Multiinstrumentalistu ŠŤEPÁNA SMETÁČKA si většina metalových fanoušků nejspíše vždy bude spojovat s jeho působením na bubenické stoličce u legendárního ARAKAINU, příznivci spíše rockovější tvorby si ho zase určitě vybaví jako člena skupiny WANASTOWI VJECY. Dále jsme tohoto muzikanta mohli zaregistrovat například v kapelách ŘETĚZ, VITACIT, ZEMĚTŘESENÍ, DIE EL. ELEFFANT, NEW ORCHESTRA OF DREAMS nebo FILIPES A PLACHÉ LANĚ a v neposlední řadě pak nesmíme zapomenout na jeho současné hraní v doprovodné kapele ALEŠE BRICHTY. Ve výčtu jeho dalších působišť bych pak jistě mohl ještě nějakou dobu pokračovat, jelikož těch hudebních aktivit měl za posledních cca 25 let opravdu úctyhodné množství. Nutno ale dodat, že ne všemi svými autorskými projekty mě mistr Smetáček vždycky oslovil a přesvědčil.
V loňském roce přišel Štěpán se svou novou sólovou deskou, s jejímž vydáním sliboval návrat směrem k tvrdší muzice. Důkazem toho měl být i zvolený název CD, který zní jednoznačně - „Old Schooll“. Proto, když jsem tuto nahrávku za účelem sepsání recenze dostal, tak jsem se v duchu Štěpánových slov docela dost těšil na pořádnej rockovej nářez v jeho podání. No, žel musím konstatovat, že až na jednu, možná dvě výjimky, jsem se ničeho takového nedočkal a v celkovém kontextu je pro mě tohle album hodně velkým zklamáním. Rozhodně by mi nevadilo, že je placka z větší části instrumentálním dílem, spíše postrádám nějaký ucelenější výraz, který by mě jako posluchače donutil si CD opakovaně přehrát.
Přitom úvod nahrávky byl z mého pohledu velice slibný. Po krátkém „kovovém“ intru přichází úvodní plnohodnotná a zároveň i první zpívaná skladba „Mahulena“, v níž se představuje někdejší Smetáčkův spoluhráč z VITACITU, vokalista Fany Stehlík. A docela bych řekl, že i píseň samotná se pohybuje v duchu muziky, kterou tehdy VITACIT dělal (na mysli mám CD „Máte se hnout“, prostě řízná rocková pecka, se kterou jsem naprosto spokojený. Na začátek perfektní, říkám si v duchu a začínám se ještě více těšit na další fláky. Ovšem to, co následuje vzápětí, je pro mě osobně obrovským zklamáním. Trojka „Sardopus“, na kterou byl vytvořený i videoklip, je sice rovněž opatřená vokálem, jestli se tedy v souvislosti s ní dá vůbec mluvit o zpěvu, spíše mi to však připomíná nějakou arabskou modlitbu, či co, kde se opakuje pár slov stále dokola. Dále následují čtyři instrumentální věci rozličného stylového zaměření, mezi kterými jsou třeba „The Professionals“, ve které Štěpán parafrázuje titulní melodii z i u nás dobře známého seriálu „Profesionálové“ nebo příjemné rockové poděkování „Thanx For Mr. Tesla“, se zajímavým kytarovým motivem. Další zpívanou písní je pop/rocková osmička „Glam Ego“, ve které můžeme registrovat účast vokalisty Filipa Šubra (SEVEN /ti mladoboleslavští/, FILIPES A PLACHÉ LANĚ). Tahle pecka sice dle mého úsudku nedosahuje takových kvalit, jako Stehlíkem prezentovaná „Mahulena“, ale v každém případě patří k těm výraznějším bodům desky. Celý materiál pak uzavírají dvě rozsáhlejší kompozice, tou první je instrumentální „Symfomanka“ (která už ve svém názvu částečně prozrazuje svůj obsah) a druhou závěrečná „Ahmid Rahali“, kde do rockového rytmu pronáší slova textu zpěvák J.A.R. Oto Klempíř.
Úctyhodnou zajímavostí je rozhodně fakt, že jelikož je Štěpán velmi zdatným muzikantem, většinu nástrojů na tomhle CD si nahrál sám, dalšími spolupracovníky při vzniku alba pak byli, mimo již zmíněných, baskytaristé Josef Bursa a Jan Jakubec a kytaristé Ivo Bohuslávek a Mirek Chyška.
Veškerý hudební materiál (vyjma dvou filmových melodií „The Professionals“ a „Peter Gunn Theme“) pochází z dílny samotného hlavního protagonisty, autory textů jsou Josef Vondruška (song č. 2), Zdeněk Horner (č. 8) a Oto Klempíř (č. 10).
No, popravdě jsem rád, že už mám poslech CD za sebou, pakliže se k němu v budoucnu ještě někdy vrátím, tak nejspíš jen kvůli „Mahuleně“ (proč není podobným způsobem zkomponováno více věcí??), jinak mě tenhle hudební materiál oslovuje naprosto minimálním způsobem. Instrumentálně i zvukově je to jistě zmáknuté na výbornou, o tom není třeba diskutovat, ale to jsou tak zhruba veškeré klady, které zde ze svého úhlu pohledu mohu uvést.
Seznam skladeb:
V loňském roce přišel Štěpán se svou novou sólovou deskou, s jejímž vydáním sliboval návrat směrem k tvrdší muzice. Důkazem toho měl být i zvolený název CD, který zní jednoznačně - „Old Schooll“. Proto, když jsem tuto nahrávku za účelem sepsání recenze dostal, tak jsem se v duchu Štěpánových slov docela dost těšil na pořádnej rockovej nářez v jeho podání. No, žel musím konstatovat, že až na jednu, možná dvě výjimky, jsem se ničeho takového nedočkal a v celkovém kontextu je pro mě tohle album hodně velkým zklamáním. Rozhodně by mi nevadilo, že je placka z větší části instrumentálním dílem, spíše postrádám nějaký ucelenější výraz, který by mě jako posluchače donutil si CD opakovaně přehrát.
Přitom úvod nahrávky byl z mého pohledu velice slibný. Po krátkém „kovovém“ intru přichází úvodní plnohodnotná a zároveň i první zpívaná skladba „Mahulena“, v níž se představuje někdejší Smetáčkův spoluhráč z VITACITU, vokalista Fany Stehlík. A docela bych řekl, že i píseň samotná se pohybuje v duchu muziky, kterou tehdy VITACIT dělal (na mysli mám CD „Máte se hnout“, prostě řízná rocková pecka, se kterou jsem naprosto spokojený. Na začátek perfektní, říkám si v duchu a začínám se ještě více těšit na další fláky. Ovšem to, co následuje vzápětí, je pro mě osobně obrovským zklamáním. Trojka „Sardopus“, na kterou byl vytvořený i videoklip, je sice rovněž opatřená vokálem, jestli se tedy v souvislosti s ní dá vůbec mluvit o zpěvu, spíše mi to však připomíná nějakou arabskou modlitbu, či co, kde se opakuje pár slov stále dokola. Dále následují čtyři instrumentální věci rozličného stylového zaměření, mezi kterými jsou třeba „The Professionals“, ve které Štěpán parafrázuje titulní melodii z i u nás dobře známého seriálu „Profesionálové“ nebo příjemné rockové poděkování „Thanx For Mr. Tesla“, se zajímavým kytarovým motivem. Další zpívanou písní je pop/rocková osmička „Glam Ego“, ve které můžeme registrovat účast vokalisty Filipa Šubra (SEVEN /ti mladoboleslavští/, FILIPES A PLACHÉ LANĚ). Tahle pecka sice dle mého úsudku nedosahuje takových kvalit, jako Stehlíkem prezentovaná „Mahulena“, ale v každém případě patří k těm výraznějším bodům desky. Celý materiál pak uzavírají dvě rozsáhlejší kompozice, tou první je instrumentální „Symfomanka“ (která už ve svém názvu částečně prozrazuje svůj obsah) a druhou závěrečná „Ahmid Rahali“, kde do rockového rytmu pronáší slova textu zpěvák J.A.R. Oto Klempíř.
Úctyhodnou zajímavostí je rozhodně fakt, že jelikož je Štěpán velmi zdatným muzikantem, většinu nástrojů na tomhle CD si nahrál sám, dalšími spolupracovníky při vzniku alba pak byli, mimo již zmíněných, baskytaristé Josef Bursa a Jan Jakubec a kytaristé Ivo Bohuslávek a Mirek Chyška.
Veškerý hudební materiál (vyjma dvou filmových melodií „The Professionals“ a „Peter Gunn Theme“) pochází z dílny samotného hlavního protagonisty, autory textů jsou Josef Vondruška (song č. 2), Zdeněk Horner (č. 8) a Oto Klempíř (č. 10).
No, popravdě jsem rád, že už mám poslech CD za sebou, pakliže se k němu v budoucnu ještě někdy vrátím, tak nejspíš jen kvůli „Mahuleně“ (proč není podobným způsobem zkomponováno více věcí??), jinak mě tenhle hudební materiál oslovuje naprosto minimálním způsobem. Instrumentálně i zvukově je to jistě zmáknuté na výbornou, o tom není třeba diskutovat, ale to jsou tak zhruba veškeré klady, které zde ze svého úhlu pohledu mohu uvést.
Seznam skladeb:
- Intro
- Mahulena
- Sardopus
- The Professionals
- Thanx For Mr. Tesla
- Riffor
- Peter Gunn Theme
- Glam Ego
- Symfomanka
- Ahmid Rahali
