DARK GAMBALLE

30.5.2014, Písek – Papírák

Pohled první: Štěpán

Žluté plakáty a letáky s prapodivným názvem Lord of the Dance a podtitulem Hvězdy tančí pro Wontanara nalákal do píseckého Papíráku padesátku posluchačů. Benefiční koncert vpravdě rozličných hudebních těles byl doplněn přednáškou křehké dívenky, která se angažuje v činnosti zmíněné organizace Wontanara, zabývající se pomocí africké Guineji. Posláním organizace je šíření humanistických myšlenek a ochrana lidských práv formou spolupráce, kulturně společenské činnosti a rozšiřováním informovanosti na nevýdělečném základě. A tak mi došlo, proč ten barevný plakát a ty taneční charakteristiky k jednotlivým kapelám, nakonec to byla taková odlehčená forma propagace, vtipně korespondující s posláním tohoto večírku. Když jsem dneska mluvil se Zebrou (pořadatel), hodnotil akci jako podařenou, patnáct set korun jde na Wontanaru a navíc se vydělaly peníze z prodeje upomínkových předmětů. Se Šakalem z RABIES jsme se shodli, že nejlepší byli hrošíci a oba jsme si koupili hlaďoučké tlusťochy s ohromnými čumáky. Inu s přibývajícím věkem asi trochu dětinštíme.

O rozjezd hudebních produkcí se postarala písecká GUERRILLA. Tato hardcorová kapela fungující od roku 2006 má na svém kontě tři CD a průřezem tvorby oblažila své věrné fans, mezi které, musím přiznat, nepatřím. Jejich poměrně dlouhý set anglicky zpívaného rytmického HC s melodickými vsuvkami postupem času stále více ztrácel na rasanci a kapela se utápěla v jednoduchých riffech doplněných alternativními postupy zkreslených kytarových efektů. Nechci být přehnaným kritikem, obecně takovéto muzice neholduji, ale jen a jen podle mého názoru, energie z jejich vystoupení ke mně nějak nepronikla.

Když píši o energii, tak o poznání lepší byla čtveřice mládenců z Milevska. KRAOST vypálil od začátku parádní thrash s corovými a punkovými znaky. Z jejich vystoupení bylo hned znát, jak je hraní baví. Od začátku dobrý zvuk, čitelné rychlé riffy, opravdu parádní basa a celková sehranost, to je asi jednoduchá charakteristika. Jen vylepšit, nikoli pěvecký, ale kontaktní projev zpěváka s publikem a bude z nich solidní grupa, se kterou se budu rád setkávat na dalších akcích. Nové i starší věci nezůstaly bez odezvy a dvacetiminutovku hodnotím hodně pozitivně. Pochvalná hodnocení nejen ode mě, ale i z řad jiných posluchačů.

Za ultrarychlou hudební produkcí přijeli ti, kteří poslouchají CONTROLLED EXISTENCE. Emigranti ze Slovenska žijící v Praze, jak se sami nazývají, dorazili do Písku sice pouze ve třech, chyběl basista, ale výkon kytaristy Gifa, bubeníka Zubára a hlavně zpěvačky Ĺuby byl přesvědčivý. Děvče nejen že uřvalo celé vystoupení do mikrofonu, ale občas se stalo, že si jej zapomněla dát před ústa a i tak byla slyšet. A to podotýkám, že instrumentalisté aparát nešetřili. V grindcore jsou evidentně jistí, nechybí jim rychlost, přesto dokážou změnit tempo, zpomalit a předložit ještě naléhavěji, co chtějí tvorbou sdělit. Je fakt, že zpěv a jeho srozumitelnost v takovéto hudbě lze jen těžko rozluštit, ale poté, co jsem kapelu slyšel, ověřoval jsem si později domněnky, jak asi budou zaměřeni. Sociální problémy, útěky od reality, skepse nad současným světem... celkem slušné texty z pera zpěvačky. A musím přiznat, že i z živého projevu tato témata byla intuitivně rozpoznatelná. Pro mě překvapivě dobré, svižné vystoupení.

Co napsat k REACTORY? Němci. Berlín. Prostě bundesliga! To je jasné od prvních riffů, od prvního úderu do bicích, žádné otáčení se zpěváka zády k publiku. Radost, nasazení a právě ta zmiňovaná energie útočí z deseticentimetrového pódia. Během produkce předešlých kapel jsem kouknul po lidech, jak se baví, jak je to baví, ale tady ne. Nebýt Peťana, který si občas z mého předloktí dělal kytaru a Korkovy sevřené pěsti podporující úchvatný rytmus, neexistovalo téměř okamžitě nic mezi mnou a hudbou. Asi mají ten thrash západní sousedé v sobě, genetická mutace Wagnerovy a Beethovenovy klasiky. To bylo něco, na otřískané nástroje nalupali tucet skladeb, v podstatě celou tvorbu. Zaznělo vše podstatné z loňského EP „Killed by Thrash“ i z nové letošní desky „High of Radiation“. Zpěvák a faktický frontman Hans Hazard dal do koncertu vše. Během momentu byl propocený jako myš, ale nepovolil a byl ještě nakřáplejší a rozeřvanější než na deskách. Rytmickou basu obsluhoval Jonny Master, obdivuji s jakou lehkostí hrál a to mu stačily, s nadsázkou řečeno, jen dvě struny, „kupodivu“ ty horní. Jerry Reactor sázel riffy a sóla na kytaru, že to bralo dech. Rychlé, tvrdé, přesně tam směřované, kam chtěl. Žádná moderna, zato námi vždy tak opěvovaná klasika staroškolské ušmudlanosti. Bubeník Caue Santos, typický snědší černovlasý, kudrnatý, knírkatý „Němec“, doplnil kapelu o trochu té rytmiky z Brazílie a vše bylo, jak má být. Necelá hodina vystoupení (klidně bych konzumoval déle) znamenala, že se rázem celý večírek změnil v jedinečný zážitek a koncert, na který budu dlouho vzpomínat. Navíc jako památku si odvážím podepsaný velký plakát všemi členy kapely REACTORY, pocity, že se člověk setkal se srdečnými lidmi a ruku mokrou od jejich zpocených triček, jak jsme se pochvalně poplácávali při vzájemných projevech úcty posluchače k muzikantům a naopak.

Velký dík posílám touto cestou ještě jednou Zebrovi, jak spojil příjemné s užitečným. Metal a dobročinnost, to je fajn spojení. Někdy v polovině září chystá do písecké Podčáry kapelu INFESTO, hardcore punk z Kolumbie, tak ať mu to vyjde jako v pátek v Papíráku.


Pohled druhý: Peťan

Letošní line-up plzeňského Metalfestu mě nenalákal a tak jsem hledal alternativu na poslední květnový víkend. Zebrovi se povedlo dostat do Písku předposlední zastávku turné německých thrasherů REACTORY, nebylo tedy co řešit. Celý večer byl benefitem sdružení Wontanara pro jejich podporu rozvojové spolupráce v Guineji a to včetně přednášky. Po sedmé hodině vyrážíme se Štěpánem a Radkem pro Korka a ještě vyzvedáváme Žrouta s merchem LAHAR ve zkušebně. V Papíráku je zatím poměrně klid, sedáme na zahrádku a kromě šumění Otavy se ozývá zvučení první kapely. Postupně se trousí další známé tváře a návštěvnost nakonec nevypadá tak slabě, jak jsem očekával. Celkově mohlo být okolo padesáti hlav?

Jako první šla na řadu domácí kapela GUERRILLA, kterou jsem celou proseděl s ostatními před klubem. Nechci se nikoho dotknout, ale už dlouho jsem neslyšel takovou parodii na hardcore. I venku se zdálo, že je vystoupení nekonečné. Jednoho fanouška si GUERRILLA přece jen našla – malé děcko vietnamského původu mávalo do rytmu růžovým balónkem jako na prvního máje (úsměv).

Po přednášce, kterou jsem nakonec také strávil venku (úsměv), dostali slovo KRAOST z Milevska a na rovinu říkám, že ve srovnání s mým posledním setkáním s kapelou v únoru v Blatné to tentokrát bylo o třídu lepší. A to jak zvukově, tak i herně. Ne, že by tehdy KRAOST něco odflákli, ale tentokrát mi přišel celkový projev kapely živelnější a odehraný s větším požitkem. Ještě trochu aby Rybňa zapracoval na komunikaci s lidmi a bude to v nejlepším pořádku. Thrashcore v podání KRAOST mě nadmíru bavil, inspirace v LAHAR více než slyšitelná, ale i to je v nejlepším pořádku. Krátké, rychlé, energické. Palec nahoru!

CONTROLLED EXISTENCE jsou na tuzemské grindové scéně už zaběhlou záležitostí, viděl jsem jejich některé pražské koncerty nebo třeba loňský na OEF. Nejedná se sice o mou krevní skupinu, ale v rámci své škatulky odehráli dobrý koncert. CONTROLLED EXISTENCE se s tím vůbec nepárali a do Papíráku nasypali nekompromisní grind s útěky až někam k powerviolence a to vše s ženským řevem.

Vrchol večera dorazil z Berlína. REACTORY jedou turné na podporu své novinky „High On Radiation“ a jejich písecký koncert potvrdil, že se jedná o opravdu kvalitní album. Nějaké první dvě až tři skladby byly sice zvukově dost nečitelné, pak se ale vše urovnalo a thrashovalo se v německé režii a s velkou parádou. REACTORY to z mini pódia sypali podobně jako před pětadvaceti lety jejich předchůdci KREATOR nebo DESTRUCTION. Z asi hodinového setu včetně přídavků se nejvíce vyjímaly skladby „Metal Invasion“ a „Killed By Thrash“. Old skůlový thrash metal se vším co k němu patří. Od chytlavých ostrých riffů, sól, moshujících tancovaček (na které ale v publiku tentokrát nedošlo) až po image. Tihle kluci si to užívali a tak jsme po skončení se Štěpánem rozhodli – REACTORY kopou s velkým přehledem Bundesligu s ambicemi postoupit do Ligy mistrů (úsměv). Parádní koncert, super ceny merchu, přátelská atmosféra, konec o půlnoci. Thrash ´till death!

Fotky: Syky

Celá fotogalerie

Zveřejněno: 02. 06. 2014
Přečteno:
2805 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář