Mám moc rád, když se na něco těším a dostanu to, co jsem čekal, ba ještě o fous nad očekávání. Pravda, ne vždy se člověk vyhne zklamání, ale v případě prvního dlouhometrážního alba amerických kyborgů ARTIFICIAL BRAIN od začátku vše směřovalo k nadmíru zdárnému výsledku. Už demo z roku 2011 svou vysokou kvalitou (co by někteří dali za to, kdyby takhle zněli na svých oficiálních plnohodnotných záznamech) vyčnívalo nad ostatní, dvouskladbové EP „Butchering Cosmic Giants“ (duben 2013) z nastoleného kvalitativního trendu nijak neslevilo, a tak není divu, že letošní velký debut vychází pod ceněnou značkou Profound Lore Records. Toto sympatické kanadské vydavatelství pod svými křídly opečovává ceněné interprety originálně pracující s atmosférou, a to napříč žánry. A myslím si, že už teď patří ARTIFICIAL BRAIN mezi klenoty labelu, a že jich tento má ve svých útrobách dost.
Relativně mladý spolek fungující na scéně nějakých 5 let není partou rozehrávajících se nazdárků, právě naopak. Ač věkově spíše mladší, talent a vyhranost z chlopů přímo čiší. Kytarista Dan Gargiulo řádí i ve známé smečce REVOCATION, která je sice hudebně docela jinde, ale kdo tuto kapelu zná, ví, že Dan to se svým nástrojem umí (rozuměj kytara samozřejmě), a že není jen rutinní hoblovač. A i díky němu má ARTIFICIAL BRAIN svůj jasně rozeznatelný sound a výraz. Technický death metal jako žánr leckoho odrazuje svou složitostí, nelehkou stravitelností, náročností na poslech, často přehnanou komplikovaností a zdánlivou nesourodostí. V tomto případě ale můžou i „nefanoušci“ této specifické odnože odložit obavy stranou, protože i když se materiál na albu „Labyrinth Constellation“ z letošního února nese ve výše uvedeném žánrovém stylu, je podán s takovou přirozeností a přímočarostí, že vám ani nepřijde, že byste poslouchali něco extra náročného a nestravitelného. Technický aspekt instrumentace a kompozice je ve vyrovnané symbióze se strhující agresivitou a brutalitou, a korunu všemu dává podmanivá atmosféra. Ta je plně v kontextu s textovým zaměřením díla a vlastně celé tvorby ARTIFICIAL BRAIN, tedy s vesmírem a jeho temnými příběhy.
Líbí se vám GORGUTS, a rádi byste, kdyby loňské album této výjimečné kapely bylo více death a brutal? Neošíváte se ani při poslechu např. takových ULCERATE, jen byste je rádi trochu „zformovanější“? Pak je tedy tento živočišný, a přesto vesmírně chladný produkt pro vás. Oko potěší už povedený cover art (nevím proč, ale při pohledu na něj mně jako první prolétl hlavou obal famózního „Effigy of the Forgotten“), ucho oblaží od prvních tónů a taktů neuvěřitelně promakaná a přitom dravá hudba, podpořená skvělým zvukem. I když, tady bych měl jeden malý, čistě subjektivní poznatek. Nevím, asi to bude jen můj pocit, ale zdá se mi, že vokál byl při výsledném mixu jaksi upozaděn, a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se s tímto faktem poslechově sžil. Hrdlo vokalisty Willa je přitom opravdu kvalitní, jeho hluboký growl by pasoval do leckteré brutal death bandy, a dokáže být i zajímavě variabilní. Vzhledem k tomu, že tento zpěvák kdysi působil v pozoruhodných BIOLICH, což vlastně byla jakási pocta vysoce originálním finským DEMILICH, je nabíledni, že vokál bude patřičně hustý a zabíjející. Ale tento postřeh stran poměru hlasitosti vokál – hudba je opravdu jen můj soukromý, možná neopodstatněný vjem.
Jinak bych se nezdráhal tento debut označit dokonalým. Oproti ostatní většině žánrových nahrávek vyčnívá svou až jakousi nepozemskou a zneklidňující atmosférou. Tu mají na svědomí hlavně značně disonanční kytarové (dis)harmonie a rozklady, které však nejsou dominující složkou nahrávky a jsou rovnoměrně vyvážené tvrdými riffy a velice rychlými beglajty, což je velice dobře, protože muzice to tím neubírá na spádu i při zachování cíleného feelingu. Tato kombinace je vražedná, a podporovaná lahůdkovými a bičujícími bicími se skvěle ozvučenou basou dává dohromady celek, který alespoň u mě nemá šanci k oposlouchání. Opravdu nevím, co vyzvednout dřív, tohle se prostě musí slyšet, a jak se do desky dostanete, jste ztraceni a zralí na opravdovou transplantaci mozku, protože ten stávající už se z toho nemá šanci dostat.
Strhující. Podmanivé. Nářez. Nevím, kolikrát jsem už „Labyrinth Constellation“ slyšel, ani kolikrát ho ještě uslyším, ale docela mě štve, že díky tomuto cd nemám už nějakou dobu čas na ostatní. Smekám, takto famózní albovou premiéru už jsem dlouho nezaregistroval. ARTIFICIAL BRAIN mají silně na to, aby se stali v metalové historii nezapomenutelným pojmem a tohle album neupadlo v zapomnění. A už teď jsem nesmírně zvědav, jak to bude vypadat příště. Více takových, a o budoucnost žánru se nemusíme bát.
Seznam skladeb:
Čas: 45:07
Sestava:
http://artificialbrain.bandcamp.com/
http://www.profoundlorerecords.com/
Relativně mladý spolek fungující na scéně nějakých 5 let není partou rozehrávajících se nazdárků, právě naopak. Ač věkově spíše mladší, talent a vyhranost z chlopů přímo čiší. Kytarista Dan Gargiulo řádí i ve známé smečce REVOCATION, která je sice hudebně docela jinde, ale kdo tuto kapelu zná, ví, že Dan to se svým nástrojem umí (rozuměj kytara samozřejmě), a že není jen rutinní hoblovač. A i díky němu má ARTIFICIAL BRAIN svůj jasně rozeznatelný sound a výraz. Technický death metal jako žánr leckoho odrazuje svou složitostí, nelehkou stravitelností, náročností na poslech, často přehnanou komplikovaností a zdánlivou nesourodostí. V tomto případě ale můžou i „nefanoušci“ této specifické odnože odložit obavy stranou, protože i když se materiál na albu „Labyrinth Constellation“ z letošního února nese ve výše uvedeném žánrovém stylu, je podán s takovou přirozeností a přímočarostí, že vám ani nepřijde, že byste poslouchali něco extra náročného a nestravitelného. Technický aspekt instrumentace a kompozice je ve vyrovnané symbióze se strhující agresivitou a brutalitou, a korunu všemu dává podmanivá atmosféra. Ta je plně v kontextu s textovým zaměřením díla a vlastně celé tvorby ARTIFICIAL BRAIN, tedy s vesmírem a jeho temnými příběhy.
Líbí se vám GORGUTS, a rádi byste, kdyby loňské album této výjimečné kapely bylo více death a brutal? Neošíváte se ani při poslechu např. takových ULCERATE, jen byste je rádi trochu „zformovanější“? Pak je tedy tento živočišný, a přesto vesmírně chladný produkt pro vás. Oko potěší už povedený cover art (nevím proč, ale při pohledu na něj mně jako první prolétl hlavou obal famózního „Effigy of the Forgotten“), ucho oblaží od prvních tónů a taktů neuvěřitelně promakaná a přitom dravá hudba, podpořená skvělým zvukem. I když, tady bych měl jeden malý, čistě subjektivní poznatek. Nevím, asi to bude jen můj pocit, ale zdá se mi, že vokál byl při výsledném mixu jaksi upozaděn, a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se s tímto faktem poslechově sžil. Hrdlo vokalisty Willa je přitom opravdu kvalitní, jeho hluboký growl by pasoval do leckteré brutal death bandy, a dokáže být i zajímavě variabilní. Vzhledem k tomu, že tento zpěvák kdysi působil v pozoruhodných BIOLICH, což vlastně byla jakási pocta vysoce originálním finským DEMILICH, je nabíledni, že vokál bude patřičně hustý a zabíjející. Ale tento postřeh stran poměru hlasitosti vokál – hudba je opravdu jen můj soukromý, možná neopodstatněný vjem.
Jinak bych se nezdráhal tento debut označit dokonalým. Oproti ostatní většině žánrových nahrávek vyčnívá svou až jakousi nepozemskou a zneklidňující atmosférou. Tu mají na svědomí hlavně značně disonanční kytarové (dis)harmonie a rozklady, které však nejsou dominující složkou nahrávky a jsou rovnoměrně vyvážené tvrdými riffy a velice rychlými beglajty, což je velice dobře, protože muzice to tím neubírá na spádu i při zachování cíleného feelingu. Tato kombinace je vražedná, a podporovaná lahůdkovými a bičujícími bicími se skvěle ozvučenou basou dává dohromady celek, který alespoň u mě nemá šanci k oposlouchání. Opravdu nevím, co vyzvednout dřív, tohle se prostě musí slyšet, a jak se do desky dostanete, jste ztraceni a zralí na opravdovou transplantaci mozku, protože ten stávající už se z toho nemá šanci dostat.
Strhující. Podmanivé. Nářez. Nevím, kolikrát jsem už „Labyrinth Constellation“ slyšel, ani kolikrát ho ještě uslyším, ale docela mě štve, že díky tomuto cd nemám už nějakou dobu čas na ostatní. Smekám, takto famózní albovou premiéru už jsem dlouho nezaregistroval. ARTIFICIAL BRAIN mají silně na to, aby se stali v metalové historii nezapomenutelným pojmem a tohle album neupadlo v zapomnění. A už teď jsem nesmírně zvědav, jak to bude vypadat příště. Více takových, a o budoucnost žánru se nemusíme bát.
Seznam skladeb:
- Brain Transplant
- Absorbing Black Ignition
- Wired Opposites
- Worm Harvester
- Frozen Planets
- Orbital Gait
- Bastard Planet
- Labyrinth Constellation
- Hormone's Echo
- Moon Funeral
Čas: 45:07
Sestava:
- Will Smith – zpěv
- Dan Gargiulo – kytara
- Jon Locastro – kytara
- Samuel Smith – basa
- Keith Abrami – bicí
http://artificialbrain.bandcamp.com/
http://www.profoundlorerecords.com/
