BLOODLINE je mladá kapela z Dobříše, jejíž existence se datuje někdy od roku 2008. Chlapi o sobě tvrdí, že hrají nu-metal/crossover. Co se týká mého názoru, tak toho nu-metalu se z hudby BLOODLINE k mému uchu moc nedostává. Spíše bych napsal, že vlastně vůbec žádný, pokud se nebavíme o Pavlově screamingu, což mi přijde dost málo na to, aby se jejich hudba mohla škatulkovat do tohoto žánru. Naopak toho křížení je v jejich hudbě spousta. A proto jde z nahrávky chvílemi slyšet jak klasický rock, tak nosné thrashové rify a chvílemi i jiné progresivnějšími styly, které neumím ani přesně pojmenovat.
Co se týká skladatelského potenciálu jednotlivých skladeb, tak ty má podle mého názoru na svědomí Pavel Hrubý, protože ten se na „Scars of the Past“ jeví jako nejsilnější článek celého uskupení. Jeho kytarová hra se dobře poslouchá. V progresivních pasážích se posluchač hezky orientuje, protože to všechno má hlavu i patu a pokud se jedná o nějaké tvrdší části skladeb, tak se nic nepřehání, ale vše se uzpůsobí celku a proto se nestává, že by například thrashový motiv vyrušoval ten rockový. Naopak jej pěkně v základu podpoří, aby jej kytarista mohl dál rozvíjet. Ale abych tu nechválil jen jednoho člena kapely, musím druhým dechem dodat, že ani zbytek sestavy nezůstává instrumentálně nijak pozadu. Jediné, co si nikdo asi moc neposlechne, je basový spodek. Pokud píšu spodek, tak je to naprosto přesně, neboť ve všech skladbách hraje jen druhé housle tím, že doprovází jinak docela povedou hru bicích. Navíc dost často se stává, že basové linky nejde pod nánosem kytar a především zpěvu ani slyšet. Pro příště bych doporučil, aby se chlapi nebáli s basou víc zaexperimentovat a nechali větší prostor Liborovi na to, aby ukázal, že i basová kytara může být plnohodnotný nástroj, který má v rockové muzice své pevné místo.
Částečně vzato je hudba BLOODLINE chvilkami docela zajímavá a ve své podstatě místy i chytlavá záležitost. Jenže na druhou stranu jde z nahrávky cítit určitá křečovitost a nedotaženost jednotlivých nápadů, nejspíš v touze natočit co nejrychleji nějaký materiál, který se dá šířit dál i jinak než koncertně. Tomu navíc odpovídá i zvuk, do kterého je nahrávka oblečena. Když napíšu, že tento zvukový obleček je o tři čísla menší, nezbývá než souhlasit. Výsledný produkt pozbývá veškerou dynamiku a košatost. Každý nástroj je slyšet někde víc, někde míň a všemu tomu dominuje zpěv, který často vše překrývá. Tento aspekt dávám ale za vinu spíš špatnému výběru studia z důvodu nedostatků financí.
Pokud mám přiblížit zpěv, tak v případě alba „Scars of the Past“ jde o jeho nejslabší část. Jedná-li se o scream, tak tady není co vytknout. Snad jen to, že zpěvákův hlas nemá žádnou výraznější barvu. Jenže! A to jenže tady opravdu je. Dojde-li na čisté zpěvy, je Pavel Šrýtr v koncích, jak Budař při předávání Českého lva. Všechny tyto zpěvy jsou utrpením jak pro posluchače, tak určitě i pro jejich interpreta. Proto bych pro příště doporučil od těchto čistých vokálů úplně upustit. A pokud jde kapele o trochu té melodiky, tak bych ji spíš soustředil někam do instrumentální části.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že z nahrávky „Scars of the Past“ je více, než slyšitelné, že jde o vůbec první počin těchto chlapců z Dobříše. Jak už to tak většinou bývá, ne všechno se napoprvé povede a proto věřím, že příště už budou ty drobné, ale především ty větší mouchy vychytané. Proto tentokrát v bodování sahám k šedému průměru...
Seznam skladeb:
Čas: 33:26
Sestava:
http://bandzone.cz/bloodline
Co se týká skladatelského potenciálu jednotlivých skladeb, tak ty má podle mého názoru na svědomí Pavel Hrubý, protože ten se na „Scars of the Past“ jeví jako nejsilnější článek celého uskupení. Jeho kytarová hra se dobře poslouchá. V progresivních pasážích se posluchač hezky orientuje, protože to všechno má hlavu i patu a pokud se jedná o nějaké tvrdší části skladeb, tak se nic nepřehání, ale vše se uzpůsobí celku a proto se nestává, že by například thrashový motiv vyrušoval ten rockový. Naopak jej pěkně v základu podpoří, aby jej kytarista mohl dál rozvíjet. Ale abych tu nechválil jen jednoho člena kapely, musím druhým dechem dodat, že ani zbytek sestavy nezůstává instrumentálně nijak pozadu. Jediné, co si nikdo asi moc neposlechne, je basový spodek. Pokud píšu spodek, tak je to naprosto přesně, neboť ve všech skladbách hraje jen druhé housle tím, že doprovází jinak docela povedou hru bicích. Navíc dost často se stává, že basové linky nejde pod nánosem kytar a především zpěvu ani slyšet. Pro příště bych doporučil, aby se chlapi nebáli s basou víc zaexperimentovat a nechali větší prostor Liborovi na to, aby ukázal, že i basová kytara může být plnohodnotný nástroj, který má v rockové muzice své pevné místo.
Částečně vzato je hudba BLOODLINE chvilkami docela zajímavá a ve své podstatě místy i chytlavá záležitost. Jenže na druhou stranu jde z nahrávky cítit určitá křečovitost a nedotaženost jednotlivých nápadů, nejspíš v touze natočit co nejrychleji nějaký materiál, který se dá šířit dál i jinak než koncertně. Tomu navíc odpovídá i zvuk, do kterého je nahrávka oblečena. Když napíšu, že tento zvukový obleček je o tři čísla menší, nezbývá než souhlasit. Výsledný produkt pozbývá veškerou dynamiku a košatost. Každý nástroj je slyšet někde víc, někde míň a všemu tomu dominuje zpěv, který často vše překrývá. Tento aspekt dávám ale za vinu spíš špatnému výběru studia z důvodu nedostatků financí.
Pokud mám přiblížit zpěv, tak v případě alba „Scars of the Past“ jde o jeho nejslabší část. Jedná-li se o scream, tak tady není co vytknout. Snad jen to, že zpěvákův hlas nemá žádnou výraznější barvu. Jenže! A to jenže tady opravdu je. Dojde-li na čisté zpěvy, je Pavel Šrýtr v koncích, jak Budař při předávání Českého lva. Všechny tyto zpěvy jsou utrpením jak pro posluchače, tak určitě i pro jejich interpreta. Proto bych pro příště doporučil od těchto čistých vokálů úplně upustit. A pokud jde kapele o trochu té melodiky, tak bych ji spíš soustředil někam do instrumentální části.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že z nahrávky „Scars of the Past“ je více, než slyšitelné, že jde o vůbec první počin těchto chlapců z Dobříše. Jak už to tak většinou bývá, ne všechno se napoprvé povede a proto věřím, že příště už budou ty drobné, ale především ty větší mouchy vychytané. Proto tentokrát v bodování sahám k šedému průměru...
Seznam skladeb:
- Edges of Infinity
- Scars of the Past
- Snakes
- All Is Gone
- Sinister Rise
- Come to Me from Inside
- Three Years
- That's My Life
- Psychical Betrayal
Čas: 33:26
Sestava:
- Pavel Hrubý – kytara
- Pavel Šrýtr – zpěv
- Martin Dušek – bicí
- Libor Hřebík – basová kytara
http://bandzone.cz/bloodline
