Nad hřbitovem se převalují chuchvalce mlhy, náhrobky ční do prostoru studeně a vážně. Bystřejší ucho dovede rozeznat tlumené zvuky. To je klepání pařátů nemrtvých na víka rakví. U vchodu vrzla branka. Další zásilka z našeho světa je připravena. Dneska se bude pohřbívat pomalu, jen s pár pozůstalými. Není divu, v současné době zase tolik posluchačů sludge/doom metalu není. Přidejte si k tomu ještě pár deka death metalu a máte před sebou smečku, která už asi navěky zůstane v undergroundu. Je to samozřejmě jen a jen dobře. Tentokrát si říkají LURK, jsou z Finska a na oltář bezbožnosti poprvé obětovali v roce 2012 se stejnojmenným albem. Datum založení uvádějí v roce 2008 a od počátku se zdají být velmi nadšení ve své víře v dobrou muziku. Letošní novinka obsahuje osm drtících songů rozprostřených přes tři čtvrtě hodiny utrpení. Od prvního poslechu se zdá být vše velmi jadrné, syrové a drtící.
Depresivní chvilky se střídají s těmi hrubějšími a LURK nechávají občas vzpomenout na slavnější CROWBAR, někdy snad AHAB nebo MONOLITHE (nebo možná i starší alba MY DYING BRIDE). Jsou to samozřejmě jen chvilková protnutí, žádnou kopii zde nečekejte. U podobně laděné hudby je nejdůležitější atmosféra, která je z desky cítit a ta je zde navozena velmi dobře. Je to jako bědování nad osudem prohnilého lidstva, jako zapadající krvavě zbarvené slunce, jako umírající den, nebo možná podzimní usínající příroda. Přímo cítím vůni finských lesů a mokřadů. V některých momentech je sice dost těžké se ubránit tomu, abych nezačal považovat desku za monotónní, ale to k tomuto stylu patří jako k hrobníkovi lopata. Dočkáme se i určitých pasáží, které mohou evokovat snad slavné české ROOT. Nevím, jak to uslyší ostatní, ale já jsem několikrát zaznamenal právě i jakýsi vzdálený blackový odér. Nejvíc si užívám, když v pozadí blátivě „kváká“ basa a k tomu K. Koskinen vyřvává do světa bolestivé vzpomínky na smrt.
Zapalte svíce, sepněte ruce a vzývejte svého Boha. To je moje skromné doporučení. Ještě bych přidal smutek, klid a chlad. Tohle je přesně ten typ desky, která se má poslouchat ve stínu. Možná mi chybí trošku víc energie, nějaké vzplanutí a drsnost. Ta se zde ale samozřejmě ukrývá spíše v něčem jiném. Všechno se táhne jakoby v pozadí, jako čerstvý asfalt. Je jen na vás, zda na hru LURK přistoupíte nebo nikoliv. Osobně doporučuji víc poslechů v různých denních dobách, s rozdílnou náladou a uslyšíte sami. Já někdy zatínal během přehrávání ruce v pěstích tak, že jsem měl strach z případných stigmat. Jenže jindy kolem mě vše proletělo bez zájmu a bez povšimnutí. Někdy jsem zkrátka neměl na ten velký kus temnoty chuť. Vadila mi přílišná podobnost jednotlivých skladeb i pořád „stejný“ vokál. Jenže pak přišlo deštivé odpoledne, kdy vítr vynášel mezi domy odpadky do horních pater a já desce zcela propadl.
„Kaldera“ je albem, které se dobře poslouchá před spaním. Jen se pak nedivte, že budete mít hodně divoké sny. Možná vás v nich bude někdo pronásledovat a věřte tomu, že vás nakonec dostihne. A to, co potom zažijete, nebude zrovna moc hezké. Za nejdůležitější zde ale považuji to, že se povedlo na desku přenést obrovskou porci smutku, snění, nočních můr a jakési černé aury, která se vznáší všude kolem. Přemýšlivě zasněná, chvílemi divočejší nahrávka. Dráp je zaseknut a teď už bude jen drásat, trhat a působit bolest. Ne všechno mi zde vyhovuje, ale i tak musím kapele přiznat schopnost mě kolikrát strhnout až do nejtemnějších hlubin močálů, ze kterých kdysi vzešli. Je to jako vrták, zaražený do ušního bubínku, se kterým někdo s rozkoší otáčí. Sludge/doom/death/blackové smutnění s nádechem věčnosti.
Seznam skladeb:
- Below Flesh
- Lorn
- Ritual
- 6 Feet, 6 Years
- Sag Serene
- Rest Unitaries
- Cutting
- Kaldera
Čas: 45:33
Sestava:
- K. Nurmi – bicí
- A. Pulkkinen – kytara, zpěv
- K. Koskinen – zpěv
- E. Nurmi – basa
http://lurk666.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/lurkdoom
http://www.doomentia.com/
