Když kalifornští HIRAX ohlásili vydání nového alba na 22. říjen 2013, a zároveň tento počin měli doprovodit koncertním turné, tak jsem se hodně těšil. Ale vše nakonec bylo jinak. S FLOTSAM AND JETSAM do Brna do Melodky nedorazili, deska nevyšla a z podsvětí a temnoty pochyb, co se děje, mě nerozptýlil ani singl „Hellion Rising“ (22. 11. 2013). Zároveň vyšla omluva z nejvyšších postů HIRAX odůvodněná zpožděním prací ve studiu, nespecifikovanými problémy a touhou dát posluchačům jen tu největší lahůdku, protože nic jiného si totiž nezasloužíme. No dobrá, singl byl dobrý, výborný, ale takový osamocený vzorek, jako když máte chuť na talíř guláše a dostanete namočenou špičku rohlíku a tešte se, za čas budeme servírovat. Navíc další prohlášení pana šéfkuchaře, že se máme těšit na únor 2014 a na celý následující rok a že to bude rok thrashového gulášku značně nabroušeného (rok HIRAX), bylo pro hladovějící mučivé.
A tak si v mezidobí pustím staré kalifornské HIRAX, jejichž existence je spjata s osobností zpěváka jménem Katon W. de Pena, který kapelu založil v roce 1982 a spolu začali hrát v Los Angeles a San Francisku s jinými novými thrashmetalovými skupinami, se SLAYER, EXODUS nebo METALLICA. Ale HIRAX byli silnými průkopníky nesterilního žánru, zakomponovali do hudby prvky speedu a špinavých crossoverových průniků. Po prvním demu a splitu podepsali smlouvu s Metal Blade (prostě Brian Slagel měl skvělý čich) a vydali první desku „Raging Violence“ v roce 1985, parádní začátek, taková bouře nevole a násilí. Rok poté vychází osmisongové šestnáctiminutové album „Hate, Fear and Power“, úplně jiný zvuk, než byl zprvu, zvláštní deska, provokativní a kladoucí otázku, jak v muzice HIRAX dále. A dále je: jedno demo, singl a kompilace a personální změny, a desetiletá odmlka. Jenže Kanton a HIRAX bez sebe být nemohli. V roce 1997 jsme zaznamenali split s prazvláštním projektem SPAZZ a oficiální reunion HIRAX (rok 2000) a dvě EP a konečně desku „The New Age of Terror“ – vykřičení nadrženosti po dlouhém půstu. Ale kytaristé Dave Watson a Glenn Rogers , basista Angelo Espino, a bubeník Jorge Iacobellis tvořili line-up tak neslučitelný, že se kapela po vydání alba téměř okamžitě rozpadla. Přesto neúnavný Kanton W. de Pena poskládal novou sestavu a v roce 2009 vydal čtvrtý dlouhohrající počin „El Rostro de la Muerte“ (pro mě asi nejslabší z řadové diskografie). Ale pozor, vykrystalizovala sestava, s kytaristou Lancem Harrisonem a basistou Stevem Harrisonem, Iacobellis za bicími zůstal, která má nahrát za pět let desku, jež se podle Kantonových slov stane tím znamením roku HIRAX.
Nemám tušení, co způsobilo čtyřměsíční zpoždění vydání „Immortal Legacy“, ale výsledek bere dech. Konec února skutečně přinesl skvělou desku, propracovanou, různorodou a přesto jednolitou, přinášející euforii, hudba nutí poslouchat, nutí podupávat, nutí vyskočit a uchopit neviditelnou kytaru, nutí sevřít pěsti a rozmasírovat si čelo nad vytřeštěnýma očima. Dvanáct skladeb na CD verzi a třináctá bonusová („Mass Hysteria“) na LP je úžasná porce thrash metalu, muziky z poloviny osmdesátých let se zvukem a efekty současnosti. Pro album jsou typické nečekané změny tempa, které se jen tak neoposlouchají, Lancova basová linie zachovávající riffovou nápaditost, ze které nezkrotně a velice nápaditě zní sólová kytara. Na mnoha věcech po dvou odehraných riffech Steve Harrisson nevydrží s doprovodem a vrhne se do rychlé kytarové vyhrávky a ozvláštní vniknutí zpěváka do skladby. Vše je překvapivé a nesmírně nejednotvárné. Rozmanitost a žádná nuda, to je podle mě nejstručnější charakteristika hudby z „Immortal Legacy“. A to jsem se ještě nezmínil o zpěvu. Kantonův vokál je rozsahově jednoznačně nejlepší, co jsem kdy od něho slyšel. Dokáže střídat čistý a nečekaně čitelný hlas s ječivým nebo ochraptělým, každopádně vždy velice naléhavým projevem, to je ostatně to první, co mě oslovilo. Komu bude jeho zpěv chvilkově připomínat Blitze z OVERKILL, nebude sám, co když je to naopak? Jenomže to nevadí. Ještě se vrátím k rozmanitosti desky a vyzdvižení některých výjimečných skladeb. Okamžitě první věc „Black Smoke“ je drtící riffový útok, metalová lahůdka se vším, co k ní patří. Kombinace nástrojů a hlasu, rytmu a melodie, samply, hutný zvuk, prostě žasnu. Následuje song, zmíněný singl „Hellion Rising“, jenž najednou pasuje do koncepce alba naprosto přesně a není to jen ta ochutnávka. Se superlativy bych mohl pokračovat dále, jen se zmíním o instrumentálních vsuvkách, krátkých propojujících skladbách, které možná ještě více zvyšují napětí, jak to celé dopadne. A pak tu jsou dvě rozdílné skladby „Tied to the Gallows Pole“ a „Violence of Action“. První zmíněná je tak čitelná až aspirující na mediální hit a druhá punkový nátěr s naprosto tvrdou hudební podmalbou. Prostě HIRAX zde jdou přes žánr víc než dřív a přitom nejde o nějaký rádoby umělecký experiment nebo touhu se zavděčit. Je vidět, že muziku dělají a ne, že chtějí být metalovou popstar.
Pod obalem je podepsán Philip Lawvere (letos NOCTURNAL a dříve KREATOR či CELTIC FROST). Jeho vyprávěcí klasika malby odpovídá výpovědi kapely, že jde o jejich nejepičtější počin v historii.
Album produkoval Bill Metoyer, legendární producent SLAYER, WASP, ARMORED SAINT nebo CIRITH UNGOL.
A závěrem jen jedno nepříliš složité souvětí. Nevím, zda letošní rok bude rokem HIRAX, to Jihočech ze Lhoty u Kestřan od Otavy těžko posoudí, ale je jasné, že pro mě jsou poslední tři týdny jednoznačně třínedělím HIRAX (doufám, že přežiji bez následné psychické újmy poporodní šestinedělí), tak si nechám ještě rezervu a hodnotím 9/10.
Seznam skladeb:
Sestava:
Hostující interpreti:
http://www.blackdevilrecords.com/
https://www.facebook.com/katon.hirax.5
https://myspace.com/hirax
http://www.last.fm/music/Hirax
A tak si v mezidobí pustím staré kalifornské HIRAX, jejichž existence je spjata s osobností zpěváka jménem Katon W. de Pena, který kapelu založil v roce 1982 a spolu začali hrát v Los Angeles a San Francisku s jinými novými thrashmetalovými skupinami, se SLAYER, EXODUS nebo METALLICA. Ale HIRAX byli silnými průkopníky nesterilního žánru, zakomponovali do hudby prvky speedu a špinavých crossoverových průniků. Po prvním demu a splitu podepsali smlouvu s Metal Blade (prostě Brian Slagel měl skvělý čich) a vydali první desku „Raging Violence“ v roce 1985, parádní začátek, taková bouře nevole a násilí. Rok poté vychází osmisongové šestnáctiminutové album „Hate, Fear and Power“, úplně jiný zvuk, než byl zprvu, zvláštní deska, provokativní a kladoucí otázku, jak v muzice HIRAX dále. A dále je: jedno demo, singl a kompilace a personální změny, a desetiletá odmlka. Jenže Kanton a HIRAX bez sebe být nemohli. V roce 1997 jsme zaznamenali split s prazvláštním projektem SPAZZ a oficiální reunion HIRAX (rok 2000) a dvě EP a konečně desku „The New Age of Terror“ – vykřičení nadrženosti po dlouhém půstu. Ale kytaristé Dave Watson a Glenn Rogers , basista Angelo Espino, a bubeník Jorge Iacobellis tvořili line-up tak neslučitelný, že se kapela po vydání alba téměř okamžitě rozpadla. Přesto neúnavný Kanton W. de Pena poskládal novou sestavu a v roce 2009 vydal čtvrtý dlouhohrající počin „El Rostro de la Muerte“ (pro mě asi nejslabší z řadové diskografie). Ale pozor, vykrystalizovala sestava, s kytaristou Lancem Harrisonem a basistou Stevem Harrisonem, Iacobellis za bicími zůstal, která má nahrát za pět let desku, jež se podle Kantonových slov stane tím znamením roku HIRAX.
Nemám tušení, co způsobilo čtyřměsíční zpoždění vydání „Immortal Legacy“, ale výsledek bere dech. Konec února skutečně přinesl skvělou desku, propracovanou, různorodou a přesto jednolitou, přinášející euforii, hudba nutí poslouchat, nutí podupávat, nutí vyskočit a uchopit neviditelnou kytaru, nutí sevřít pěsti a rozmasírovat si čelo nad vytřeštěnýma očima. Dvanáct skladeb na CD verzi a třináctá bonusová („Mass Hysteria“) na LP je úžasná porce thrash metalu, muziky z poloviny osmdesátých let se zvukem a efekty současnosti. Pro album jsou typické nečekané změny tempa, které se jen tak neoposlouchají, Lancova basová linie zachovávající riffovou nápaditost, ze které nezkrotně a velice nápaditě zní sólová kytara. Na mnoha věcech po dvou odehraných riffech Steve Harrisson nevydrží s doprovodem a vrhne se do rychlé kytarové vyhrávky a ozvláštní vniknutí zpěváka do skladby. Vše je překvapivé a nesmírně nejednotvárné. Rozmanitost a žádná nuda, to je podle mě nejstručnější charakteristika hudby z „Immortal Legacy“. A to jsem se ještě nezmínil o zpěvu. Kantonův vokál je rozsahově jednoznačně nejlepší, co jsem kdy od něho slyšel. Dokáže střídat čistý a nečekaně čitelný hlas s ječivým nebo ochraptělým, každopádně vždy velice naléhavým projevem, to je ostatně to první, co mě oslovilo. Komu bude jeho zpěv chvilkově připomínat Blitze z OVERKILL, nebude sám, co když je to naopak? Jenomže to nevadí. Ještě se vrátím k rozmanitosti desky a vyzdvižení některých výjimečných skladeb. Okamžitě první věc „Black Smoke“ je drtící riffový útok, metalová lahůdka se vším, co k ní patří. Kombinace nástrojů a hlasu, rytmu a melodie, samply, hutný zvuk, prostě žasnu. Následuje song, zmíněný singl „Hellion Rising“, jenž najednou pasuje do koncepce alba naprosto přesně a není to jen ta ochutnávka. Se superlativy bych mohl pokračovat dále, jen se zmíním o instrumentálních vsuvkách, krátkých propojujících skladbách, které možná ještě více zvyšují napětí, jak to celé dopadne. A pak tu jsou dvě rozdílné skladby „Tied to the Gallows Pole“ a „Violence of Action“. První zmíněná je tak čitelná až aspirující na mediální hit a druhá punkový nátěr s naprosto tvrdou hudební podmalbou. Prostě HIRAX zde jdou přes žánr víc než dřív a přitom nejde o nějaký rádoby umělecký experiment nebo touhu se zavděčit. Je vidět, že muziku dělají a ne, že chtějí být metalovou popstar.
Pod obalem je podepsán Philip Lawvere (letos NOCTURNAL a dříve KREATOR či CELTIC FROST). Jeho vyprávěcí klasika malby odpovídá výpovědi kapely, že jde o jejich nejepičtější počin v historii.
Album produkoval Bill Metoyer, legendární producent SLAYER, WASP, ARMORED SAINT nebo CIRITH UNGOL.
A závěrem jen jedno nepříliš složité souvětí. Nevím, zda letošní rok bude rokem HIRAX, to Jihočech ze Lhoty u Kestřan od Otavy těžko posoudí, ale je jasné, že pro mě jsou poslední tři týdny jednoznačně třínedělím HIRAX (doufám, že přežiji bez následné psychické újmy poporodní šestinedělí), tak si nechám ještě rezervu a hodnotím 9/10.
Seznam skladeb:
- Black Smoke - 4:35
- Hellion Rising - 4:05
- Victims of the Dead - 3:07
- Thunder Roar, The Conquest, La Boca de la Bestia (The Mouth of the Beast) - 4:54
- Earthshaker - 0:44
- Tied to the Gallows Pole - 4:05
- Deceiver - 3:42
- Immortal Legacy - 4:40
- S.O.W. - 0:57
- Violence of Action - 3:36
- Atlantis (Journey to Atlantis) - 1:30
- The World Will Burn - 2:07
- Mass Hysteria - 3:45 (Bonus Track – LP verze)
Sestava:
- Katon W. de Pena – Vocals
- Lance Harrison – Guitars
- Steve Harrison – Bass
- Jorge Iacobellis – Drums
Hostující interpreti:
- Juan Garcia – Guitars on Hellion Rising
- Jim Durkin – Guitars
- Rocky George – Guitars
http://www.blackdevilrecords.com/
https://www.facebook.com/katon.hirax.5
https://myspace.com/hirax
http://www.last.fm/music/Hirax
