Vážení přátelé žehu, dnes jsme se zde sešli, abychom uctili památku starého dobrého heavy metalu. Určitě nemusíte mít žádné obavy, bude vám rozhodně teplo. Pod kotlem totiž přikládají jedni z nejpovolanějších. Britští satanáši s příhodným názvem HELL. Ti sice hrají již od roku 1982, ale s dlouhohrajícím CD přišli poprvé až v roce 2011 („Human Remains“). A již tenkrát zase po letech rozehřály mé jinak dnes již poměrně chladné kovové srdce. To se v současné době daří jen málokteré podobně stylově zaměřené kapele. Abych se přiznal, před comebackovým albem jsem měl o téhle kapele jen mlhavé povědomí. Dříve se mi moc nelíbil hlas předchozích zpěváků (Dave G. Halliday, Martin Walkyier). Jenže pak se jako zjevení objevil David Bower, který nám začal doslova přednášet z učebnice heavy metalu. Když jsem slyšel předchozí album poprvé, k tomu koukal na „pekelně“ provedené video a fotky, kde je David znázorňován s trnovou korunou, říkal jsem si, že i když se převážně pohybuji v o hodně extrémnější muzice, tohle je přesně ONO a nechal jsem se strhnout. Zkrátka, u mě je v této metalové odnoži hlas vždy hodně důležitou součástí a dovede mě buď k hudbě přitáhnout, nebo zcela odradit.
Letošní novinka „Curse and Chapter“ jakoby „citovala“ ty nejkrásnější chvíle, které jsem kdy s „těžkým kovem“ prožil. Najdete zde vše potřebné pro to, abyste se mohli přenést do doby, kdy máničky v džínových vestách „vládly“ s přehledem světu. Riffy patřičně řežou, basa si v klidu jen tak bručí a bicí to pohánějí dopředu jako písty ve spalovacím motoru. Sání, stlačení, výbuch a výfuk. HELL se nebojí ani „rock´n´rollových“ chvilek. Občas si vzpomeneme na staré dobré IRON MAIDEN, KINGA DIAMONDA, MERCYFUL FATE, WITCH CROSS, CANDLEMASS, CRUCIFIXION, SARACEN, WITCHFYNDE a možná snad i VENOM. Vezměte si nejslavnější alba zmíněných kapel a dejte jim „modernější“ a „svěží“ produkci. K tomu si přidejte krásně vyvedený cover od mistra Dana Goldsworthyho a najednou před vámi leží na stole CD, které se sice v mé diskografii převážně „brutálnějších“ záležitostí vyjímá jako pěst na oko, ale ve chvílích „klidu a pohody“ se stávají naše společné chvilky krásným obřadem plným vzpomínání.
Některé melodie jsou vznešené, vznášející se někde úplně jinde, než se tihle pekelníci většinou pohybují (jasně, že v pekle). Občas jsou (melodie) vkusně podpořeny klávesami (a to na ně bývám převážně alergický). Samostatnou kapitolou jsou pak sóla. Tady musím jednoduše smeknout. Kev Bower je ďábel! Přesně takhle to mám rád. Žádné bezcílné „pidlikání“, ale pečlivě vystavěné kytarové rouhání. Nápady stříkají z CD doslova na všechny strany. Musím se jednoznačně přidat na stranu mnohých mých zahraničních „kolegů kritiků“ a jen a jen chválit. Deska totiž obsahuje jedny z nejdůležitějších ingrediencí, které mám v rockové muzice rád. Je zde snad v každém momentě doslova cítit energie, náboj, jiskření. Znáte ty klipy z osmdesátých let, kdy zpěvák vždycky chodil po ulici a když chtěl vyjádřit, že přijde v muzice „pořádná“ řežba, roztrhl si do kamery košili. Přesně podobnou věc mám chuť udělat. Třeba když sedím zrovna v práci, poslouchám „Curse and Chapter“ a přijde mi e-mail od tupějšího kolegy (smích). Vše bych hned hodil za hlavu a jako správný rocker obléknul staré roztrhané metalové tričko s nápisem HELL. Pak bych vyrazil zuřivě do ulic „dělat trošku rebela“.
Někdy bývá, mí milí rock metaloví čtenáři, opravdu hodně těžké recenzi sepsat. U některých desek mám totiž neustálé nutkání odbíhat od klávesnice a přidávat na své staré věži volume doprava. Nohy mi tancují, hlava se mi kýve do rytmu a nechce se jí příliš přemýšlet nad slovy, které bych napsal. Občas se ohlédnu za sebe, abych se ujistil, že nikdo neposlouchá, jak se snažím svým neumělým hlasem zpívat spolu s kapelou. Kolem tancují čerti a já jsem opět zase po dlouhé době také spokojený i v heavy metalovém rytmu. Tohle není rozhodně žádná deska postarší páprdů, kteří žijí jen ze své dávné podstaty. Tady naopak naleznete pořádnou dávku rebelie, nespoutanosti, rockového uctívání, zkrátka všeho, co dělá z dobré desky vynikající. Nahrávka by mohla určitě vyhovovat jak heavy metalovým maniakům, tak „tvrďákům“, kteří si občas rádi odpočinou od těch „našich výplachů“. David Bower působí jako nějaký našeptávač, který mi pronikl do hlavy a „donutil“ mě letošní desku HELL skoro „blahořečit“. Všude okolo lezou čerti z děr a tancují. Do rytmu jim jejich podupávající kopyta doplňuje krásně rytmus celé desky „Curse and Chapter“. Pokud bych mohl s dovolením nominovat svého loňského heavy metalového krále, byli by to tihle britští raraši. Skvěle!
Seznam skladeb:
- Gehennae Incendiis
- The Age of Nefarious
- The Disposer Supreme
- Darkhangel
- Harbinger of Death (Race Against Time cover)
- End ov Days
- Deathsquad
- Something Wicked This Way Comes
- Faith Will Fall
- Land of the Living Dead
- Deliver Us from Evil
- A Vespertine Legacy
Čas: 59:48
Sestava:
- David Bower – zpěv
- Kev Bower – kytara, klávesy, zpěv
- Andy Sneap – kytara
- Tony Speakman – basa
- Tim Bowler – bicí
http://www.hell-metal-band.com/
https://www.facebook.com/HELLofficial
http://www.nuclearblast.de/de/
