CATARSIS INCARNE – Presbere

V mokřinách a bažinách Kostariky se ukrývá ZLO. Skryto za bájnou horou Chirripó je krmeno pocity plnými nenávisti a pradávné surové síly odkazující do časů, kdy slova ještě znamenala to, co znázorňují. Byla to krásná doba. Vždy jste měli přehled o tom, co je dobré a na co si dát pozor. Všechno bylo jednodušší a přímočařejší. Stejně jako zhouba v podobě death metalové smečky pocházející právě z této krásné země. CATARSIS INCARNE. Kapela, která bere smrtící kov za jeho nejpravověrnější konec a její zbrusu nová deska „Presbere“ přichází. A jak už to v dnešní době bývá, nejdříve jsem se dostal k přehrání ukázky na youtube, pak k informacím na internetu a po pár emailech už cd letělo přes oceán ke mně, do mé death metalové recenzentské základny (smích). Byl jsem od začátku uhranut tou silou, špínou a nasazením. Masakr, za který by se nemusela stydět žádná slavnější skupina. Převalující se hniloba z hlubin močálů. Krvavé ozvěny zemřelých. Morbidita ve stylu IMMOLATION, INCANTATION. Strach v podobě drtících riffů. Odpočinek nemrtvých.

CATARSIS INCARNE na mě působí jako zlé zjevení, jako náhle zjištěná a probouzející se stigmata. Je to přesně ta deska, u které se vám nechce vůbec nad ničím přemýšlet ani moc psát. Máte spíš chuť si sednout a jen zadumaně poslouchat. Vnímat a nechávat na sebe působit. Podupávat si nohou do rytmu a bouchat pěstí do stolu. Neznal jsem je dodnes, minulé album z roku 2011 s názvem Katharma jsem nikdy neslyšel a přesto mi přijde, jako bych je poslouchal již od dob svého mládí. Možná to trošku připomíná setkání třetího druhu, ale nemohu si jednoduše pomoct. Riffy jsou mohutné a nedokonale krásné zároveň, bubeník Nash vše pohání kupředu jistě a  s drsnou hrou všemu dodává ještě větší drive. Hlavním tahounem jsou pro mě ale hlasy, o které se dělí Monestel s přispěním Brutalizera. To je nálož dynamitu a ne zpěv! Ostatní ale samozřejmě vůbec nezaostávají. Vše sedí tak nějak přirozeně dohromady, je chvílemi obohacováno sem tam o sólo, někdy o poklidné „vybrnkávání“ a nakonec opatřeno skvělým zvukem. Zajímavý, pro death metal poměrně netypický, je i obal. Ptám se, komu patří ta tvář?  Kapela se nebrání chvílemi ani melodičtějším pasážím a tak si můžete být jisti, že je celá nahrávka na death metal velmi pestrá. Pořád je ale zachován hlavní záměr a účel. Všechny nás porazit na kolena a donutit k vzývání smrti.

Mám chuť všeho nechat a zavřít se do svého pokoje, zatemnit okna a osolit „Presbere“ na plný výkon. Moc dobře sice vím, že se nejedná o nic převratného, a že spoustě příznivcům death metalu nebude tato deska dělat asi zase tolik dobře. Říká se, že sto lidí, sto chutí. Tentokrát se ale cd trefilo do mého vkusu snad na sto procent. Líbí se mi to nadšení, se kterým byla deska nahrána. Nikdo si na nic nehraje, není na něm žádná vata, nenašel jsem nic „neupřímného“. Jen energii, masakr, zlo, špínu, tajemno a mystický opar dávných kultů. Potácím se v bahně plném krve, smrti, beznaděje a ruce i nohy mi těžknou v té všeobjímající temnotě. Pusťte mě ven z té klece! Ty riffy mě tolik řežou! Převážně ve středním tempu se ploužím do jejich rytmu, a i když jsem zapřisáhlý ateista, tak se mé ruce spínají k rouhačské modlitbě. Ke komu bude směřována, asi sami moc dobře tušíte. Netřeba vysvětlovat (smích). Strach už jsme někdy měli všichni. Ta schopnost muziky mě přenést do zcela jiné, pro mě velice příjemné, dimenze je sice vědecky „neověřená“, ale přesto tyto pocity mám.

Představuji si nějaké horské sedlo, na úpatí San Jose (odkud kapela pochází), ze kterého je vidět hodně daleko. Pod vámi jsou jen holé skály a v dálce lze tušit krvavě zbarvené moře (jako v jediném klipu kapely k songu „Falsos Hijos del Sol"). I přesto, že textům vůbec nerozumím (jsou španělsky), vím moc dobře, o čem se zpívá. Říká se, že hudba spojuje. Je to pravda. Alespoň tentokrát, v tento okamžik a na této desce. Přes oceán byla přenesena zpráva o smrti. Jsem opět proklet na několik pokolení, a přesto se spokojeně přehrabuji v těch starých, jednoduchých (primitivních v dobrém slova smyslu), omšelých riffech, Tohle je old school ve své nejranější podobě. Monstrum vypuštěné z klece, které má hlad. Dejte si na ně pozor. Jestli vám dělá taková muzika dobře, mohlo by vás roztrhat na kusy. Jediné, co mě mrzí, že asi neuvidím kapelu nikdy naživo. I když, kdo ví. Svět se rychle mění a třeba se najde někdo, kdo je přiveze k nám do České republiky. Snad tomu přispěla trošku i má skromná recenze. Mrtvolně dobrá deska s temnou až uhrančivou atmosférou. „Estupendo death metal“!

Seznam skladeb:

1. Sangre de Titanio
2. Catarsis Sin Carne (Rebelión Dioses Contra Dioses)
3. Acerca de la Muerte
4. Rocío de Deceso
5. Premonición Abstracta
6. 4 de Julio
7. Emulsión Heterogénea
8. Nación Ará
9. Onóxku
10. Diócesis de la Arrogancia
11. Causa y Efecto
12. Espíritu Indómito

Čas: 46:06

Sestava:

• Monestel – kytara, zpěv
• Oscar (Brutalizer) – kytara, zpěv
• Nash – bicí
• Rafael MT – basa

https://www.facebook.com/CatarsisIncarne
http://catarsisincarne.com/
http://catarsisincarne.bandcamp.com/