Už druhé album plzeňského fenoménu UMBRTKA vychází ve vinylové podobě. Po debutu na tomto médiu, které obstaralo album „Kovový háj“, padla tentokrát volba na desku „Úplná demontáž lidstva“, což je z několika důvodu logický krok. Je mi jasné, že když se vybíralo, jaké album vydat na LP formátu, byla „Demontáž“ jasnou volbou, a to především díky své rozumné délce. Přece jen je jednoduší vyrobit jednu desku než dvě. Další bod proč vítám vydání právě této nahrávky na vinylu, je osobní záležitost. Díky této desce se v mých očích změnila UMBRTKA z bordel music v regulérně znějící kapelu, naplno mě uchvátila, a začal jsem ji brát vážně, vážně.
Jsem rád, že se kapela (nebo vydavatel?) poučili a po neuspokujícím provedení „Kovového háje“ si dali na výsledném zpracování záležet. Výsledný obal doznal hned jednu z nejzásadnějších změn a to tu, že titulní malba je zcela odlišná od té na CD verzi. Malba, jenž je dílem Strastinena, mě stejně jako ta minulá ale příliš nezaujala, přiznávám, jsem vinen, ale téhle formě umění prostě nerozumím. Pochvalu naopak zaslouží fakt, že je album vyvedeno jako lesklý gatefold, což mi udělá radost vždy. Pěkný tlustý hřbet s nápisem UMBRTKA mé sbírce desek sluší. Rozkládací vnitřek pak patří textům. Zadní strana je opatřena noční fotkou kapely a pochopitelně nechybí seznam skladeb. Samotná deska je standardně černá. Bohužel ta moje má středový otvor příliš malý, a tak když jsem poprvé desku nasadil, nemohl jsem ji potom dostat ven, což mě docela rozhodilo. Snad to nikoho jiného kromě mě nepotkalo, a toho jediného šmejda z výroby jsem vyžral já. Další rozdíl oproti CD je v pořadí skladeb, kde byla nutná drobná úprava. Aby se vše rovnoměrně časově vešlo, musely si prohodit pořadí skladby „Přátelé“ a „Salám dobyvatel“. Zvukový kabát byl na CD uspokojivý, v době vydání už Morbivod věděl, jak vytvořit slušný zvuk, v rámci svých možností. Ač jsem to nečekal, LP hraje přece jen lépe, a doznalo změny k ještě kvalitnějšímu zvukovému hávu, ale nejen proto nelze než desku doporučit. Navíc LP verze vyšla v ultra limitním raritním nákladu 77 kusů, který musí být přece rozprášen za chvíli.
Do této desky, výjimku tvořila nahrávka „Nad propastí dne“, byl UMBRTKA hlavně o textech, a to, že chlapi přidali nástavbu v podobě povedené muziky, bylo jen dobře. Hned úvodní blacková vypalovačka „Stroje zůstanou“ mě nenechává ani teď klidným. Morbivodův zřetelný rukopis je prostě nepřeslechnutelný. Blackmetalové výplachy střídají klidnější metalové pasáže, kterým nechybí určitá, téměř až chorá chytlavost, která v kombinaci s texty působí chvílemi značně bizarně. Na celé desce neshledávám slabší kus a v každé skladbě registruju tu zajímavou pasáž či moment. Jako svěží vítr potom působí zakomponování saxofonu, což ale nebylo poprvé ani naposled.
Na „Úplné demontáži lidstva“ chválím hudební složku, ale pochopitelně za ní nezůstává pozadu ani textová část, která je prostě originálem. Docela chápu názory lidí, kteří nemohou UMBRTKOVI přijít na chuť, jistě je to otázka vkusu, ale mě její textové poselství neskutečně baví. Dá se říct, že na každé desce vznikla nějaká zásadní myšlenka, nebo heslo, které u mě zdomácnělo, v tomto směru je u mě ještě o něco víc následující deska „Ivo“. Texty si zde rozdělili mezi sebe Morbivod, Well a jedním textem přispěl i Strastinen. Kromě Umbrtky, strojů, práce atd., dostal velký prostor salám, kterému je věnovaný opus „Salám dobyvatel“ opatřen kilometrovým textem, ve kterém se Well vyřádil do syta. Text obsahuje několik zásadních myšlenek, kterým vévodí tato:
„Podívejte se, i já bych si přál tak jako příjemnou budoucnost
Kdy se z metalových holek stanou metalové babičky
A budou vyšívat loga Darkthrone a Master´s Hammer
Do svetrů vnoučatům
Našim vnoučatům...“
V podstatě ale každý z textů pobaví nebo zaujme, samozřejmě za předpokladu otevřené mysli, i když ani ta při vší snaze nemůže vždy na veškeré UMBRTKOVO poselství stačit.
Po odehrání desky nezbývá než odříkat text, ke kterému se váže manuál otisknutý v bookletu. Přísahu našemu Pánu a ideálnímu stádně-státnímu zřízení nechť posluchač vyslovuje nahlas dle pokynů z nosiče. A tak tedy všichni: „Přísahám věrnost Umbrtkovi a skartokratickému státnímu zřízení".
Seznam skladeb:
Strana A
Jsem rád, že se kapela (nebo vydavatel?) poučili a po neuspokujícím provedení „Kovového háje“ si dali na výsledném zpracování záležet. Výsledný obal doznal hned jednu z nejzásadnějších změn a to tu, že titulní malba je zcela odlišná od té na CD verzi. Malba, jenž je dílem Strastinena, mě stejně jako ta minulá ale příliš nezaujala, přiznávám, jsem vinen, ale téhle formě umění prostě nerozumím. Pochvalu naopak zaslouží fakt, že je album vyvedeno jako lesklý gatefold, což mi udělá radost vždy. Pěkný tlustý hřbet s nápisem UMBRTKA mé sbírce desek sluší. Rozkládací vnitřek pak patří textům. Zadní strana je opatřena noční fotkou kapely a pochopitelně nechybí seznam skladeb. Samotná deska je standardně černá. Bohužel ta moje má středový otvor příliš malý, a tak když jsem poprvé desku nasadil, nemohl jsem ji potom dostat ven, což mě docela rozhodilo. Snad to nikoho jiného kromě mě nepotkalo, a toho jediného šmejda z výroby jsem vyžral já. Další rozdíl oproti CD je v pořadí skladeb, kde byla nutná drobná úprava. Aby se vše rovnoměrně časově vešlo, musely si prohodit pořadí skladby „Přátelé“ a „Salám dobyvatel“. Zvukový kabát byl na CD uspokojivý, v době vydání už Morbivod věděl, jak vytvořit slušný zvuk, v rámci svých možností. Ač jsem to nečekal, LP hraje přece jen lépe, a doznalo změny k ještě kvalitnějšímu zvukovému hávu, ale nejen proto nelze než desku doporučit. Navíc LP verze vyšla v ultra limitním raritním nákladu 77 kusů, který musí být přece rozprášen za chvíli.
Do této desky, výjimku tvořila nahrávka „Nad propastí dne“, byl UMBRTKA hlavně o textech, a to, že chlapi přidali nástavbu v podobě povedené muziky, bylo jen dobře. Hned úvodní blacková vypalovačka „Stroje zůstanou“ mě nenechává ani teď klidným. Morbivodův zřetelný rukopis je prostě nepřeslechnutelný. Blackmetalové výplachy střídají klidnější metalové pasáže, kterým nechybí určitá, téměř až chorá chytlavost, která v kombinaci s texty působí chvílemi značně bizarně. Na celé desce neshledávám slabší kus a v každé skladbě registruju tu zajímavou pasáž či moment. Jako svěží vítr potom působí zakomponování saxofonu, což ale nebylo poprvé ani naposled.
Na „Úplné demontáži lidstva“ chválím hudební složku, ale pochopitelně za ní nezůstává pozadu ani textová část, která je prostě originálem. Docela chápu názory lidí, kteří nemohou UMBRTKOVI přijít na chuť, jistě je to otázka vkusu, ale mě její textové poselství neskutečně baví. Dá se říct, že na každé desce vznikla nějaká zásadní myšlenka, nebo heslo, které u mě zdomácnělo, v tomto směru je u mě ještě o něco víc následující deska „Ivo“. Texty si zde rozdělili mezi sebe Morbivod, Well a jedním textem přispěl i Strastinen. Kromě Umbrtky, strojů, práce atd., dostal velký prostor salám, kterému je věnovaný opus „Salám dobyvatel“ opatřen kilometrovým textem, ve kterém se Well vyřádil do syta. Text obsahuje několik zásadních myšlenek, kterým vévodí tato:
„Podívejte se, i já bych si přál tak jako příjemnou budoucnost
Kdy se z metalových holek stanou metalové babičky
A budou vyšívat loga Darkthrone a Master´s Hammer
Do svetrů vnoučatům
Našim vnoučatům...“
V podstatě ale každý z textů pobaví nebo zaujme, samozřejmě za předpokladu otevřené mysli, i když ani ta při vší snaze nemůže vždy na veškeré UMBRTKOVO poselství stačit.
Po odehrání desky nezbývá než odříkat text, ke kterému se váže manuál otisknutý v bookletu. Přísahu našemu Pánu a ideálnímu stádně-státnímu zřízení nechť posluchač vyslovuje nahlas dle pokynů z nosiče. A tak tedy všichni: „Přísahám věrnost Umbrtkovi a skartokratickému státnímu zřízení".
Seznam skladeb:
Strana A
- Stroje zůstanou
- Špinavá lávka
- Šedá v úle
- Umbrtka Kat
- Přátelé
Strana B
- Salám dobyvatel
- Dítě z popelnice
- Pod vlajkou dýmu
