
Už jste si mysleli, že jste se mě zbavili, co? Haha, máte smůlu! Ne, že bych měl nějakej voraz od posledně, co jsem psal report. Byl jsem na dvou HC/punk akcích v Sušici a Budějcích. Ale nenašel jsem chuť něco sepisovat. Byl jsem i na SABBATECH v Praze, ale trvalo mi několik dní, než jsem se vzpamatoval. Životní zážitek, o kterém budu jednou vyprávět za dlouhých zimních večerů dětem před spaním. Ještě pořád mi v hlavě duní stěžejní riff „Children of the Grave“. Začal jsem číst autobiografickou knížku „Jmenuju se Ozzy“ a stále se v myšlenkách musím vracet do kotle pod podium na BLACK SABBATH, opravdu silné to bylo.
Ale pojďme teď k událostem, které jsme s Mařenkou prožili na cestách za muzikou ve dnech 13. a 14 prosince léta páně 2013. Takže je pátek sedm ráno a my se začínáme chystat na cestu. Nazouvám si bílé adidasky s jazykem ke kolenům, na hlavu čepici s kšiltem kolmo k nebi a na sebe hážu vestu z nášivek, pranou naposledy někdy před třemi lety. Mám dovolenou, kterou jsem si nadělal ještě v létě. Konečně máme zpátky v garáži i Thrashportéra, který se zdá být už konečně opraven jak má. Před sebou máme trasu dlouhou 400 km. Cestování probíhá v poklidu a zvesela. V přehrávači se střídá jedno CD za druhým. Jen počasí odpovídá roční době, takže mrholí, je mlha a pár stupňů pod nulou. Všechno se ovšem mění hned po překročení státních hranic. Jak na povel, že jsme konečně opustili pověstnou „prdel Evropy“, začíná svítit sluníčko a po mlze ani památky. Z přihrádky vytahujeme sluneční brýle a láska k vlasti nadobro mizí. Mezipřistání jsme si naplánovali v Drážďanech, kde by měl být proslulý vinyl bazar „Popcorn records“, o kterém mi kdysi básnili Šakal se Sykym. A skutečně, pověsti nelhaly. Parkujeme asi 500 metrů od prodejny, ale jak jsme posléze zjistili, dá se zaparkovat krásně až před obchodem. Takže pro příště budeme vědět. Ihned se hrnu k sekci hard and heavy. Zpočátku to vypadá jen na pár kousků, ale hned, jak nás zpozoruje majitel obchodu, upozorňuje nás na další regál, kde jsou ještě nezařazené metalové desky, a to už je bomba a mně se podlamují kolena. Vytahuju jeden skvost za druhým. Vinyly od KREATOR, OVERKILL, SEPULTURY, MANOWAR, CORONER… no prostě sběratelský orgasmus. Za celý nákup platím 260 eur, ale nelituju ani centu! Satanžel, nám zrovna nepřeje kurz a jedno euro vyšlo i s poplatkem v bance na 30 Kč, což je úplně na hovno. Prodejna má otevřeno velmi zřídka (jen jednou za čtvrt roku), a proto jsme měli velké štěstí, že bylo otevřeno zrovna, když jsme to měli cestou. Další termín otevření je až 7. - 8. března. Do Lipska nám chybí ještě něco přes 100 km a tak hurá zpátky na cestu. Před Lipskem si postojíme chvilku v koloně. A něco kolem šesté dorážíme do hotelu, kde máme rezervovaný pokoj. Na pokoji na nás v každé posteli čekal jako bonus čokoládový mikuláš, který po náročné cestě přišel vhod. Jsme naprosto odrovnaní, ale není moc čas na vyvalování. Padá rozhodnutí, že se vypravíme ještě do jednoho bazaru s deskama. Ten se ovšem nachází v úplném centru, na jedné z hlavních tříd, takže jsme ho viděli pouze za sklem auta. Následně kroužíme asi půl hodiny po okolí a hledáme flek na zaparkování, ale marně. Vzdáváme to a jedem radši najít klub Conne Island, kde se odehrává dnešní thrashmetalová veselice.
Parkujeme asi 300 metrů od klubu. Chvilku ještě posedíme v autě, protože se klub otvírá až za 15 minut a venku je pěkná zima. Na osmou hodinu přicházíme před klub, který zvenku vypadá trochu jako squat. Kolem se houfujou početné skupinky onášivkovaných thrashers. Sem tam se objeví nějaký ten „rovnokšilt“ ve vytahaných teplácích... no jo, on tu má hrát ještě nějaký metalcorový fujtajbl. Vstupenky máme z předprodeje za 18 eur kus. Odbavení probíhá rychle. Dnes dokonce i dostáváme razítko, takže se můžeme během večera jít provětrat ven. Ale kdo by tam lezl, do tý zimy? Uvnitř zákaz kouření, naprostý standard. Tohle je fakt super, když se můžete jít bavit na koncerty bez kyslíkové bomby. Všem neohleduplným kuřákům tímto posílám velké fuck you, pitomci! U vstupu visí cedule s varováním, že za veškeré projevy rasismu budete vyhoštěni z klubu. Bravo, další velké plus. Na baru mají dokonce i nealko pivo, takže se nechávám od Mařenky pozvat, výměnou za to, že nás pak dovezu zpátky na hotel. Mařenka si dopřává dvanáctku, musím říct, že zaslouženě. Náročnou cestu odřídila jako vždy bravurně. Na nic se nečeká a tak v půl 9 jdou na zteč SAVAGE MESSIAH. Kytary řežou pěkně zostra, do toho heavy zpěv, no musím přiznat, že jsem udělal velkou chybu, když jsem tuhle londýnskou thrashmetalovou partičku přehlížel. Pod podiem jsme si pěkně zahrozili a zatřepali makovicema. Únava je ta tam. Přestávka mezi kapelami je opravdu kraťounká, tady všechno jede jak řádně rozjetej vlak.
Španěly ANGELUS APATRIDA mám v oblibě již delší dobu, ale živě jsem je ještě neviděl. Zrzavý frontman „Polako“ je na podiu nepřehlédnutelný a působí jako těžce přátelský pohodář. Bez dalšího zdržování na nás „Andělové“ vyklopí řádnou porci svého propracovaného thrash metalu, který je jak zuřivě agresivní, tak i technicky na výši. A my jen s němým úžasem pokračujeme v pařbě pod podiem. Ke konci jsem se přistihnul, že pro samé třepání hlavou upadám do bezvědomí, smích.
Příchod čelních zástupců americké neothrashové vlny HAVOK na sebe nedá dlouho čekat. Pod podiem to začíná houstnout a vřít. HAVOK sází na přímočařejší divoký thrash s punkovým nádechem a mě se na jazyk dere přirovnání k thrashmetalovým THE CASUALTIES. Podle odezvy publika soudím, že právě HAVOK byli tou kapelou, na kterou se thrashový lid těšil nejvíce. Dochází i na přídavek, který si rozvášněné publikum doslova vyřve. Celý večer byl vážně povedený. Pod podium se začínají stahovat metalcoristi v teplákách, ale to už nás nemusí zajímat. Zavítáme ještě do distra, kde kupuji LP´s SAVAGE MESSIAH a předposlední album ANGELUS APARTIDA. HAVOK vinyl v distru nemají a tanga s jejich logem bych asi nenosil, takže mají smolíka. Cestou na hotel se ještě stavíme na půlnoční večeři ve fastfoodu a hurá do vyhřátého hotelového pokoje, sprcha a zasloužený spánek.
Fotky: Mařenka
Celý fotoreport
Ale pojďme teď k událostem, které jsme s Mařenkou prožili na cestách za muzikou ve dnech 13. a 14 prosince léta páně 2013. Takže je pátek sedm ráno a my se začínáme chystat na cestu. Nazouvám si bílé adidasky s jazykem ke kolenům, na hlavu čepici s kšiltem kolmo k nebi a na sebe hážu vestu z nášivek, pranou naposledy někdy před třemi lety. Mám dovolenou, kterou jsem si nadělal ještě v létě. Konečně máme zpátky v garáži i Thrashportéra, který se zdá být už konečně opraven jak má. Před sebou máme trasu dlouhou 400 km. Cestování probíhá v poklidu a zvesela. V přehrávači se střídá jedno CD za druhým. Jen počasí odpovídá roční době, takže mrholí, je mlha a pár stupňů pod nulou. Všechno se ovšem mění hned po překročení státních hranic. Jak na povel, že jsme konečně opustili pověstnou „prdel Evropy“, začíná svítit sluníčko a po mlze ani památky. Z přihrádky vytahujeme sluneční brýle a láska k vlasti nadobro mizí. Mezipřistání jsme si naplánovali v Drážďanech, kde by měl být proslulý vinyl bazar „Popcorn records“, o kterém mi kdysi básnili Šakal se Sykym. A skutečně, pověsti nelhaly. Parkujeme asi 500 metrů od prodejny, ale jak jsme posléze zjistili, dá se zaparkovat krásně až před obchodem. Takže pro příště budeme vědět. Ihned se hrnu k sekci hard and heavy. Zpočátku to vypadá jen na pár kousků, ale hned, jak nás zpozoruje majitel obchodu, upozorňuje nás na další regál, kde jsou ještě nezařazené metalové desky, a to už je bomba a mně se podlamují kolena. Vytahuju jeden skvost za druhým. Vinyly od KREATOR, OVERKILL, SEPULTURY, MANOWAR, CORONER… no prostě sběratelský orgasmus. Za celý nákup platím 260 eur, ale nelituju ani centu! Satanžel, nám zrovna nepřeje kurz a jedno euro vyšlo i s poplatkem v bance na 30 Kč, což je úplně na hovno. Prodejna má otevřeno velmi zřídka (jen jednou za čtvrt roku), a proto jsme měli velké štěstí, že bylo otevřeno zrovna, když jsme to měli cestou. Další termín otevření je až 7. - 8. března. Do Lipska nám chybí ještě něco přes 100 km a tak hurá zpátky na cestu. Před Lipskem si postojíme chvilku v koloně. A něco kolem šesté dorážíme do hotelu, kde máme rezervovaný pokoj. Na pokoji na nás v každé posteli čekal jako bonus čokoládový mikuláš, který po náročné cestě přišel vhod. Jsme naprosto odrovnaní, ale není moc čas na vyvalování. Padá rozhodnutí, že se vypravíme ještě do jednoho bazaru s deskama. Ten se ovšem nachází v úplném centru, na jedné z hlavních tříd, takže jsme ho viděli pouze za sklem auta. Následně kroužíme asi půl hodiny po okolí a hledáme flek na zaparkování, ale marně. Vzdáváme to a jedem radši najít klub Conne Island, kde se odehrává dnešní thrashmetalová veselice.
Parkujeme asi 300 metrů od klubu. Chvilku ještě posedíme v autě, protože se klub otvírá až za 15 minut a venku je pěkná zima. Na osmou hodinu přicházíme před klub, který zvenku vypadá trochu jako squat. Kolem se houfujou početné skupinky onášivkovaných thrashers. Sem tam se objeví nějaký ten „rovnokšilt“ ve vytahaných teplácích... no jo, on tu má hrát ještě nějaký metalcorový fujtajbl. Vstupenky máme z předprodeje za 18 eur kus. Odbavení probíhá rychle. Dnes dokonce i dostáváme razítko, takže se můžeme během večera jít provětrat ven. Ale kdo by tam lezl, do tý zimy? Uvnitř zákaz kouření, naprostý standard. Tohle je fakt super, když se můžete jít bavit na koncerty bez kyslíkové bomby. Všem neohleduplným kuřákům tímto posílám velké fuck you, pitomci! U vstupu visí cedule s varováním, že za veškeré projevy rasismu budete vyhoštěni z klubu. Bravo, další velké plus. Na baru mají dokonce i nealko pivo, takže se nechávám od Mařenky pozvat, výměnou za to, že nás pak dovezu zpátky na hotel. Mařenka si dopřává dvanáctku, musím říct, že zaslouženě. Náročnou cestu odřídila jako vždy bravurně. Na nic se nečeká a tak v půl 9 jdou na zteč SAVAGE MESSIAH. Kytary řežou pěkně zostra, do toho heavy zpěv, no musím přiznat, že jsem udělal velkou chybu, když jsem tuhle londýnskou thrashmetalovou partičku přehlížel. Pod podiem jsme si pěkně zahrozili a zatřepali makovicema. Únava je ta tam. Přestávka mezi kapelami je opravdu kraťounká, tady všechno jede jak řádně rozjetej vlak.
Španěly ANGELUS APATRIDA mám v oblibě již delší dobu, ale živě jsem je ještě neviděl. Zrzavý frontman „Polako“ je na podiu nepřehlédnutelný a působí jako těžce přátelský pohodář. Bez dalšího zdržování na nás „Andělové“ vyklopí řádnou porci svého propracovaného thrash metalu, který je jak zuřivě agresivní, tak i technicky na výši. A my jen s němým úžasem pokračujeme v pařbě pod podiem. Ke konci jsem se přistihnul, že pro samé třepání hlavou upadám do bezvědomí, smích.
Příchod čelních zástupců americké neothrashové vlny HAVOK na sebe nedá dlouho čekat. Pod podiem to začíná houstnout a vřít. HAVOK sází na přímočařejší divoký thrash s punkovým nádechem a mě se na jazyk dere přirovnání k thrashmetalovým THE CASUALTIES. Podle odezvy publika soudím, že právě HAVOK byli tou kapelou, na kterou se thrashový lid těšil nejvíce. Dochází i na přídavek, který si rozvášněné publikum doslova vyřve. Celý večer byl vážně povedený. Pod podium se začínají stahovat metalcoristi v teplákách, ale to už nás nemusí zajímat. Zavítáme ještě do distra, kde kupuji LP´s SAVAGE MESSIAH a předposlední album ANGELUS APARTIDA. HAVOK vinyl v distru nemají a tanga s jejich logem bych asi nenosil, takže mají smolíka. Cestou na hotel se ještě stavíme na půlnoční večeři ve fastfoodu a hurá do vyhřátého hotelového pokoje, sprcha a zasloužený spánek.
Fotky: Mařenka
Celý fotoreport