ANDRAGONA – End Of The Prophesied Dawn

Kořeny brněnské metalové party ANDRAGONA původně sahají až někam do let 2008/2009, kdy se zpěvačka Veronika Plšková a kytarista Jirka Kozelský rozhodli dát společně dohromady kapelu zabývající se melodickým metalem. Pod současným názvem se pak muzikanti prezentují od prosince roku 2011, takže se dá bezpochyby říct, že se stále ještě jedná o poměrně mladou a pro většinu fanoušků asi i novou skupinu, která se po předchozí stabilizaci v obsazení a absolvování prvních koncertů na konci loňského roku přihlásila o slovo se svou debutovou nahrávkou, jíž je EP nazvané „End Of The Prophesied Dawn“.

Aktuální materiál obsahuje dohromady čtyři skladby, z nichž tři jsou autorské. CD otevírá píseň „Fight For Your Praise“, která by především díky svému výraznému refrénu bez větších problémů snesla zařazení do škatulky power, vyjma kvalitní kytarové práce mě zaujalo i velice podařené zapojení kláves (na celé nahrávce je obsluhuje kytarista, skladatel a textař Martin Velech), které nepůsobí jenom jako pouhý doprovod, ale naopak mají ve skladbě svá pevná místa, kdy přebírají vůdčí úlohu a nemalou měrou přispívají ke zdařilému vyznění této úvodní věci. Asi nebudu daleko od pravdy, když zde uvedu, že každá kapela, věnující se melodickému metalu (a vlastně i metalu obecně), má ve svém repertoáru nějakou nepostradatelnou baladu, u ANDRAGONY tuto úlohu na EP plní dvojka s názvem „Miss You“, která sice v daném hudebním ranku nepředstavuje nic extra nového, ale proč ne, svou kvalitu určitě má a především něžnějšímu pohlaví jistě udělá radost. Třetí a zároveň poslední kompozice z vlastních zdrojů, se kterou tentokráte míříme do speedmetalových vod, se jmenuje „Bury Me Softly“ a za pozornost stojí (mimo jiné) především pěkné kytarové sólo v její druhé polovině, po němž přichází čas pro dokonale padnoucí sbory, doplňující a podporující hlavní vokál. Na úplný závěr CD pak na posluchače čeká opravdová lahůdka a zároveň můj nejoblíbenější song z tohoto EP (důvod prozradím hned vzápětí), kterým je metalová verze titulní znělky kultovní, a dnes již v pravdě legendární francouzské adrenalinové soutěže, nazvané „Fort Boyard“ (u nás uváděné tuším jako „Klíče od pevnosti Boyard“), v níž celá instrumentální část kapely šlape jako výborně seřízený stroj (ostatně stejně, jako na celé nahrávce). A proč že mě tedy nejvíce zaujala tahle předělávka? Především právě proto, že se jedná o instrumentálku. Ač jsem se totiž snažil sebevíc, tak zpěvu vokalistky Veroniky, který v drtivé většině míří do vyšších, takřka až operních poloh, jsem ani po opakovaných posleších nepřišel moc na chuť a v celkovém kontextu nahrávky na mě působí spíše jako rušivý element, což se asi ponejvíce týká balady „Miss You“, kde mě místy vyloženě tahá za uši. Tím ovšem nemám na mysli, že by byl zpěv špatný nebo falešný, pouze mi prostě nevyhovuje jeho barva, navíc mi přijde, že je vokál vůči hudbě až zbytečně dominantní. Takže muzika ano, ale zpěv žel moc ne, nedá se nic dělat…

Parádní zvuková stopa pochází z brněnského studia Sonidos a kompletně se o ni postaral Zdeněk Ondráček, který se zároveň chopil i role producenta. Obal doprovázející cédéčko je sice dosti strohý (4 strany bookletového formátu), za to velice pěkně graficky vyvedený a naleznete v něm veškeré důležité informace spojené s nahrávkou a rovněž texty skladeb.