Mezi kamennými zdmi opuštěného chrámu se rozléhají tóny přinášející smrt. Od reliéfů vytesaných zubem času a dávnými umělci se odráží zvukové stěny, lámou se ve třpytivých kuželech světla, které pronikají skrz prosklený strop. Chlad a samota. Opuštěné kroky šoupavě přecházejí mezi od kolen prodřenými lavicemi v hlavní lodi kostela. Bůh se musí zmítat v bezradné extázi. Rouhání i blahořečení. Svět podle německých death metalistů SPHERON je již takový. Zjevení, možná snad zázrak. Zrození i umírání. Lze vůbec tato muzika popsat slovy? Vždyť tohle je spíš takové hudební obžerství, než poslech. Kapela si jako nejzmlsanější labužník vybírala tu kousek melodického death metalu, pak přidala technické finesy zkušených muzikantů, okořenila černým kovem a pro větší razanci se do toho i thrashově opřela. K tomu ty „božské mezihry“. Zkuste sehnat pět skvělých instrumentalistů do uzavřené místnosti, pohrozte jim krutou smrtí a stejně vám nepředloží to, co právě ochutnávám z nové desky „Ecstasy of God“.
Je to pořádné, skoro 53 minut dlouhé sousto. Zpočátku se budete ztrácet v tom obrovském množství nápadů. Ale není se čeho obávat. Nejedná se o žádné exhibice, nedočkáte se ani mnohdy nezáživného progresu. Je to v něčem jiném. Úžasné je na tom právě to postupné rozkrývání, opatrné ochutnávání, převalování v ústech, mnohdy i vyplivnutí, ale nakonec vždy obrovská spokojenost. Otírám z čela chladný pot. Přemítám a pokouším se rozplést každičký motiv, nápad. Někdy mi to trvá déle, pak jsem zase osloven ihned. Tolik emocí na jednom místě se jen tak neslyší. Pak mezi mě a cd pronikne zběsilá kytara. Proč? Ptám se několikrát a teprve podesáté pochopím, proč se hraje zrovna takto. Odcházím kolikrát zmateně do jiného pokoje s hlavou plnou rozpaků. Nedá mi to. Neumím to napsat s tím „správným nezaujatým pohledem“. Pokouším se vše utřídit a zařadit do drážek ve svém mozku. Nevím proč, ale pořád mě napadá spojení s kostelem, s majestátností gotických staveb. Dovedu si sám sebe představit, že stojím před oltářem a do ticha a strachu poddajných věřících křičím spolu s Danielem Spoorem texty z tohoto nového alba.
Chcete krapet smutku, máte chuť na kousek pořádné agresivity, rádi smutníte, smějete se bez příčiny? Víte, co je to opravdové utrpení? Poznali jste již pravý strach (nemyslím ten obyčejný při sledování napínavého filmu, ale spíše to syrové lupnutí v hlavě, když vidíte opravdovou bolest v podobě trápení bezbranných). Asi víte, kam tím vším připodobněním mířím. Ano, všechno tohle je z cd cítit. Album je takovým moderněji podaným death metalem, který nezapomíná na své old schoolové kořeny. Podobenství o dnešní neutěšené době (která doba vlastně byla ta dobrá?). Mám jmenovat podobné kapely? Zkusím to, jenže oni jsou SPHERON tak svoji, že se ty styčné body hledají poměrně těžko. Snad kousek OBSCURY, BEHEMOTH, DEATH, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, NILE… mám pokračovat? Snad ani ne, nechám to raději na vás. Zvuk je krásně plný, produkce jednoduše skvostná, a jestli bych mohl zkusit jednou svojí vlastní hudební škatulku, tak bych SPHERON nazval „technickým epic metalem“. To by asi šlo, ne? „Ecstasy of God“ jde do hloubky. Nebolí to hned. Spíš budete mít pocity, jako když vám vypadne plomba ze zubu a pak omylem stisknete mezi zuby alobal. Nejdříve to jen jemně škrábne a vy se otřepete mrazem. Ošíváte se. V zátylku cítíte mírné ztuhnutí. Pak vámi projede jehla šílené bolesti.
Nemyslím si, že by každý novou desku SPHERON hned pochopil. Je to těžký poslech. Nedají vám vůbec nic zadarmo. Tohle není muzika pro prachbídné stahovače muziky. Tady to chce již vyzrálejšího fanouška death metalu (a jakékoliv jiné odnože tvrdší hudby) s poctivým přístupem (kupříkladu mně zněly obyčejné mp3 vyloženě ošklivě). Vše je do mrtě propracované a útočí to na všechny vaše smysly. Utíkám šedým městem. Kolem se míhají protáhlé obličeje kolemjdoucích. Ulice elektrizují zvířený prach. Dneska spát asi nebudu. Do noci se budu zmítat v euforii s pořádnou porcí prvotřídního death metalu. Jestli má být tohle první dlouhohrající album kapely (ještě mají na kontě EP – „To Dissect Paper“ 2010 a demo z roku 2008), tak nás ochraňujte všichni NE-svatí! Od našich německých sousedů k nám přichází křišťálově vybroušená deska. K úplné dokonalosti chybí už jen krůček. I když, kdo ví? Některá cd zrají jako dobré víno. Dejte tomu čas, pak budete odměněni úžasným zážitkem. Pokud má být tohle „Extáze boží“, tak jsem se právě stal členem sekty vyznávající kapelu SPHERON. Vynikající!
Seznam skladeb:
- A Means To An End
- The Beheaded Coachman
- Prestige Of The Mortals
- Saturnian Satellites
- Clasp The Thorns
- Prelude To The Misery
- Five Degrees
- Pulse Of Instinct
- Tragedy Of The Clerics
- Choking On Incense
- Anthropogenic
- From Glint To Crackling
Čas: 52:58
Sestava:
- Tobias Blach – bicí
- Tobias Alter – kytara
- Mark Walther – kytara
- Daniel Spoor – zpěv
- Matthias Minor – basa
https://www.facebook.com/spheronmusic
http://soundcloud.com/spheron
http://www.last.fm/music/Spheron
http://www.apostasyrecords.com/
