Energie je fyzikální veličina, která bývá charakterizována jako schopnost hmoty (v tomto případě polské death metalové formace TRAUMA) konat práci. Zákon o zachování energie říká, že se energie může měnit z jednoho druhu na jiný, ale nelze ji vytvořit ani zničit. Přesně tahle poučka ze základní školy, kterou jsem slýchával na hodinách fyziky, mi vytanula na mysli hned při prvním poslechu nového alba této polské legendy. Jednotlivé songy jakoby jiskřily, vysílaly signály o elektřinou nabitých motivech a nenechávaly mě ani na chvilku v klidu. Dokonce jsem se přistihl, že mi najednou trvá pěší cesta do práce o několik desítek minut rychleji. Je to až nakažlivé album plné svěžích melodií, které se mi hned dostaly přímo do krve. Na chvilku jsem dokonce uvěřil na vstřebávání jakési „vesmírné“ síly. Těžko se to popisuje, slovy to snad ani vyjádřit nejde, ale vy určitě víte, o co se jedná. Každý, kdo má rád muziku, to určitě někdy zažil. Je to vlastně jednoduché. Sednete si, pustíte si cd, a ono to buď přijde nebo ne. Tady na mě vypadla z reproduktorů rovnou tlaková vlna. Málem jsem upadl, a když jsem si byl konečně jist, že zase stojím pevně na nohou, začal jsem pomalu odhalovat jednotlivé, velice příjemné detaily celé desky „Karma Obscura“.
TRAUMA jsou za těch 21 let své existence natolik zkušení, že si dovedou ohlídat všechny potřebné věci jako je zvuk (Hertz studio), překrásně do hněda provedený booklet i celkovou produkci, která je vynikající. Přes všechnu tu „dokonalost“ si deska zachovává pořád undergroundovou špínu. Ta dá hned na první poslech jasně najevo, odkud kapela pochází. Všude přítomný černý polský „odér“ je cítit na každém kroku. Každý sice hned zbystří a hned by hádal BEHEMOTH, HATE apod. Jenže tentokrát bych „Karma Obscuru“ přirovnal spíše k poslednímu albu GORTAL „Deamonolith“. Hraje se zde také lehce technicky, ale pořád je znát ta náklonnost ke klasickému death metalu. Nebudete mít tedy vůbec problém jakémukoliv riffu porozumět, zapamatovat si ho a znovu se na něj příště těšit. Dokonce párkrát vyhřezne na povrch blackový skřehot a zazní i krásné heavy metalové sólo. Nic ale není k sobě přilepeno nijak násilně, vše plyne v jednom pevném celku, jedná se jen o dodání koření pro větší chuť. Vyloženě „příjemně dynamický“ je i Arturův hlas, který s ním skvěle pracuje a dodává celé desce další rozměr.
Mezi energickými výjezdy kytar se jako malá háďata prolínají hnilobné melodie. Někde tam vzadu sedí za bicí soupravou místo bubeníka stroj, který nese jméno Arkadiusz. Pohání vše kupředu jistě a s jasnou představou. Ani na chvilku nenechat nikoho vydechnout. Přes všechnu tu žádanou zběsilost mají všechny songy jasně položenou stavbu. Jednotlivé písně tak postupně gradují, refrény vás strhnou, a když se pak na chvilku vše zklidní v chytlavém sólu nebo akustickém vybrnkávání, jen zůstanete stát v očekávání, co přijde za další monstrózní riff. Odněkud z hlubin celého vesmíru vytryskne další hnis a já si jen říkám, jak si mě TRAUMA opět omotali kolem prstu. Vytírají se mnou doslova podlahu, hrají si se mnou jako kočka s myší a já si jen blaženě užívám pořádný death metalový nátřesk. Veškeré lehce progresivní prvky jsou použity v takové míře, že nemám ani jednou nutkání pomateně hledat, co tím vlastně chtěli muzikanti říct. Vše mi přijde zahráno pro radost ze samého death metalu. TRAUMA vám dají alespoň na chvilku rozhřešení nad všedními starostmi.
Jsou desky, které jsou skvělé a člověk se k nim vrací jen občas. Protože příliš drásají. Pak jsou nahrávky, u kterých nevíte, co si myslet a nakonec alba, u kterých vás pořád něco nutí se k nim vracet. TRAUMA v sobě mají magii právě posledně zmiňovaných. V těch stozích recenzovaných cd se dostávali pomalu a jistě TRAUMA s letošním zásekem „Karma Obscura“ až někam do přihrádky MŮŽE SE POSLOUCHAT KDYKOLIV. Snad nikdy se mi nestalo, že bych na jejich poslední počin nedostal chuť. Vždycky, když jsem potřeboval zvednout náladu, ráno probudit do nového dne nebo třeba jen „odhlučnit“ kolegy v práci, pokaždé tu byli TRAUMA a spravili mi náladu. Tolik energie napěchované na jednom cd jsem už dlouho neslyšel. Mimochodem, všimli jste si, že jsem vůbec nic nekritizoval? Ono z mé strany ani nic není. Přesně takhle si totiž představuji moderní a zároveň klasické death metalové album. Jediné, co mi brání dát plný počet bodů, je to, že nejsme ještě za polovinou roku. CD s obrovskou porcí energie, ve které se setkali klasický death metal, undergroundová špína a skvělé technické schopnosti! Rána sekerou do hlavy!
Seznam skladeb:
- The Prelude to Annihilation
- Renewal Through Collapse
- The Nightmare of Your God
- After Death
- Renegade
- Veil of Obliteration
- Spiral of Extinction
- The Edge of Depravity
- Awakening of Masses
Čas: 43:52
Sestava:
- Jaroslaw „Mister“ Misterkiewicz – kytara
- Arkadiusz „Maly“ Sinica – bicí
- Artur „Chudy“ Chudewniak - zpěv
http://trauma.art.pl/
https://pl-pl.facebook.com/pages/TRAUMA/106676889355809
http://www.youtube.com/user/traumadeath
http://witchinghour.pl/