Poslouchám čtyři skladby. Zmrazený, vnitřnosti vyždímané, uzavřený ve svařené kleci, rozleptaný kyselinou, obklopený černou, bílou a škálovými odstíny šedi. Jsem obětí neosobního průmyslového ataku, jsem vyleštěné ozubené kolo, jsem orezlý šrot na skládce, jsem mlhavé smogové ráno bez života. Kdo nesnáší člověka, kdo nenávidí jakýkoli projev lidskosti, koho uhranula nádhera čistě automatických výrobních hal, komu učaroval přesný, čistý a neúprosný rytmus vstřikovacích lisů, kdo s úžasem hledí na kouřové hady chrlené továrními komíny, vítej zpět. Vítej zpět po více než pětadvaceti letech. Zpět do konce osmdesátých let minulého století, kdy vedle klasických nástrojů se objevuje počítač, zkreslení zvuku je drastické, hlas zapadá do hlučné plošné kompozice jaksi mimochodem, minimalisticky. Kytary a syntezátory doplněné neinvenčními bicími nástroji, nebo mnohdy jen stroji, sdělí vskutku jen to nejzákladnější, obsah je dřeň.
Vždy mě bavily ty odchylky a úchylky v muzice, a když se mi, sotva dvacetiletému konzumentovi tvrdé hudby, dostaly těsně po sametové revoluci do rukou nahrávky elektro-industriálních kapel, odložil jsem heavy a thrash metal a vrhnul se do poslouchání tohoto subžánru. MINISTRY mě drásali svojí nástrojovou tvrdostí, NINE INCH NAILS naopak nevídanou naléhavostí svých remixovaných remixů, SWANS mě zaváděli do svých světů plných ambientních šelestů a šumu, a když se ke mně dostala kanadská scéna FRONT LINE ASSEMBLY, SKINNY PUPPY nebo WILL, měl jsem na delší dobu co poslouchat. A abych byl ve výčtu svých úletů úplný, nesmím zapomenout na Slovenische neue Kunst reprezentovaný nezapomenutelnými LAIBACH.
A náhle se zjevili GODFLESH, dva kytaristé a jeden neživý bubeník. Jejich desku „Streatcleaner“ jsem poslechl v kuse tak dvacetkrát. „Pure“, „Songs of Love and Hate“ a další tvorbu jsem sháněl po bazarech a hýčkal si cédéčka jako poklad. Postupem času však tvorba přeci jen zevšedněla a přišlo mi na mysl, že Justin Broadrick a G. C. Green zaměňují kvantitu za kvalitu a já se zcela logicky vrátil k hudbě obecně nápaditější.
Ještě pár slov k Justinu Broadrickovi. Tento dnes pětačtyřicetiletý Angličan spojil svoji muzikantskou dráhu s mnoha hudebními tělesy. Objevil se v počátcích tvorby NAPALM DEATH, byl u nahrávání elektronických samplů PANTERY, s GODFLESH položil základy industrialu, aktivně působí v postrockových nebo doomových JESU atd. Každopádně jeho tvorba postrádá jakoukoli tendenčnost.
Jako jiná hudební uskupení, tak i GODFLESH letos nabídli nový materiál po mnohaleté odmlce a musím dodat, že návraty byly letos celkem úspěšné. Jedenáct let čekání, nebo lépe řečeno zapomínání na tyto Angličany bylo přerušeno počátkem června vydáním EP „Decline and Fall“. Poslouchám, znovu poslouchám, uzavírám se do sebe a vyhrabávám staré vzpomínky na ty hudební zážitky, jimiž mě oblažovala jejich tvorba před lety. Je to dobré, tvrdé, velice tvrdé, opět to zmiňované odcizení a odosobnění, zdánlivě jednoduchá hudba s vnitřním napětím. Donekonečna opakovaný riff, smyčky a okruhy uzavřené hradby bez bran, bez možnosti úniku, nátlak a bušení.
Úvod nahrávky obstarává nejdelší skladba „Ringer“, více než šest minut zoufalství, výkřik zkroucené duše spoutané řetězem. Vrčení rytmické basy G. C. Greena, skřípavý zvuk a depresivní melodie kytary Justina Broadricka a jeho hlas v někde ve sféře za hudbou, to je jasný návrat ke kořenům tvorby této dvojce. Následuje šílený pochod „Dogbite“, jehož riff je postaven hodně melodicky, zato zpěv je doprovázen basovou linií naprosto opačnou, kousavou, nebezpečnou a zpěv sám je špinavý kal, bahno, sedlina. Třetí skladba nazvaná „Playing with Fire“ zní od počátku tak ponuře, basa nás vtahuje do světa dávno zrozených bytostí z ohně a vody. Dnes z nich však zbývá jen pohled jejich mrtvých očí. Na co hledí, je jen bolest a neviditelná pouta, nesvoboda, že ani pocity nesmíme mít svobodné, vše je nám nadiktováno. Závěrečná píseň „Decline and Fall“ příznačně uzavírá celé EP. Je to rytmicky nejzajímavější, jestli lze vůbec říci, nejpestřejší song. Ale každopádně se jedná o skutečný úpadek, pokles a pád. Nastává závěrečný akt zničení, na nic už nezbývá čas, cesty za křižovatkami stejně nikam nevedou. Minimalistické vyjádření se zde snoubí s neskutečnou brutalitou. Kdo chce vypudit veškeré myšlenky na cokoli pozitivního, poslouchejte!
Obdivovatele této hudby ještě upozorňuji, že na podzim se chystá vydání dlouhohrající desky GODFLESH s chystaným názvem „A World Lit only by Fire“. Po tomto předkrmu budu avizovaný zářijový termín vyhlížet s očekáváním.
Kapelu jsem viděl hrát živě dvakrát, naposledy předloni na Brutal Assault, ale vystoupení bohužel celý festival takřka uzavíralo a únava byla tak šílená, že z vystoupení jsem měl dost málo. Letos zde vystupuje Justin Broadrick s JESU a to si nechám líbit. Je to sice poněkud odlišná tvorba, ale nádech a souvislost tam určitě nalezneme.
Seznam skladeb:
Čas: 20:33
Sestava:
http://www.godflesh.com/index.html
https://www.facebook.com/pages/Godflesh/11374368195
Vždy mě bavily ty odchylky a úchylky v muzice, a když se mi, sotva dvacetiletému konzumentovi tvrdé hudby, dostaly těsně po sametové revoluci do rukou nahrávky elektro-industriálních kapel, odložil jsem heavy a thrash metal a vrhnul se do poslouchání tohoto subžánru. MINISTRY mě drásali svojí nástrojovou tvrdostí, NINE INCH NAILS naopak nevídanou naléhavostí svých remixovaných remixů, SWANS mě zaváděli do svých světů plných ambientních šelestů a šumu, a když se ke mně dostala kanadská scéna FRONT LINE ASSEMBLY, SKINNY PUPPY nebo WILL, měl jsem na delší dobu co poslouchat. A abych byl ve výčtu svých úletů úplný, nesmím zapomenout na Slovenische neue Kunst reprezentovaný nezapomenutelnými LAIBACH.
A náhle se zjevili GODFLESH, dva kytaristé a jeden neživý bubeník. Jejich desku „Streatcleaner“ jsem poslechl v kuse tak dvacetkrát. „Pure“, „Songs of Love and Hate“ a další tvorbu jsem sháněl po bazarech a hýčkal si cédéčka jako poklad. Postupem času však tvorba přeci jen zevšedněla a přišlo mi na mysl, že Justin Broadrick a G. C. Green zaměňují kvantitu za kvalitu a já se zcela logicky vrátil k hudbě obecně nápaditější.
Ještě pár slov k Justinu Broadrickovi. Tento dnes pětačtyřicetiletý Angličan spojil svoji muzikantskou dráhu s mnoha hudebními tělesy. Objevil se v počátcích tvorby NAPALM DEATH, byl u nahrávání elektronických samplů PANTERY, s GODFLESH položil základy industrialu, aktivně působí v postrockových nebo doomových JESU atd. Každopádně jeho tvorba postrádá jakoukoli tendenčnost.
Jako jiná hudební uskupení, tak i GODFLESH letos nabídli nový materiál po mnohaleté odmlce a musím dodat, že návraty byly letos celkem úspěšné. Jedenáct let čekání, nebo lépe řečeno zapomínání na tyto Angličany bylo přerušeno počátkem června vydáním EP „Decline and Fall“. Poslouchám, znovu poslouchám, uzavírám se do sebe a vyhrabávám staré vzpomínky na ty hudební zážitky, jimiž mě oblažovala jejich tvorba před lety. Je to dobré, tvrdé, velice tvrdé, opět to zmiňované odcizení a odosobnění, zdánlivě jednoduchá hudba s vnitřním napětím. Donekonečna opakovaný riff, smyčky a okruhy uzavřené hradby bez bran, bez možnosti úniku, nátlak a bušení.
Úvod nahrávky obstarává nejdelší skladba „Ringer“, více než šest minut zoufalství, výkřik zkroucené duše spoutané řetězem. Vrčení rytmické basy G. C. Greena, skřípavý zvuk a depresivní melodie kytary Justina Broadricka a jeho hlas v někde ve sféře za hudbou, to je jasný návrat ke kořenům tvorby této dvojce. Následuje šílený pochod „Dogbite“, jehož riff je postaven hodně melodicky, zato zpěv je doprovázen basovou linií naprosto opačnou, kousavou, nebezpečnou a zpěv sám je špinavý kal, bahno, sedlina. Třetí skladba nazvaná „Playing with Fire“ zní od počátku tak ponuře, basa nás vtahuje do světa dávno zrozených bytostí z ohně a vody. Dnes z nich však zbývá jen pohled jejich mrtvých očí. Na co hledí, je jen bolest a neviditelná pouta, nesvoboda, že ani pocity nesmíme mít svobodné, vše je nám nadiktováno. Závěrečná píseň „Decline and Fall“ příznačně uzavírá celé EP. Je to rytmicky nejzajímavější, jestli lze vůbec říci, nejpestřejší song. Ale každopádně se jedná o skutečný úpadek, pokles a pád. Nastává závěrečný akt zničení, na nic už nezbývá čas, cesty za křižovatkami stejně nikam nevedou. Minimalistické vyjádření se zde snoubí s neskutečnou brutalitou. Kdo chce vypudit veškeré myšlenky na cokoli pozitivního, poslouchejte!
Obdivovatele této hudby ještě upozorňuji, že na podzim se chystá vydání dlouhohrající desky GODFLESH s chystaným názvem „A World Lit only by Fire“. Po tomto předkrmu budu avizovaný zářijový termín vyhlížet s očekáváním.
Kapelu jsem viděl hrát živě dvakrát, naposledy předloni na Brutal Assault, ale vystoupení bohužel celý festival takřka uzavíralo a únava byla tak šílená, že z vystoupení jsem měl dost málo. Letos zde vystupuje Justin Broadrick s JESU a to si nechám líbit. Je to sice poněkud odlišná tvorba, ale nádech a souvislost tam určitě nalezneme.
Seznam skladeb:
- Ringer
- Dogbite
- Playing with Fire
- Decline and Fall
Čas: 20:33
Sestava:
- Justin Karl Michael Broadrick – guitars, vocals
- Ben George Christian Green – bass
http://www.godflesh.com/index.html
https://www.facebook.com/pages/Godflesh/11374368195
