Myslím si, že nikoho neurazíme, když naše povídání otevřeme vcelku tradiční věcí, což je představení členů kapely.
Čau všem! BETHRAYER má 4 členy a vezmu-li to chronologicky podle délky působení v kapele, tak hrajeme ve složení: Olaf (zpěv, rytmická kytara; jediný původní a zakládající člen kapely), Sádlo (bicí), já - AleK (basa, zpěv) a Mara (sólová kytara, zpěv).
Já si BETHRAYER pamatuju hlavně z vašich úplných začátků, které se datují do první poloviny 90. let. V paměti mám především dema „Jak se plaší smrt“ a „Manipulation“, která jsem měl doma ještě na klasických kazetách.
Tohle období ve skupině jsem nezažil, ale jsem myslím dobře informován o její historii, i o scéně jako takové a o období 90. let, tak myslím, že za kapelu k tomu můžu něco říct. Se současností se to zřejmě absolutně nedá porovnávat a byla to prostě úplně jiná doba. Lidé neměli tolik možností, kam vyrazit. Tehdy nebylo ještě moc žánrů hudby, jako je teď. Vesměs byl buď pop nebo rock n' roll, popř. různé odnože. Koncerty byly vesměs o tomhle. Nebo klasické zábavy - tzv. bigbíty. Dnes lidi jdou na diskotéku, hip hop, techno, nebo raději do hospody na pivo, hážou prachy do jukeboxu a koncerty je nezajímají. Takže se to celkově rozmnělnilo. Tehdy byla vděčnějsi doba pro muzikanty a koncerty byly narvané, ať už jakékoliv. Taky těch akcí nebylo tolik a lidé mohli jít každy týden na něco. Teď je halda akcí a člověk nemůže pobrat všechno. A co se týká nahrávek jako takových, tak "Jak se plaší smrt" (1992) byly začátky Bethrayeru, spousta lidí, co nás zná teď, tak "JSPS" v životě neslyšelo. Byl to death metal. První demo. Potom "Manipulation" (1996) byl pokrok a postupný vývoj a je to dosud nejtechničtější počin skupiny, ryze thrashová nahrávka. A jak říkáš, obojí vyšlo výhradně na kazetách. Prostě jiná doba.
Existují z této doby ještě nějaké další nahrávky, než právě zmíněné věci?
Jak již bylo zmíněno, "JSPS" vzniklo v roce 1992, čili ve druhém roce fungování kapely. Po 4 letech vyšlo v roce 1996 "Manipulation". To už ale nebereme jako demo, ale jako první desku kapely. Krátce po "Manipulation" byl nachystaný už další materiál na nahrávku, ale jelikož proběhly personální změny, tak se to dá se říct vyhodilo do koše a dělalo se na nových věcech s nově příchozími. To období změn bylo cca mezi lety 1997 - 1999. Tenhle proces nás potkal 2x. Podruhé potom ještě okolo roku 2002. Další deska vyšla až v roce 2004 a to bylo "Ray Of Hope". Takže dá se říct, že s odstupem času jsme mohli mít na kontě třeba o 2 desky víc. Ale na kdyby se bohužel nehraje. Potkali nás prostě personální změny tak, jako defacto každou kapelu. Ale vše BETHRAYER ustál, vydržel a nikdy se nerozpadl.
Se změnami v sestavě jste se postupně začali odklánět od vaší původní, řekněme thrash/death metalové tváře a ve vaší muzice se začala objevovat spousta nových prvků. Byla ta hudební proměna způsobena právě personální obměnou nebo v tom hrály roli i další aspekty?
Na 100 % v tom hrála roli změna členů. Každý muzikant je jiný a každý vnese nějaký vliv do kapely, byť se třeba nepodílí v plné míře na tvorbě. Každý má svůj rukopis a i když se podřizuje kolektivu, tak vnáší něco svého, ovlivňuje druhé. Prostě se to tehdy tak cítilo, trošku se to odklonilo od původního konceptu jinam, experimentovalo se. Myslím ale, že teď jsme zase už nějaký ten rok zpět na správné cestě a groove metal je asi to, v čem je BETHRAYER nejsilnější. Je to zřejmě klišé říct, ale necháváme to volně plynout. Vždycky to ale bude metal, jinak to nejde.
V roce 1999 jste se jako předkapela zúčastnili společných akcí s legendárními newyorskými hardcoristy PRO-PAIN v Brně a Bratislavě. Jak jste se k těmto štacím dostali a co pro vás tato zkušenost tehdy znamenala?
Tehdy byl BETHRAYER osloven firmou Dead Fish Production a slovo dalo slovo. PRO-PAIN tenkrát byli hodně v kurzu a měli mnohem větší lesk, než nyní. Pořád tu kapelu ale respektujeme na maximum. Ono to jinak nejde. Je to legenda. Byla čest tam hrát. Potkali jsme se i nedávno, v roce 2010 na společném koncertu v Č. Budějovicích a přistupovali jsme k tomu se stejným respektem jako tehdy v roce 1999. Koncerty se světově respektovanou kapelou tě vždycky někam posunou, i když si to člověk třeba uvědomí až postupem času.
Posuňme se teď o několik let dál. Jestli to říkám dobře, tak v roce 2004 vydané CD „Ray Of Hope“, bylo po mnoha letech vaším prvním novým materiálem.
Ano. "Ray Of Hope" vyšlo po 8 letech. Poslední nahrávka byla "Manipulation" z roku 1996. Vše bylo zapříčiněno personálními změnami, co skupinu během let postihly. "Ray Of Hope" a období těsně před ním bylo pro BETHRAYER zlomové v tom, že jsme začali používat sedmistrunné kytary, někdy po roce 2000 a tím padém získali hutný zvuk. Hluboké ladění od H (resp.B) bylo znatelné v soundu kapely naživo. Tehdy se například v USA používaly už sedmistrunky běžně. Přišli s tím KORN už počátkem 90. let. Tady je ale všechno později. BETHRAYER byl jako jeden z mála, co u nás začal používat tento typ nástrojů a americké aparáty Peavey a Mesa Boogie. Zvukově to kapelu hodně nakoplo. Tehdy byla kapela nu-metalová. Nyní je to tak, že ladění máme stejné, ale hrajeme na klasické šestistrunky. Jsme rychlejší a techničtější.
Jaké byly na desku reakce, a zůstali vám vůbec nějací fandové z toho vašeho původního thrashového období nebo si skupina vytvořila zcela nové fanouškovské zázemí?
Těžko takto jednoznačně odpovědět. Koncerty jsme hráli a odezva byla různá. Tak to bývá, ať už hraje kapela jakýkoliv styl. Také samozřejmě podle toho, na jaké akci hraje. Tu základnu co jsme měli jakože doma, tak ta nám zůstala a jinde se buď ostatním BETHRAYER líbil nebo ne. V kapele se ta muzika tak cítila a neplánovalo se, zda se to či ono bude líbit lidem. Každý muzikant řekne, že hudbu dělá podle vlastního pocitu a tak to bylo a bude.
Co se týče koncertů, byli jste v té době hodně aktivní, zmínit můžeme třeba i vaše úspěchy v České rockové lize nebo v soutěži rádia Rockmax, ale další regulérní fošna vychází až v roce 2010.
BETHRAYER byl vždycky koncertně aktivní. O akce jsme neměli nikdy nějak nouzi. Buď nás někdo zval, nebo jsme se někam natlačili sami. Náš rekord je nějakých 50 koncertů za rok. Když vezmeme v potaz, že nejezdíme turné, tak to máš skoro každý týden hraní. Průměrově to tak vychází, ale někdy se to sešlo tak, že jsme hráli nějaké dvojáky i trojáky atd. (což bylo kolikrát logisticky s těmi přesuny i o hubu /úsměv/), takže každý víkend jsme nehráli, ale i tak je to poměrně solidní číslo. Ten rok pak uteče jak nic. Teď už tolik nehrajeme. Některé koncerty už nebereme a dá se říct, že si vybíráme... Českou rockovou ligu jsme hráli někdy mám pocit na konci roku 2008 a už ani nevím, jak jsme v ní dopadli, ale vyhráli jsme mikrofon Shure, to se hodí (úsměv). To bylo někde u Českých Budějovic. Soutěž Rockmaxu jsme vyhráli v roce 2008, kde jsme porazili necelých 100 kapel na základě hlasování během několika měsíců. Pak se hrálo finále - to byl koncerty naživo v klubu Masters od Rock Café ve Zlíně, kde byla porota z agentury Pragokoncert. Tam bylo cca 5 nejlepších kapel ze soutěže, my to vyhráli a Pragokoncert nás obsadil na hlavní scénu Masters of Rock 2009. Moc soutěží celkově BETHRAYER nehrál a už žádnou hrát nebude, tak jsme se shodli. Máme na to poměrně negativní názor a spousta kapel nám dá jistě za pravdu... V roce 2009 jsme začali dělat na albu "Love & Hate", které vyšlo na začátku roku 2010.
Klasická otázka – srovnání všech tří desek vaším vlastním pohledem?
"Manipulation" byl thrash metal se vším, co k němu patří. "Ray of Hope" bylo nu-metalové a "Love & Hate" je mix thrashe, nu-metalu a groove. Nyní chystáme další desku a to bude asi nejkompaktnější nahrávka BETHRAYER. Bude tam mix všeho, co jsme doposud udělali. Pořád si ale stojíme za tím, že i když naše desky byly poměrně rozdílné a kapela se s každou nahrávkou nějak vyvíjela, tak pořád tam je nějaký styčný bod, kde se najde klasický Bethrayerácký rukopis. Ono to je i dáno tím, že motivy skladeb dělá odjakživa v kapele zpěvák a kytarista Olaf.
Tuším, že někdy v mezidobí mězi oběma posledními plackami kapelu postihla i jedna velice tragická událost, jíž byla ztráta dlouholetého člena, kytaristy Pegara.
V mezidobí to nebylo. Pegar ještě stihl kompletně natočit celé "Love & Hate". Deska se nahrávala v roce 2009, v jeho průběhu. Vyšla začátkem 2010, to už po jeho smrti, i křest desky už pochopitelně proběhl bez něj, bohužel. Pegar patřil do kapely od konce 90. let a byl její nedílnou součástí. Muzika pro něj byla život. Bylo už o tom zmíněno tolik, že už bychom se v tom neradi nějak babrali. Pegar je pořád s náma, víme to. Ať si každý říká, co chce. Prostě se zvrchu dívá a má přehled (úsměv). Každý koncert mu věnujeme věc "Šibenice v srdci", který je jediný v češtině, co živě hrajeme. Text toho songu nabyl neskutečnou hloubku po jeho smrti, možná až takovou, že někomu může naskakovat husí kůže, když si vezme fakt, že song vznikl poměrně delší dobu před jeho smrtí a on sám se na něm podílel. Patří to mezi takové hymny BETHRAYERU a to už od doby, kdy s námi Pegar ještě byl a hrál. A nyní je to hrané každý koncert jen pro něj.
Pojďme dále. Za zmínku jistě stojí i vaše účast na tributním albu DEBUSTROLU. Rád bych se zeptal, jak jste se k tomuto projektu dostali, proč jste jako cover zvolili právě danou skladbu a co pro vás vůbec kapela, jako DEBUSTROL znamená?
Byl jsme osloveni časopisem Pařát, zda by jsme nepřidali ruku k dílu. Takže jsme do toho rádi šli. DEBUSTROL bereme jako českou metalovou legendu. Hráli už za komančů a jdou do toho i po těch letech stále naplno. Neustoupili ani o píď ze své nekomprisní prezentace. S klukama se známe, hodněkrát jsme spolu hráli po různých koutech ČR. Hráli i na našem Bethrayer Meatfly festu v roce 2011. Proč "Umučená" ? Moc jich na výběr už nebylo. Ale myslím , že bychom si ji vzali i tak. Přišel s tím náš bubeník Sádlo, že by jsme ji mohli udělat. Měl už představu, jaký tam udělá bicí, tak jsme shodli, že jdeme do ní. Ten song má v sobě takový dobrý, nám blízký groove a dobře se nám na tom dělalo. Udělali jsme si to po svém, nechtěli jsme jen přehrát song stejně jako DEBUSTROL. "Umučená" v naši verzi je k poslechu na našem Bandzone profilu.
Během vaší hudební kariéry jste měli možnost si zahrát po boku nejen právě zmíněného DEBUSTROLU, ale i spousty jiných významných zahraničních jmen. Jak se vůbec k takovému předskakování dostáváte a který ze zmíněných koncertů byl pro vás tím nejzajímavějším?
Na tyto akce se dostaváme kvůli tomu, že prostě chceme. To je to hlavní. Baví nás to. Takže se o to zajímáme a chceme tam být. Máme tu výhodu, že BETHRAYER už má něco za sebou a můžeme se tím prezentovat před promotéry těchto typů akcí. Radši budeme hrát pár akcí za rok s kapelou, co jede turné, respektive nějakou známou kapelou na mezinárodní scéně, než vymést, v uvozovkách, každou díru v ČR a nic z toho. Samozřejmě, že když se na tu prestižní akci dostaneme, tak je to reklama pro nás a získáváme tím pevnější půdu pod nohama zase pro další akce tohoto typu atd. atd. To znamená čím více takových akcí, tím větší šance je hrát zase a zase. Jsou to zkušenosti. Takto jsme hráli s TRIVIUM (USA), Timem "Ripperem" Owensem (ex - Judast Priest, USA, celkem 2x), PRO-PAIN (USA, celkem 3x) nebo CATARACT (SUI, celkem 2x). Nejlepší koncert byl asi s TRIVIUM. Je to světově uznávaná kapela, 1. liga světového metalu, takže to byla obrovská čest s nima hrát. Potkali jsme se v backstage, něco prohodili. Jsou to v pohodě kluci, kteří stojí nohama na zemi a proto jsou tam kde jsou. A několikrát jsme se s tím setkali, že čím větší kapela, tím pohodovější lidi. To stejné PRO-PAIN, CATARACT... S Ripperem jsme se nepotkali, viděli jsme ho jen na pódiu.
Další z výrazných událostí v tomto směru vás čeká i v letošním roce, kdy jako předkapela zahrajete na ostravském vystoupení amerických KORN.
Ano. V pondělí 17. června vystoupíme v Čez Aréně v Ostravě, jako předkapela KORN. Dalším supportem společně s námi budou LOVE AND DEATH, což je kapela bývalého kytaristy KORN - Briana "Heada" Welche. Takže vskutku pikantní záležitost. Moc se těšíme!!! Shodou okolností jsme pro tuto akci nemuseli dělat téměř nic. Byli jsme vybráni do užší nominace na předkapelu, odkud si nás vytáhl přímo management KORN, z kapel z ČR, Slovenska a Polska. To nás fakt moc potěšilo.
Co dalšího má BETHRAYER pro letošní rok v plánu?
Náš nejbližší stěžejní plán je do konce roku natočit desku, následovníka "Love & Hate" z roku 2010. Taky v říjnu udělat náš Bethrayer Meatfly Fest. K tomu se momentálně upínáme.
AleKu díky za rozhovor!
I my děkujeme mockrát za rozhovor! Ať se daří! Za BETHRAYER AleK.
www.bethrayer.cz
Čau všem! BETHRAYER má 4 členy a vezmu-li to chronologicky podle délky působení v kapele, tak hrajeme ve složení: Olaf (zpěv, rytmická kytara; jediný původní a zakládající člen kapely), Sádlo (bicí), já - AleK (basa, zpěv) a Mara (sólová kytara, zpěv).
Já si BETHRAYER pamatuju hlavně z vašich úplných začátků, které se datují do první poloviny 90. let. V paměti mám především dema „Jak se plaší smrt“ a „Manipulation“, která jsem měl doma ještě na klasických kazetách.
Tohle období ve skupině jsem nezažil, ale jsem myslím dobře informován o její historii, i o scéně jako takové a o období 90. let, tak myslím, že za kapelu k tomu můžu něco říct. Se současností se to zřejmě absolutně nedá porovnávat a byla to prostě úplně jiná doba. Lidé neměli tolik možností, kam vyrazit. Tehdy nebylo ještě moc žánrů hudby, jako je teď. Vesměs byl buď pop nebo rock n' roll, popř. různé odnože. Koncerty byly vesměs o tomhle. Nebo klasické zábavy - tzv. bigbíty. Dnes lidi jdou na diskotéku, hip hop, techno, nebo raději do hospody na pivo, hážou prachy do jukeboxu a koncerty je nezajímají. Takže se to celkově rozmnělnilo. Tehdy byla vděčnějsi doba pro muzikanty a koncerty byly narvané, ať už jakékoliv. Taky těch akcí nebylo tolik a lidé mohli jít každy týden na něco. Teď je halda akcí a člověk nemůže pobrat všechno. A co se týká nahrávek jako takových, tak "Jak se plaší smrt" (1992) byly začátky Bethrayeru, spousta lidí, co nás zná teď, tak "JSPS" v životě neslyšelo. Byl to death metal. První demo. Potom "Manipulation" (1996) byl pokrok a postupný vývoj a je to dosud nejtechničtější počin skupiny, ryze thrashová nahrávka. A jak říkáš, obojí vyšlo výhradně na kazetách. Prostě jiná doba.
Existují z této doby ještě nějaké další nahrávky, než právě zmíněné věci?
Jak již bylo zmíněno, "JSPS" vzniklo v roce 1992, čili ve druhém roce fungování kapely. Po 4 letech vyšlo v roce 1996 "Manipulation". To už ale nebereme jako demo, ale jako první desku kapely. Krátce po "Manipulation" byl nachystaný už další materiál na nahrávku, ale jelikož proběhly personální změny, tak se to dá se říct vyhodilo do koše a dělalo se na nových věcech s nově příchozími. To období změn bylo cca mezi lety 1997 - 1999. Tenhle proces nás potkal 2x. Podruhé potom ještě okolo roku 2002. Další deska vyšla až v roce 2004 a to bylo "Ray Of Hope". Takže dá se říct, že s odstupem času jsme mohli mít na kontě třeba o 2 desky víc. Ale na kdyby se bohužel nehraje. Potkali nás prostě personální změny tak, jako defacto každou kapelu. Ale vše BETHRAYER ustál, vydržel a nikdy se nerozpadl.
Se změnami v sestavě jste se postupně začali odklánět od vaší původní, řekněme thrash/death metalové tváře a ve vaší muzice se začala objevovat spousta nových prvků. Byla ta hudební proměna způsobena právě personální obměnou nebo v tom hrály roli i další aspekty?
Na 100 % v tom hrála roli změna členů. Každý muzikant je jiný a každý vnese nějaký vliv do kapely, byť se třeba nepodílí v plné míře na tvorbě. Každý má svůj rukopis a i když se podřizuje kolektivu, tak vnáší něco svého, ovlivňuje druhé. Prostě se to tehdy tak cítilo, trošku se to odklonilo od původního konceptu jinam, experimentovalo se. Myslím ale, že teď jsme zase už nějaký ten rok zpět na správné cestě a groove metal je asi to, v čem je BETHRAYER nejsilnější. Je to zřejmě klišé říct, ale necháváme to volně plynout. Vždycky to ale bude metal, jinak to nejde.
V roce 1999 jste se jako předkapela zúčastnili společných akcí s legendárními newyorskými hardcoristy PRO-PAIN v Brně a Bratislavě. Jak jste se k těmto štacím dostali a co pro vás tato zkušenost tehdy znamenala?
Tehdy byl BETHRAYER osloven firmou Dead Fish Production a slovo dalo slovo. PRO-PAIN tenkrát byli hodně v kurzu a měli mnohem větší lesk, než nyní. Pořád tu kapelu ale respektujeme na maximum. Ono to jinak nejde. Je to legenda. Byla čest tam hrát. Potkali jsme se i nedávno, v roce 2010 na společném koncertu v Č. Budějovicích a přistupovali jsme k tomu se stejným respektem jako tehdy v roce 1999. Koncerty se světově respektovanou kapelou tě vždycky někam posunou, i když si to člověk třeba uvědomí až postupem času.
Posuňme se teď o několik let dál. Jestli to říkám dobře, tak v roce 2004 vydané CD „Ray Of Hope“, bylo po mnoha letech vaším prvním novým materiálem.
Ano. "Ray Of Hope" vyšlo po 8 letech. Poslední nahrávka byla "Manipulation" z roku 1996. Vše bylo zapříčiněno personálními změnami, co skupinu během let postihly. "Ray Of Hope" a období těsně před ním bylo pro BETHRAYER zlomové v tom, že jsme začali používat sedmistrunné kytary, někdy po roce 2000 a tím padém získali hutný zvuk. Hluboké ladění od H (resp.B) bylo znatelné v soundu kapely naživo. Tehdy se například v USA používaly už sedmistrunky běžně. Přišli s tím KORN už počátkem 90. let. Tady je ale všechno později. BETHRAYER byl jako jeden z mála, co u nás začal používat tento typ nástrojů a americké aparáty Peavey a Mesa Boogie. Zvukově to kapelu hodně nakoplo. Tehdy byla kapela nu-metalová. Nyní je to tak, že ladění máme stejné, ale hrajeme na klasické šestistrunky. Jsme rychlejší a techničtější.
Jaké byly na desku reakce, a zůstali vám vůbec nějací fandové z toho vašeho původního thrashového období nebo si skupina vytvořila zcela nové fanouškovské zázemí?
Těžko takto jednoznačně odpovědět. Koncerty jsme hráli a odezva byla různá. Tak to bývá, ať už hraje kapela jakýkoliv styl. Také samozřejmě podle toho, na jaké akci hraje. Tu základnu co jsme měli jakože doma, tak ta nám zůstala a jinde se buď ostatním BETHRAYER líbil nebo ne. V kapele se ta muzika tak cítila a neplánovalo se, zda se to či ono bude líbit lidem. Každý muzikant řekne, že hudbu dělá podle vlastního pocitu a tak to bylo a bude.
Co se týče koncertů, byli jste v té době hodně aktivní, zmínit můžeme třeba i vaše úspěchy v České rockové lize nebo v soutěži rádia Rockmax, ale další regulérní fošna vychází až v roce 2010.
BETHRAYER byl vždycky koncertně aktivní. O akce jsme neměli nikdy nějak nouzi. Buď nás někdo zval, nebo jsme se někam natlačili sami. Náš rekord je nějakých 50 koncertů za rok. Když vezmeme v potaz, že nejezdíme turné, tak to máš skoro každý týden hraní. Průměrově to tak vychází, ale někdy se to sešlo tak, že jsme hráli nějaké dvojáky i trojáky atd. (což bylo kolikrát logisticky s těmi přesuny i o hubu /úsměv/), takže každý víkend jsme nehráli, ale i tak je to poměrně solidní číslo. Ten rok pak uteče jak nic. Teď už tolik nehrajeme. Některé koncerty už nebereme a dá se říct, že si vybíráme... Českou rockovou ligu jsme hráli někdy mám pocit na konci roku 2008 a už ani nevím, jak jsme v ní dopadli, ale vyhráli jsme mikrofon Shure, to se hodí (úsměv). To bylo někde u Českých Budějovic. Soutěž Rockmaxu jsme vyhráli v roce 2008, kde jsme porazili necelých 100 kapel na základě hlasování během několika měsíců. Pak se hrálo finále - to byl koncerty naživo v klubu Masters od Rock Café ve Zlíně, kde byla porota z agentury Pragokoncert. Tam bylo cca 5 nejlepších kapel ze soutěže, my to vyhráli a Pragokoncert nás obsadil na hlavní scénu Masters of Rock 2009. Moc soutěží celkově BETHRAYER nehrál a už žádnou hrát nebude, tak jsme se shodli. Máme na to poměrně negativní názor a spousta kapel nám dá jistě za pravdu... V roce 2009 jsme začali dělat na albu "Love & Hate", které vyšlo na začátku roku 2010.
Klasická otázka – srovnání všech tří desek vaším vlastním pohledem?
"Manipulation" byl thrash metal se vším, co k němu patří. "Ray of Hope" bylo nu-metalové a "Love & Hate" je mix thrashe, nu-metalu a groove. Nyní chystáme další desku a to bude asi nejkompaktnější nahrávka BETHRAYER. Bude tam mix všeho, co jsme doposud udělali. Pořád si ale stojíme za tím, že i když naše desky byly poměrně rozdílné a kapela se s každou nahrávkou nějak vyvíjela, tak pořád tam je nějaký styčný bod, kde se najde klasický Bethrayerácký rukopis. Ono to je i dáno tím, že motivy skladeb dělá odjakživa v kapele zpěvák a kytarista Olaf.
Tuším, že někdy v mezidobí mězi oběma posledními plackami kapelu postihla i jedna velice tragická událost, jíž byla ztráta dlouholetého člena, kytaristy Pegara.
V mezidobí to nebylo. Pegar ještě stihl kompletně natočit celé "Love & Hate". Deska se nahrávala v roce 2009, v jeho průběhu. Vyšla začátkem 2010, to už po jeho smrti, i křest desky už pochopitelně proběhl bez něj, bohužel. Pegar patřil do kapely od konce 90. let a byl její nedílnou součástí. Muzika pro něj byla život. Bylo už o tom zmíněno tolik, že už bychom se v tom neradi nějak babrali. Pegar je pořád s náma, víme to. Ať si každý říká, co chce. Prostě se zvrchu dívá a má přehled (úsměv). Každý koncert mu věnujeme věc "Šibenice v srdci", který je jediný v češtině, co živě hrajeme. Text toho songu nabyl neskutečnou hloubku po jeho smrti, možná až takovou, že někomu může naskakovat husí kůže, když si vezme fakt, že song vznikl poměrně delší dobu před jeho smrtí a on sám se na něm podílel. Patří to mezi takové hymny BETHRAYERU a to už od doby, kdy s námi Pegar ještě byl a hrál. A nyní je to hrané každý koncert jen pro něj.
Pojďme dále. Za zmínku jistě stojí i vaše účast na tributním albu DEBUSTROLU. Rád bych se zeptal, jak jste se k tomuto projektu dostali, proč jste jako cover zvolili právě danou skladbu a co pro vás vůbec kapela, jako DEBUSTROL znamená?
Byl jsme osloveni časopisem Pařát, zda by jsme nepřidali ruku k dílu. Takže jsme do toho rádi šli. DEBUSTROL bereme jako českou metalovou legendu. Hráli už za komančů a jdou do toho i po těch letech stále naplno. Neustoupili ani o píď ze své nekomprisní prezentace. S klukama se známe, hodněkrát jsme spolu hráli po různých koutech ČR. Hráli i na našem Bethrayer Meatfly festu v roce 2011. Proč "Umučená" ? Moc jich na výběr už nebylo. Ale myslím , že bychom si ji vzali i tak. Přišel s tím náš bubeník Sádlo, že by jsme ji mohli udělat. Měl už představu, jaký tam udělá bicí, tak jsme shodli, že jdeme do ní. Ten song má v sobě takový dobrý, nám blízký groove a dobře se nám na tom dělalo. Udělali jsme si to po svém, nechtěli jsme jen přehrát song stejně jako DEBUSTROL. "Umučená" v naši verzi je k poslechu na našem Bandzone profilu.
Během vaší hudební kariéry jste měli možnost si zahrát po boku nejen právě zmíněného DEBUSTROLU, ale i spousty jiných významných zahraničních jmen. Jak se vůbec k takovému předskakování dostáváte a který ze zmíněných koncertů byl pro vás tím nejzajímavějším?
Na tyto akce se dostaváme kvůli tomu, že prostě chceme. To je to hlavní. Baví nás to. Takže se o to zajímáme a chceme tam být. Máme tu výhodu, že BETHRAYER už má něco za sebou a můžeme se tím prezentovat před promotéry těchto typů akcí. Radši budeme hrát pár akcí za rok s kapelou, co jede turné, respektive nějakou známou kapelou na mezinárodní scéně, než vymést, v uvozovkách, každou díru v ČR a nic z toho. Samozřejmě, že když se na tu prestižní akci dostaneme, tak je to reklama pro nás a získáváme tím pevnější půdu pod nohama zase pro další akce tohoto typu atd. atd. To znamená čím více takových akcí, tím větší šance je hrát zase a zase. Jsou to zkušenosti. Takto jsme hráli s TRIVIUM (USA), Timem "Ripperem" Owensem (ex - Judast Priest, USA, celkem 2x), PRO-PAIN (USA, celkem 3x) nebo CATARACT (SUI, celkem 2x). Nejlepší koncert byl asi s TRIVIUM. Je to světově uznávaná kapela, 1. liga světového metalu, takže to byla obrovská čest s nima hrát. Potkali jsme se v backstage, něco prohodili. Jsou to v pohodě kluci, kteří stojí nohama na zemi a proto jsou tam kde jsou. A několikrát jsme se s tím setkali, že čím větší kapela, tím pohodovější lidi. To stejné PRO-PAIN, CATARACT... S Ripperem jsme se nepotkali, viděli jsme ho jen na pódiu.
Další z výrazných událostí v tomto směru vás čeká i v letošním roce, kdy jako předkapela zahrajete na ostravském vystoupení amerických KORN.
Ano. V pondělí 17. června vystoupíme v Čez Aréně v Ostravě, jako předkapela KORN. Dalším supportem společně s námi budou LOVE AND DEATH, což je kapela bývalého kytaristy KORN - Briana "Heada" Welche. Takže vskutku pikantní záležitost. Moc se těšíme!!! Shodou okolností jsme pro tuto akci nemuseli dělat téměř nic. Byli jsme vybráni do užší nominace na předkapelu, odkud si nás vytáhl přímo management KORN, z kapel z ČR, Slovenska a Polska. To nás fakt moc potěšilo.
Co dalšího má BETHRAYER pro letošní rok v plánu?
Náš nejbližší stěžejní plán je do konce roku natočit desku, následovníka "Love & Hate" z roku 2010. Taky v říjnu udělat náš Bethrayer Meatfly Fest. K tomu se momentálně upínáme.
AleKu díky za rozhovor!
I my děkujeme mockrát za rozhovor! Ať se daří! Za BETHRAYER AleK.
www.bethrayer.cz
