Na úvod trocha statistiky (úsměv). Před Tvým příchodem do kapely v roce 2009 dokázal ASGARD od svého založení v roce 1987 vyprodukovat pouze jedno plnohodnotné album („Kletba krále Stacha“ 2003). Po Tvém zapojení se do skupiny tu máme druhé CD během čtyř let, navíc s Tvou výraznou skladatelskou stopou. Z mého pohledu ses stal pro ASGARD zcela jasným motorem a hybnou silou.
Ahoj Michale, neviděl bych to tak radikálně, ono už tu několik nahrávek ASGARD bylo, pokud vím, tak tři demosnímky, mini CD a Tebou zmiňovaný „Stach“. V opilecké letargii jsem kdysi řekl Mirovi (zpěvák kapely), že prostě něco do toho světa plivneme trochu častěji a snažím se to dodržet. Pokud jsou nápady, není dnes složité vyprodukovat nahrávku a následně ji vydat.
Pojďme tedy k nové desce. Ta dostala název „Eleonora: Odhalení jinotaje“ a po textové stránce přináší koncepční příběh mapující život Eleonory Amálie von Schwarzenberg. Můžeš nám trochu přiblížit tento koncept a poodhalit alespoň pár informací o zmíněné dámě?
Dlouho jsem si hrál s myšlenkou nějakého konceptu, pak jsem trávil pár dní v jižních Čechách a jaksi jsem se dostal do Krumlova, kde jsem se rozpomenul na onu Eleonoru a pak už se můj zájem jen prohluboval. Sehnal jsem nějakou literaturu, něco vočihnul na netu a zjistil jsem, že fádnější námět mě už nemohl napadnout – proto jsem se rozhodl ho definitivně zpracovat. Myšlenka alegorie mi však dávala klid, ať by to dopadlo jakkoliv, můžu se obhájit, že jsem to vlastně nemyslel vážně (úsměv). Proto všude avizovaný alegorický přístup a jinotajný název. Eleonora Amalie von Schwarzenberg se narodila 20. června 1682 v Mělníku, jako třinácté a poslední dítě Ferdinanda Augusta Lobkowicze. Z jejího dětství se krom nějakých deníků nedochovaly téměř žádné informace. Více informací bylo zaznamenáno na krumlovském a eggenberském panství, kde mohla býti zastižena. Její život nebyl možná nijak zvláštní, ovšem okolo bohatých a zámožných lidí se často točí závist poddaných a také je všeobecně známo, že lidé žijící v přepychu bývají postižení různými nemocemi a oddávají se pro obyčejného člověka prapodivným věcem. Odtud vznikají příběhy a pověsti. Je zcela možné, že Eleonora nebyla postižena vampýrskou nákazou, tak jako je možné, že Rudolf II. byl jen feťák, který ve své alchymistické kuchyni bádal a dobádal se do drogové závislosti. Údajně jsou i nějaké důkazy, že si vyměňoval návykové látky s hrdinkou nejednoho blackmetalisty Erzsébeth Nádaždyovou. Nejsem historik, Nostradamus a ani Gottwald, nevím, jak to doopravdy bylo a můj příběh je opravdu jen alegorií a jinotajným konceptem, nechci nikomu předkládat vůbec nic faktického.
Během čtyř let je to už třetí koncepční příběh, který jsi vytvořil (už zmíněné CD „Zlověstné časy“ a sólovka „Monte Liliorum“). Dá se tedy říct, že jsou koncepty Tvojí specialitou (úsměv)?
No specialitou zdaleka ne. Až natočím něco podobného „Radegastu“ či „Crimson Idolu“, tak se tomu specialistovi možná přiblížím (úsměv)
Nicméně, jeden text na albu nepochází z tvého pera, slova k písni „Pátý květen“ napsal Jiří „Big Boss“ Valter“, který navíc tuto věc i velmi zajímavě odzpíval. Co bylo tím hlavním důvodem k tomu, že jste Juru oslovili právě pro tuhle skladbu? Nevěděli jste si snad s daným songem po vokální a textové stránce rady (úsměv)?
Podle mě skladba měla takové Kärgerasové fluidum a prostě mi to na Big Bosse pasovalo. Hlavně, Jiří dokáže pracovat s harmoniemi daleko víc než já nebo Míra Horejsek. A po té textové stránce mi přišlo prostě lepší, když si slova napíše sám.
Jak dlouho vůbec trvá, než se podaří dát takovýto příběh kompletně dohromady? Teď mám na mysli i včetně hudební složky.
Mám takové ponětí, že po vydání „Monte Liliorum“ jsem na tom hned začal makat, takže asi rok. Ale hudba je jen koníček, dokonce jeden z mnoha, takže to nebylo nic usilovného a postupoval jsem velice pozvolna.
Muzika na novém CD si zachovává potřebnou (black) metalovou syrovost a tvrdost, na druhé straně přináší i spoustu chytlavých melodických pasáží, které se mě osobně dostaly pod kůži hned po několika prvních posleších.
Tak trocha toho blacku tam asi bude, ale spíš je to takovej dětskej trešík. No o těch melodiích už to bylo i na mé sólovce. Nejsem si jist, jestli to posluchači chtějí slyšet u ASGARD, ale kdybych natočil totálně oldschoolovej matroš, tak budu poslouchat, že neumíme nic jinýho a že jsme sto let pozadu. Udělám něco (v dané skupině) lehce odlišného a všichni mi to omlátí o hlavu, že čekali ten staroškolskej black (úsměv). Nemám ponětí, jak bude tahle deska úspěšná, ale myslím, že jen kvůli pomalejším pasážím a melodiím bude snáze zapamatovatelná oproti předchozí desce. Mnoho skladeb na „Eleonoře“ je protkáno melodickou nití opakující se neustále dokola a výslednému melodickému duchu pomohla barevná sóla jednoho nedoceněného génia Tomáše Chylíka.
Ve „Zrození“ a „Epilogu“, které mají v podstatě funkci intra a outra, mě zaujalo použití hracího strojku. Využili jste k tomuto účelu opravdu nějakou historickou relikvii?
Zaujalo nebo rozesmálo (úsměv)? Možná to působí ohraně, fádně či trapně, ale nic lepšího nás nenapadlo, a když Mira donesl onu samohrajku, kterou má celý život (v tom případě je to už historická relikvie /úsměv/) a pustil tu takřka barokní melodii, věděli jsme, že to tam prostě nacpem. Chtěl jsem udělat intro pomocí brumle, kterou jsem našel před půl rokem kdesi v klubu, ale za celou tu dobu jsem se na to prostě nenaučil brumlat.
Trochu mě zarazilo, že oproti předchozí nahrávce na novince oficiálně ASGARD vystupuje pouze jako trio (Pačess, Horejsek, Paramba) a další členové se na natáčení nepodíleli a v kapele mají pouze statut hostů pro živé hraní.
Tak bubeník a druhej kytarista v oné době nějak nemohli pokračovat s ASGARD a dali si na chviličku pauzu, proto jen nesvatá trojice obtloustlejch plešatců. Ale už jsou zase zpět a na další desce už třeba budou zase napsaní.
Bicí party na albu tedy obstaral Petr Miler z DEBUSTROLU a kytarová sóla, vokály a některé basové party pak nahrál Tomáš Chylík. Jak jste se dostali ke spolupráci právě s těmito dvěma chasníky?
Tak Herr Miller bylo překvapení i pro mě a jsem doteď posranej z jeho bicích partů. Vše upekl Tom Corn a díky mu za to. Tomáš Chylík je náš velikej kámoš, a protože jeho hudební kvality jsou nesporné, jmenovali jsme ho naším producentem. Během natáčení se z něj stal mocný Guru a Chyldozof. Nahrál takřka všechny ty šílený sóla, basu ve skladbě „Pátý květen“ a postaral se o vokály ve skladbách „Tělo v rakev“, „Pitva“, „Ulehám k spánku věčnému“ a „Chřadnutí“. Pokud v budoucnu ještě natočím nějakou sólovou desku, bude na ní zpívat buď Křížek, nebo Tomáš Chylík.
Další změnou oproti předchozí placce je, že jste si tentokráte při natáčení a finálních pracech na nosiči vystačili pouze s pobytem v jednom studiu, konkrétně v DejanSSoundu a s prací jednoho člověka, majitele zmíněného studia Dejana Petkoviče.
Tak Dejana známe již dlouhou dobu, je to skvělej muzikant a koncertní zvukař. Točila se u něj částečně i poslední deska ROOT. Prostředí jeho chaty láká ke krásně propitým víkendům a občas se tam dá i něco natočit (úsměv). V DejanSSoundu jsem vytavil svůj apec a hrálo to velice solidně. Ze zvuku nahrávky mám dobrý pocit. Skvělé bicí, čitelné a konkrétní kytary, srozumitelný zpěv a výsledný příjemný a našláplý zvuk je opravdu výborná práce Dejana Petkoviče.
„Eleonora…“ vychází pod křídly metalového časopis Pařát. Zajímalo by mě, jak došlo k této vzájemné spolupráci?
Když v Pařátu vyšla cd takovejch starejch kapel jako je ASSESSOR, AVENGER nebo VIRTUAL VOID, tak jsem si řekl, že tam může být klidně i AASGARD. Napsal jsem Herdronovi a nějak jsme se domluvili na podmínkách. Doufám, že toho nelituje.
Jaké má tahle kooperace pro kapelu výhody, či případně nevýhody (jsou – li nějaké) oproti vydání pod, řekněme, „klasickým“ labelem? Když to srovnáš například s vaším minulým CD, které vyšlo u Panda music.
Tak výhodou Pařátu je, že má své odběratele, náklad je docela velkej a Petr to dělá prostě dobře a dostane to mezi lidi, což mnoho vydavatelů tady nedokáže. Nechci a nebudu nic srovnávat. Na nějaké hodnocení alba „Eleonora“ je zatím brzy, ale doufám, že kapela i vydavatel budou ve výsledku spokojeni.
V jakém nákladu vlastně album vychází a nechystáte třeba v pozdější době i vydání ve vinylové verzi, jak se dnes stalo docela módním trendem (úsměv)?
Tak přesné číslo ani neznám, ale tuším, že něco kolem dvou tisíců kusů. Moc toho nechystám, mám vyčerpávající práci, doma dvouměsíční dceru a zrealizovat vydání LP je docela záhul, hlavně to stojí balík a pochybuji, že by někdo z vinylovejch vydavatelů dal do nás desítky tisíc korun. Ono už jen samotné nahrávání stojí hodně peněz a nebýt firmy Lumbers, která podpořila nahrávací proces nemalou částkou, postará se o merchandise, plachty či natáčení klipu, nevím, jak by vše dopadlo.
Chystáte se na podporu desky vyrazit na nějaké souvislejší turné nebo myslíš, že v našich domácích podmínkách je taková věc spíše nereálná, mám na mysli především vzhledem k financím a návštěvnosti?
Něco plánujeme na jaro s RETURN TO INNOCENCE, ale zatím je to v plenkách. Na koncerty už moc lidí nechodí a beru je jen jako jakousi nutnost, mně stačí křest CD a pár akcí v létě na dobrejch festech.
A co třeba taková tradiční akce, jako křest nové nahrávky, proběhne něco v tomhle duchu?
Křest proběhne 23. prosince v Brně na Melodce, za účasti kapel MATER MONSTIFERA a HYPNOS, kde představíme krom živého provedení několika nových skladeb, také pivo nesoucí název ASGARD, speciálně uvařené pro tuto příležitost.
Trošku mi vrtá hlavou (úsměv), proč kapela, jako ASGARD, která je na scéně více, než 25 let, nemá svůj vlastní web. Považujete za dostatečné pro prezentaci skupiny vaše profily na Bandzone a Facebooku?
S novou deskou jsme chtěli vypustit ven i novej web a klip, nic z toho se z mnoha příčin nepovedlo – snad tedy někdy v brzké budoucnosti. A co si budeme nalhávat, stejně každej čučí do FB, tak to není asi ani nutnost, ale o něčem to vypovídá.
Jaké jsou další hudební plány kapely a konkrétně pak i Tvé osoby?
Konkrétně má osoba neplánuje hudebně nic, už jsem sice párkrát řekl, že chci pokračovat v deskách PAČESS a natočit trilogii o Národním obrození, ale nevím, jestli to klapne. Také bych rád pokračoval ve zhudebňování pověstí Drahanské vrchoviny, ale je to běh na dlouhou trať. Navíc mám docela problémy se sluchem a přestávám slyšet, takže si važte CD na kterejch dělám, jelikož už jich asi moc nebude. U ASGARD to vypadá na pár slušnejch koncertů a nějaké to DVD nebo živák k výročí 30 let. Předtím ještě možná další řadovka, kterou se vrátíme k začátkům kapely a taky tu máme ještě první stále nevydaný demáč „Road To Horejsek“.
A tvoje poslední slova na závěr našeho povídání?
Mrtví cválají rychle!!!!!!!!!!!!!
Zdeňku díky moc za rozhovor, ať se vám daří!
Já velice děkuji Michale a přeji mnoho zdaru v životě.
www.bandzone.cz/asgard
Ahoj Michale, neviděl bych to tak radikálně, ono už tu několik nahrávek ASGARD bylo, pokud vím, tak tři demosnímky, mini CD a Tebou zmiňovaný „Stach“. V opilecké letargii jsem kdysi řekl Mirovi (zpěvák kapely), že prostě něco do toho světa plivneme trochu častěji a snažím se to dodržet. Pokud jsou nápady, není dnes složité vyprodukovat nahrávku a následně ji vydat.
Pojďme tedy k nové desce. Ta dostala název „Eleonora: Odhalení jinotaje“ a po textové stránce přináší koncepční příběh mapující život Eleonory Amálie von Schwarzenberg. Můžeš nám trochu přiblížit tento koncept a poodhalit alespoň pár informací o zmíněné dámě?
Dlouho jsem si hrál s myšlenkou nějakého konceptu, pak jsem trávil pár dní v jižních Čechách a jaksi jsem se dostal do Krumlova, kde jsem se rozpomenul na onu Eleonoru a pak už se můj zájem jen prohluboval. Sehnal jsem nějakou literaturu, něco vočihnul na netu a zjistil jsem, že fádnější námět mě už nemohl napadnout – proto jsem se rozhodl ho definitivně zpracovat. Myšlenka alegorie mi však dávala klid, ať by to dopadlo jakkoliv, můžu se obhájit, že jsem to vlastně nemyslel vážně (úsměv). Proto všude avizovaný alegorický přístup a jinotajný název. Eleonora Amalie von Schwarzenberg se narodila 20. června 1682 v Mělníku, jako třinácté a poslední dítě Ferdinanda Augusta Lobkowicze. Z jejího dětství se krom nějakých deníků nedochovaly téměř žádné informace. Více informací bylo zaznamenáno na krumlovském a eggenberském panství, kde mohla býti zastižena. Její život nebyl možná nijak zvláštní, ovšem okolo bohatých a zámožných lidí se často točí závist poddaných a také je všeobecně známo, že lidé žijící v přepychu bývají postižení různými nemocemi a oddávají se pro obyčejného člověka prapodivným věcem. Odtud vznikají příběhy a pověsti. Je zcela možné, že Eleonora nebyla postižena vampýrskou nákazou, tak jako je možné, že Rudolf II. byl jen feťák, který ve své alchymistické kuchyni bádal a dobádal se do drogové závislosti. Údajně jsou i nějaké důkazy, že si vyměňoval návykové látky s hrdinkou nejednoho blackmetalisty Erzsébeth Nádaždyovou. Nejsem historik, Nostradamus a ani Gottwald, nevím, jak to doopravdy bylo a můj příběh je opravdu jen alegorií a jinotajným konceptem, nechci nikomu předkládat vůbec nic faktického.
Během čtyř let je to už třetí koncepční příběh, který jsi vytvořil (už zmíněné CD „Zlověstné časy“ a sólovka „Monte Liliorum“). Dá se tedy říct, že jsou koncepty Tvojí specialitou (úsměv)?
No specialitou zdaleka ne. Až natočím něco podobného „Radegastu“ či „Crimson Idolu“, tak se tomu specialistovi možná přiblížím (úsměv)
Nicméně, jeden text na albu nepochází z tvého pera, slova k písni „Pátý květen“ napsal Jiří „Big Boss“ Valter“, který navíc tuto věc i velmi zajímavě odzpíval. Co bylo tím hlavním důvodem k tomu, že jste Juru oslovili právě pro tuhle skladbu? Nevěděli jste si snad s daným songem po vokální a textové stránce rady (úsměv)?
Podle mě skladba měla takové Kärgerasové fluidum a prostě mi to na Big Bosse pasovalo. Hlavně, Jiří dokáže pracovat s harmoniemi daleko víc než já nebo Míra Horejsek. A po té textové stránce mi přišlo prostě lepší, když si slova napíše sám.
Jak dlouho vůbec trvá, než se podaří dát takovýto příběh kompletně dohromady? Teď mám na mysli i včetně hudební složky.
Mám takové ponětí, že po vydání „Monte Liliorum“ jsem na tom hned začal makat, takže asi rok. Ale hudba je jen koníček, dokonce jeden z mnoha, takže to nebylo nic usilovného a postupoval jsem velice pozvolna.
Muzika na novém CD si zachovává potřebnou (black) metalovou syrovost a tvrdost, na druhé straně přináší i spoustu chytlavých melodických pasáží, které se mě osobně dostaly pod kůži hned po několika prvních posleších.
Tak trocha toho blacku tam asi bude, ale spíš je to takovej dětskej trešík. No o těch melodiích už to bylo i na mé sólovce. Nejsem si jist, jestli to posluchači chtějí slyšet u ASGARD, ale kdybych natočil totálně oldschoolovej matroš, tak budu poslouchat, že neumíme nic jinýho a že jsme sto let pozadu. Udělám něco (v dané skupině) lehce odlišného a všichni mi to omlátí o hlavu, že čekali ten staroškolskej black (úsměv). Nemám ponětí, jak bude tahle deska úspěšná, ale myslím, že jen kvůli pomalejším pasážím a melodiím bude snáze zapamatovatelná oproti předchozí desce. Mnoho skladeb na „Eleonoře“ je protkáno melodickou nití opakující se neustále dokola a výslednému melodickému duchu pomohla barevná sóla jednoho nedoceněného génia Tomáše Chylíka.
Ve „Zrození“ a „Epilogu“, které mají v podstatě funkci intra a outra, mě zaujalo použití hracího strojku. Využili jste k tomuto účelu opravdu nějakou historickou relikvii?
Zaujalo nebo rozesmálo (úsměv)? Možná to působí ohraně, fádně či trapně, ale nic lepšího nás nenapadlo, a když Mira donesl onu samohrajku, kterou má celý život (v tom případě je to už historická relikvie /úsměv/) a pustil tu takřka barokní melodii, věděli jsme, že to tam prostě nacpem. Chtěl jsem udělat intro pomocí brumle, kterou jsem našel před půl rokem kdesi v klubu, ale za celou tu dobu jsem se na to prostě nenaučil brumlat.
Trochu mě zarazilo, že oproti předchozí nahrávce na novince oficiálně ASGARD vystupuje pouze jako trio (Pačess, Horejsek, Paramba) a další členové se na natáčení nepodíleli a v kapele mají pouze statut hostů pro živé hraní.
Tak bubeník a druhej kytarista v oné době nějak nemohli pokračovat s ASGARD a dali si na chviličku pauzu, proto jen nesvatá trojice obtloustlejch plešatců. Ale už jsou zase zpět a na další desce už třeba budou zase napsaní.
Bicí party na albu tedy obstaral Petr Miler z DEBUSTROLU a kytarová sóla, vokály a některé basové party pak nahrál Tomáš Chylík. Jak jste se dostali ke spolupráci právě s těmito dvěma chasníky?
Tak Herr Miller bylo překvapení i pro mě a jsem doteď posranej z jeho bicích partů. Vše upekl Tom Corn a díky mu za to. Tomáš Chylík je náš velikej kámoš, a protože jeho hudební kvality jsou nesporné, jmenovali jsme ho naším producentem. Během natáčení se z něj stal mocný Guru a Chyldozof. Nahrál takřka všechny ty šílený sóla, basu ve skladbě „Pátý květen“ a postaral se o vokály ve skladbách „Tělo v rakev“, „Pitva“, „Ulehám k spánku věčnému“ a „Chřadnutí“. Pokud v budoucnu ještě natočím nějakou sólovou desku, bude na ní zpívat buď Křížek, nebo Tomáš Chylík.
Další změnou oproti předchozí placce je, že jste si tentokráte při natáčení a finálních pracech na nosiči vystačili pouze s pobytem v jednom studiu, konkrétně v DejanSSoundu a s prací jednoho člověka, majitele zmíněného studia Dejana Petkoviče.
Tak Dejana známe již dlouhou dobu, je to skvělej muzikant a koncertní zvukař. Točila se u něj částečně i poslední deska ROOT. Prostředí jeho chaty láká ke krásně propitým víkendům a občas se tam dá i něco natočit (úsměv). V DejanSSoundu jsem vytavil svůj apec a hrálo to velice solidně. Ze zvuku nahrávky mám dobrý pocit. Skvělé bicí, čitelné a konkrétní kytary, srozumitelný zpěv a výsledný příjemný a našláplý zvuk je opravdu výborná práce Dejana Petkoviče.
„Eleonora…“ vychází pod křídly metalového časopis Pařát. Zajímalo by mě, jak došlo k této vzájemné spolupráci?
Když v Pařátu vyšla cd takovejch starejch kapel jako je ASSESSOR, AVENGER nebo VIRTUAL VOID, tak jsem si řekl, že tam může být klidně i AASGARD. Napsal jsem Herdronovi a nějak jsme se domluvili na podmínkách. Doufám, že toho nelituje.
Jaké má tahle kooperace pro kapelu výhody, či případně nevýhody (jsou – li nějaké) oproti vydání pod, řekněme, „klasickým“ labelem? Když to srovnáš například s vaším minulým CD, které vyšlo u Panda music.
Tak výhodou Pařátu je, že má své odběratele, náklad je docela velkej a Petr to dělá prostě dobře a dostane to mezi lidi, což mnoho vydavatelů tady nedokáže. Nechci a nebudu nic srovnávat. Na nějaké hodnocení alba „Eleonora“ je zatím brzy, ale doufám, že kapela i vydavatel budou ve výsledku spokojeni.
V jakém nákladu vlastně album vychází a nechystáte třeba v pozdější době i vydání ve vinylové verzi, jak se dnes stalo docela módním trendem (úsměv)?
Tak přesné číslo ani neznám, ale tuším, že něco kolem dvou tisíců kusů. Moc toho nechystám, mám vyčerpávající práci, doma dvouměsíční dceru a zrealizovat vydání LP je docela záhul, hlavně to stojí balík a pochybuji, že by někdo z vinylovejch vydavatelů dal do nás desítky tisíc korun. Ono už jen samotné nahrávání stojí hodně peněz a nebýt firmy Lumbers, která podpořila nahrávací proces nemalou částkou, postará se o merchandise, plachty či natáčení klipu, nevím, jak by vše dopadlo.
Chystáte se na podporu desky vyrazit na nějaké souvislejší turné nebo myslíš, že v našich domácích podmínkách je taková věc spíše nereálná, mám na mysli především vzhledem k financím a návštěvnosti?
Něco plánujeme na jaro s RETURN TO INNOCENCE, ale zatím je to v plenkách. Na koncerty už moc lidí nechodí a beru je jen jako jakousi nutnost, mně stačí křest CD a pár akcí v létě na dobrejch festech.
A co třeba taková tradiční akce, jako křest nové nahrávky, proběhne něco v tomhle duchu?
Křest proběhne 23. prosince v Brně na Melodce, za účasti kapel MATER MONSTIFERA a HYPNOS, kde představíme krom živého provedení několika nových skladeb, také pivo nesoucí název ASGARD, speciálně uvařené pro tuto příležitost.
Trošku mi vrtá hlavou (úsměv), proč kapela, jako ASGARD, která je na scéně více, než 25 let, nemá svůj vlastní web. Považujete za dostatečné pro prezentaci skupiny vaše profily na Bandzone a Facebooku?
S novou deskou jsme chtěli vypustit ven i novej web a klip, nic z toho se z mnoha příčin nepovedlo – snad tedy někdy v brzké budoucnosti. A co si budeme nalhávat, stejně každej čučí do FB, tak to není asi ani nutnost, ale o něčem to vypovídá.
Jaké jsou další hudební plány kapely a konkrétně pak i Tvé osoby?
Konkrétně má osoba neplánuje hudebně nic, už jsem sice párkrát řekl, že chci pokračovat v deskách PAČESS a natočit trilogii o Národním obrození, ale nevím, jestli to klapne. Také bych rád pokračoval ve zhudebňování pověstí Drahanské vrchoviny, ale je to běh na dlouhou trať. Navíc mám docela problémy se sluchem a přestávám slyšet, takže si važte CD na kterejch dělám, jelikož už jich asi moc nebude. U ASGARD to vypadá na pár slušnejch koncertů a nějaké to DVD nebo živák k výročí 30 let. Předtím ještě možná další řadovka, kterou se vrátíme k začátkům kapely a taky tu máme ještě první stále nevydaný demáč „Road To Horejsek“.
A tvoje poslední slova na závěr našeho povídání?
Mrtví cválají rychle!!!!!!!!!!!!!
Zdeňku díky moc za rozhovor, ať se vám daří!
Já velice děkuji Michale a přeji mnoho zdaru v životě.
www.bandzone.cz/asgard
