„Bylo to jako epidemie. Nevěděl jsem si vůbec rady. Začalo to poprvé někdy v roce 2011. Zpočátku to bylo nenápadné a nepřikládal jsem tomu žádnou váhu. Byli to převážně mladší pacienti, ale občas se vyskytl i nějaký starší. A všichni měli zablokované krční obratle. Dlouho jsem přemýšlel, čím by to mohlo být. Svolali jsme dokonce lékařskou radu. Na nic jsme nepřišli. Až jednou… šel jsem takhle po hlavní ulici u nás ve městě a najednou jsem jednu takovou skupinku spatřil. Mávali v jakýchsi křečích hlavou, skákali a vypadali trošku jako při epileptickém záchvatu. Jenže to nešlo zastavit. Začali jsme tomu říkat headbanging“.
Toto je výňatek z imaginární lékařské zprávy v nemocnici ve švédském městě Sandviken (smích). Odtud totiž pocházejí old school death metaloví šílenci SORDID FLESH. Ti si dali již při svém vzniku do stanov, že budou hrát nespoutaný, starobou prodchnutý death metal, který se poslední dobou začíná opravdu šířit světem jako epidemie. A pokud bych měl zmínit první myšlenku, která mě napadla při vložení jejich CD „Torturer“ do přehrávače, tak to byly právě až fyzické představy o tom, jak někde na ulici uprostřed dne „mlátím“ hlavou do bezvědomí. Hudba těchto „old schooláků“ je pro podobné záležitosti totiž jako stvořená.
„Torturer“ je prvním dlouhohrajícím albem kapely a abych pravdu řekl, není to na něm vůbec poznat. Veškeré důležité věci pro dobrý poslech jsou totiž na velice dobré úrovni. Zvuk, nezbytně temný a morbidní obal i celkovou produkci by jim mohla závidět nejedna dnešní slavnější kapela. Pánové si dali opravdu záležet a my tak máme před sebou desku plnou krásně morbidních melodií, typického švédského zvuku a mnoha odkazů na samotné „otce zakladatele“ death metalu jako takového. Nápady, riffy i rytmus jsou od počátku až do konce drásající, syrové a když se pak do toho SORDID FLESH opřou silou, mám co dělat, abych udržel omítku na zdi svého pokoje. Tady se útočí na první signální soustavu, na povrch lezou nejtemnější lidské pudy a drtí se kosti až praští. Není to samozřejmě nic, co by zaujalo dnešní generaci posluchačů vyznávající progresivitu v muzice (ti by měli vzít rovnou nohy na ramena), ale pokud si libujete v kdejaké prašivině, jste na správném místě.
SORDID FLESH hrají přesně tím způsobem, který mi dělá dobře. Nehledí se na nějakou tu špínu a kapela se rozhodně nesnaží vůbec přiblížit k nějaké „dokonalosti“. Tady se hraje tak, jak „jim zobák narostl“. Některé momenty opravdu připomínají nějakou epidemii, která postihla nehodné lidstvo. Chroptí se o sto šest a když se pak na chvilku zpomalí, tak se jedná spíše o trhající šílenou chorobu, než o líbivou melodii. CD bych si dovedl s klidem představit jako kulisu pro přijímací pohovor do blázince. Cítíte to taky? Hlava vám začne pomalu kývat do rytmu a vy se časem stanete „neskutečně silní“. To vás naplňují až po okraj riffy a rytmus právě preludujících staromilců z rodné země chřestícího death metalu. Švédský pozdrav z domu hrůzy. Dávejte si velký pozor, aby vás někdo při přehrávání „Torturer“ neviděl, jinak budete číst tyto řádky z budovy, kde se bez svěrací kazajky neobejdete!
Pomalu mávám zbytky svých lehce prošedivělých vlasů a snažím se na klávesnici narvat do hodnocení o bod menší číslo. Jenže jak je ruka v neustálé křeči, nejde mi to. Jsem pravděpodobně již epidemií nakažen a nemohu zkrátka jinak. A věřte mi, že pokud jste pro podobné záležitosti také uzpůsobeni, bude se vám tahle křeč dokonce líbit. Je to totiž velmi příjemné. Jen tak si sedět, nic neřešit a jen si vychutnávat esenci toho „pravého a poctivého“ starého death metalu. Může si vlastně fanoušek tohoto stylu přát něco víc? Myslím, že asi moc ne. Byla totiž naplněna samá podstata tohoto smrtícího vyznání a mě nezbývá nic jiného než si zase stoupnout, rozkročit lehce nohy a pak je to jen na vás, jaké pohyby těla ze sebe vyluzujete, když paříte. Nechce se mi ani nic moc dál psát. Ono vlastně není co. Tohle je totální inferno, které buď budete mít k smrti rádi nebo si jen znechuceně odplivnete. A víte co? Poslechněte si tuhle desku někde sami. Mně se už zase kroutí prsty do paroháče. Musím zavřít dveře do pokoje, aby mě nikdo neviděl. V mém věku už je to možná trošku legrační, ale já si jednoduše nemůžu pomoct. Další old school death metalový masakr, kterému je tak lehké podlehnout!
Seznam skladeb:
- The Thelema Way
- Mark of the Fallen
- Rites at the Cemetery
- Gravebitch
- Through Vile Infanticides
- Torturer
- Where Art Thou God
- Until You Are Dead
- Rise from the Abyss
Čas: 36:25
Sestava:
- Jacob Wiberg – basa
- Emil Berglin – bicí
- Johan Vikholm – kytara
- Olle Hedenström – kytara
- Fredric Haf – zpěv
https://www.facebook.com/pages/Sordid-Flesh/210006332382288
http://www.reverbnation.com/sordidflesh
http://www.youtube.com/user/SordidFlesh
http://www.purevolume.com/sordidflesh
http://www.vicrecords.com/
