V mém fanouškovském hledáčku již dnes příliš heavy metalových kapel nezůstalo. Zajímavé je, že nestárnoucí britští „důchodci“ SAXON se pořád v mém žebříčku poslouchaných CD drží. Možná je to tím, že se u nich nikdy nejednalo o žádné „ječící“ muzikanty, kteří by se pohybovali jen v samých výškách. To mi, stejně jako určité pozérství, které je tolikrát u (nejen) heavy metalu přítomné, nedělalo nikdy vůbec dobře. Zkrátka, mám pro tyhle „šlechtice“ z ostrovů slabost. Jsou jasnou ukázkou toho, jak se dá i v tomto stylu stárnout se ctí a nadhledem. Když jsem je viděl před lety při pro mě skvělém vystoupení na plzeňském Metalfestu, padl jsem do kolen. Ihned jsem běžel dokompletovat svoji diskografii o předchozí (pro mě velmi dobrou) desku „Call to Arms“. Ta mi obzvláště v autě dělala dlouhou dobu společnost na nekonečných cestách po naší republice. Očekával jsem tak nové album „Sacrifice“ s napětím a jakýmsi chvěním, které mě vždycky provází v případech, kdy nějaká moje oblíbená kapela přichází s novým počinem.
Samozřejmě moc dobře vím, že slavná alba z dekády největšího rozmachu heavy metalu zůstanou nepřekonána (taky si zkuste nahrát nové „Power And The Glory“, „Inocence Is No Excuse“, „Wheels Of Steel“, nebo mé oblíbené „Unleash The Beast“). Kola dějin již zpět neotočíte, čas nevrátíte a dnes by stejně zmiňovaná alba působila jen na pár pamětníků, doba je už dávno jinde. Pro poslech „Sacrifice“ je nutné se odpoutat od vzpomínek (já vím, že to vlastně nejde, ale zkuste to) a nechat na sebe novinku jen tak působit. Že to s vámi nic nedělá? Zkuste to znovu a pak ještě jednou. Pořád nic? Tak to raději běžte od toho. Pokud tam totiž tu sílu melodie necítíte, bude lepší, když nám to nebudete kazit (smích). Tohle je totiž přesně ten druh muziky pro staré máničky, které ocení jak rockovou energii, tak metalový tlak. Musí to být hodně těžké stárnout. To je vlastně ale vždycky. Je totiž velké umění i se šedivými vlasy neztratit důstojnost a nestát se vlastní karikaturou (doplňte si svoji kapelu, která vás po letech zklamala). SAXON to umí! Je to přesně ten typ legendy, která sice už nezažije nikdy znovu svůj vrchol (i když nikdy neříkej nikdy), ale jejich nové desky pořád mají co říct a je v nich cítit to pověstné jiskření, kdy máte chuť si roztrhnout v práci košili, obléct džínovu bundu, ošoupaného křiváka a být zase jednou za rebela.
Mám rád to rockové „přednášení“, které mi na novém CD Biff Byford opět dává. Už nemá sice hlas jako dřív, trošku se krotí (i když na jeho věk je to pořád obdivuhodné), ale i přesto zní drsně a zároveň vznešeně. Nejsilněji mi SAXON přijdou právě v těch klidnějších polohách, kdy jeho hlas lépe vynikne. Jinak se jedná o pořádný rock´n´roll a těžký kov staré školy, který se dá v podstatě poslouchat kdekoliv a klidně by obstál i v nějakém „odvážnějším“ rádiu. Museli by si ale moderátoři vybrat spíše nějakou mírnější skladbu. Pokud se do toho totiž SAXON více opřou, mohlo by to většinového posluchače komerčnějších rádií řádně vyděsit. Na „Sacrifice“ najdete vše, co jste měli na této kapele vždycky rádi. Fanoušci tak budou spokojeni a ostatním to stejně bude jedno. Já osobně hodnotím recenzované album ještě o chlup lépe než mé jinak velmi oblíbené předchozí „Call to Arms“. Obal je klasický, z dílny Paula Raymonda Gregoryho a myslím, že i na tričku se musí tento motiv velmi pěkně vyjímat. Zvuk se mi hodně líbí, krásně to řeže a stojí za ním Jacky Lehman (mix, mastering) a Andy Sneap (produkce). Zde si není opravdu na co stěžovat. Přesně takhle si představuji dobře zvukově ošetřené heavy metalové album.
Poslední roky se pohybuji převážně v death a thrash metalových vodách, sem tam to proložím doomem a když je opravdu velká chuť, dám si i nějaký ten black. Heavy metal v mém přehrávači zazní jen občas, ve chvílích, kdy už jsem ostatní muziky přejedený a mám chuť taky na nějakou změnu. SAXON a jejich letošní „Sacrifice“ budou u mě vždy vítání s otevřenou náručí. S bodovým hodnocením mám velký problém. Přeci jen mám k legendám úctu, tak berte tu číslici spíše jako orientační (smích). Pokud by se jednalo o nějaký průšvih, určitě bych vám to nezatajil (smích), ale tentokrát k tomu nedošlo. Určitě znáte ta přísloví o zrajícím víně, ženách apod. SAXON si k k nim můžete s klidem přidat. Letos natočili desku plnou pěkných melodií, vznešeného hlasu, napětí, příjemných vypalovaček i pomalejších skladeb. Možná předchozí „Call to Arms“ mělo trošku výraznější a na první poslech zapamatovatelné nápady. Zde se jedná spíše o desku, kterou je nutné pořádně zažít a narvat si ji do hlavy po delší společně strávené době (sousedi by mohli vyprávět (smích)). Heavy metalová šlechta z britských ostrovů! Přeji příjemný společný zážitek s touto legendou. Takovýto těžký kovl bych prosil i příště! Album ostré jako břitva! Come on!
Seznam skladeb:
- Procession
- Sacrifice
- Made In Belfast
- Warriors Of The Road
- Guardians Of The Tomb
- Stand Up and Fight
- Walking the Steel
- Night Of The Wolf
- Wheels Of Terror
- Standing In A Queue
Čas: 39:28
Sestava:
- Biff Byford – zpěv
- Paul Quinn – kytara
- Doug Scarratt – kytara
- Nibbs Carter – basa
- Nigel Glockler – bicí
http://www.saxon747.com/
https://www.facebook.com/saxon
http://www.udr-music.com/
