TELEPATIE

13 DOTAZŮ PRO REDAKTORY FOBIA ZINE III - Část 11. Máš pro psaní recenze dané deadline (třeba i vlastní), tzn., že píšeš recenze pod časovým tlakem, nebo jsi aktivní a píšeš co to jde, když čas dovolí a v klidu, beze spěchu?

Možná si ještě někdo pamatuje na ankety, které se věnovaly redaktorům FOBIE, jejich vkusu a názorům. Tentokrát to bude o něčem trochu jiném, o recenzích. Ty tvoří hlavní náplň tohoto webzinu a tak snad bude někoho zajímat, jak recenze vznikají, jak kdo přistupuje k poslechu nahrávek, na jakých aparátech desky, cédéčka, kazety a empétrojky točíme, v jakém rozpoložení nejraději píšeme...

Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.


Máš pro psaní recenze dané deadline (třeba i vlastní), tzn., že píšeš recenze pod časovým tlakem, nebo jsi aktivní a píšeš co to jde, když čas dovolí a v klidu, beze spěchu?

Mikael: Deadline si žádný nedávám, pouze se snažím o to, aby mi zde nahrávky moc dlouho neležely a recenze vyšla v nějakém rozumném termínu. Samozřejmě, že někdy se to povede líp, někdy hůř. Píšu, když mám volný čas a hlavně chuť, což souvisí s tou už zmiňovanou správnou náladou a rozpoložením.

Opat: Nemám deadline a zatraceně bych ho měl mít, což Johan a spol. jistě potvrdí. (smích) Asi něco takového zavedu, jinak mi kapely, které u mě mají promo, ukousnou oprávněně hlavu. Potřebuju něco, co mi bude pravidelně kopat do zadku…

Johan: Na Fobii žádné „dedlajny“ nejsou, ale snažím se napsat recenzi co nejrychleji, aby na ni kapely/labely nečekaly. Ne vždy se to daří, ale většinou snad jo. Že bych psal pod tlakem si nemyslím, jsem celkem aktivní a v podstatě píšu v klidu a beze spěchu.
Pařát má samozřejmě uzávěrku, takže tam je termín dodání recenze předem známý a abych se trochu vytáhl, tak jsem vždycky slíbené články dodal v termínu.

Peťan: Protože nesnáším ultimáta, termíny a všelijaké omezování, kterého je všude kolem nás plno, do svých zálib nic takového netahám. Není to práce, takže píšu, když je chuť a čas. Někdy napíšu jednu recenzi za měsíc, jindy jich je pět. Nehrotím to.

4horsemen: Snažím se psát v klidu a bez spěchu. Zatím mě nikdo nikám netlačí. Nebo ano? Ale občas si říkám, že to už musíš dopsat, už jsi dlouho nic nenapsal… atd.

Coornelus: Deadline nemám, a co si pamatuju, nikdy jsem v žádném presu nebyl. Snažím se to, co mám u sebe zpracovat do dvou měsíců. To je takový můj soukromý limit.

Asphyx: Já to takhle nemám. Píšu, když je čas, nálada, chuť. Paradoxně nejvíc toho napíšu, když jsem pod tlakem v práci, doma řádí děti a je potřeba zařídit spousty dalším jiných věcí. To mi mozek šrotuje naplno a jedu jako dobře seřízený stroj. U mě musí CD na recenzi dozrát. To znamená, že ho mám dostatečně „naposlouchané“, vím všechny informace pro recenzi a chytnu „recenzentskou“ slinu. Neumím psát na povel, to by mě ani nebavilo. Psaní má být zábava, jinak to nemá šmrnc.

Mafek: Jistou výhodou internetového pisálkovství je i to, že prakticky neexistují žádné redakční uzávěrky, nebo něco podobného. Na psaní mám rád klid a naprostou samotu, žádný spěch. To je obvykle špatný rádce.

Kubánec: V tomto nemám tak úplně jasno. Jsem celkem aktivní člověk a mám toho v životě celkem hromadu, čemu se věnuju, tak nerad něco hrotím (i když zrovna vy z Fobiazine jste se mnou udělali zkušenost zcela opačnou :o). Ani nevím, jestli má tlak/klid na konečnou podobu vliv. Asi ano, ale nemám to nijak vysledované.

Luma: Většinou se snažím nahrávku pořádně vstřebat. To znamená, protočit ji během několika týdnů klidně i desetkrát, abych ji co nejvíc pochopil a až poté začnu psát recenzi. To znamená, že pokud nemám dostatek času na pořádný poslech, tak recenzi stále odsouvám a raději nic nepíšu. Když už mám nahrávku naposlouchanou, tak potom nemám problém recenzi napsat během několika minut. Ale vždy to musí být beze spěchu.

Míra: Jsem rád pánem svého času a pohody. Pokud se necítím či mi to zrovna nejde, pak nepíšu a raději relaxuji i filmu, hry nebo dobré knihy. Velkým soudcem, kdy psát, je také práce. Pokud se člověk musí na svojí práci soustředit celý den, týden či měsíc, pak je jasné, že toho moc nenapíše. Práce nás živí a hudba baví. Určitě si však každý den ukrojím trochu času, abych k recenzi něco dodal anebo si utvrdil už vytvořený úsudek.


Zveřejněno: 29. 11. 2013
Přečteno:
2770 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář