Tenhle bavorský vdolek je místo povidly potřený jakousi pořádně krvavou směsí. Německá jídla jsou snad všude terčem vtipů. Co ale rozhodně za nějaké zesměšňování nestojí, je jejich současná death metalová scéna. Ta oplývá velkým množstvím kapel, které za to umí pořádně vzít (a to nejen starými, léty prověřenými smečkami, ale i novými mladými žraloky, kteří se teprve učí lovit). DEFEATED SANITY jsou jedněmi z těch, co mají za sebou již mnoho loveckých zkušeností. Hrají syrový, brutální death metal té nejvyšší kvality. Tedy alespoň na posledním albu. Abych pravdu řekl, předchozí počiny mě zase tolik nezaujaly. Snad jen „Psalms of the Moribund“ z roku 2007 se ohřál delší dobu v mém přehrávači. Letos jsem ale dal na naléhání jednoho svého „brutálně“ založeného kamaráda a konečně si desku poslechl. A jak se dalo čekat, postupně se mi vryla pod nehty s takovou silou, že jsem měl co dělat, abych to vůbec rozdýchal. Nová nahrávka mi přijde o nějaký řád „přehlednější“ než předchozí alba. Skvělá produkce, zvuk i hráčské výkony. Žádné kompromisy, nic takového. Jen náklaďák krvavého masa, který nebyl kde vyložit, tak ho napěchovali do 38 minut instrumentální smršti, morbidního vokálu a smrtících bicích.
Když už jsme u bubeníka, to snad není ani člověk! Jeho výkon je bez debat jedním z nejlepších (v daném žánru), co jsem za poslední dobu měl možnost slyšet. Zajímavý je i hlas nového zpěváka Konstantina, který mi sice v některých pasážích trošku vadí, ale jinak zvládá svoje řemeslo na výbornou. Celou dobu, v podstatě jen s několika málo oddechovými časy, se zuřivě seká, chvílemi „slamuje“ a drtivě útočí na vaše uši. Vy si jen pak říkáte, jestli je takováto muzika ještě tvořena lidmi a ne zvířaty. Ano, je to brutální, zlé, ošklivé, mnohdy nepříjemné a musíte pro poslech takového zvěrstva mít náležité předpoklady a chuť, ale zároveň se jedná o velký kus poctivě vydřené krvavé práce. Vše na mě působí hodně odlidštěné, jako by nebylo ani z tohoto světa. Pro někoho možná chaos, zmar a šílenost, ale pro nás, kdo si občas z brutal death metalového stylu vyzobneme rádi nějakou dobrotu je deska „Passages into Deformity“ vítaným zpestřením. Jednak se jedná opravdu o nahrávku, která každým poslechem roste, ale hlavně je velmi dobré a příjemné si jednou za čas nechat do hlavy vyfrézovat nějakou tu novou drážku plnou hnisu. Člověk se pak cítí jako znovuzrozený s myslí čistou jako hladina horského jezera (smích).
Je mi nad zapadající slunce jasné, že recenzovaná deska dokáže nepřipraveným způsobit v jejich hlavách pořádnou paseku. Sám jsem ji jako celek vstřebal až po nějaké době. Přeci jen, je toho pořádná porce, a když není nálada, tak „Passages into Deformity“ také hůř leze do hlavy. Jenže, nakonec jsem se „musel“ vždy vrátit. Něco mě pořád přitahovalo. Možná to byl zvuk připomínající masakr nebo jsem jen potřeboval chvilku pořádně „trpět“. Nevím. Každopádně časem mi tahle „chlívárna“ natolik pronikla do krve, že jsem se bez ní nedokázal delší čas obejít. Nebude určitě sice z těch, které budu všude s sebou vozit, ale budu ji mít připravenou po ruce spolu s pár ostatními letošními žánrovými spolky (DEEDS OF FLESH, WORMED, SUFFOCATION apod). Stejně jako mají někteří lidé při sobě vždy placatku tvrdého alkoholu jako krabičku poslední záchrany, já pokaždé sáhnu po DEFEATED SANITY. Předkládané album je totiž plné pečlivě poskládaných kompozic (ten prvotní chaos je opravdu jen zdánlivý), které vámi úplně „prostoupí“. Oceníte hlavně díky tomu, že každý jednotlivý song je vybudován pomocí košatých melodií a nápadů, které zároveň nenudí. Rozhodně se nejedná jen o „bezbřehé mlácení všemi nástroji hlava nehlava“, jako se to kolikrát u podobně zaměřených desek děje.
Jsou chvíle v životě lidském, kdy je nutné se zastavit, rozhlédnout se a srovnat si myšlenky. DEFAETED SANITY jsou přesně tou kapelou, která nám přinesla lék na jakékoliv běžné nešvary. Na někoho možná bude působit jako projímadlo, ale není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem, mí milí brutální přátelé (jak pravila klasička Božena Němcová v románu Babička). „Passages into Deformity“ je album pro úzký okruh posluchačů. Ti ocení její kvality a pravděpodobně jim již v přehrávačích dávno hraje. Berte dnešní recenzi spíše jako takové malé připomenutí pro ty, kteří nedávali letos v brutal death metalových lavicích pozor. Měli by za trest zůstat po škole a zopakovat si probírané učivo. Sám jsem jej tentokrát musel také několikrát (rozhodně vícekrát než je mým běžným zvykem) znovu přehrávat. Není to totiž lehké učivo, nedá se naučit o přestávce, ale chce to poctivý poslech v klidu a s rozvahou. Pak budete po zásluze odměněni další morbidně krvavou lahůdkou v podobě chutného syrového kousku masa s názvem „Passages into Deformity“. Co dodat víc? Snad jen. Je to masakr!
Seznam skladeb:
- Initiation
- Naraka
- Verblendung
- Lusting For Transcendence
- The Purging
- Verses Of Deformity
- Perspectives
- Frenzy
- Martyrium
Čas: 37:44
Sestava:
- Lille Gruber – bicí
- Jacob Schmidt – basa
- Christian Kuhn – kytara
- Konstantin Luhring – zpěv
http://www.facebook.com/DefeatedSanity
http://www.myspace.com/defeatedsanity
http://www.last.fm/music/Defeated+Sanity
http://www.willowtip.com/home.aspx
