF JERICHO se jednalo o pouťovou zábavu se složením kapel jako best off vesnické kulturáky. Festival bych klidně o některé kapely pokrátil. Kvantita nevyváží kvalitu. Nemluvě o největším negativu – headliner nebude mít hodinu hrací doby a bude konečně v lepší čas než po půlnoci. Hrací časy mohl ovlivnit pořadatel, ale také kapela.
Sir:
Sobotu zahajuji druhý festivalový den až navečer, a to německým heavy metalem AT VANCE, který mě hodně baví, celé je to výborně odehrané a se solidním zvukem, potěšila i akustická píseň, kterou odehrál a odzpíval bez kapely jen kytarista Olaf Lenk, zkrátka sympatický výstup.
WILD STICKS neznám a nevím, co mám čekat, nakonec se mě dostalo vynikající bubenické show. Soubor cca 10 bubeníků/perkusistů a jednoho (vynikajícího) basisty dokázal zaujmout ať už ukázkou toho, že na bicí se dá zahrát skoro vše. Parádně působila hra na popelnice a vůbec celkově to bylo energické a hodně živé, pravdou je, že občas se ale kochalo spíše oko než uši, přeci jen kytara je kytara.
Potom, odhodlán nechat si zahrát na brutální notu, čekám na vystoupení tuzemských HYPNOS. Ti se potýkají s technickými problémy a navíc během jejich setu začíná nepříjemně pršet, takže HYPNOS hraje pro hlouček (ve srovnání s ostatními – ono tam hádám 150 lidí na HYPNOS bylo) skalních fans, megalomanská show, včetně pyrotechniky se tak stává trochu zbytečnou. Jakožto příznivce jediného alba od HYPNOS mě tedy mezi několika málo zahranými songy logicky potěšily skladby „Revenge Ride“ a majestátní „Journey Into Doom“. Smolný, přesto vcelku působivý set.
XIII. STOLETÍ mám hodně rád, poslední dobou si kapela na okázalou show moc nepotrpí a to je dobře, civilnější projev mně sedí ke třináctce více. Vystoupení to bylo (i přes problémy při přípravě) skvělé a Petr Štěpán, poté co se spolu s backstage crew sám pustil do přípravy totálně zmoklého podia, působí na mě ještě více sympatickým dojmem. Trochu sice zamrzel zkrácený set, ale tradiční průřez diskografií mě potěšil, kapela zahrála svoje stěžejní, téměř zlidovělé hity a celé vystoupení zakončila přídavkem, a to klasikou – předělávkou „Karneval“, z dílny OLYMPIC. Celkově i přes problematické přípravy vystoupení, se jednalo o poctivou show, ze které jsem byl nadšen!
Fotky: Sirah
Celá galerie
Z akce ještě přineseme obsáhlý fotoreport...
